Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy jsem nevěřila, že tě najdu! 3. kapitola

17.03.2012 (07:15) • Irmicka1 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 4726×

3. Párty

Dneska je pátek. A pro okoření mého věčného, no, občas i nudného života jsem se rozhodla uspořádat párty. Trochu na tom má zásluhu Angela, a to proto, aby se jí líp povedlo sbalit Bena. Pozvánky mám vytisknuté a nachystané v kabelce.

Venku je dneska velice příjemně, neprší a ani nesvítí sluníčko, prostě super den, který musím oslavit. Takovéto dny by mohly být častěji. Pro dnešek jsem zvolila zelenomodrou košili s černou minisukní a k tomu všemu modré botičky.

Na parkovišti byli snad všichni, které jsem teď potřebovala. Jakmile jsem vystoupila z auta, většina pohledů se obrátila na mě. Kluci si mě prohlíželi se zájmem a dívky se závistí nad mým dokonalým vzhledem, ale jen jedny oči mě přímo hypnotizovaly, a to byly ty Edwardovy. Angelu a spol. jsem zahlédla už v autě, tak jsem se k nim vydala.

„Ahoj, lidi. Mám pro vás novinu,“ řekla jsem a záhadně se na ně usmála.

„Ahoj, Bello,“ řekli všichni unisono.

„Ježíš, Bello, nenapínej nás, co máš za novinu?“ vložila se do rozhovoru nedočkavá a zvědavá Jessica.

„Dneska u mě bude párty, doufám, že mě nezklamete a dojdete všichni. Musíme si tenhle nudný středoškolský život trochu osladit! Střední podstoupíte jednou za život.“ Pod tou poslední větou jsem se musela usmát, protože já už jsem jich zažila tolik, že to ani na prstech jedné ruky nespočítám.

„Tak co, jdete?“ dodala jsem. Všichni se začali přiblble usmívat a přikyvovat.

Teď jsem se zaměřila na Angelu a přešla jsem blíž k ní, aby nás ostatní, samozřejmě až na Cullenovy, neslyšeli.

„Ang, tak dneska hned po škole zajedeme k té kadeřnici a možná skočíme i ke kosmetičce. A potom zajedem k tobě a já ti vyberu věci na večer. Souhlas?“ Už mi chtěla něco říct, ale já jsem ji zastavila.

„Víš, co jsem ti říkala včera. Ne jako odpověď neberu,“ usmála jsem se, protože vím, že jsem to vyhrála.

S úsměvem na tváři jsem se vydala na první hodinu. Celý den probíhal docela dobře. Hodně lidí už o večírku vědělo a byli značně natěšení. Vypadali jako malé děti, které právě dostaly hračku, kterou si vždy přály. Na obědě jsem to musela ještě pořádně rozhlásit, aby věděli, že je vše pravdivé a nikdo si z nich nestřílí.

„Ehm,“ odkašlala jsem si, abych upoutala pozornost. „No, jak už asi hodně lidí ví, dneska pořádám večírek. Za chvíli rozhodím pozvánky, kde najdete cestu ke mně a další potřebné informace. Tak večer,“ ukončila jsem svůj malý proslov a rozhodila všechny papíry.

Moji pozornost upoutali Cullenovi, kteří se domlouvali o tom, jestli přijdou.

„Tak, co říkáte, jdeme? Podle mě bychom mohli a třeba něco zjistit,“ ujala se slova Alice. Všichni si povzdechli, ale nakonec odkývali. Pozornost jsem jim už nevěnovala.

Po obědě jsem se vydala směr auto. Na biologii jsem neměla dneska vůbec náladu. Za prvé, nechtěla jsem si kazit moji skvělou, přímo veselou, náladu. No a za druhé, ještě musím pár věcí zařídit.

V autě jsem obvolala jednoho velice známého a žádaného DJe tady ve Forks. Za značnou část přislíbených peněz navíc jsem ho nakonec přemluvila. A teď bylo na řadě občerstvení. Nechala jsem udělat pár chlebíčku, to jim musí stačit. Mám štěstí, že mi to dovezou domů. Po konci hodiny si to k mému autu kráčela Angela a to bylo znamení nastartovat a vyjet.

V kadeřnictví jsem to nechala na kadeřnici, co si přestavuje ona. Nakonec byl výsledek famózní. Vlasy jí zkrátila o deset centimetrů, udělala jí menší ofinu a do vlasů přidala blonďatý a světlehnědý melír. No, posuďte sami! Kosmetička se vyřádila i na mně, tak když nebylo co upravovat, nevadilo mi to. Skočila jsem Angele koupit čočky a ještě pár věcí na večer a na moje jídlo.

S Ang jsme vybraly hnědé šaty a k tomu černé boty na podpatku. Brýle, které nosí, jsem vyměnila za koupené čočky. Uvidíme, jestli mě poslechne a obleče se tak, ale já věřím, že ano.

Jak jsem dojela, zbývaly mi necelé čtyři hodiny, než ta velká sláva vypukne. Moc věcí jsem upravovat nemusela. Jen jsem odnesla z jídelny židle do jednoho z pokojů a trochu přeorganizovala obývák, tak, aby se zde dalo tančit. A pak jsem se pustila do výzdoby venku, kde jsem zavěsila na stromy lucerničky, a vše bylo hotovo. Mezitím mi dovezli chlebíčky a bylo to.

Nachystané a vše na svém místě jsem se mohla pustit do osprchování a oblečení. Na dnešní večer jsem zvolila tyrkysové minišaty a černé stylové boty na podpatku. Vlasy jsem si nakulmovala a vyčesala na bok. Oči jsem namalovala šedými stíny. A byla jsem hotová.

Pro jistotu jsem zamkla všechny místnosti, kam nechci, aby mi lidé chodili. A to byly všechny vrchní pokoje a moje pracovna s knihovnou. DJ přišel o hodinu dřív, než mělo vše vypuknout, aby se mohl pořádně nachystat. Ještě jsem rychle nachystala punč a už jenom čekala na hosty. DJ mi zapnul potichu ty nejznámější hity.

Přesně v osm hodin dojeli ti nejvíce natěšení lidé. No, musím se zasmát, protože mi bylo jasné, že Jessica, Mike, Ben, Taylor a další dojdou jako první. Pomaloučku se to všechno rozjíždělo. Jakmile dovnitř vstoupila Angela, naštěstí v tom, co jsem jí nachystala, Ben z ní nemohl spustit oči. No, řekla bych, že to bylo víc lidí než Ben, protože musím uznat, že jí to seklo.

Cullenovi dorazili někdy během večera, to už jsem v sobě měla dvě skleničky vodky, ale víc už nechci. Za tu dobu jsem tancovala snad se všemi, a to myslím doslova. Ano, i s Cullenovic muži. S Edwardem jsem nebyla zticha, trochu jsme si povídali.

„Víš, Edwarde, jednu věc vám upírům řeknu. Mě se nemusíte bát, nejsem nebezpečná. Možná časem vám o sobě řeknu, ale teď na to není vhodná doba.“

„Jak ti mám věřit, když o tobě nic nevím?“ ohradil se.

„No, jsme na tom stejně. Já o vás taky pořádně nic nevím. A nestěžuju si. Trpělivost růže přináší, tak to vydržte.“

Potom jsme spolu už jen tančili a nemluvili, oba jsme měli myšlenky úplně jinde. Mám jim věřit? Ale vím, že nikomu nic neudělali, tak proč by to zkusili na mně?

S Alicí jsem se potkala u stolu s jídlem, kde si zrovna nalévala trochu punče. Snažila se být milá, za což jsem ji měla nesmírně ráda. Usmála jsem se na ni.

„Ahoj, Bello. Skvělá párty. To všechno jsi zařizovala sama?“

„Děkuji, Alice. Ano zařizovala, měla jsem se od koho učit,“ mile jsem se na ni usmála a pokračovala dál do kuchyně, kde jsem potkala Mikea. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale začala jsem s ním flirtovat. Proboha, však se mi ani nelíbí, co to sakra dělám?! No co, on si to stejně nebude pamatovat, když je opilý. Zato já jsem plně při smyslech, trošilinku se pobavím.

„Ahoj, Mikei. Copak ty tu tak sám, nikdo tě nechce?“ Podívala jsem se na něj s otázkou v očích a laškovně se na něho usmála.

„No, ne že by mě nechtěli, ale teď se mi tam nechce být. Budeš mi dělat společnost?“ řekl s opileckým podtónem.

„To bych mohla.“ A začala jsem se k němu přibližovat. Když jsem byla už u něho, chytil mě za ruku, přitáhl si mě ke svému tělu a opřel o linku.

Byl trošku nemotorný, ale povedlo se mu mě vysadit na linku, což bylo znamení pro mě. Pomaličku jsem se začala přibližovat k jeho rtům. Zezačátku hypnotizoval mé rty, ale pak se ochotně, na mě až moc ochotně, přidal k mé hře. Nevydržel to, spojil naše rty a já mu to oplácela.

Řeknu vám, že to nebylo nic moc, pro mě to bylo, jako bych líbala kamaráda, ale pro dnešek mi to vystačilo. Ruce mu samovolně jezdily po mých stehnech a i když mi to bylo trochu nepříjemné, dalo se to vydržet.

Ani nevím, co se stalo, najednou jsem místo teplých rtů ucítila o trochu studenější, než ty předtím. Ani jsem nemusela otvírat oči, protože jeho omamná vůně mi řekla, kdo ten dotyčný je. No samozřejmě, že Edward. Ty polibky ve mně vyvolávaly další vlnu vzrušení, že kdyby se neodtrhl, byla bych schopná pokračovat dál. Ty polibky mě úplně dostaly. Ještě teď jsem cítila to jiskření mezi námi, nebo stále cítím poletovat motýlky v mém břiše, jako kdybych jich tam měla tisíc, ne, dokonce milion. To jsem si jistá.

Chvíli jsme si dívali navzájem do očí a užívali si všech pocitů, které nám při polibku prošly tělem. Zadíval se na mě a já se topila v jeho karamelových očích, které mě vábily k dalšímu polibku, který bych nejradši nikdy neukončila. Co to se mnou ten upír dělá?

Takhle jsem se nikdy nechovala. No, nejspíš jsem k tomu neměla důvod, ale teď? Co si mám myslet, co mám dělat? To jsou otázky, na které snad časem najdu správné odpovědi.

Usmál se na mě svým neodolatelným úsměvem. Od kdy je neodolatelný, hm?

„Chtěl jsem se rozloučit. Tak se měj.“ Naposledy spojil naše rty a bez dalšího slova odešel.

V kuchyni jsem stála a nebyla schopna jediného pohybu. Pokaždé, když jsem si představila jeho rty na svých, začalo mé srdce bít jako o závod, jako by chtělo vyskočit z hrudi a utíkat za ním.

Párty jsem ukončila okolo jedné hodiny. Cullenovi se už dávno vypařili. Ben s Angelou se dali dohromady. Angela za mnou během večera došla, objala mě a poděkovala mi za vše, co jsem pro ni udělala. Ale od toho tu jsou přátelé, ne? Při odchodu na mě ještě mrkla a rty naznačila děkuji. Já se zmohla na pouhé přikývnutí.

A jsem tu zase sama. DJ odešel, jakmile jsem mu dala peníze. Pustila jsem se do úklidu, ať zítra můžu lenošit.

Použila jsem svou běžnou rychlost a měla to hned. Stačilo jen trochu pouklízet a vrátit věci na své místo. Když jsem byla spokojená, zamířila jsem do postele.

Převlečená do pyžama jsem se zachumlala do peřiny. Poslední myšlenky před vytouženým spánkem patřily Edwardovi.

Po chvíli mě pohltila osvobozující tma.

Autor: Irmicka1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy jsem nevěřila, že tě najdu! 3. kapitola: