Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nor work model isn't perfect - 1. kapitola

12.12.2009 (07:30) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4508×

Bella:

Po dlouhé době jsem opět ve škole. Konečně klid. Ne, že bych svou práci neměla ráda, naopak, beru ji jako koníček, který mě baví. Ale ‚odpočinek‘, i v podobě školy, občas neuškodí.

Zrovna mám hodinu francouzštiny. Jak já ten jazyk miluji.

Učitel zrovna překládal nějaký článek, když mi v kabelce začal zvonit telefon.

Začala jsem se v té tašce hrabat a po chvilce jsem vítězoslavně vytáhla mobil.

„Prosím? Isabella.“

„Sab, potřebujeme pomoct.Mellisa si vymkla kotník a nemůže na molo.“ Ozvala se Monika – manažerka.(Monika mi říká Sab, prý se jí to líbí víc, já mám stejně nejradši Bellu)

„Jasně, jsem na cestě. Kolik mám času a kde?“ Mezi tím, jak mi to vysvětlovala, jsem si posbírala věci, mávla na učitele – už jsou zvyklí, že mizím – a zmizela.

Nasedla jsem do svého autíčka a jela domů, kde jsem si vzala pár věcí asi na 3 dny a zamířila na letiště, kde jsem si vyzvedla letenku do Las Vegas.

Hrozně jsem se těšila, nebylo moc dnů, kdy jsem za někoho zaskakovala. Celkem jsem se těšila, ale potřebovala bych také chvilku pauzu. Nastoupila jsem tedy do letadla a čekala, až vzlétne a já budu moc být zase o kousek blíž k mojí vysněné kariéře. V kabelce mi zazvonil mobil s sms. Jako vždy ani teď jsem ho nemohla najít. Když jsem ho našla nedočkavě jsem ho vytáhla a podívala se. „Jéé,“ řekla jsem si pro sebe. Kdo jiný to mohl být než můj přítel. V sms stálo:

„Ahoj zlato, jak je ve škole? V kolik se sejdeme?“ vůbec jsem nechtěla odepisovat, ale zase by nadával. Zmáčkla jsem odpověď a psala:

„Ahoj, ve škole nejsem. Volala mi Monika a potřebují mě na přehlídku. Tak jsem na cestě do Las Vegas.“

Chvilku nic nepřišlo, ale pak se mobil zase rozezvonil a já s hrůzou čekala, co tam zase napsal.

„Isabello Charlotte Swan,“ tohle oslovení jsem nesnášela! „Říkal jsem, že bych chtěl jet jednou s tebou. Mrzí mě to. Snad příště. Napiš, až budeš zpátky a někam vyrazíme.“ Neměla jsem náladu odepisovat tak jsem telefon strčila do tašky kde předtím byl.

Netrvalo to moc dlouho a v kabině se ozvalo ať se připoutáme  že se chystáme na přistání. Přetáhla jsem si pás přes sebe a čekala, až budu moc vystoupit a letět na přehlídku. Neměla jsem moc ráda, když se chodilo pozdě. Za to bych vždycky vraždila.

Vystoupila jsem z letadla a okamžitě se mě ujala nějaká holka – mohlo být jí tak 19.

„Dobrý den, jsem Natali a mám Vás dopravit do hotelu, kde se bude konat přehlídka.“ Usmála se.

„Jistě, tak jdeme.“

Prošly jsme letištní halou, před kterou nás čekalo auto, které mě má dopravit do hotelu.

Natali mi cestou dala nějaké papíry, které jsem podepsala.

Zanedlouho jsme už vystupovaly před hotelem, kde na mě už čekala Monika.

Rozešla se do hotelu a já automaticky za ní.

Už jsem si zvykla, že tady se nikdo nezastaví a informace se dozvídám i za běhu a vše si musím zapamatovat.

„Fajn, že jsi to stihla, bez tebe bychom byli nahraní, kdyby ten model neměl kdo předvádět, byla by to pohroma.

Teď pojď za mnou do tvého apartmá, na zabydlení máš 15 minut, pak tě chci vidět dole v maskérně.

Všechno se to rozjede v 16:00, takže asi za hodinu.“

Mezitím, jak mi to říkala, jsme nastoupily do výtahu, vyjeli do posledního patra, výtah nás dovezl rovnou do mého pokoje. Vystoupila jsem a zůstala stát úžasem.

„Prezidentské apartmá?“ Vydechla jsem, ještě nikdy jsem v ničem takovém nebyla, jo, jasně, doma jsem zvyklá na luxusní a moderní zařízení, a když jezdím po foceních, nebo přehlídkách, tak je to taky luxus, ale že až takový?

„No, teď nám nejvíc vyděláváš, tak si to zasloužíš.“ Pokrčila rameny a zmizela.

Vybalila jsem si věci a šla se rozhlédnout po mém apartmá.

Byla tady koupelna, vířivka, dvě ložnice, konferenční místnost a pracovna spojená s terasou.

Za chvíli začal zvonit telefon.

„Halo?“

„Pojď dolů, do maskérny.“ Ozvala se Monika.

Vzala jsem si kabelku a nastoupila do výtahu, který zastavil v maskérně. Byl tady zmatek, jako vždy.

„Výborně, pojď, něco s tebou uděláme.“ Ujala se mě hned jedna z maskérek a začala pracovat.

Jako první mě extravagantně nalíčila a pak se vrhla na mé vlasy, které natočila do volnějších loken, které nagelovala.

Jakmile jedna maskérka skončila hned se mě ujala druhá pro výběr šatů. Oblékla jsem si šaty, které mi Monika ukázala. Byli dost odvážné. Takové rudé s větším výstřihem a rozparkem do poloviny stehna. Rozparek lemovala krajka v téže barvě. Výstřih, ale lemovala decentní kožešinka se světlejší červenou.

Moc se mi ten model líbil. Na mé postavě dokonce vypadal velmi sexy. To jsem musela uznat i já. Vyšla jsem z kabinky a šla se podívat do zrcadla. Když jsem vyšla ven, každý kdo mě viděl, zůstal stát doslova s otevřenou pusou. Nějak jsem to už přestala vnímat. Byla jsem na to už zvyklá.

„Teda Sab. Sluší ti to,“ řekla uchvácená Monika.

„Děkuju.“

„Můžeme jít?“ Zeptala se mě.

Bez jakýchkoliv námitek jsem ji následovala. Vyšla jsem schody a vyměnila jsem se s dívkou, která měla na sobě také úžasné šaty. Měla blonďaté vlasy a velice štíhlou postavu. Podívala jsem se jí do očí a usmála se. Pomalu jsem šla po molu a otáčela se, aby měli fotografové krásné fotky. Dvě věci, které mě bavily ze všeho nejvíc. Modeling a focení. Když jsem došla na konec tam jsem udělala pózu a chvilku čekala. Když jsem uznala za vhodné povolila jsem postoj a kráčela si to zase zpátky.

Zašla jsem za plentu, která oddělovala jeviště a zákulisí. Tam se mě ujala zase maskérka a celé to šlo na novo. Prohodila jsem šaty za župan a posadila se na židli aby holky mohli něco dělat. Ze zadu jsem cítila něčí ruce na mém rameni. Otočila jsem se a nestačila koukat, kdo tam stojí.

„Ahoj. Jmenuji se Rosalie Hale,“ podala mi ruku a čekala nějakou reakci.

„Já jsem Isabella Charlotte Swan. Ale říkej mi Bello prosím.“ Představila jsem se a podala jí též ruku na seznámení.

„Moc mě těší Rosalie. Mimochodem moc ti to slušelo na tom pódiu,“ vyslovila jsem kompliment což u mě nebylo moc zvykem. Ale když je to pravda proč to nepřiznat.

„Moc děkuji i tobě to tam moc slušelo. Nechtěla, bys někdy zajít někam na kafe nebo tak něco?“

„Moc ráda. Kamarádka z branže by se mi docela hodila.“

„Tak ujednáno. Stačí napsat.“ Na kus papírku mi napsala svoje telefonní číslo a já si vzala též papír a psala to svoje.

Když jsme si ho vyměnily Rose odkráčela znovu k přípravě dalšího modelu. A mě si vzali do parády znovu.

Konec 1. Kapitoly

MyLoveIsTwilightSaga - TorencCullen

Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nor work model isn't perfect - 1. kapitola: