Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noc patří nám - 14. kapitola - Znamení

21.04.2012 (21:15) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1894×

Z minulého dílu:

„Musím jít,“ oznámil mi, „jak jsem řekl, mám dnes dost práce. Ale zítra bych snad mohl přijít. Mimochodem, nemáš se čeho bát. Každý večer u tvého domu hlídkují moji přátelé. Dávají na tebe pozor.“

„Jak dlouho?“ zeptala jsem se udiveně. Hlídkující upíři střežící mé bezpečí. Myslela jsem, že nic divnějšího než sex s upírem není.

„Od začátku. Takže můžeš být klidná,“ zašeptal.

„Dobře. Děkuju.“

„Nemáš za co děkovat, Bello. Sbohem,“ řekl zkroušeně a moje odpověď zazněla už do tutajícího zvuku ukončeného hovoru.

Kapitola čtrnáctá

Znamení

Rozhodla jsem se vyrazit do města. Měla jsem náladu nakupovat a užít si trochu toho příjemného sluníčka. S úsměvem na tváři a pocitem naprostého blaha jsem se vydala do ulic slunečného Seattlu.

Zamířila jsem do nákupního centra, které stálo nedaleko mého bytu. Zkoumala jsem nápisy všech možných obchodů. Chtěla jsem si pořídit nějaké pěkné šaty na zítřejší večer, kdy mě měl navštívit Edward. Po dlouhé době jsem měla důvod k tomu, abych si koupila něco pěkného na sebe. Zvědavě jsem se zastavila u jedné výlohy a můj zrak spočinul na šatech na ramínku uvnitř. Vstoupila jsem do obchodu a s výrazem naprostého úžasu se zastavila u červených koktejlek.

„Jsou krásné, že?“ promluvil ženský hlas za mnou. Otočila jsem se a zadívala se do tváře mladé prodavačky.

„Oh, ano. Přímo nádherné,“ odpověděla jsem nadšeně. Dívka si mě bedlivě prohlédla od hlavy až k patě.

„Máte krásnou postavu. Myslím, že by na vás vypadaly výjimečně,“ prohlásila uznale a já se potutelně usmála.

„Ehm, díky. Zkusím je a uvidíme,“ řekla jsem a prodavačka mi vzápětí podávala šaty do rukou. Zadívala jsem se směrem ke kabinkám a vyrazila. Prudce jsem zatáhla závěs a opatrně se svlékla. Nemohla jsem se na ty šaty vynadívat. Byly dost titěrné, takže jsem doufala, že se do nich vejdu. Samým štěstím jsem málem vypískla, když jsem dopnula zip a zjistila, že mi padnou jako šité na míru.

„Tak co?“ ptala se prodavačka zvenčí. Odhrnula jsem závěs a předvedla malou piruetu. Dívka se rozzářila a mrkla na mě.

„Myslím, že jsou pro vás jako stvořené,“ připustila a povzbudivě se usmála.

„Beru je,“ oznámila jsem a zamířila za závěs kabinky.

Když jsem hodinu nato procházela obchodním centrem s taškou přes rameno a spokojeným úsměvem, dostala jsem nápad. Když jsem si koupila šaty, proč bych si nevybrala i nějaké prádlo? Měla jsem nesnesitelné nutkání Edwarda svést. A proč se vzdávat všech možností, které mi k tomu mohly nadmíru dopomoct?

Své kroky jsem směřovala k malému rohovému obchůdku se spodním prádlem. Do kabinky jsem zaplula s jasnou volbou. Na první pohled se mi zalíbila černá krajková souprava s hedvábnými podvazky.

„Tak fajn,“ špitla jsem před zrcadlem a prohlížela si svůj další ulovený kousek.

Když se setmělo, společně s Alexem jsem vyrazil na obhlídku podezřelého klubu, který Armando vypátral ve spojitosti s těmi vražednými novorozenými. Už z dálky zářil fialový nápis „La Fair“. Na té budově bylo už od pohledu něco zvláštního. Historický půvab dokreslený moderními prvky, které však nezastínily nic původního, naopak pozdvihly vzhled budovy o několik úrovní výše. Těžko takové harmonie mohl dosáhnout člověk. Bylo to zjevné – práce někoho, kdo zažil i období původní budovy…

„Cítím problémy, Edwarde,“ oznámil mi Alex a nepřestával sledovat boční východ, u kterého se za pár vteřin objevili dva upíři. V mžiku jsme se stáhli do stínu ulice a bedlivě sledovali každý jejich pohyb. Soustředil jsem se na jejich rozhovor.

„Musíme být opatrní,“ začal jeden z nich, „kolem té holky se shromažďuje několik upírů z Rodu.“

„Naše selhání se nesmí opakovat,“ pokračoval druhý, „Pán si přeje, abychom mu tu dívku přivedli. Mluvil o její spojitosti s upíry. Potřebuje ji mít u sebe, aby zjistil, jestli je jeho podezření pravdivé.“

„Jenže nám nic nehraje do karet. Přes den jsme naprosto bezmocní a v noci je pod ochranou.“

„Náš úkol je to vyřešit, Keylone.“

„Hm, myslím, že nenechám čekat tu čerstvou krev, která na mě tak ochotně čeká uvnitř,“ řekl neznámý upír a hrdelně se zasmál.

Z hrdla se mi vydralo hluboké zavrčení a Alex se na mě zděšeně podíval. Bylo jasné proč. Pár metrů od nás stáli oba novorození a nenávistně si nás měřili. Nezaváhal jsem ani vteřinu a dravě skočil po jednom z nich. Alex se pustil do boje s druhým. Ostře jsem udeřil upíra do tváře a srazil ho na kolena. V ten moment mě chytil za lýtko a strhl moje pouzdro s titanovou dýkou. Vzápětí stál opět na nohou a já ucukl stranou před jeho ostrými drápy.

„Slídilové Rodu,“ zasyčel a uštědřil mi tvrdou ránu do tváře. Narazil jsem do kmene stromu, který se mohutně otřásl. Znovu jsem vyskočil na nohy a vysokým přemetem se přemístil k němu. Padl jsem na kolena, vyhnul se další ráně a tvrdě mu podrazil nohy.

„Edwarde, tady!“ zakřičel Alex a hodil mi do ruky titanovou dýku. Ostří se hrozivě zatřpytilo a vzápětí se zanořilo hluboko do hrdla novorozence. Silně jsem škubl a bezvládné tělo dopadlo na zem a rozkládalo se. Další tupá rána prořízla vzduch a oba upíři se proměnili v prach. Udýchaně jsem se podíval na Alexe.

„Díky,“ šeptl jsem směrem k němu a on se na mě hrozivě usmál.

„Pro dnešní večer hlídka skončila,“ oznámil jsem. Vydali jsme se zpátky do podzemního sídla. Informace, které jsme s Alexem vyslechli, byly důležité a bylo třeba promyslet další jednání Rodu.

Rozrazil jsem dveře a vešel do laboratoře. Tentokrát jsem nemusel nikoho svolávat. Kromě Gabriela tu byli všichni. Armando se zvedl od počítačů a bedlivě nás sledoval.

„Myslím, že pokud jsme měli pochybnosti o tom, že La Fair má nějakou spojitost s upíry, teď máme jistotu.“ Alex se vedle mě postavil.

„Je to novorozenecké doupě,“ řekl, „vlastník toho klubu je nepochybně upír. Ti novorozenci, které jsme dnes zabili, mluvili o nějakém Pánovi.“

„Mám obavu, že mluvili o svém Stvořiteli,“ odvětil Armando a nervózně se podrbal ve vlasech, „podařilo se vám ještě něco zjistit?“

„Vyslechli jsme jejich rozhovor a zmínili Bellino jméno,“ začal jsem, „mají ji za úkol přivést Pánovi. Má určitá podezření ohledně její spojitosti s upíry a chce ji živou.“

„O jaké spojitosti to mluvíš, Edwarde?“ ptal se neklidným tónem Joshua. Sám jsem přesně nechápal, o co šlo.

„To nevím. Jenom jsem slyšel, jak říkali něco v tom smyslu, že Bella není možná pouhý smrtelník. Nedokážu přesně specifikovat, co tím mysleli…“

„To není dobré. Vědí víc než my, a to jim dává náskok,“ připustil Armando, „musíme být nadmíru opatrní.“

„Zítra večer se vydám za Bellou do bytu a přivedu ji sem, do podzemí. Už dál nemůžu riskovat její bezpečí,“ řekl jsem naléhavě a všichni mě nepřestávali sledovat.

„Není to riskantní?“ zazněl Sethův obezřetný hlas.

„Připadá ti bezpečnější nechávat dál tu dívku nad zemí?“ zastal se mě Armando, „Novorozenci po ní teď půjdou ještě usilovněji a bylo by bláznovství ohrozit ještě Gabriela. Nejlepší bude, když ji vezmeme sem, kde jsme všichni pohromadě. Je to největší jistota.“ Byl jsem Armandovi vděčný. Rozpoznal chvíli, kdy jsem potřeboval jeho pomoc.

„Asi máte pravdu,“ odvětil Garne a poslušně stál vedle Lanceho.

„Takže. Je někdo proti?“ zeptal jsem se varovným hlasem. Všichni mlčeli a nehybně zůstávali stát na místě.

„Fajn,“ odvětil jsem a bez dalších slov za sebou zabouchl mohutné dveře, jejichž ozvěna se rozlehla dlouhou kamennou chodbou.

V příštím díle Edward navštíví Bellu v jejím bytě. Očekávání vášnivé schůzky ale dopadne poněkud jinak, než si Bella představovala. Edwardův záměr je i přes jeho touhy jasný - odvést Bellu do bezpečí podzemního sídla. Tímhle krokem však začíná Bellu začleňovat do svého světa a možná si neuvědomuje následky... Takže příště! :)

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noc patří nám - 14. kapitola - Znamení: