Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nobody´s home - prolog

2.avey-Doznání


Nobody´s home - prologTak tady máte prolog k mé nové povídce! Nepočítejte však s tím, že kapitoly budou přibývat rychle! To ani omylem! Jen jsem se chtěla nějak odreagovat od Lodi Snů a Hluché lásce. Jinak pište, jestli mám pokračovat, nebo ne! Moc mě zajímá váš názor! Pěkné počtení a děkuji za komentáře! Odehnalka

Oficiální videoklip - ZDE! Bohužel nejde vložit!

 

Prolog

Nenáviděla jsem svůj život.

Už od malička. Už od té doby, co jsem se narodila.

Vždy jsem si přála mít jinou rodinu, ale místo toho jsem zůstala trčet v dětském domově.

Už tu budu deset let. V tomhle blázinci trčím od svých sedmi let, kvůli nařízení soudu.

Děcák byl pro mě osvobození od mé matky a nevlastního otce, kteří mě neustále ponižovali a někdy i bili. Oba večer nejčastěji na mol.

A tak jsem si zvykla na noční bloumání po Seattleu. Jo, Seattle, ten Seattle ve Washingtonu.

Řeknu vám, že je zázrak, když tu svítí celý týden. A bloumám do teď.

Dnes je mi sedmnáct a tento zvyk mi prostě zůstal.

Moje vychovatelka tvrdí, že jsem nikdy neměla šanci, že by si mě někdo adoptoval. Už od malička jsem byla hodně zlobivá a teď, jak jsem dorostla, jsem i rebelka.

Ona je mi však ukradená. Jako moje vychovatelka.

Už od té doby, kdy jsem se sem nastěhovala, jsme si nepadly do oka.

Mě prostě baví ji buzerovat, no.

A já mám pak celý týden službu v kuchyni. To mi však tolik nevadí. Paní Littleová je milá dáma a už si na mě zvykla.

Vždy mi dovolí si vylízat těsto z mísy či mi schová nějakou dobrotu.

Megera ani nechce slyšet, když mě paní Littleová chválí. Prý není možné, aby byla tak slušná.

Jenže Megera, tak přezdívám vychovatelce, která mě má na starosti, nechce slyšet žádnou pochvalu na mou osobu.

Strašně ráda chodím do vedlejší budovy, kde jsou menší děti. Vždy jim tam pomáhám. Nebo chodím do psího útulku, ale to mám spíše jako brigádu.

Jsem hodně živá, to nepopírám.

...

Můj příběh začíná jednoho slunečného dne, kdy jsem prostě neodolala počasí a místo do školy jsem šla do parku.

Tohle jsem dělala často, když se mi nechtělo do školy. Přece nebudu trčet ve škola, když se můžu loudat městem, ne?

Někdy jsem šla pomáhat do restaurace, někdy jsem se prostě loudila po městě a v klidu kouřila.

Vím, hrozný zvyk, ale dělám to kvůli Megeře. Jsem hrozná, vím to, ale nevadí mi to.

Nenáviděla, když ze mě šly cítit cigarety a pivo.

Myslela jsem si, že mě to zase projde, jako minule a předminule a tak dále…

Ale nějak se stala chyby, no.

„Tak tohle si děvenko dovolovat už nebudeš!“ vyhrožovala mi Megera v její kanceláři.

Stála jsem před ní v roztrhaných riflí, v triko, mikině a na krátkých černých vlasech, které mám teprve necelý dva týdny, naraženou mou oblíbenou kšiltovku.

Megera naproti mně byla upravená. Prostě protiklady.

Upravená x neupravená.

Umytá x špinavá.

Nepřátelská x milá.

Hnusná x hezká.

Však to znáte, ne?

„A co?“

„CO? To loudání po městě! Co kdyby se ti něco stalo?“ řekla a hlas se ji zvyšoval.

Odfrkla jsem si. Jistě, ty tak záleží, co mi je.

„S takovouhle tě zase z té školy vyloučí! A kolikátá by to byla? Já už to oni nepočítám. Takže mě poslouchej, zlatíčko,“ pokračovala a mého vyjádření si nevšímala.

„Budeš mít celý měsíc službu v kuchyni a celý měsíc žádné kapesné a domácího vězení! To tě odnaučí chodit za školu,“ řekla ortel a já jsem na ni zůstala čučet.

„Cože? Děláš si řiť, ne? To mě ani nehne!“ zakřičela jsem po chvíli ticha a Megera se pousmála.

„Že by konečně něco zabralo?“

„To nemůžeš udělat! Mám brigádu a taky mám kapelu!“

„Kdo ví, kam prosím tě chodíš!“

„Jo, takže ty peníze, které každý měsíc sem přitáhnu si asi vydělávám šlapáním na chodníku, ne?“ zařvu na ni a ona ztuhne.

„U tebe bych se teda nedivila,“ zašeptala a to je pro mě poslední kapka.

Popadnu batoh a vypadnu z její kanceláře.

„A ten trest platí!“ zakřičí na mě.

„Polib mě prdel, Megero jedna,“ zamumlám a vpadnu do svého pokoje.

S nikým se o něj nedělím. Respektive, nikoho ke mně nechtějí dát.

Vztekle za sebou zavřu dveře a bágl hodím do rohu pokoje. Je tu bordel, takže zakopávám o vše, co se mi pod dostalo.

Padnu na postel a chvíli čučím na zeď.

A tak mě vlastně napadl ten ďábelský, ale skvělý plán…

 

Tak co, líbilo? Mám pokračovat?

Děkuji za vaše názory!




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nobody´s home - prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!