Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Normální holka? Už nikdy! 5. kapitola

Simple logic


Normální holka? Už nikdy! 5. kapitolaTák, lidičky, po dlouhé době se vám vracím s dalším dílem mojí povídky. Doufám, že jste na mě nezapomněli a přečtete si to. No a taky doufám, že zanecháte nějaký komentík. :D Tato kapitola je o tom, jak Kris zareaguje na Cullenovy. Takže vzhůru do čtení! rosaliC

Veselá nálada mě ale rychle přešla, když jsem se podívala z okna a uviděla, jak z auta vystupuje Emmett s rodinou. Naštvaně jsem si lehla na postel, zírala do stropu a ignorovala zvonek.

 

Kris

Po tom, co jsem asi tak půl hodiny úspěšně ignorovala zvonek se sluchátky v uších a knížkou narvanou před obličejem, jsem dostala hlad. Takže jsem si sundala sluchátka z uší a překvapivě zjistila, že zvonek už nezvoní. Vesele jsem si poskočila a chtěla vyjít z pokoje. Jenže jsem vrazila do nějakého tvrdého objektu. Panečku, ale že to bylo tvrdý. Že bych se omylem otočila na druhou stranu a vrazila do mé dubové skříně?

„Pane jo, nestalo se ti nic?“ ozvalo se od mé skříně, zvláštní, nevzpomínám si, že tahle vlastnost je v letáku v popisu. Že já ji reklamuju? Fakt nestojím o to, aby mi radila, jak se mám oblékat!

Zvedla jsem tedy pohled a zaječela.

„Ty!!! Co děláš v mém pokoji!? Jak ses sem vůbec dostal?!“ křičela jsem na Emmetta, který se uvolněně opíral o futra a pozoroval mě s líným úsměvem na rtech.

(Dobrá zpráva na tom ale byla, že jsem se fakt nezbláznila a moje skříň opravdu nemluví. Je to pouze šmírácký blázen, který se necítí být člověkem, nýbrž upírem.)

„Máš to tu útulné,“ poznamenal a přesunul se k posteli.

Po celou dobu jsem ho propalovala pohledem. On, jako by si toho nevšímal, se natáhl přes celou dvojlůžkovou postel a dal si ruce za hlavu.

„Rodina čeká dole,“ prohodil jako by nic.

Skvěle, má s sebou i celou jejich bandu. To si založili nějaký klub šmíráků, nebo co??? Nebo spíš loupežníků???

To už bylo na mě moc. Přidupala jsem k posteli, vzala za přehoz, který byl pod ním, a škubla jsem.

Emmett se natáhl jak dlouhý, tak svalnatý, ehm… haló? Emmett a svalnatý? Probuď se, Kris!

No, prostě se tam natáhl jak dlouhý, tak široký.

 

Zasmála jsem se a radši šla dolů si to odbýt…

Když jsem tam přišla, všichni seděli spořádaně na naší staré pohovce.

Kývla jsem na ně hlavou a posadila se na křeslo naproti.

„Tak povídejte, než mě přejde nálada.“

Podle vzhledu nejstarší z nich se postavil. Byl to velký blonďák. Představil se jako Carlisle.

„Kris, vím, že ti asi budeme připadat jako blázni, ale vše, co ti říkal Emmett, je pravda. Je jen na tobě, jak to přijmeš, ale osobně doufám, že dobře.“

Pozvedla jsem obočí, ale nic jsem neříkala.

Založila jsem si ruce na prsou a poslouchala…

 

Carlisle, když viděl, že nemám námitky, pokračoval:

„Jak už jsi jistě slyšela tady od Emmetta, jsme upíři a ty jsi poloupír.

Jsi nesmrtelná a v osmnácti přestaneš stárnout.

Jelikož žiješ mezi lidmi, tvoje tělo se přizpůsobilo a stačí mu lidská strava a nemá potřebu krve. Nejsi tolik náchylná k nemocem a hojíš se rychleji než normální lidé.

Myslím si, že je to prozatím vše, co bys o sobě měla vědět. Osobně bych byl rád, kdyby ses k nám nastěhovala a naučila se i ostatním věcem. Jelikož o sobě lidem nesmíme říct. Stejně bys nemohla už dál žít se svým otcem,“ dokončil a já na něj jenom zírala s otevřenou pusou.

Jenom jsem přikývla. Nečekala jsem, že to myslí opravdu vážně, ale tohle mě dostalo. Myslím, že mu věřím.

„Myslím, že bych to nejdřív měla říct otci – jakože to s odstěhováním –, nevím, jak to přijme, ale nechci ho ohrozit. Budu bydlet u vás,“ řekla jsem podivně nadšeně rodině.

Dali mi na sebe telefon a řekli mi, že až to otci oznámím, mám jim zavolat a někdo pro mě zajede. Následně se odstěhujeme. Ještě neví kam, ale prý to v podstatě nechají na mně. Ale musí to být neslunečný místo. Nadšeně jsem souhlasila. Já vím, asi se divíte tomu dvakrát nadšeně, ale je to pravda.

Slíbila jsem jim, že to s tátou proberu a dám jim hned vědět, jak to dopadlo.

 

Potom odešli a já si mohla jít lehnout. Probudilo mě bouchnutí vchodových dveří.

Táta je doma.

Seběhla jsem schody po dvou a nadšeně mu vběhla do náručí. Zasmál se a taky mě objal.

 

Po večeři, když byl táta nejspokojenější a plně nasycen, jsem se rozhodla, že se ho zeptám.

„Tati, chtěla jsem se tě na něco zeptat a probrat to s tebou,“ začala jsem opatrně. Nic nenamítal a jen se na mě s očekáváním zadíval.

Zhluboka jsem se teda nadechla a začala.

„Cullenovi mi navrhli, jestli bych se k nim nechtěla nastěhovat. Cestovat s nimi po Evropě, světě a tak. Vždycky jsem chtěla cestovat po světě, poznávat nové lidi a koně. Chtěla bych se podívat do profesionálních stájí a na profesionální jezdce,“ dokončila jsem svůj monolog, který jsem skládala dohromady celou večeři. Byla to velká ‚dřina‛.

„No, nemám nic proti, za chvíli budeš plnoletá a jednou to muselo přijít. Budeš mi sice chybět, ale každé ptáče nakonec vyletí z hnízda,“ řekl táta smutně.

„Takže můžu?“ zeptala jsem se s nadějí. Neodpověděl hned, ale nakonec přece ano.

„Je to pro mě velmi těžké, ale ano, můžeš. Cullenovi jsou velmi hodná rodina a doktor Cullen je velmi chytrý, milý a obětavý člověk. Budeš se mít u nich dobře a třeba se i něco přiučíš.“

Nadšením jsem ho musela obejmout a vtisknout mu pusu na tvář. Rychle jsem to šla zavolat Cullenovým, a ti mi slíbili, že pro mě pozítří přijedou.

Šla jsem tedy nahoru a zabalila si všechno oblečení. Usoudila jsem, že budu muset zítra do města dokoupit zbytek věcí, které mi chybí.

Sabine tady sice budu muset nechat, ale volala jsem Patrickovi, slíbil mi, že se mi o ni s jeho sestrou postarají. Bude mi sice chybět, ale tady jí bude líp, než kdybych ji tahala někde po světě.

Za to jsem jim velmi vděčná.

 

Spát jsem šla s myšlenkou, kam se asi s Cullenovými přestěhujeme. Co třeba Kanada? Nebo Česká republika? Slyšela jsem, že tam mají pěkně a koně tam chová skoro kde kdo.

Nebo Anglie? Takhle bych mohla vyjmenovávat spoustu míst. No o tom rozhodneme až s Cullenovými…

 

 Tak a máme konec další kapitoly. Tuto kapitolu jsem potila velmi dlouho a za to se omlouvám. Moc na to nemám čas a ani nápady. Uvažuji, že tuto povídku pozastavím a vrátím se k ní, až dopíšu moji 2. kapitolovku: Láska nebo povinnost?

No, myslím, že to se ještě uvidí, ale očekávejte, že kapitoly nebudou přibývat každý týden. Pokusím se alespoň, aby přibývaly každý měsíc, přinejhorším co dva měsíce.

 

Jestli vás to zajímá, tak na tuto kapitolu jsem vypotila 1 008 slov bez podtextu pro vás a s ním 1 145.

Je to zatím moje 2. nejdelší kapitola, a tak doufám, že to oceníte. ;)

Budu se ale snažit o delší. ;)

 

A mooooc by mě potěšilo a povzbudilo, kdybyste mi tady pod kapitolkou nechali nějaký ten komentík. ;)

Moooc ale děkuju za komentáře k minulé kapitole a tato kapitola je věnována všem mým věrným komentátorkám. A mé korektorce blotik. Moc ti děkuju!!

Další kapitolka bude za 10 komentářů. ;)

rosaliC

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Normální holka? Už nikdy! 5. kapitola:

 1
4. bara
16.02.2014 [20:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. nina
04.12.2013 [12:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Pinka25
03.12.2013 [21:31]

Hezky! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. bara
03.12.2013 [20:46]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!