Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový člen rodiny - 11. kapitola

15.11.2011 (11:00) • BlackNes • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2657×

Ráno jsem se vzbudila a jen tak ležela. Přemýšlela jsem, co se včera stalo, a když mi to došlo, posadila jsem se. Zmateně jsem se rozhlédla po místnosti, až jsem našla to, co jsem hledala.

„Dobré ráno,“ řekl a sledoval mě pobaveným pohledem můj anděl.

„Dobré,“ odpověděla jsem a usmála se.

Na nic nečekal. Přešel přes pokoj a sedl si ke mně na postel. Ruku mi položil na tvář a začal se ke mně přibližovat. Já věděla, co chce udělat a vyškubla se mu. Nechci, aby mi smrdělo z úst. On se na mě nechápavě podíval.

„Lidské záležitosti,“ řekla jsem a on jen s úsměvem přikývl.

Vzala jsem si svou hygienickou taštičku a odkráčela do koupelny. Dala jsem si sprchu a potom si vyčistila zuby. Oblékla jsem si své oblíbené šaty a na nohy nazula baleríny. Když jsem se vrátila do pokoje, Edward stále seděl na posteli a sledoval mě.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, když nepromluvil.

„Sluší ti to,“ řekl a já se začervenala.

Přešla jsem přes pokoj a jemně ho políbila. On mi polibky ochotně vracel a tím se náš jemný polibek prohluboval, čím dál tím víc. Už jsem to nemohla vydržet, a tak se od něho neochotně odtrhla. Podívala jsem se na něj a on se na mě usmál.

„Tak, co budeme dnes dělat?“ zeptal se a já si vzpomněla na Jacoba. Slíbila jsem mu, že přijdu a já své sliby plním.

„Víš, slíbila jsem Jacobovi, že za ním dnes přijdu,“ řekla jsem a sledovala jeho reakci. Úsměv na rtech mu hned zmizel.

„Bello, to nemyslíš vážně, že ne?!“ Pomalu na mě křičel. Jen jsem se na něj dívala. Přiložila jsem mu ruce na tvář.

„Budu v pořádku. Slibuji. Já mu slíbila, že přijdu a já své sliby plním,“ řekla jsem a pousmála se. On si jenom poraženecky povzdechl.

„Dobře, ale budeš mít u sebe mobil a já ti budu každou chvíli volat.“ Jenom jsem přikývla.

Když byly už dvě hodiny, rozhodla jsem se, že už vyrazím. Oblékla jsem si úzké džíny a svůj oblíbený svetr. Na to jsem si ještě dala kabátek, protože je dneska venku opravdu chladno. Chtěla jsem už vyrazit, když mě zastavila Alice.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptala se mě.

„Alice, myslím, že ty to víš nejlíp,“ řekla jsem a usmála se, ona mi úsměv oplatila.

„To ano, ale tak jsem to nemyslela. Myslela jsem to tak, že tě v tomhle počasí nenechám jít pěšky,“ dodala a já se na ni zmateně dívala.

„Pojedeš mým Porschem,“ řekla a hodila mi klíče. Já je chytila a ještě chvíli se na ni nechápavě dívala. Když mi to došlo, tak jsem ji objala a utíkala do garáže.

Nasedla jsem a vyjela směr La Push. Cesta mi trvala pouhých patnáct minut. S tímhle autíčkem to byla hračka. Vzpoměla jsem si, jak mě s ním Alice vozila na různé výlety, když jsem byla malá.

Zajela jsem na lesní cestu kousek od útesu, kde jsem byla včera a zastavila. Vystoupila jsem a auto zamkla. Pěšky jsem se vydala podle zvuku vln narážejících do skal. Že jsem šla dobrým směrem jsem zjistila za chvilku. Stála jsem na útesu a dívala se dolů na moře. Bylo to nádherné.

Sedla jsem si, jako včera, na kmen stromu a jen tam tak přemýšlela. Byla jsem zabraná do přemýšlení, když mě z něj někdo vytrhl.

„Ahoj.“ Uslyšela jsem za sebou známý hlas.

„Ahoj,“ odpověděla jsem a usmála se na Jacoba.

„Tys přišla,“ řekl překvapeně.

„Já své sliby plním a myslím, že tobě jsem řekla, že přijdu,“ škádlila jsem ho.

„To ano, ale myslel jsem, že ti to zakážou,“ řekl a hlas mu posmutněl.

„Jak vidíš, tak nezakázali,“ řekla jsem.

„Co chceš dnes dělat?“ zeptal se a tím upoutal mou pozornost. Usmíval se jako sluníčko.

„Já nevím. Napadá tě něco?“ odpověděla jsem mu na otázku otázkou a úsměv mu bez namáhání vrátila.

„Chtěl bych tě seznámit i s ostatními,“ řekl a mně se stáhl žaludek. Co když mě nepřijmou tak dobře jako Jacob?

„Já nevím. Myslím, že to není dobrý nápad,“ odpověděla jsem.

„Oni už o tobě vědí a chtěli by tě poznat,“ řekl a já se na něj udiveně dívala. Chvilku jsem přemýšlela a zvažovala všechna pro a proti, ale nakonec jsem přikývla.

„Tak pojď,“ řekl, chytl mě za ruku a táhl opačným směrem od auta.

„Počkej. Mám tu auto,“ řekla jsem a vytrhla se mu. Šla jsem směrem k autu a slyšela Jacoba, jak jde za mnou.

„To je tvoje auto?“ zeptal se a párkrát zamrkal, jestli nemá halucinace. Tomu jsem se musela usmát.

„Není moje. Je Alicino,“ vysvětlila jsem mu a nastoupila si. Jacob neváhal ani chvilku a nastoupil si na místo spolujezdce.

Vyjela jsem směrem La Push a Jacob mi ukazoval cestu. Bylo to zábavné, stále jsme si o něčem vyprávěli a ze mě ta nervozita postupně opadávala. Jacob byl můj jediný přítel, tedy kromě Cullenů. Cesta nám trvala asi deset minut. Zastavila jsem na pláži a uviděla táborák, kolem kterého seděli lidé.

Jacob se na mě povzbudivě usmál a já pochopila, že je to zbytek smečky. Vystoupila jsem a pomalým krokem následovala Jacoba.

Když jsme došli až k nim, tak jsem si je všechny prohlédla. Byli si strašně podobní. Všichni měli nakrátko střižené vlasy a na sobě jen kraťasy. Hruď měli stejně vypracovanou jako Jacob. Byla tam také jedna dívka. Vlasy jí nesahaly ani po ramena a na sobě měla kraťasy jako ostatní a tričko na ramínkách. Bylo na ní něco zvláštního. Na tváři jí hrál rozzlobený výraz a já tak nějak tušila, že je to kvůli mně. Zrovna se o něčem bavili, když si nás všimli, tak se všechny pohledy stočily na mě.

„Bando, tohle je Bella,“ řekl Jacob a pokývl rukou ke mně. Já netrpělivě čekala na jejich reakci.

Autor: BlackNes, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový člen rodiny - 11. kapitola: