Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nově objevená sestra - II. kapitola

13.02.2009 (12:00) • Karrlita • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2223×

II. Kapitola - Sbohem

Musel jsem uznat, že oba Blackové jsou zábavní. U snídaně jsme se dobře pobavili. Dokonce tak dobře, že jsem na chvilku na všechno zapomněl. A pak jsem slyšel vrzat schody. Byla rychlejší než jsem si myslel. Její krátké zastavení vedle vchodu do kuchyně mě trochu znepokojilo, ale pak s klidem vešla, tak jsem se trochu uklidnil. Stála tam v celé své kráse. Nebyl jsem jediný koho ohromila. Vlastně silně zapůsobila na všechni čtyři. "Dobré ráno. Mohu?" Miloval jsem její hlas a její způsoby. Nechovala se jako ostatní holky jejího věku. "Samozřejmě Daniell. Čekáme na tebe. Já jsem Charlie." Dvěma kroky byl u ní. Pak zaváhal,ale nakonec ji jemně pohladil po vlasech. "Tohle je můj přítel Billy a jeho syn Jacob." představil je. Při zvuku svého jména sebou trhli a vrátili se do reality. "Ahoj!" řekli naráz a oba vykouzlili na tvářích úsměv od ucha k uchu. Viděl jsem, že je nesvá, ale snažila se to skrývat. "Dobrý den. Ahoj!" odpověděla a přidala úsměv. Pak pohlédla na mě. Nedokázal jsem identifikovat, co má v očích. "Určitě máš hlad. Pojď."pobídl ji Charlie a ukázal k prázdné židli.

Opět jsem zahlédl aspoň část té Daniell, kterou jsem dobře znal. S díky přijala připálenou omeletu a tvářila se jako by to byla ta největší delikatesa na světě. Dělala, že nevidí, jak si ji Jacob tak nějak nestydatě prohlíží. A vlastně i já jsem se ho snažil v tomhle ohledu ignorovat. Na Charliem bylo vidět, že vůbec nevěděl, co dělat a co říkat, ale naštěstí to Daniell zachránila. Zeptala se, kde je Bella, jak to tu chodí, no prostě zabředla lehkou konverzaci. Pak se rozhodla, že Charliemu pomůže a umyje nádobí. Ten to přijal možná až s moc velkým nadšením a potěšeně se s Billym a Jacobem přesunul do obýváku k telce.

"Můžu ti pomoc? Budu utírat, jo?" přiskočil jsem k lince a chytl utěrku a mokrý talíř než stihla protestovat. "Děkuju." usmála se na mě. "Kdy musíš odjet?" vypálila na mě přímo, ale bylo vidět, že vlastně odpověď slyšet nechce. Teda aspoň tu, co jí musím dát. "Vlastně bych už měl být dávno na cestě." Málem rozmáčkla hrnek, co držela v ruce. "Ale chtěl jsem se přesvědčit, že tu budeš v pořádku a taky jsem se chtěl rozloučit." Mlčky stočila oči zpět k nádobí. Nevěděl jsem, co dělat. Zahleděl jsem se na ní a chtěl něco říct, ale slza na její tváři mi sevřela hrdlo. Jedna, dvě a pak celý vodopád. "To-to přece ne-ne-nemůžeš." vzlykala. Objal jsem jí a šeptal: "Ty víš, že nechci, ale musím." Podívala se mi do očí a musela vidět ten boj, který v sobě vedu. Aspoň jsem doufal, že ho tam vidí. V těch jejích se zrcadlilo pochopení. "Já vím." tiše vzdychla a otočila se zpět k práci.

Při posledním talíři se mi zastavil dech. Znamenal totiž, že už budu muset říct sbohem. "Tak já se jdu rozloučit. Půjdeš semnou?" Přikývla, chytila mě za ruku a šla semnou do obýváku. Rychle jsem se se všemi rozloučil a pomalu vyrazil k autu. "Půjdu Alexe vyprovodit." zadrmolila Daniell a následovala mě. "Ano, ale nebuď venku moc dlouho, brzo bude pršet a je tam chladno." zakřičel za ní Charlie, ale ona vypadala, že ho nevnímá.

Odemkl jsem auto. Chtělo se mi tu zůstat, chtělo se mi brečet, chtělo se mi řvát. Tak jsem se k ní otočil. Chtěl jsem jí toho tolik říct, ale nevěděl jsem jak. Silně jsem jí objal a naposledy vdechl tu opojnou vůni jejích vlasů. "Nebudeme to protahovat, nebo to nedokážu a neodjedu. Chci ti jen ještě říct, že jsem tu pro tebe vždycky." chtěla něco namítnout, tak jsem rychle pokračoval. "Vím, že se ti to teď nezdá, když tě tu nechávám samotnou, ale je to moje povinnost. A vím, že všechno je pro tebe teď těžké, ale tady ti bude dobře. Jsem si tím jistý." podívala se na mě nedůvěřivýma očima. "Musíš začít znova žít. Najdi novou rodinu a žij. Slib mi, že to uděláš." naléhavě jsem ji prosil. Neříkala nic. Zvedl jsem ji hlavu a podíval si jí zpříma do očí. "Slib mi to, prosím." Tiše řekla: "Slibuji." Oddechl jsem si. "Než budu z dosahu, tak se ti pokusím ještě zavolat, ale pak budu nejspíš hodně dlouho bez možnosti spojení. Ale chci, aby si věděla, že nebude dne, kdy bych na tebe nemyslel. Dávej na sebe pozor, mám tě rád." Víc už jsem prostě říct nedokázal. Ještě chvilku jsem jí k sobě tiskl. Ale musel jsem jet a tak jsem pomalu začal povolovat. "Hlavně ty na sebe dávej pozor. Nesmím přijít i o tebe. Budeš mi chybět. Ozvi se hned, jak to půjde." Teď mě sevřela ona. Cítil jsem, jak mi její slzy máčí košili a jak se otřásá vzlyky. A pak, mě políbila na tvář a uvolnila svoje sevření. Rázně jsem se otočil, ale došlo mi, že jsem na něco zapomenul. Šáhl jsem do kapsy. "Jenom kdyby bylo nejhůř." vložil jsem jí ten kousek papírku do dlaně a zavřel ji. Rychle jsem nasedl a zavřel. Musel jsem. Musel jsem prostě jen rychle jednat, provést rozkaz, protože kdybych jen jednou zaváhal, tak už bych odjet nedokázal. Stáhl jsem okýnko: "Na brzkou shledanou." pokusil jsem se o úsměv a rychle nastartoval a mířil pryč. "Ahoj!" poslala ještě ke mně po větru. Měla tak ubrečenou tvář a stejně byla tak krásná. Stála tam a koukala za mnou. Jednou rukou si objímala hrudník a druhou si otírala slzy a mávala mi.

A pak jsem zahnul na hlavní silnici a už jsem ji neviděl. Šlápl jsem na plyn a uháněl pryč za svým osudem a jí jsem ponechal tomu jejímu. Položil jsem si ruku na nohu a v kapse jsem ucítil krabičku. Malá krabička v níž se skrýval třpytivý zázrak. Nedal jsem jí ho a to jsem kvůli tomu přijel, ale pak se vše změnilo a už jsem to prostě nemohl udělat. Nemohl jsem ji vyznat svoji lásku, když jsem věděl, že s ní nemůžu být, že musím odjet. Snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že jsem udělal dobře, ale nevycházelo mi to. Věděl jsem, že se s ní třeba i rok neuvidím. Dost dlouhá doba na to, aby poznala novou lásku a šla za ní. Věděl jsem, že tím, že jsem jí ten prstýnek nedal jsem ji ztratil. Nesměl jsem na to myslet. Rychle jsem tu krabičku vyndal z kapsy a hodil ji na zadní sedadlo. Na plný pecky jsem si pustil rádio a opět sondoval okolní krajinu, abych vytlačil z hlavy všechny myšlenky.

Autor: Karrlita, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nově objevená sestra - II. kapitola: