Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 6. kapitola

31.07.2011 (11:45) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4063×

6. kapitola

Emmett:

Akorát jsme se vraceli z lovu. Jak já jsem si ho užil. Ten medvěd neměl oproti mně nejmenší šanci, ale stejně se mě pokoušel zabít.

Medvědi jsou tak naivní. A to mě na nich baví. Za ten víkend jsem vymyslel padesát způsobů, jak medvěda naštvat. A musím říct, že jsem se u toho skvěle bavil.

Edík si hrál s pumama a myslel si, že je bůhví jak zajímavej, ale to teda rozhodně nebyl.

Domů jsem dorazil jako první. Ostatní ještě lovili, ale já jsem měl dost.

Když jsem otevřel dveře, do nosu mě uhodil pach těch tří upírek.

Asi bychom s nima neměli trávit tolik času, pak to tu smrdí jako u nich doma.

Šel jsem do obýváku, do ruky si vzal ovladač a rozvalil se na gauči. Zmáčkl jsem ovladač a ono nic. Ticho. Žádný americký fotbal se na televizní obrazovce neobjevil.

Zkusil jsem to znova a znova nic. Takhle jsem ho mačkal asi dalších pět minut. Pak jsem se naštval a ovladač hodil a zem.

Trochu naštvaněji jsem se šel podívat na televizi. Byl přestřihlej kabel.

To je divný, nevěděl jsem, že myši vydrží v přítomnosti upírů.

Vydupal jsem schody vedoucí do druhého patra a šel do svého pokoje. Akorát jsem míjel Jasperův pokoj, ale jaksi jsem se zasekl v půli pohybu.

V jeho šatní skříni visely různé šatičky a sukně.  Teda, co já se dneska všechno nedozvím.

Začal jsem se šíleně smát, když jsem si představil Jaspera, jak tohle nosí.

Smích mě ale rychle přešel, když jsem dorazil do svého pokoje. Teda pokud to byl můj pokoj.

Raději jsem vyšel na chodbu se přesvědčit, že jsem nezabloudil třeba do Edwardova pokoje, ale bohužel nezabloudil.

Všude po stěnách jsem měl rozvěšený plakáty nějakých chlapů, kteří se snažili být co nejvíc sexy. Bez úspěchu. Oproti mně to byli vyžle.

A to Rosalie říká, že nemám svaly, ale sádla. Tss. Kdyby jen viděla ten rozdíl mezi mnou a těma děckama na plakátech.

A pak mi to najednou začalo zapadat do sebe.

Pach těch tří u nás doma. Přestřihlý kabel. Jasperův pokoj. Můj pokoj. A dost možná i Edíkův pokoj.

Vzteky bez sebe jsem strhal všechny ty postery ze stěn a hodil je do koše. Jak já jsem byl naštvanej.

V tom jsem uslyšel cvaknout domovní dveře. Upřímně jsem litoval Jaspera, protože musel vycítit mou skvělou náladu.

Edward, protože slyšel v mých myšlenkách, co se tu stalo, okamžitě zamířil do svého pokoje. Ani ne minutu na to se z jeho pokoje ozvalo hrozivé vrčení.

Šel jsem se podívat, co provedly jemu. Dostal jsem další salvu smíchu. To se prostě ani jinak nedalo.

Edward celý dny tráví posloucháním těch svých klavírních písniček a čtením. Ta holka musí být fakt génius, protože přesně to mu zničila.

Knížky v policích neměl žádné a v policích s hudbou měl jen rocková cédéčka. To ale nebylo všechno. Všude po pokoji měl vyvěšené obrázky, co kreslil. Na každém zabíjel Bellu.

Nechal jsem ho dusit se ve vlastním vzteku a šel zkontrolovat Jaspera. Ten akorát s nechápavým výrazem projížděl svůj nový šatník. Šel jsem se k němu podívat blíž a ze skříně mu vytáhl jednu sukýnku.

„Hele, brácho, tohle je přesně tvoje velikost.“ Zuřivě zavrčel a probodl mě ošklivým pohledem.

„Vypadni, Emmette! Říkám ti, vypadni!“ Udělal jsem ublížený výraz a se sklopenou hlavou odešel.

Po dlouhém váhání jsem se rozhodl dát sprchu. Přeci jen jsem byl trošinku zašpiněný. No, možná že trošinku víc. Fajn, byl jsem celý od bahna a oblečení jsem měl potrhané od medvěda.

Zalezl jsem do sprchy a po paměti sáhl do skříně pro svůj oblíbený sprchový gel. Jmenoval se Sprchový gel pro muže. Koupil jsem si ho toho dne, kdy mi Rosalie řekla, že muž nejsem.

Když jsem ale nenahmatal nic podobného tvaru, vypnul jsem sprchu a vykoukl ven.

Ani se nedivím, že jsem nic takového nenašel, protože jsem tam ani nic takového neměl.

Samé laky na nehty, odlakovače, zpevňovač nehtů, sada na francouzskou manikúru, pak taky řasenky, stíny, natáčky, pudry a nevím co ještě.

Prostě to tam vypadalo jako v nějakém kosmetickém salónu a ne jako u mě v koupelně.

A tak jsem zalezl do sprchy s nepořízenou a přitom vymýšlel, co bych měl zase provést těm třem.

Alice:

Od té doby, co jsem dostala první vizi Emmetta, jak se řítí domů, jsem se nemohla přestat smát. On je fakt ještě hloupější, než jsme si myslely.

Jasper měl zase konečně něco pěkného na sebe, ale ne, ten tupec to musel všechno vyhodit do koše.

Akorát Edwarda jsem se trochu bála. Od té doby, co viděl svůj pokoj, si představoval smrt Belly. Taky k nám chtěl několikrát jít a vyřídit si to s ní hned. Ale naštěstí se zase po chvíli uklidnil a svůj plán neuskutečnil.

Pak, když šel Emmett do sprchy, jsem dostala další záchvaty smíchu. Ani jsem nestíhala říkat holkám, co všechno vymyslel.

Jeho první nápad byl, že nám do domu naveze snad milion veverek a prasat. Ale nakonec to zavrhl s tím, že by to mohlo být týrání zvířat, kdyby je zavřel do jedné místnosti s náma.

Pak chtěl obvolat všechny dovážky s jídlem domů a objednat co nejvíce jídla pro nás. Ale nakonec se mu nechtělo platit zbytečný účet za telefon, když z toho pro sebe nic neměl.

Taky se chtěl vloupat k nám domů a vyměnit Rosalin šampon za kyselinu. Jenže mu kupodivu bylo líto jejích zlatých kadeří.

Nápad s uspořádáním večírku u nás se mi líbil, ale zamítl ho s tím, že bychom mohly někoho zabít. Důvěra nade vše.

A takhle to pokračovalo až do večera.

Další den mělo pršet, takže se školy nevyhneme.

Je zvláštní, jak rychle jsem si na své vize zvykla. Dokonce jsem už bez nich nebyla schopna fungovat.

Pak jsem si, inspirována Emmettem, dala sprchu a nakonec zamířila do skříně s oblečením. Co si vzít do školy na sebe. To byla moje hlavní myšlenka.

Belle jsem chtěla připravit top s velkým výstřihem a k tomu minisukni. Samozřejmě bych jí k tomu dala i boty na podpatku.

Ale za ty pro ni zdrcující nákupy ji ušetřím. A tak jsem jí připravila úzké černé jeansy a k tomu modrou halenku a baleríny.

Rosalie jsem vybrala červené šaty s botami na podpatku. A já jsem si oblékla taky šaty. Akorát že tmavě modré a k tomu taky boty na podpatku.

Jelikož už bylo hodně hodin, vyrazily jsme do školy. I když trochu s obavami. Konečně jsme dorazily na místo.

„Bello, zatáhla jsi štít? Nepotřebuju, aby mi Edward četl myšlenky,“ řekla jsem a mrkla na ni.

„Jo, neboj. Přece mu nevezmu jeho oblíbený pocit frustrace,“ odpověděla a zlomyslně se zasmála.

„Tak já jdu. Držte mi palce,“ řekla trošku přiškrceně Rose. Vlastně se jí ani nedivím. Z Emmetta jde opravdu strach.

„Budeme,“ řekly jsme s Bellou ve stejnou chvíli. Když jsme zamířily do třídy, něco mi došlo.

A to to, že sedím s Jasperem a Bella s Edwardem. Ale než jsem na tohle stačila Bellu upozornit, vcházely jsme do třídy.

Ti dva už seděli na svých místech. Pomalým krokem jsme k nim došly a sedly si na své místo.

„No konečně. Už na vás čekáme,“ slyšela jsem Edwarda a pak náhle Bells ztuhla.

„Copak? Nějaký problém?“ zeptala jsem se Jaspera a náhle jsem měla co dělat, abych se nezačala smát.