Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy více! 7. kapitola

20.03.2020 (10:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1503×

EDIT: Článek neprošel korekcí

Pomalu se ke mně otočil a naše pohledy se setkaly.

Nikoho bych teď neviděla radši, ale byla jsem zmatená ze svých pocitů a nevěděla, co si o nich myslet. Asi není nejvhodnější doba rozebírat, co se mezi námi stalo, když jsem se právě rozešla s jeho synem. Chtěla jsem se ho zeptat, co tu dělá, ale předběhnul mě.

„Omlouvám se, že jsem přišel takhle bez ohlášení, ale Edward nám řekl, že už to víš a tak jsem se chtěl jen ujistit, že jsi v pořádku," řekl rychle na vysvětlenou a popošel kousek blíž.

Instinktivně jsem k němu popošla o pár kroků blíže, aniž bych si to uvědomila. Bylo to jako by nás k sobě táhly neviditelné magnety.

„To je od tebe milé, Carlisle, ale to spíš já bych se měla starat, jestli jsi v pořádku. S Esmé jsi byl daleko déle než já s Edwardem a upíří láska je přece jen úplně jiný level než ta lidská. Nebo tak mi to alespoň vysvětloval Edward," řekla jsem a opatrně přistoupila ještě blíž. Byli jsme od sebe pouhé dva kroky a tělem se mi rozlévalo stejné teplo jako při vzpomínce na náš polibek. Tep se mi zrychlil a ruce se začali potit. Pohledem jsem sjela na jeho rty...

„O mě si nemusíš dělat starosti, Bells. S Esmé jsme se shodli, že mezi námi nic víc než rodinné pouto není a to, co jsme si mysleli, že je láska, byl jen pocit osamění a potřeba vedle sebe někoho mít. Sami jsme se divili, jak dlouho jsme to udrželi po kupě, když mezi námi nic víc nebylo," usmál se opatrně a já vytřeštila oči. Nedovedu si představit být s někým skoro sto let, nemilovat ho a pouze si to nalhávat. Smířila jsem se ale, že některé věci jsou stále mimo mé chápání, jelikož nejsem několika set let starý upír.

Okamžitě jsem si vzpomněla na Edwarda. Pokud to takto cítili Esme s Carlisle, tak přesně takhle to musel cítit i Edward, který byl před mým příchodem sám několik desetiletí. Třeba také toužil někoho vedle sebe mít za každou cenu a nebýt sám...

„Stejně tak to cítil Edward se mnou?" zeptala jsem se opatrně a na Carlislovi bylo vidět, že neví, zda mi má odpovědět. Po krátkém zaváhání jsem se ale odpovědi dočkala.

„Myslím, že ano, ale nijak do detailů jsme jeho pocity nerozebírali," řekl Carlisle opatrně a já nevěřila vlastním uším. Jak mohl být tak sobecký a takto si se mnou pohrávat. Copak ta slova lásky pro něj nic neznamenala, když je vyslovoval? Cítila jsem se hrozně. Takhle jsem se nechala obelhat.

Carlisle viděl, jak se mi slzy nahrnuly do očí a opatrně udělal o krok blíž a nabídl mi svou ruku.

„Moc mě to mrzí, Bello. Nikdy jsem si nemyslel, že by byl Edward něčeho takového schopný, když dokáže číst myšlenky a ví, jak a co druhý cítí, ale s tebou to bylo úplně jiné. Jako by tě za každou cenu musel mít." pronesl Carlisle omluvně a já vložila svou dlaň do té jeho.

V tu chvíli jakoby mnou projel elektrický proud. Ikdyž jsem věděla, že je to nemožné, cítila jsem jak jeho dlaň hřeje tou moji. Zvědavě jsem se mu zpříma podívala do očí a snažila se vyčíst, zda nepocítil to samé. Nedal na sobě ale nic znát a jen se mile usmál. A tak jsme tam těch pár chvil jen stáli ruku v ruce a dívali se jeden druhému zpříma do očí. On naprosto s nečitelným pohledem a já hltající jeho zlaté odlesky v očích.

„Chtěl jsem s tebou mluvit ještě o něčem, Bello," řekl Carlisle vážně a pustil moji ruku. Ta moje klesla těžce podél těla a musela jsem si protáhnout prsty, abych z nih vyhnala to příjemné teplo, které mi jeho dotyk způsoboval a mohla se soustředit na to, co mi říká. Bylo to zvláštní, vybavovala jsem si, že něco podobného jsem cítila, když se mě dotýkal Edward v začátcích našeho vztahu, ale Edwardovy dotyky byly jen slabým odvarem oproti Carlislovým.

„Tak povídej," řekla jsem a v půlce věty se mi zlomil hlas, když jsem se ho dotkla ramene, když jsem procházela kolem něj, abych se posadila do křesla v rohu pokoje.

Zase ten elektrický proud a výboj. Co to sakra je? Jakto, že něco takového cítím ke svému "tchánovi" a ne ke svému, teď už expříteli? Uvelebila jsem se v křesle, obě nohy si přitáhla k hrudi a čekala na jeho odpověď.

Elegantně se ke mně otočil a sedl si naproti mě na postel, lokty si opírajíc o kolena. Pohledem přebíhal z místa na místo a mně připadalo, že je trochu nervózní.

„Chtěl jsem s tebou mluvit o tom, co se mezi námi stalo včera v knihkupectví,..." řekl rychle, ale než stačil dokončit větu, musela jsem ho přerušit.

 „Carlisle, vím, že to byl jeden velký omyl a nechci, abychom z toho vyvozovali unáhlené závěry. Vím, že to byl jen zkrat a nebude se to opakovat," řekla jsem trochu zklamaně a zvědavě se na něj podívala. Zhluboka se nadechl a narovnal, zatnul ruce v pěst opět je rezignovaně povolil.

„Když to takhle cítíš, je to naprosto v pořádku. Jen jsem se chtěl ujistit," hlesl a vyhýbal se mému pohledu. Když to takhle cítím? Já to ale takhle necítím, myslela jsem, že on ano. Než jsem stihla cokoliv říct, rychle se zvedl z postele a jedním krokem se objevil u okna.

„Nechci tě dál zdržovat, jistě chceš mít čas pro sebe a Edward tu bude asi každou chvíli, aby si s tebou promluvil o tom, co se mezi námi stalo. Neudržel jsem své myšlenky a on si to přečetl," řekl polohlasně a ani se na mě nepodíval. Už se chystal zmizet, ale rychle jsem ho zastavila.

„Počkej," křikla jsem a rychle vstala a chytla ho za ruku. Opět mnou projel elektrický proud a on se na mě konečně podíval.

„Myslela jsem, že to byla zkrat," řekla jsem smířlivě, ale hned jsem dodala. „Jsem si dokonce jistá, že to byl zkrat pro nás pro oba, ale to co jsem u toho cítila se nedá ignorovat. Nikdy jsem nic podobného s nikým necítila. To teplo, které z tebe vychází, ikdyž je to nemožné. ta neviditelná přitažlivost, která mě k tobe táhne,..." vyslovila jsem se opatrně a propletla své prsty s jeho.

Nebyla jsem schopna se na něj ani podívat, a tak jsem upřeně pozorovala špičky jeho bot. Čekala jsem kdy přijde výsměch nebo opatrné odmítnutí, ale ucítila jsem jeho studený, ale zároveň hřejivý prst na své bradě a pomalu mi zvedl hlavu. Naše pohledy se do sebe zaklesly a já nebyla schopna slova. Srdce mi bušilo jako o závod a on, jako by mi četl myšlenky, se mi rychle podíval na hruď a pousmál se. Tak teď jsem mu ještě k smíchu? Pozorovala jsem každý jeho pohyb, ale to co přišlo, jsem absolutně nečekala. Najednou jsem cítila jeho studené a tvrdé rty na těch svých. Začal mě vášnivě líbat a jednu ruku mi omotal kolem pasu a jemně si mě přitáhl a druhou zapletl do mých vlasů. Trvalo jen chvíli než jsem se vzpamatovala a polibky mu stejně vroucně opětovala. Bylo to jako ve snu. Nohy vypověděly službu a lehce se pod náporem všech pocitů podlomily. Carlisle mě ale rukou obmotanou okolo mého pasu zachytil a přitiskl si mě ještě blíže k sobě. Byl to naprosto neskutečný pocit. Jako by všechno v mém životě směřovalo jen k tomuto okamžiku a čas se zastavil. Jeho jazyk jemně obkroužil ten můj a moje zuby se do něj jemně zakously. Jemně, ale vzrušené zavčel a já se musela pousmát. Polibek trval několik minut a pomalu ubíral na intenzitě. Do nohou se mi znovu vracel cit a tak jsem se nejistě postavila. Stále mě pevně držel u sebe, ale pomalu se jeho rty odlepily od mých. Oba jsme měli zrychlený dech a v mém případě i zrychlený tep. Myslela jsem, že se mi srdce probije ven z hrudi.

Snažila jsem se uklidnit svůj zběsilý dech a opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Vypletl prsty z mých vlasů a objal mě.

 „Tak to jsem nečekala," vydechal jsem a s úsměvem se na něj podívala.

„A co jsi čekala?" zeptal se s úsměvem na rtech a zvědavě.

„Výsměch, odmítnutí, nebo cokoliv, co by mě srazilo ještě víc na kolena, ale tohle opravdu ne," vydechla jsem úlevně, že se tak nestalo a on jen překvapeně zvedl obočí.

„Bells, slibuji ti, že ti nikdy neublížím, tak jako to udělal Edward," zazněl rozhodně a obočí stáhnul do jedné linky.

„Tak to je moje jediná životní jistota. Pochybuji, že je v tvých silách mě podvést se svojí náhradní matkou," zasmála jsem se a on se mnou.

Ještě chvíli jsme tam v tichosti stáli a objímali se, užívali si přítomnost a blízkost toho druhého. Jakoby se vytratil celý včerejší den a nalomené srdce se pomalu začalo hojit. Přála jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

„Jak to vysvětlíme Charliemu?" zeptala jsem se po dobrých pár minutách a pobaveně se ušklíbla. Už vidím jeho výraz až se dozví, že jsem se rozešla s Edwardem a randím s Carlislem - jeho otcem, navíc už Edward byl pro mě moc starý, podle něj. Carlisle se na mě pobaveně podíval.

„Neměl by to být problém. S Charliem jsem vždy vycházel dobře a přece jen jsme ve stejném věku," mrknul na mě pobaveně a já se musela zasmát. Ještě včera jsem nevěřila, že to ještě někdy bude vůbec možné.

„Raději bych tom nechala nějaký čas než mu to oznámíme, co myslíš?" zeptala jsem se a on jen přikývl.

„A jak to uděláme s mojí rodinou?" zeptal se opatrně. Představa, že se sejdeme všichni u nich doma u televize a Edward bude držet Esmé za ruku... Ve mě nevzbudila žádný pocit, který jsem očekávala. Dostavila se pouze lhostejnost. Samozřejmě jsem byla na Edwarda i Esmé naštvaná za to, co mi udělali, ale žárlivost se prostě nedostavila.

 „Nemám problém se s ostatními členy rodiny scházet, ale ráda bych všechny pocity ohledně konkrétní dvojice nechala vychladnout," odvětila jsem a on jen souhlasně přikývl.

Opatrně jsem ho objala kolem pasu a cítila každý sval pod modrou košilí, kterou měl nahoře ležérně rozepnutou. Představa jeho nahé hrudi mě neskutečně vzrušovala. To se mi s Edwardem nikdy nestalo. Vždy jsem s ním byla spíše zdrženlivá a hlavně co se týče sexu. S Carlisle mě ale napadly tak hříšné myšlenky, že jsem se musela červenat.

„Jak se tohle stalo?" zeptala jsem se, ale nečekala jsem odpověď. Slastně jsem si povzdechla a opět nasála jeho omamnou vůni. Cítila jsem se v bezpečí a naprosto sama sebou. Opatrně se ode mě odtáhnul a zpříma se mi podíval do očí.

„Něco jsem cítil už když jsem tě poprvé uviděl. Shodou náhod to nebylo v nemocnici po té auto nehodě, při které tě Edward zachránil, ale už několik dní před tím v místní samoobsluze. Procházela jsi tak soustředěně mezi regály a něco hledala a já jsem tam byl úplnou náhodou. První jsem tě samozřejmě ucítil a musel jsem vidět, komu může taková vůně patřit. Hned jak jsem tě uviděl se ve mě něco zlomilo. Nedokážu to vysvětlit, nikdy jsem nic podobného nezažil," řekl jedním dechem a já jen vyvalila oči.

„Já jsem si tě vůbec nevšimla, ty můj šmíráku," odpovětila jsem pobaveně a on se zasmál.

„Zmizel jsem jak nejrychleji jsem dokázal. Nevěděl jsem co se sebou, tak jsem se radši vytratil. Od té doby jsem tě měl pořád v hlavě. Dokonce i Edward tě poprvé viděl přes moje myšlenky. Ptal se mě, proč na tebe pořád myslím, ale řekl jsem mu jen, že mě v životě nelákala lidská krev tolik, jako ta tvoje," odpověděl a zatvářil se provinile.

Pohladila jsem ho po tváři a smířlivě se na něj podívala. Moje krev opravdu musí být pro upíry něco, když i Carlislovi voním. Nedivím se tedy, že Edward při našem prvním setkání reagoval, tak jak reagoval.

 Najednou sebou Carlisle trhnul a upřel pohled na dveře pokoje.

„Charlie je doma," řekl a opatrně se ode mě vzdálil. „Asi bych měl jít," řekl smutně a nepatrně se usmál.

„Kdy se zase uvidíme?" zeptala jsem se dychtivě a doufala, že naše odloučení nebude trvat dlouho.

„Za deset minut v lese za vaším domem?" usmál se pobaveně a já mu úsměv jen oplatila a přikývla. Ucítila jsem mírný záchvěv vzduchu a už byl pryč.

Posadila jsem se na postel a pohled upřela z okna. Co se tu právě stalo? Spadl mi neskutečný kámen ze srdce, že má stejné pocity jako já, ale zároveň jsem se cítila trochu provinile. Ztropila jsem tu před několika hodinami scénu Edwardovi, jak mi zlomil srdce, a za dalších pár hodin se tu líbám a objímám s jeho otcem? Cesty osudu jsou prostě nevyzpytatelné. 

„Jsem doma," rozlehl se Charlieho křik domem a já na sebe rychle hodila bundu a seběhla schody.

 „Ahoj, holčičko, jak se měla?" zeptal se Charlie s úsměvem hned jak mě uviděl na schodech a já mu úsměv oplatila.

„Šlo to. Stalo se něco? Když jsem přišla večer domů nebyl jsi tu a ráno také ne," zeptalal jsem se s obavou.

„Nic se nestalo, jen hodně práce," odvětil suše Charlie a rychle zmizel do kuchyně.

"To nebude jen tak," pomyslela jsem si a vydala se za ním na výzvědy. Jakmile jsem ale viděla, jak se unaveně svalil na jídelní židli, rozhodla jsem se podrobit ho křížoému výslechu až později. Z lednice jsem vytáhla zbytky jídla ze včerejšího oběda a hodila je do mikrovlnky.

„Kam se chystáš?" zeptal se zvědavě Charlie.

„Mám sraz s Jessicou a Angelou, tak na mě nečekej,"zalhala jsem bleskově a připravila pro něj příbor.

Rázným krokem jsem vyrazila pryč z kuchyně, ale v půlce kroku jsem se zarazila.

„Mám tě rád, holčičko," hlesl unaveně Charlie a já se rychle sklonila a objala ho.

„Já tebe, tati. Dobrou chuť," řekla jsem ve chvíli, kdy zacinkala mikrovlná trouba a zadními dveři jsem vyrazila do lesa za naším domem.

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy více! 7. kapitola: