Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 4. kapitola

18.02.2012 (08:30) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2174×

Edward

Neodolal jsem, udělal jsem to, pozval jsem Bellu. Pozval jsem ji na večeři nebo někam ven a ona souhlasila.

Mám takovou radost, že s ní budu moct být sám, povídat si s ní, poznat ji.

Zároveň mám obavy, jestli se udržím. Ale ano, to zvládnu. Už dlouho odolávám lidské krvi. Ale ta její! Ta její tak krásně voní a neuvěřitelně mě přitahuje. Začínám být Bellou doslova posedlý. Sleduji ji v práci, sedím u ní, když spí, nemůžu od ní odtrhnout oči.

„Tak jak bych na ni mohl zapůsobit?“ přemýšlel jsem.

Co tak přes její děti? Koupím jim dárek. Ale jaký?

„Emmette!“ volal jsem na svého bratra z pokoje.

„Co bys, jako třináctiletý kluk, co miluje sport a hlavně baseball, chtěl?“ ptal jsem se ho, když ke mně přišel.

„No, to je jasné,“ zařval. „Jedině dres Alexe Rodrigueze, i s podpisem, samozřejmě.“

Jasně, jasně, to je dobrý nápad.

Alice, pomyslel jsem si a vtom stála přede mnou a natahovala ruku s dvěma taškami.

„Jeden dres a jedna skvostná kabelka, pane,“ řekla s úsměvem.

„Já vím, jsem ta nejbáječnější sestra a budeš mi navěky vděčný,“ mrkla na mě a ukázala mi svou další vizi. Šli jsme s Bellou ruku v ruce, po krásné, prosluněné louce. Já jsem se třpytil a ona se smála.

„To jako myslíš vážně?“ pomyslel jsem si. „To nepřipadá v úvahu, že bych jí řekl, že jsem upír, Alice.“

„Ale stane se to, Edwarde, brzy,“ odpověděla mi Alice v myšlenkách.

Potřepal jsem hlavou, abych zahnal tuto myšlenku, políbil Alice, se slovy za ty dárky vážně moc děkuji, a vypadl rychle z domu.

…

Teď stojím před dveřmi a slyším myšlenky Belliných dětí, jak se hašteří, kdo půjde otevřít.

Otevřela Stella a pomyslela si: „Hernajs, to je ale kus chlapa, jak se mámě podařilo ho klofnout?“

To už mi cukaly koutky. David byl jen upřímně rád, že se jde máma bavit. Líbí se mi. Líbí se mi oba. Mají Bellu moc rádi. To máme společné – kopeme za jeden tým, jak by řekl Emmett. Moje dárky je doslova šokovaly a já byl nadmíru spokojený, že jsem udělal dojem. Takže děti jsem si získal, a tak mi Bellu s úsměvem svěřily.

Stella si pomyslela: „Za takovou kabelku si ji klidně vezmi napořád.“

Pak se ale zarazila, pohlédla na matku a řekla: „ Pěkně se bav, mami, užij si to. Zasloužíš si to.“

Jeli jsme s Bellou na pláž. Cestou v autě jsem cítil zvláštní napětí, které mezi námi proudilo.

Najednou Bella, jako reakci na mou rychlou jízdu, řekla, že se nebojí. Že se v mé přítomnosti cítí bezpečně, což je zvláštní.

„Zvláštní! To je sakra zvláštní,“ pomyslel jsem si a zatnul zuby. „Sedíš vedle největšího predátora na světě. Vedle predátora, který je obzvlášť pro tebe nebezpečný, a ty se cítíš bezpečně!“

Ale zároveň mi to velmi imponovalo. Procházeli jsme se společně po pláži. Ukázal jsem jí přílivová jezírka, lovícího orla, rozbouřený oceán. Bella byla nadšená, oči jí jiskřily. Bylo krásné pozorovat, jak užasle sleduje modrou barvu ohně, kterou vydávalo naplavené dřevo. Když jsem se jí dotkl, lehce se jí podlomily nohy a srdce rozběhlo. Vyprávěla mi o svém životě, nevydařeném manželství, o strachu o své dítě, a když řekla větu - nemohla jsem ho zabít - málem mě to položilo.

Velmi jsem si vážil její důvěry. Vážil jsem si toho, jak se mi otevřela. Ale také jsem cítil, že se z toho potřebovala vypovídat. Začal jsem jí rozumět, i když jsem neslyšel její mysl. Vždy jsem pohlížel na manželství, jako na závazek na celý život. Až Bella mě přiměla přemýšlet a přehodnotit svůj názor. Měla pravdu, když říkala, že nemá smysl něco uměle udržovat, když se všichni zúčastnění trápí.

Ale věta, která opravdu zasáhla mé mrtvé srdce, byla: „A tak jsem se rozhodla dát mu svobodu. Dát mu šanci být šťastný s někým, kdo bude jeho lásku opětovat, protože každý si zaslouží být milován.“

Tato věta se mnou otřásla. Každý si zaslouží být milován. I já, krvežíznivé monstrum. A pak se to stalo. Nemohl jsem se udržet. Ten spalující žár bolesti v krku, smísený s vášní, kterou jsem k této slabé, silné ženě pocítil. Nahnul jsem se k ní a zadíval se jí do očí. Její panenky se rozšířily, tep zrychlil a celá se zachvěla pod návalem vzrušení. Naše rty se skoro dotkly, když tento ideální okamžik přerušil naléhavý zvuk telefonu.

„Alice,“ pomyslel jsem si.

Byla to ona.

„Edwarde, jedou sem nějací cizinci a mají žízeň!“ Hned mi bylo jasné, o co jde.

„Nevidím přesně, co se stane, protože se ještě nerozhodli, ale měl bys vzít Bellu domů. I když její děti nevoní jako ona, i tak budou velmi žádoucí,“ varovala mě.

Chytl jsem Bellu za paži a táhl ji k autu.

„Edwarde, co se děje?“ zeptala se mě.

„Ehm, volala Alice, že k nám přišla nenadálá návštěva. Mají nějaký problém, tak mam přijít a pomoct,“ zalhal jsem.

„Aha, samozřejmě. Jedeme,“ řekla smutně a zároveň nedůvěřivě. Přimhouřila oči a podívala se mi s nevyslovenou otázkou do očí. Něco tušila. Tušila, že se něco děje, že něco není v pořádku, že jí lžu. Jel jsem rychle jako blázen, chtěl jsem se dostat co nejdříve k jejím dětem. Dostat je všechny tři do bezpečí, pod jednu střechu, pod mou ochranu. Bella celou cestu nepromluvila, jen se na mě dívala. Zdálo se mi, že se mi také snaží číst v mysli. Byl to zvláštní pocit. I ten ochranitelský pud, co se ve mně vzal, a nutil mě jet ještě rychleji. Začal jsem ji mít opravdu rád. Ten strach mě donutil si to přiznat. Když jsme dojeli před její dům, rychle jsem jí pomohl z auta a doslova ji nastrkal do dveří domu.

Otočila se ke mně, nahnula hlavu a opět se mi podívala do očí.

„Děkuji za velmi pěkný večer, Edwarde.“

Znenadání ke mně vztáhla ruku a se slovy neboj se, všechno bude v pořádku, mě pohladila po tváři. Smutně se usmála, točila se, zavřela dveře a byla pryč. Já tam stál a vstřebával tuto situaci. Byl jsem úplně paf. Jako by mi viděla do duše, jako by viděla mé napětí a stres. Jako by věděla, že potřebuji uklidnit.

Může něco vědět?

Bella

„Mami, ty už jsi tady?“ ptala se mě Stella.

„Nějak brzy, ne? Myslela jsem, že si to společně užijete a ty se potichu vkradeš do ložnice až nad ránem,“ zamrkala na mě.

„Neměla bys číst tolik zamilovaných románů, Stello. Vrať se do reality, miláčku,“ pošťouchla jsem ji.

„Náhodou jsem si to užila. Edward mě vzal na tu nejúžasnější pláž na světě. Viděli jsme orla a představ si, že oheň z naplaveného dřeva hoří modře!“

„Mami, znám tě. Stalo se něco?“

Ano, znala mě. Se Stellou jsme si byly velmi blízké. Náš vztah by se dal popsat spíš jako vztah dvou sester nebo nejlepších kamarádek, než jako vztah matky a dcery.

„Ne, ne, Stello, všechno je v pořádku. Jen Edward musel rychle odjet. Nějaké problémy doma, víš.“

„Políbil tě?“ vyzvídala.

„Skoro.“

„Mami, já se zblázním, to je super! Kdy se zase uvidíte?“

„Nevím, Stello. Až přijde čas, ukáže se.“

Dál už mě Stella nezpovídala. Vycítila, že chci být sama a přemýšlet.

„Kde je David?“ zeptala jsem se.

„Už spí, mami. Nekontrolovala jsem, jestli si vyčistil zuby, neukládala jsem ho, nečetla mu pohádku, zvládl to sám,“ zasmála se.

„Půjdu si taky lehnout, dobrou noc a děkuji. Mám tě ráda.“

Celou noc jsem nespala.

Přemýšlela jsem o minulém večeru. Přehrávala si veškeré scény tam i zpět.

Něco se děje.

Něco není v pořádku.

Něco není normální.

Už jako malá jsem měla hodně silnou intuici. Ta mě nikdy nezklamala a já jí věřila.

Proč se najednou Edward choval tak divně? Proč se mě snažil dostat domů tak rychle? Až surově? Všimla jsem si modřiny na své paži, která se shodovala s tvarem jeho ruky. Je silný, moc silný. Snažila jsem se sebe samotnou přesvědčit, že se dveře na mé straně auta neotevřely až neskutečně rychle po tom, co Edward vystoupil z auta. Určitě nemusel domů, řešit nějaký rodinný problém, to jsem si byla jista. Proč v mé blízkosti zadržuje dech, proč reaguje na některá má slova zatnutím zubů?

A ty oči. Ta neskutečná barva jeho očí. Vlastně i očí jeho otce a matky.

Něco se děje, vím to.

Edward

Celou noc jsem hlídkoval u Bellina domu.

Slyšel jsem vše, co říkala Stelle. Slyšel jsem ten smutný a podezíravý tón v jejím hlase.

Celou noc se převalovala a nemohla klidně spát. Přemýšlela, to bylo jasné.

Proto jsem se neodvážil do její ložnice a raději jí pozoroval z větve nedalekého stromu, ukrytý tmou noci.

Co když na něco přišla, co když jsem ji vystrašil, co když už mě nebude chtít vidět?

Z mého truchlení mě vyrušil hlas mé sestry.

„Edwarde, je to v pořádku. Už jdi domů. Belle ani jejím dětem nehrozí žádné nebezpečí. Cizinci jsou pryč,“ uklidnila mě Alice.

„Ještě tady chvíli zůstanu a pak se přijdu domů převléct,“ slíbil jsem jí.

„Alice, ona něco tuší. Co mám dělat?“

„Edwarde, ty přece víš, co máš dělat. Bude to v pořádku. Bella je silná žena, zvládne to,“ řekla mi mírně Alice a znovu mi ukázala svou vizi.

„Chtěl bych mít tvou jistotu, sestřičko.“

5. kapitola   shrnutí

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 4. kapitola: