Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 12. kapitola

25.03.2012 (14:15) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3026×

Tak, můj přítel je upír. Navíc pětadvacetiletý upír, který navždy zamrzl v tomto dokonalém věku. Je totiž nesmrtelný. Normální věc. Nač to řešit?

Snažila jsem se na to nemyslet a nerozebírat to. Musím to brát jako fakt a vděčit osudu za to, že se naše cesty setkaly, a my teď spolu sdílíme tu jednu.

Milujeme se a nic na tom nezmění fakt, že nejí, nespí, nestárne, pohybuje se neuvěřitelnou rychlostí, oplývá skoro bezmeznou silou a nad to - slyší myšlenky ostatních.

Jeho rodina, samozřejmě upírská, je nadšená z toho, že se mi Edward přiznal, a já to vzala víceméně v pohodě. Nemusí se už v mé blízkosti přetvařovat a hrát si na lidi.

A aby toho neskutečna nebylo málo, dozvěděla jsem se, že jednou budu taky upírka. Tuto informaci jsem ještě nevstřebala a nevím, jestli se mám bát, nebo těšit. Je pravda, že se Edwarda nechci nikdy vzdát, protože ho miluji.

Miluji ho a nedokážu bez něj existovat, to vím, a to je rozhodující.

…

„Bello,“ řekl mi Edward, když jsme společně seděli v nemocniční čekárně a vyčkávali Carlislea. Dnes mi konečně sundá ortézu, jupí. „Zítra máme výročí. Už spolu chodíme tři měsíce. Tak jsem přemýšlel, jak to oslavit. Co myslíš?“

Páni, nenapadlo mě, že bude chtít náš společný čtvrt rok oslavovat. Co vymyslet, co udělat, co mu koupit?

„Chtěla bych jít na nějaké pěkné místečko, třeba na naši louku. Chtěla bych být jen s tebou.“

„Dobře, tak já to divadlo a večeři zruším,“ řekl mi.

„Do divadla půjdu moc ráda, ale teď bych chtěla být jen s tebou. Rozumíš? O samotě.“

Poslední dobou jsme neměli chvilku soukromí a mně to moc chybělo.

Usmál se, bylo mu to jasné.

„Tak, Bello, jdeme na to,“ vyrušil nás Carlisleův hlas.

Napochodovala jsem do ordinace a Edward mě vysadil na lůžko.

Carlisle mi opatrně sundal ortézu, prozkoumal mou ruku svým bystrým upírským pohledem, promačkal ji a všelijak pokroutil.

„Myslím, že už tě té okrasy můžu zbavit. Bude to už chtít jen pár týdnů rehabilitace a budeš mír ruku zase jako dřív,“ prohlásil.

Jo, jo. Já budu rehabilitovat, až se z Edwarda bude kouřit, pomyslela jsem si.

Jsem jak časovaná nálož, těsně před vybouchnutím.

„Děkuji, Carlisle, a pozdravuj Esmé,“ křikla jsem ještě na něj, když jsme spolu s Edwardem vybíhali z ordinace.

„Lásko, když už jsem teď bez ortézy, myslíš, že bych mohla řídit, prosím,“ škemrala jsem a mrkala ostošest.

„Moje Volvo?! Mou lásku?“ křikl se zděšením v hlase Edward.

„Jak mou lásku? Tvá láska jsem přece já!“

„To víš, že můžeš. Vždyť víš, že ti dovolím všechno.“

No, tak to si povíme zítra.

Dojela jsem před dům, bez sebemenší kolize, a byla jsem na sebe hrdá.

„Tak jaká jsem?“

„Báječná.“

Doprovodil mě do květinářství, kde jsem přebrala směnu od Alice.

„Moc ti děkuju, Alice. Jsi zlatá. Snad ti to budu moct někdy oplatit. Běž si teď hrát s Jasperem, taky si zasloužíte být chvíli spolu. Doufám, že zase dlouho nebudu potřebovat tvé pomocné služby.“

„Neboj, zítra v pět jsem tu jak na koni,“ zatrylkovala.

„Co prosím?“ zeptala jsem se.

„No však víš, zítra máte velký den,“ mrkla na mě a podle výrazu ve tváři se snažila nemyslet na to, na co jsem myslela já. Dala mi pusu na tvář a vybaletila k autu.

Přivinula jsem se k Edwardovi a dožadovala se své dávky polibků. Chytil mě vzadu za krkem a přiblížil své rty k mým. Chvíli zaváhal. Dělal mi to schválně, bídák jeden. A pak mě začal hladově líbat. Jeho ruce byly všude a já nestačila s dechem. Z ničeho nic mě pustil a pronesl:

„Tak já to vymyslím a zítra si tě v pět vyzvednu.“ Dal mi pusu a vypochodoval z obchodu.

„Počkej, počkej. Kam si myslíš, že jdeš. Vždyť si tu nebyl ani deset minut a už zase odcházíš?“

„Musím se na zítřek připravit. Jsem domluvený s Emmettem na lov, a jestli nepřijedu do půl hodiny, nepustí mě zítra k tobě.“

Zklamaně jsem svěsila hlavu.

„Bude se mi stýskat,“ kuňkla jsem. Připadala jsem si jako prvačka.

„I mně, lásko. Na, tady máš mé srdce. Zůstane tu navždy s tebou.“ A podával mi v prázdných dlaních, své imaginární srdce.

„A to mé s tebou.“

„Edwarde,“ zavolala jsem na něj, když nastupoval do auta. „A žádné dárky, je ti to jasné?“

Odpovědí mi byl jen veselý smích, ztrácející se v zatáčce silnice.

…

Vymydlená, načesaná, nadržená a oblečená do sexy spodního prádla, které jsem si dnes jela narychlo koupit, jsem čekala, až si mě Edward vyzvedne.

Když jsem před dveřmi uslyšela zvuk brzd jeho Volva, srdeční tep se mi prudce zrychlil.

Rychle jsem dovázala kytku pro paní Stanleyovou a doslova ji vypoklonkovala z obchodu.

„Ahoj Bello,“ skočila mi Alice do náruče. „Pěkně si to užijte. Dnes ti to vyjde, věř mi,“ pošeptala mi a významně zvedla obočí.

Zrudla jsem jak malina. Na to si nikdy nezvyknu.

„Děkuju, Alice. Myslím, že pro dnešek by to stačilo.“ Teď jsem obočí zvedala já. „Myslím, že můžeš zavřít. Stella se za chvíli vrátí z tréninku a David vlastně taky. Jídlo mají v lednici, tak ať si to ohřejí. Sami,“ dodala jsem. „Ne, že jim budeš zase dělat služku. Už tak tě využívám.“

„Jasně, Bello, nestresuj se. Napíšu s nimi úkoly, podepíšu známky, nakrmím, převleču a zkontroluju je, jestli mají pořádně vyčištěné zuby a před spánkem jim přečtu pohádku.“

Zasmála jsem se. „Jsi nejlepší.“

„No jo, vždyť já vím. A už vypadni. Huš, huš.“

Edward na mě čekal před domem, ležérně opřený o auto, nohy zkřížené. Moc mu to slušelo. Džíny a černá košile. Obyčejné oblečení a on v tom vypadal jak model.

„Ahoj, lásko. Krásné výročí,“ popřál mi a v záklonu mě políbil. Hotový Fred Aster.

„I tobě krásné výročí, miláčku. Chyběls mi.“

„Tak rychle nastup, ať odjedeme co nejrychleji pryč,“ odmlčel se a zvýšeným hlasem pokračoval: „Od těch všech zvědavců tady!“

Jeli jsme a pak běželi, teda Edward běžel, se mnou na zádech, na naši louku. Nevěřila jsem svým očím, když tam na mě vykoukl bílý, vzdušný stan.

Tázavě jsem se na Edwarda podívala a on se jen zasmál.

V mžiku byl pryč a v mžiku zpátky u mě. Jedinou změnu, kterou jsem zaregistrovala, že kolem stanu byly najednou rozsvíceny louče. Tomu se říká romantika.

„To je krása, Edwarde,“ vydechla jsem.

Ani jsem se nenadála a už mě jeho ruce unášely upíří rychlostí do stanu. Nečekala jsem, že by tam mohla být postel, ale k mému překvapení tam byla. Srdce mi sprintovalo a kalhotky vlhly. Chtěla jsem ho. Strašně moc a bylo nad slunce jasné, že Edward už se nebude bránit.

Bez jediného slova, ale s velkým nasazením, jsem mu vjela rukama do jeho neposedných vlasů a zuřivě přitiskla své rty k těm jeho. Nebránil se a se zavrčením mě pevně objal. Naše rty se vzájemně laskaly a jazyky nám v ústech tančily. Tiskli jsme k sobě naše dychtivá těla. Nechtěli jsme, aby mezi námi zůstalo byť jen malé místečko.

Mé ruce našly jeho límeček a snažily se dostat z košile jeho chladné tělo. Mé prsty nebyly dost rychlé, tak jsem bez rozmyslu, ale s o to větší energií, uchopila lem košile a prudkým trhnutím vyrvala knoflíky z dírek.

Edward se tlumeně zasmál. „Tak takhle ty na mě?“ A jedním pohybem ze mě serval šaty. Sjel pohledem na mé spodní prádlo a obdivně mi pohleděl do očí.

„To je kvůli mně? Hoh, lásko,“ otřepal se a hodil mé hormony zmítané tělo do postele.

Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme byli oba nazí a ochutnávali si navzájem každičkou část těla. Edward mě laskal na krku a každé jeho zavrčení do mě vlilo další dávku neutuchající vášně. Rukama mi sjel na prsa a jemně mi mnul bradavky. Sténala jsem jak o život. Nemohla jsem tomu zabránit, a proč taky. Nechala jsem své vášni volný průchod a věděla jsem, že každý můj sten Edwarda vzrušuje.

Hladila jsem ho po tváři, nehty zatínala do jeho mramorových zad a nakonec jsem se rozhodla, že je čas na rehabilitaci a vedla svou ruku směrem k jeho klínu. Když jsem uchopila jeho tlustý, tvrdý úd, slastně zavrněl. Jezdila jsem rukou nahoru a dolů a dráždila jeho chloubu.

Edward byl totálně bez sebe. Vrčel mi do ucha a laskal mě na krku. Na jednom z mých erotogenních míst.

Když už jsem cítila, že se Edwardovo mužství zvětšuje nadcházejícím orgasmem, přestala jsem ho dráždit.

Tázavě na mě otočil svou udýchanou tvář a jedním pomalým pohybem, mi sjel rukou od prsou, až k mému klínu.

Automaticky jsem roztáhla nohy a čekala na tu slast, až do mě ponoří své chladné prsty.

Moje tělo se zmítalo ve slastných křečích a já s každým Edwardovým pohybem volala jeho jméno a on mi na ně mým odpovídal.

To se nedalo vydržet. Vysmekla jsem se zpod jeho těla, které nadnášel, aby mě neumačkal, a dala mu jasně najevo, že iniciativu přebírám já. Pochopil, co chci udělat a lehl si na záda.

Obkročmo jsem si na něj sedla a jedním pohybem spojila naše těla v jedno. Edward otevřel své doteď zavřené oči a zaostřil na mě svůj černý, chtivý pohled. Nadzdvihovala jsem se a sedala si znovu a znovu a zrychlovala tempo. Edward mě držel za pas a zatínal mi prsty do slabin. Nebolelo to. Dohánělo mě to k šílenství.

Najednou se i se mnou posadil, takže jsem mu nohama objímala pas a s rukama pod mým zadečkem mě nadzdvihoval. Byl tak hluboko a tak studený. Něco takového, takovou extázi při milování, jsem v životě nezažila.

Když už se blížilo naše společné vyvrcholení, přehodil si mě pod sebe a naposled do mě vnikl.

Oba jsme zvrátili hlavu a se slastným výkřikem vzrušení vychutnávali ten nejdokonalejší orgasmus na světě.

Edward ještě párkrát přirazil, aby prodloužil naši společnou slast a pak, aniž by naše těla rozpojil, položil svou hlavu na mou obnaženou hruď. Poslouchal mé sprintující srdce. Oba jsme rozdýchávali extázi a vyznávali si lásku.

„Nikdy jsem nic krásnějšího nezažil, Bello. Miluji tě,“ říkal mi udýchaně.

Slzy štěstí se mi vehnaly do očí a já mu přiškrceným hlasem odpověděla: „Miluji tě.“

Tu noc jsme se milovali ještě nesčetněkrát. Edward tomu přišel na chuť a já si konečně přišla na své.

Až na to, že pod námi praskla postel a Edward ji jedním rychlým pohybem vyhodil ze stanu a na pár modřin na mém těle – hlavně na stehnech - se nic nestalo.

Vysvětlil mi, že byl včera na lovu s Emmettem, aby se náhodou nestalo, že nad sebou ztratí kontrolu. Ale zvládl to dokonale.

Naučil se to rychle a skvěle. Dokonalejší a citlivější milenec na světě není, tím jsem si jistá.

Když jsme vzájemně, v náručí, pozorovali východ slunce a Edwardovo tělo jiskřilo v jeho záři, vstal a zahleděl se mi vážně do očí.

Vztáhl ke mně ruce a vytáhl mě i s dekou, ve které jsem byla zabalená, do stoje.

Zachytila jsem jeho rozmazaný pohyb a už jsem s udiveným výrazem pozorovala, jak přede mě pokleká.

13. kapitola   shrnutí

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 12. kapitola: