Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 21. kapitola

20.11.2011 (13:30) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3683×

Alice:

Měla jsem dobrou náladu. Nevím, jestli to bylo tím, že se ta mrcha Veronica vzpamatovala, nebo tím, že se Edík probral. Možná od každého trochu.

Jela jsem s Jasperem domů. Jeho motorka se porouchala, a tak jel se mnou v autě. Byl celý napjatý a nervózní. Taky mi něco říkalo, že kdyby byl člověk, kousal by si nehty. Koukal se z okna na ubíhající krajinu a co chvilku se zastavil pohledem u mě. Po chvilce si dokonce začal hrát s vlasy, typické chování nervózní dívky. Ale z čeho by on mohl být nervózní? Párkrát se nadechl a podíval se na mě, pak to zase vzdal a s povzdechem vydechl.

Nakonec jsem to vzdala a sama ho oslovila.

„Jaspere, můžeš mi říct, co se děje?“ Jasper leknutím nadskočil a já se uchechtla. Musel být zabrán do svých myšlenek.

„Já… Chci ti něco říct,“ vysoukal ze sebe. Máchla jsem rukou, aby pokračoval a protočila oči. Kluci jsou někdy vážně nemožní.

„Miluju tě,“ řekl a já okamžitě dupla na brzdu. Kdybych nebyla upír s dobrými reflexy, nejspíš bych byla rozpláclá na předním skle.

„Mlč, nevíš, co říkáš,“ zašeptala jsem zlomeně. On mě nesmí milovat, stejně jako já nesmím milovat jeho. Já s nikým být nedokážu.

Jasper zatřepal hlavou v záporném gestu a natočil se ke mně čelem.

„To ty nic nevíš. Přišel jsem na to teprve nedávno, ale ty to nezměníš. Vím, že ti je po chuti být s někým ve vztahu a já bych byl ten poslední, komu bys dala šanci, ale věř, že je mi to neskutečně líto. Avšak já tě miluju. Miluju způsob, kterým dáváš najevo vztek. Také miluju to, že vypadáš jako trpaslík. Vím, že ti to vadí, ale ty tak opravdu vypadáš. Dokonce miluju i tvou závislost na módě. Bez ní bys to nebyla ty. Každý upír je krásný, ale ty jsi nádherná. Vydržel bych se na tebe dívat hodiny. Už mi věříš?“ vydechl poslední slova a podíval se na mě tím svým zlatým pronikavým pohledem.

„Já nevypadám jako trpaslík!“ řekla jsem bojovně, založila si ruce na prsou a bojovně vystrčila bradu.

„Děláš si legraci? Já ti tady vyznávám lásku a jediné, co si z toho vezmeš, je to, že vypadáš jako trpaslík,“ zavrčel naštvaně Jasper, vystoupil z auta a rozběhl se někam do lesa. Ještě hodnou chvíli jsem koukala na místo, kde jsem ho viděla naposledy. Nemohla jsem uvěřit tomu, že odešel. Kam šel? Doufám, že domů.

„Tak tohle jsi pěkně zkazila,“ zašeptala jsem si pro sebe. Ale já jsem prostě na takovou situaci nebyla připravená.

Copak já vím, co to je láska? Jak se to pozná? Pokud se to pozná podle mravenčení v břiše pokaždé, když ho uvidím, nervózního pocitu v jeho přítomnosti, neustálého pokukování po něm, žárlivosti, když se na něj dívají jiné dívky… tak ano, jsem zamilovaná do Jaspera Cullena.

Ale co když mě už nebude chtít nikdy vidět? Co když jsem ho urazila? Mužská ješitnost je hrozná věc.

Rozjela jsem se a neuvěřitelnou rychlostí jela domů. Je naivní myslet si, že tam na mě čeká? Zatáčky jsem stříhala jako ještě nikdy v životě.

Když jsem konečně dojela na místo, prohnala jsem se domem a vlítla do našeho pokoje. A ukázalo se, že nejsem naivní. Jasper seděl na posteli a v dlaních měl schovanou tvář. Nikdy jsem ho takového neviděla.

Klekla jsem si před něj a ruce mu z tváře sundala.

„Jdi pryč,“ rozkázal mi. Ta slova mi zarazila nůž do srdce, ale i přesto jsem neodešla. Už ho nenechám odejít. Tak skvělého kluka bych znovu nepotkala. Je čas přijmout budoucnost.

„Nikam nejdu, Jaspere. Chci, abys mě vyslechl,“ vydechla jsem a pokusila se na něj udělat psí oči. Vypadalo to, že to zabralo, ale pak najednou vstal a přešel ke dveřím, které otevřel.

„Nepotřebuju slyšet, že tě to mrzí. Nejspíš na pár týdnů odjedu, abych si pročistil hlavu. A teď běž, prosím.“ Koukala jsem na něj neschopna slova. On chce odjet? Kvůli mně? To nedovolím.

Přešla jsem k němu a dveře zavřela. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na Jasperův zoufalý výraz. Ten mi dodal na odvaze. Přistoupila jsem k němu a náruživě jsem ho políbila. Očividně byl zaskočený, ale pak se vzpamatoval a chtěl se ode mě odtáhnout. To jsem mu ale nedovolila.

„Co to děláš?“ zeptal se v polibku.

„To, co jsem chtěla udělat dávno, ale nebyla jsem na to připravená.“ Pak už jsme nemluvili. Jasper si mě přitáhl za zátylek blíž a já si připadala neskutečně šťastná.

Emmett:

Jelikož se blížily Vánoce, začal jsem vymýšlet seznam dárků. Musí být perfektní. Takové, které je urazí, naštvou a pobouří.

Jediná Rosalinka dostane něco lepšího. Pro ni jsem už dárek vymyslel. Zásnubní prstýnek. Snad se jí bude líbit a neodmítne mě.

Pro Alici jsem objednal veliké ošoupané tričko s nápisem Made in China. Ať má změnu od těch světových značek.

Pro Edwarda jsem vybral veliké balení kondomů. Ať si chlapeček užije. Jsem si jistý, že po tomto dárku se mnou nepromluví minimálně měsíc.

Pro Esme jsem vymyslel kuchařku, ve které jsou recepty na přípravu cvrčků a jiné havěti. Vaření ji prý baví, tak aspoň může pokračovat ve svém koníčku.

Belle jsem na internetu koupil sledovací přístroj, který používá FBI. Aby si mohla Edíka ohlídat. Myslím, že z tohoto dárku budou nadšení oba dva.

Carlisle byl oříšek. Nakonec jsem mu vymyslel nějakou stolní hru, Zachraňte doktora. Snad se mu bude líbit. A pokud ne, má smůlu.

A Jaspera jsem si nechal na konec. Musím uznat, že u něj jsem se zamyslel na nejdelší dobu. Nic mi nepřišlo tak dobré. A pak se ve mně ta malá žárovka rozsvítila a já dostal geniální nápad na dárek. Knížka Jak si omotat ženu v deseti krocích.

Zasmál jsem se svému zlomyslnému plánu. Tyhle Vánoce budou legendární.

„O čem přemýšlíš, lásko?“ zeptala se mě najednou Rose. Úplně jsem zapomněl, že sedí vedle mě a čte si časopis.

„Vymýšlel jsem dárky na Vánoce,“ zazubil jsem se na ni.

„Vždyť jsou až za měsíc.“ Nechápavě zvedla obočí a já protočil oči. Až za měsíc? Nechtěla říct už?

„Zlato, ten měsíc uteče hrozně rychle a mé dárky musí být nejlepší.“ Ze shora se ozvalo Edwardovo zavrčení… Co to bude za překvapení, když si vše přečte v mé mysli?

„A co bys chtěl k Vánocům ty?“ Na to jsem odpověď znal, ale kdybych jí řekl, že chci, aby řekla ano, nebylo by to překvapení.

„Mně stačí, že budeš se mnou,“ řekl jsem raději. Stejně to byla pravda.

„Až navěky.“ Strhl jsem ji pod sebe. Časopis, co svírala v ruce, jsem zahodil někam stranou a věnoval se jen mé lásce. Tedy, mé budoucí snoubence a manželce.

Omlouvám se, že jsem kapitolu přidala po tak dlouhé době. Ale dřív to prostě nešlo. Nedokázala jsem napsat ani čárku... Ale po zhlédnutí Rozbřesku v kině jsem dostala inspiraci a dostala jsem se do starých kolejí. :)

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 21. kapitola: