Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 12. kapitola

29.08.2011 (15:45) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 4326×

Bella:

„A sakra,“ řekla jsem těsně předtím, než se ke mně nahnul.

Zhypnotizovaně jsem ho pozorovala. Byla jsem si jistá, že kdybych byla ještě člověk, mé srdce by běželo maraton.

Naše tváře byly od sebe vzdálené jen několik centimetrů. Tvář mi ovál jeho sladký dech a já byla ráda, že ležím.

Edward si namotal pramen mých vlasů na prst a sladce se usmál. Pak zaostřil na jeden vlas a vytrhl ho. Překvapeně jsem se na něj podívala.

„Víš, že začínáš šedivět?“ zeptal se mě s pozvednutým obočím.

„Idiote!“ řekla jsem a rychle se zvedla. Přitom jsem zaregistrovala jeho pobavený obličej.

Hodila jsem po něm rozzuřený pohled a odešla do obýváku.

Byl v něm jenom Jasper. Asi ho i za tu krátkou dobu stihla Alice vypudit.

Naštvaně jsem si k němu přisedla a koukala na nějaký vojenský dokument.

Rosalie:

Seděla jsem na posteli a prohlížela si módní časopis.

Emmett seděl vedle mě a hrál nějakou hru na počítači.

Každých pět minut začal jásat a radostí skákat po posteli.

„Můžeš toho laskavě nechat?!“ zavrčela jsem na něj. Už mi vážně lezl na nervy.

„Máš nějaký problém?“ zeptal se mě Emmett lehce podrážděně.

„Představ si, že mám. Nechápu, proč musím být v jednom pokoji zrovna s tebou. Život je tak nefér,“ povzdechla jsem si.

„To mě tak nenávidíš?“ zeptal se mě najednou Emmett s bolestným obličejem.

„Momentálně víc, než si myslíš,“ zašeptala jsem. Bylo jasné, že to slyšel.

„Co jsem ti udělal?“

„Nedělej, že nevíš,“ odbyla jsem ho.

„Věř mi, že kdybych to věděl, tak se neptám,“ řekl a odložil počítač na zem.

„Nehodlám se o tom bavit,“ řekla jsem mu a zase si začala číst. To se ale nelíbilo tomu vedle mě. Vytrhl mi časopis z ruky a hodil ho někam za sebe.

„Já se o tom ale bavit chci!“

Hodila jsem po něm rozzuřený pohled. „Opravdu si myslíš, že jsem tak blbá?“ vypálila jsem na něj.

„Nikdy jsem si nemyslel, že jsi blbá. Možná jednou, ale to jsem tě ještě tak dobře neznal. Hele, já tě vážně nechápu. Nic jsem ti neudělal,“ řekl Emmett. Tím mě dopálil ještě víc.

„Že ne?! Byl jsi to ty, kdo mě využil. To ty jsi předstíral, že ke mně možná cítíš něco víc. Já si na nic nehrála. Jen jsem ti, jako ta největší husa, naletěla.“ Emmett se na mě šokovaně podíval.

„A na to jsi přišla jak?“

„Ehm. No, jsi muž. Všichni jste stejní. I Alice to říkala,“ řekla jsem a nervózně si při tom hrála s rukama.

„Najednou jsem muž? Rose, nevím, co ti muži udělali, ale já bych ti nikdy neublížil. To, že to říká Alice, nic neznamená. Já jsem opravdu nic nepředstíral. Naopak. Hrozně mi ubližovalo vidět, že jsi na mě naštvaná a já nevím proč.“ Nevěděla jsem, jestli mu můžu věřit. Ale díval se mi do očí. A navíc mi nějaký vnitřní hlásek našeptával, že nelže.

„Opravdu?“ zeptala jsem se ho pro jistotu. Emmett se ke mně nahnul a opřel se čelem o to mé.

„Opravdu,“ řekl a políbil mě. Polibek jsem mu s radostí oplácela.

Po dlouhé době jsem si připadala skutečně šťastná. Jako by mi už nic nechybělo. Našla jsem toho pravého, tím jsem si byla jistá.

Naše polibky byly čím dál víc náruživější. Jen na jednu chvíli jsme se přestali líbat. A to ve chvíli, kdy mi Emmett přetahoval tričko přes hlavu…

•••

„Asi tě miluju,“ přiznala jsem se Emmettovi. Ležela jsem na břiše a on mi dělal uklidňující kolečka na holých zádech. Bylo mi to více než příjemné.

„Asi?“ zasmál se a já s ním.

„Určitě.“ Usmál se na mě a něžně mě políbil.

„Taky tě miluju. Strašně moc.“ Přetočila jsem se na záda a Emm mi začal motýlími polibky zasypávat obličej. Smála jsem se jako pominutá.

Právě jsem prožívala zatím nejšťastnější chvíle svého života.

Jasper:

Bylo mi opravdu na nic. Cítil jsem pocity z Emmettova pokoje a řeknu vám, nebylo to nic příjemného…

S Bellou jsem koukal na nějaký vojenský film.

Teda pochybuji, že se na něj Bella skutečně dívala. Celou dobu koukala z okna a bylo vidět, že přemýšlí. Nejspíš jsem tušil, nad kým.

Asi nebudu jediný, kdo má problém se svým spolubydlícím.

Alici jsem začínal opravdu nesnášet. Nenáviděl jsem ji i už předtím, ale teď to byl extrém.

Pokud přežiju zítřek, přežiju všechno. Nákupy nepatřily mezi mé nejoblíbenější činnosti. A taky mám pocit, že nákupy s Alicí budou ten nejhorší zážitek v mém životě.

Akorát k nám přišel Edward s potutelným úsměvem.

„Smím si přisednout?“ zeptal se a já kývl na souhlas.

„V žádném případě!“ zasyčela Bella.

„Ale, no tak. Nemůžu za to, že stárneš. Je to přeci přirozené. Jen se nestává tak často, že by upír šedivěl,“ zasmál se a já si zase připadal jako páté kolo u vozu.

„Já nešedivím!“ procedila Bella skrz zuby.

„Jak myslíš. Já si teda myslím, že když má někdo šedivý vlasy, tak šediví, ale možná se pletu. A taky jsem zjistil jednu skvělou věc,“ řekl Edward a potutelně se usmál.

„Jakou?“ zeptala se Bella s hraným zájmem.

„Nemám tak špatné sebeovládání v tvé přítomnosti, jak jsem si myslel.“ Bella po něm hodila polštář, který ležel vedle ní a trefila s ním Edwarda do obličeje. Ten se začal smát jako pominutý.

Posadil se vedle Belly a objal ji kolem ramen. Nejdřív se svíjela jako had a pokoušela se ho odstrčit, ale pak to vzdala.

V tomto rozpoložení jsme seděli na sedačce a koukali na televizi.

„Teda děti! Ani nevíte, jakou z vás mám radost!“ ozvala se za námi překvapená Esmé a pohledem mířila na Edwarda objímajícího Bellu.

„Cože?“ zeptali se oba dva ve stejnou chvíli.

„Jak cože? Říkám, že mám radost, že jste se dali dohromady.“ Esmé se na ně láskyplně usmála a na mě mrkla.

Oba se na ni nejdříve zmateně dívali, ale potom se Edward začal smát.

„Esmé,“ procedila Bella mezi zuby, „s Edwardem jsme se dohromady nedali a ani nikdy nedáme.“

„Tak proč tě objímá a ty se necháš?“ ptala se Esme zmateně.

„Protože je vůl, který má oproti mně hrozně velkou sílu,“ vysvětlovala Bella a dala důraz na slovo vůl.

„Aha,“ hlesla Esmé. Bylo vidět, že ji to mrzí. Určitě chce, abychom se dali všichni dohromady. Ale to se nikdy nestane.

Zvednul jsem se a šel do svého pokoje. Pohled na ty dva mě tak nějak vyčerpával.

Alice naštěstí v pokoji nebyla. Asi si odskočila na lov.

Zajímalo by mě, co má za problém. Chová se vážně divně.

Musím to zjistit. Možná je blázen a já s bláznem v jednom pokoji bydlet nechci.

11. kapitola ↔ 13. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 12. kapitola: