Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nově objevená sestra - III. kapitola

22.02.2009 (00:59) • Karrlita • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1971×

III. Kapitola - První střípky

Nádech a pomalý výdech. Zhluboka dýchat. Hlavně dýchat. To se mi teď honilo hlavou. Pevně jsem se obepnula rukama. Vybouchnul ve mně další granát, co mě trhá na kusy. Rozpadám se. Nádech. Chce se mi běžet pryč do neznáma, až do posledního dechu. Běžet a už se nezastavit. Malý krůček. Ne! To nesmím udělat. Musím dodržet slib. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Otočila jsem se a pomalu se vrátila do domu.

Nedokázala jsem jít hned do obýváku za Charliem, proto jsem zamířila do kuchyně. Podívám se, co bych mohla uvařit k obědu, protože představa toho, že by měl opět vařit Charlie mě dosti děsí. Prohlédla jsem celou kuchyň a zjistila, že tu není skoro nic. Je vidět, že je Bella už deset dní pryč. Tak s tím musím něco udělat, protože na výrobu výborného jídla jsou potřeba také výborné suroviny. Takže jsem se přesunula do obýváku. "Charlie, můžu se zeptat? Co jsi si chtěl dneska dělat k obědu a večeři? V kuchyni jsem nenašla žádné jídlo." Zakuckal se a začal rudnout, naštěstí Billy byl pohotový a uštědřil mu ránu do zad. "No, ehm." rozpačitě ze sebe soukal Charlie. "Chtěl jsem zajet nakoupit?!" Musela jsem se usmát. Vypadal jako malé dítě, které chytnete při špatnosti. "Super, tak co kdybych to zařídila já? Teda pokud by nebyl Jacob proti a jel by semnou. A ty by si se mohl s panem Blackem zatím v klidu koukat na zápas." Chvilku to vypadalo, že to chce Charlie razantně zamítnou, ale v poslední chvíli mu nejspíš došlo, že prostě jen potřebuji ještě svůj prostor, takže souhlasil. Jacob taky nebyl proti, takže jsem rychle vyběhla do pokoje pro bundu a tašku a vrátila se zpátky do obýváku. "Tady jsou klíčky a jeď opatrně." hodil mi Billy klíče od svého nákladáčku a usmíval se. "Děkuji. Ale nebude lepší, když bude řídit Jacob?" ptala jsem se. "On tě bude navigovat, když budeš řídit, tak si cestu líp zapamatuješ." vysvětlil mi Billy. Mrkla jsem na Jakoba a šla se obout. Už jsem byla mezi dveřmi, když mi to došlo. "Málem jsem zapomněla, co byste říkali na domácí pizzu?" Nejspíš se mě lekli, protože jsem jen rychle přiskočila ke dveřím do obýváku a křikla to na ně. "Já jsem pro, pizzu miluju." otočil se na mě Charlie a Billy také přikývl. "Však já vím." řekla jsem potichu. "Tak zatím ahoj." houkla jsem a zamávala a vyrazila k autu.

Jacob už seděl v autě, ale tvářil se vyděšeně. S žuchnutím jsem dosedla a otočila se na něj. "Nemusíš se bát, jsem dobrá řidička." Snažila jsem se to říct vážně, ale koutky mi přece jenom cukaly. "Já o tom nepochybuju." snažil se lhát. Už jsem to prostě nevydržela a rozchechtala se. Chvíli na mě ještě rozpačitě koukal a pak se začal taky smát. "Promiň." řekl a bylo vidět, že to myslí upřímně. "To je v pohodě." Uklidnila jsem se a už se jen usmívala. Připoutala jsem se a na nastartovala. "Tak kudy?" zeptala jsem se. "Doprava a pak rovně." odvětil Jakob a zapnul rádio. Mám pocit, že tenhle výlet by mohl být bezva zážitek, protože Jacob zatím vypadá jako milej kluk. Rozjela jsem se a zahnula přesně podle instrukcí. "A jakou máš rád pizzu, Jacobe?"

Cesta do obchodu utekla rychle. Od pizzy jsme se dostali k jídlu tak nějak povšechně a zjistila jsem, že Jacob je vděčný strávník, protože jí rád a hodně, i když to na něm vůbec nebylo vidět. Vlastně musím říct, že se mi celkem líbí. Kolik mu vlastně tak může být? Vypadá velice vyspěle asi na 23. "Jacobe, může se zeptat?" řekla jsem a rychle se podívala, jak bude reagovat. "Jasně. Proč by si nemohla?" Nevím proč, ale najednou mi bylo tak nějak trapně a asi jsem se začala trochu červenat. "Jen mě tak napadlo, kolik ti vlastně je?" Zašklebil se a vážně pronesl: "Kolik bys řekla?" Uf, že jsem radši nedržela jazyk za zuby. "Řekla bych tak 23." Vypukl v hrozný záchvat smíchu a já totálně zrudla. "Co?" teď už mi bylo vážně hodně trapně. "Je mi skoro 17." Co? Vytřeštila jsem oči. No to snad není možný. "Aha!" Už chápu, proč se tak smál. "Tady to je obchod." Zabočila jsem k obchodu a zaparkovala. "Daniell promiň, neměl jsem se tak hrozně smát." snažil se omluvit. "Jo, to je v pohodě, sama jsem si naběhla. Tak jdeme nakupovat." a zazářily mi jiskřičky v očích. Nakupování mám prostě ráda. Vystoupili jsme a šli nakoupit. Na to jaký je Forks zapadákov mají obchod dobře zásobený. Můj nákup byl nějaký moc objemný,a nebylo to jen tím, že jsem se na něj pořádně nesoustředila. Pořád jsem přemýšlela, jak je možné, že jsem se v tom věku, tak nehorázně spletla. Když on vážně vypadá hodně vyspěle. Při placení se Jacob zhrozil nad sumou, která byla vyřčena, ale já jsem v klidu vytáhla peněženku a zaplatila to. Přišlo mi, že ho to ohromilo. Takže to vypadá, že tak jak já nevím nic o lidech tady ve Forks, tak ani oni o mě nic netuší. Zajímalo by mě jestli aspoň Bella tuší, kdo jsem. Jacob posbíral skoro celý nákup sám a šli jsme do auta.

"Můžu se teď na něco zeptat já?" Jestli se mě bude ptát na věk a odhadne mě na míň, tak asi na místě umřu studem. "Jasně!" křečovitě jsem se usmála. "Víš, on o tobě Charlie nikdy nemluvil a vlastně ani dneska nám nic neřekl. A ráno to vypadalo, že se vidíte poprvé, tak mi to vrtá hlavou. Charlie nám jen řekl, že tu teď budeš bydlet s ním a Bellou. Ale jestli o tom nechceš mluvit, tak nemusíš." A zase to bylo tady. Nejradši bych dupla na brzdu a vyběhla z auta a už se ani neotočila. Nádech a výdech. Uklidnila jsem se a pomalu začala vyprávět: "Všiml jsi si správně. Já a Charlie se v podstatě vidíme poprvé. No a proč tu teď budu bydlet?" Důležitá otázka, ale jak odpovědět. "Charlie je můj kmotr." Věděla jsem, že tohle není dost informací, ale potřebovala jsem se zase v klidu nadechnout. "Charlie je totiž dobrý přítel mých rodičů. Znají se z útlého dětství. A když se Charlie dozvěděl .." zlomil se mi hlas. A oči se mi začali plnit slzami. Na rameni jsem ucítila Jakobovu ruku, což mi dodalo trochu síly. "Vážně o tom nemusíš mluvit." něžně dodal. Odkašlala jsem si a pokračovala: "Rozhodl se, že se o mě postará, protože jinak bych byla sama." Už jsme byli zpátky. Zatáčela jsem na šterkovou cestu. Vypla jsem motor a v autě bylo nesnesitelné ticho. "A Alex?" zeptal se a mě tvrdě bodlo u srdce. "Alex je rodinný přítel. Chtěl se o mě starat, ale já jsem to nedovolila, protože jsem ho nemohla připravit o jeho práci. Miluje jí víc než cokoliv jiného." Jestli jsem měla dneska ještě nějak fungovat, tak tenhle rozhovor musel skončit. "Je mi zima, půjdeme dovnitř?" Pochopil a omluvně se na mě usmál. "Děkuju, že si mi to řekla." Vzal nákup a rychle pádil do domu. Rukávem jsem si osušila oči a zkontrolovala obličej ve zpětném zrcátku. Nádech a výdech. Pak jsem vystoupila a vyrazila k domu.

------

"Alice?" řekla Carlisle překvapeně do telefonu. A já byla překvapená taky. "Cože? Dívka? A jsi si jistá?" Vůbec se mi nelíbil výraz, který Carlisle měl. "Pospěšte si. Ne, Edward a Emmett jsou na lovu." Co se děje? Carlisle to položil a já ihned spustila: "Co se děje?" Přistoupil ke mně a řekl: "Bello. Pojď, jdeme do obýváku. Alice s Jasperem jsou tu během pár minut a všechno nám vysvětlí. Sám si totiž nejsem jistý jestli jsem ji správně pochopil." ustaraně koukal a kývl na mě a rychle se přemístil do obýváku. A tak jsem se tam vydala také.

Esme, Rose, já a Carlisle jsme seděli v obýváku a čekali. Nikdo nemluvil. To tíživé ticho nešlo prostě vydržet. Naštěstí už jsem slyšela přijíždějící auto. Během malého okamžiku už Alice s Jasperem stáli v obýváku s námi. "Co si viděla Alice?" vyhrkla Esme. "Nějakou dívku napadne Viktorie." zastavilo se mi srdce. Viktorie. "Musíme ji zachránit." vypadlo ze mě. "Kde se to má stát Alice? Říkala jsi to tak zmateně." Atmosféra v místnosti byla strašlivá, ale Jasper se držel. "To místo mi pořád něco připomínalo, ale nemohla jsem si vzpomenout. Ale už asi vím, ale raději jsem to nakreslila. Bello, můžeš se podívat." Alice mi podávala kus papíru. "To-to-to je u Charlieho v pokoji pro hosty!" vykřikla jsem. "Já si to myslela." To bylo poslední, co jsem slyšela, protože pak jsem omdlela.

Autor: Karrlita, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nově objevená sestra - III. kapitola: