Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové štěstí - 15. kapitola

15.12.2011 (20:30) • klarusha • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2146×

Ráno, když jsem se probudila, jsem si skočila dát sprchu. Už týden jsem se skoro nepohnula z pokoje. Za tu dobu jsem stihla přečíst čtyři Edwardovy knihy a všechny mě poměrně zaujaly. Nejlepší ale prozatím bylo Quo vadis. Nádherná kniha o počátcích křesťanství.

Rozhodla jsem se však, že dnes si musím dát trochu pauzu od čtení a polehování a trochu se projdu.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě Emmett, když jsem vylezla z koupelny.

„Dobré.“ Přišla jsem k němu a políbila ho na tvář. „Emme, nemohla bych se dnes projít na čerstvém vzduchu? Prosím…“

„Ne, Rose. Promiň. Můžeš se projít po domě, ale ne venku. Mohla bys nastydnout,“ řekl nesmlouvavě. Budu to muset zkusit později. Úspěch je, že se můžu pohybovat alespoň po domě.

Sešla jsem do přízemí a se snídaní v ruce jsem se posadila k televizi. Po týdnu čtení to byla příjemná změna.

„Ahoj, co dávají?“ Posadila se vedle mě Alice.

„Nějaký seriál,“ vysvětlila jsem a dál si vychutnával snídani.

 „Tohle ti docela závidím,“ ušklíbla se a se zájmem pozorovala, jak se láduju.

„Hm, máš co. Je to skvělé,“ zamručela jsem.

Najednou do pokoje vešla Carmen.

„Páni,“ vydechla jsem při pohledu na její břicho. Bylo obrovské. „Kdy máš termín?“

„Vlastně už pozítří,“ usmála se šťastně.

„To je skvělé.“ Taky jsem nahodila úsměv a objala ji. Ta už to bude mít za chvíli za sebou. Kéž bych už taky byla tak blízko. Tolik jsem se těšila. „A co to bude?“

„Cítím, že by to mohl být kluk, a taky to kope jako budoucí fotbalista, ale nikdy nevíš,“ pokývala hlavou Carmen.

„A už víte, jaké mu dáte jméno?“ vyzvídala jsem dál.

„Když to bude kluk, tak asi Eric, a když holka, tak Claudie,“ řekla zasněně.

„Krásná jména,“ souhlasila jsem a vstala, abych uklidila po snídani.

„Nech to tak. Já to pak udělám,“ zavolala z kuchyně Esmé.

„Díky, ale potřebuju trochu pohybu,“ zasmála jsem se.

„A kde je vlastně Ann?“ zeptala jsem se Alice.

„Vyšli si s Peterem a Charlottou na lov. Vrátí se odpoledne,“ vysvětlila Alice a odešla někam pryč. Já se vydala do kuchyně, abych umyla nádobí. Po týdnu ležení jsem se na to docela těšila.

Stihla jsem pustit vodu a umýt jeden hrnek, než ke mně přiskočil Emmett s káravým výrazem ve tváři.

„Neříkal jsem ti, že se nemáš namáhat?“ zeptal se.

„Mytí nádobí není namáhavé,“ namítla jsem.

„To si myslíš ty,“ řekl Emmett.

„Ale…“ Nestihla jsem nic namítnout, protože mě zvedl ze země a odnesl do pokoje.

„Na dnešek ti už to stačilo. Zítra se budeš moct zase chvíli projít. A teď si lehni a čti si. To je pro tebe nejlepší,“ řekl a vypařil se.

Naštvaně jsem se svalila na postel. Už mě to vážně přestávalo bavit. Nechápala jsem, jak to vydržím. Vždyť Bella první dva týdny žila úplně normálně.

Snažila jsem se vymyslet, co zajímavého bych mohla dělat, nebo jak bych se mohla nepozorovaně dostat ven z pokoje, ale nakonec jsem došla k závěru, že to nemá cenu, a sáhla jsem po další knížce z jedné z Edwardových hromad. Tentokrát jsem zvolila Harryho Pottera.

Den nakonec uběhl jako voda a já se k večeru unavená neustálým čtením dobrodružství Harryho ponořila do říše spánku.

Neuběhlo ale ani pár hodin a probudil mě děsivý křik. Bylo mi jasné, že Carmen začala rodit. Vyskočila jsem z postele a vyběhla z pokoje.

Vmžiku jsem byla v pokoji, kde na posteli ležela Carmen, Eleazar zrovna rozparoval svými zuby její břicho. Vedle postele stáli Ann a Carlisle a dávali instrukce Eleazarovi.

Pohled to byl vskutku děsivý a nápadně podobný tomu, co před pár lety prožila Bella. Jen s tím rozdílem, že Carmen nejspíš stihli dát morfin o něco dřív, protože už nekřičela.

Nevěděla jsem, jestli jim můžu nějak pomoct, a tak jsem tam jen tak stála a přemýšlela, kde jsou ostatní, protože v pokoji byli jen Carmen, Eleazar, Ann, Carlisle a Tanya, Irina a Kate, které musela přijet před chvílí.

V tu chvíli zvedl Eleazar do vzduchu malé děťátko a řekl:

„Je to kluk. Máme syna Erica.“ Oči mu zářily štěstím. Podal děťátko Carmen a ta se šťastně usmála.

„Rosalie, vezmi Erica vedle a umyj ho, prosím. Carmen teď na chvíli usne a projde přeměnou. Když pak přijdeš, měla by už být vzhůru a určitě bude chtít vidět svého syna,“ řekla Ann.

„Nemůžu to udělat já?“ zeptala se Kate.

„Ty bys teď měla zůstat tady s Carmen. Je lepší, když jsou během přeměny při ní její blízcí.“

Kate přikývla a já vzala do rukou Erica. Byl nádherný, jako každé poloupíří dítě, ale Renesmé se nevyrovnal. Její krása byla neuvěřitelná.

Odcházela jsem z pokoje a už jen matně slyšela, jak Ann říká:

„Mluvte na ni. Bude to pro ni snazší.“

V koupelně jsem Erica pečlivě umyla a zabalila ho do peřinky. Zatímco se na mě usmíval a se zájmem mě pozoroval, odnesla jsem ho do pokoje ke Carmen. Ta ještě spala, ale už vypadala jako upír. Ostatní už ji stihli i umýt a převléct a jen čekali, až se probudí.

„Ty už jsi tady? To je skvělé,“ usmál se Eleazar a natáhl se pro Erica. Podala jsem mu ho, ale bylo mi líto, že už nedržím v rukou to malé děťátko. Byl to stejně nádherný pocit, jako když jsem poprvé držela Renesmé.

„Za jak dlouho se probudí?“ zeptala jsem se.

„Každou chvíli,“ řekl Carlisle.

A skutečně. Neuběhla ani minuta a Carmen otevřela oči a rozhlédla se kolem. Její pohled se zastavil na Eleazarovi držícím Erica.

„Jak se cítíš?“ zeptal se její manžel.

„Výborně. Můžu?“ Natáhla ruce pro Erica a Eleazar ji ho bez váhání podal a posadil se k ní na postel. V tu chvíli vtrhli do pokoje všichni ostatní členové naší rodiny a začali Carmen a Eleazarovi gratulovat.

„Proč jste nepřišli dřív?“ zeptala jsem se Emmetta.

„Carlisle a Ann nám to zakázali. Prý jsme byli pro Carmen moc nebezpeční,“ zamručel Emm a já se zasmála. Taková banda upírů byla skutečně pro rodící ženu trochu nebezpečná.

„Pojďme na chvíli ven, ať mají taky trochu soukromí,“ řekla Esmé a my vylezli ven z pokoje, takže tam Carmen, Eleazar a Eric zůstali sami.

„Páni, já jim tak závidím,“ povzdychla si Irina, když jsme se všichni usadili v obýváku.

„Moje řeč,“ dodala Kate. „Kdybych měla partnera, hned bych se vydala Carmeninými stopami.“

„Nějakého si určitě s časem najdeš,“ řekla jsem povzbudivě.

„Ber to tak, že prozatím aspoň nemusíš prožívat tu bolest. A věř mi, že chvílemi byla obrovská,“ přidal svých pár slov Jasper.

„Moje slova,“ souhlasila s ním Tanya. „Já kdybych měla partnera, tak bych hodně dlouho přemýšlela, než bych se do něčeho takového pustila.“

„Mně by ta bolest za to stála,“ ušklíbla se Irina.

„Bolest se dá zvládnout,“ řekla Bella. „Já to zvládla, i když morfin ještě nepůsobil.“

„A to jsme podstupovali o hodně větší riziko než Carmen nebo Rose. Vzhledem k tomu, že Bella předtím nebyla upír a mohla zemřít,“ povzdech si Edward.

„Ale překonala jsem to. A teď jsem upír a mám nejen nádherného manžela, ale i nádhernou dceru,“ usmála se Bella a přitiskla se k Edwardovi.

Irina i Tanya na ně pohlédly trochu závistivě. A já bych to kdysi udělala také, ale teď už jsem nemusela, protože co nevidět budu mít také dítě.

„Doufám, že se tady Carmen s Eleazarem a Ericem co nevidět ukážou,“ řekla Kate. „Když už nic, tak si snad budu moct Erica sem tam pochovat.“

„Už jdou,“ usmála se Alice.

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové štěstí - 15. kapitola :