Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Niebla siniestra 2. kapitola

old6


Niebla siniestra 2. kapitolaBella se vydává do města na lov. Má se jednat o obyčejný lov na lykany, který absolvovala už mnohokrát, ale tentokrát je něco jinak. Koho při lově potká a jak to celé dopadne?

Továrna se nacházela na okraji města a hlavně kvůli tomu jsem si ji vybrala jako svůj nový domov. Lykani lovili jen na okrajích, kde žila ta nejhorší chátra. Vrazi, zloději, prostitutky a bezdomovci. Všechny druhy lidí, kterými ostatní pohrdali, nikdo se o ně nestaral. Proto byli tak jednoduchou kořistí. Nikoho nezajímalo, když zemřeli, a policie pokaždé napsala, že zemřeli na svůj vysoký věk, ale pravda byla jinde. Často jsem uvažovala, jestli jsou lidé tak slepí, anebo jen přehlíží existenci jiných bytostí. Byli tak slabí, že by nedokázali přijmout fakt, že oni, kteří jsou lovci menších a bezbranných zvířat, jsou samy obětními beránky lykanů? Asi ano. A proto existuji já, abych je chránila. To je mým posláním a mou náplní života. Jsem lovkyně.

Stála jsem na jednom z vyšších domů a dívala se po okolí. Měsíc zářil stejně jasně, jako tehdy v noci, a mě zahřálo u srdce. Měla jsem pocit, jako by mě skrz něj pozorovali mí rodiče a dávali na mě pozor. Zafoukal studený vítr a rozcuchal mi vlasy. Moc dobře jsem znala tenhle vánek. Lykani se dnes večer vydali na lov a hned několik z nich. Přelétla jsem zrakem nejbližší ulice, které byly plné bezdomovců hřejících se u ohňů. Na ně nezaútočí, prozradili by se. Vždy hledají osamocené oběti, a to oni nebyli. Nacházela jsem se na špatném místě.

Bez mrknutí oka jsem se rozběhla po střeše domu a skočila dolů z výšky přibližně deseti metrů. Rychle jsem se přibližovala k zemi, ale věděla jsem, že se mi nic nestane. Poslední metr nad zemí se kolem mě objevila mlha a já lehce dopadla na zem. Být polovičním lykanem mělo i své výhody. Dokázala jsem používat mlhu, stejně jako oni, a to mi přinášelo mnoho pozitiv. Byla pravda, že sem ji neuměla používat dokonale, ale když jsem ji potřebovala, vždy se kolem mě objevila. Byla mou součástí a já si na ni po čase zvykla. Připomínala mi, jakou zrůdou se můžu stát, když si nedám pozor, a to ve mně vyvolávalo ještě větší chuť po lovu. Přitáhla jsem si blíže plášť k tělu, hodila jsem si kápi přes obličej a rozběhla se potemnělou uličkou. Vyhýbala jsem se lidem a stále zrychlovala. Věděla jsem, že lykani jsou už na blízku a chystají se krmit. Cítila jsem ve vzduchu nepříjemné napětí a já byla stále příliš daleko od místa, kde se chystali zaútočit. Opět jsem zrychlila, kolem mě se vytvořily chomáčky mlhy a na zdech se objevila jinovatka.

Bezhlavě jsem utíkala na místo, odkud přicházel studený vzduch, až jsem málem uklouzla na náledí, které se vytvořilo na křižovatce cest. Sklouznutím jsem zastavila a naštvaně jsem zavrčela. V duchu jsem si vynadala za svou nepozornost a opět se začala soustředit na dění kolem sebe. Stále jsem cítila studený vzduch, který mi zalézal pod oblečení, ale nic jsem neslyšela. Žádné šustění plášťů, žádný splašený tlukot lidského srdce, prostě nic. Bylo velice nepravděpodobné, že by si lykani vyšli jen na procházku a nikoho nezabili. To nebylo jejich zvykem. I nadále jsem postávala na křižovatce se zavřenýma očima. Stále jsem nic neslyšela, ale věděla jsem, že se něco změnilo. Vzduch se ochladil, od úst mi začala stoupat pára a do zad se mi zabodával zkoumavý pohled. Čekala jsem, co se bude dít. Nechtěla jsem dát najevo, že o něm vím, a on se odmítal pohnout.

Pomaličku jsem rukou zajela za opasek a vytáhla jednu z pistolí. Napočítala jsem do tří a pak jsem se otočila a vystřelila na místo, kde měl onen lykan stát. Kulka prosvištěla vzduchem a narazila do zdi. Nechápavě jsem se dívala na místo, kam jsem zamířila. Vznášela se tam mlha, ale po lykanovi nebylo vidu ani slechu. Není možné, abych minula! A on nemůže být tak rychlý! Já sama jsem rychlá skoro jak lykan, musela bych ho alespoň zasáhnout. Naštvaně jsem si odplivla na zem a vydala se na místo, kde předtím stál. Sotva jsem udělala pár kroků, ozval se za mnou pobavený smích. Prudce jsem se otočila. Vystřelila jsem a opět minula. Srdce mi začalo prudce být a já viděla rudě. Tak tohle mě už opravdu přestávalo bavit. Nikdo si ze mě nebude dělat srandu, natož nějaký lykan!

Strhla jsem si z hlavy kápi, aby mi bylo vidět do obličeje. Mé havraní vlasy začaly vlát ve větru a z očí mi lítaly blesky. Otáčela jsem se kolem vlastní osy a hledala jsem ho. Podívala jsem se i nahoru, jestli se nevznáší na mlze, ale vše bylo marné. Nedokázala jsem ho najít, natož slyšet. Byla jsem na sebe tak naštvaná. Dokonce jsem se přestávala soustředit natolik, že jsem ho málem přehlédla v jedné z bočních uliček. Ale mé refBelloy byly rychlejší než můj mozek. Zmáčkla jsem spoušť a kulka letěla vzduchem. Zřetelně jsem ji viděla. Měla ho každým okamžikem zasáhnout, ale on na poslední chvíli uhnul a já opět minula. Naštvaně jsem odhodila pistoli na zem a sundala jsem si ze zad luk. Okamžitě jsem do něj vsadila šíp a střílela na každé místo, kde jsem ho jen na okamžik zahlédla. Šípy lítaly vzduchem a ani jeden ho nedokázala trefit. Když jsem sáhla do toulce a zjistila, že je prázdný, neubránila jsem se hodně naštvanému zavrčení a hlasitému proklínání onoho lykana.

„Tak nádherná, ale tolik nevychovaná,“ ozvalo se mi sladce těsně za zády. Otočila jsem se a dýkou jsem už jenom projela chomáčky mlhy.

„Ukaž se!“ zařvala jsem naštvaně a přidala mnoho dalších nadávek.

„A proč bych tě měl poslechnout, lovkyně? Abys mě mohla zabít? Nebuď hloupá, moc dobře víš, že to neudělám. Tahle hra mě baví a navíc, za chvíli budeš beze zbraní. Máš už jenom malou dýku a až se zbavíš i jí, zabiju tě,“ posmíval se mi lykan. Jeho hlas vycházel odněkud nade mnou, a když jsem obrátila zrak k měsíci, konečně jsem ho uviděla na delší dobu než na pár sekund. Vznášel se přesně uprostřed měsíce. Přes obličej měl kápi a jeho nohy byly zabalené obláčkem mlhy. Chtěla jsem za ním nahoru doletět. Jako naschvál se mlha odmítla objevit. Snažila jsem se ji vyvolat, ale nedařilo se mi to. Byla jsem tak moc naštvaná, že jsme po něm hodila nůž. Sotva opustil mou dlaň, zalitovala jsem svého činu, ale bylo již příliš pozdě. Nůž letěl vzduchem a i tentokrát se mu lykan zdárně vyhnul. Chvilku se ještě vznášel ve vzduchu, než se mu na obličeji objevil spokojený úsměv a vydal se mým směrem.

Čas se najednou zpomalil. Každý jeho pohyb mi připadl nekonečný a já poprvé za posledních několik let pocítila strach. Věděla jsem, že zemřu. Mozek mi říkal, ať uteču, ale srdce mě nutilo zůstat a pokusit se bojovat. Odhodlaně jsem stála na místě a čekala, až ke mně dorazí. Pomalu se snesl přede mě a chvíli se na mě jen díval. Neviděla jsem mu do obličeje, ale cítila jsem na sobě jeho zkoumavý pohled. Potom pomalu ke mně natáhl ruku a já ihned ucukla. Lykan naštvaně zavrčel a dřív než jsem se stihla nadát, držel mě pod krkem a kolem mě se vytvořila stříbrná mlha, stejně jako kdysi kolem mého otce. Celé tělo mi začalo tuhnout. Připadala jsem si jako kostka ledu. Stejně křehká a studená. Lykan se ke mně nahnul a začal nasávat vzduch kolem mě. Pomalu mě opouštěly síly a já si už jen přála, abych necítila bolest.

Najednou jsem ucítila mravenčení na stehně. Myslela jsem, že ztrácím cit do nohou, když se mi do nich začalo něco vpalovat a tehdy jsem si vzpomněla. V duchu jsem si zanadávala, jak jsem hloupá a nenápadně jsem si sáhla do kapsy kalhot. Měla jsem v ní schovanou ještě jednu dýku, na kterou jsem úplně zapomněla. Pevně jsem ji uchopila do dlaně a čekala na správný okamžik. Lykan dále sál mou duši a slastně přivřel oči. Úplně se ve svém počínání vyžíval. Věděla jsem, že má duše je zajímavá, hlavně kvůli mému původu, ale netušila jsem, že může způsobovat až takovou euforii při jejím požívání. Chvilku jsem ho nechala sát a pak jsem rychlostí blesku vytáhla dýku z kapsy a přiložila mu ji ke krční tepně. Jemně jsem na ni přitlačila, až jsem ve vzduchu uviděla chomáček mlhy, který se vznesl k nebi místo krve.

Spokojeně jsem se usmála, když šokovaně otevřel oči. Nechápal, jak se mi povedlo, zranit ho. Dlouho chvíli jsme se jen na sebe dívali a oba zvažovali své situace. Měla jsem navrch. Pohne se a zabiju ho. Nepohne se, zabiju ho také. Mohl by zkusit utéci, ale pochybovala jsem, že by byl až tak moc rychlý. Uběhlo již několik minut a stále jsme se ani o milimetr nepohnuli. Nadále mě držel pod krkem a kolem mě se vznášela stříbrná mlha. Jediným pozitivem bylo, že již nekradl mou duši.

„Buď tak laskav a pusť mě,“ pronesla jsem sarkasticky, když mi začínal docházet kyslík. Lykan nezaváhal ani na sekundu. Postavil mě na zem a spustil svou ruku, ale víc se nehýbal a věděl proč. Stačí jeden nečekaný pohyb a podříznu mu hrdlo. Byla jsem se sebou tolik spokojená. Držela jsem ho v šachu. Byl mnohem silnější, ale nic nezmohl. Pro zábavu jsem mu přejela znovu dýkou po hrdle a k nebi se zvedl větší obláček mlhy než ten první.

„Bavíš se, lovkyně?“ řekl přes zaťaté zuby. Nemohla jsem si pomoct a zasmála jsem se. Bylo na něm vidět, jak moc ho rozčiluje, že prohrál. Jak rád by mi vysál duši a díval by se, až naposledy vydechnu jako stará panna. Znovu jsem se potichu uchechtla. Nikdy jsem nebyla tak dlouho v přítomnosti lykana. Vždy jsem je zabila během pár vteřin a odešla, ale určitě už uběhla hodina od doby, kde jsem přišla na tuhle cestu. A o to víc mě bavilo, když jsem viděla, jak lykan začíná ztrácet nervy. Myslela jsem, že se jedná pouze o lidskou vlastnost, ale on by se jakémukoliv člověku lehce vyrovnal.

 „Víš, že docela ano? Jsi první lykan, který dokázal přežít v mé blízkosti tak dlouho.“ Byla jsem k němu upřímná, ale podle zavrčení, které následovalo, asi nebyl moc šťastný, že zabíjím jeho rod. Na druhou stranu, oni zabíjí lidi. Sice nejsem ani jedním z nich, ale je mou povinností chránit lidi, ať je cena jakákoliv a teď jsou jí životy lykanů. Takhle funguje koloběh života. Někdo musí zemřít, aby ostatní mohli žít. A já budu po světě chodit tak dlouho, dokud nezabiju lykana, který zabil mého otce.

„Napadlo mě, že bys mi mohl s něčím pomoct,“ oslovila jsem po chvilce znovu lykana a dýku jsem pevněji přitlačila k jeho krku.

„Tobě? Nejsem blázen,“ vysmál se mi. Nelíbilo se mi, jakým tónem se mnou mluví, ale snažila jsem se zůstat klidná.

„Pokud mi pomůžeš a budu s výsledkem tvé práce spokojená, nezabiju tě.“ Nenápadně jsem za zády překřížila prsty. Sice jsem ho potřebovala, ale nemohla bych nechat pobíhat po světě tak silného lykana. A malá lež ještě nikdy nikomu neublížila.

„Nevěřím tvému slovu, lovkyně!“ Ještě více ke mně přiblížil svůj obličej, až mne ovál jeho dech. Byl zvláštní. Taková směsice svěžesti a zároveň zatuchlosti. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, aby mi došlo, proč to tak je. Jeho dech byl cítit každou čistou duší, kterou vysál, a zároveň starobou, kterou přenášel na své oběti. Bylo mu jedno, že se mu dýka zaryla hlouběji do krku a že je možné, že s takovou brzy zemře. Chtěl mi dokázat svou hrdost. Když už jeho obličej byl necelý centimetr od mého, naštvaně mi plivl do tváře. Chvíli jsem stála, jak opařená, než jsem se konečně vzpamatovala. Začínala jsem vidět rudě a neubránila jsem se naštvanému zavrčení. Setřela jsem si ten hnus z tváře a modlila se, ať se můžu brzy vysprchovat. Lykan se mezitím potichu pochechtával a byl spokojen sám se sebou. Ještě chvíli jsem se tvářila, že se nic nestalo, ale pak jsem ho odhodila na nejbližší zeď. Než se stačil vzpamatovat, stála jsem u něj a dýku držela před jeho obličejem, aby na ni dobře viděl.

„Uděláš ještě jednou něco podobného, tak ti slibuju, že tě zabiju dřív, než stihneš mrknout!“ Dávala jsem důraz na každou slabiku a na potvrzení svých slov jsem ho řízla do levé tváře. Ozvalo se zasyčení a na tváři mu zůstala jizva. Ještě pár krát jsem mu přejela dýkou po obličeji, až mu na něm zůstala značka: BL. B jako Bella a L jako lovkyně. Nemusela jsem mu vidět do tváře, abych viděla, jak je na mě naštván a cítí se potupně. Mně jeho pocity ale byly jedno. Měl by mi být vděčný. Ještě stále jsem ho nezabila a chtěla jsem s ním vyjednávat!  A ne se chovat, jako buran!

„Poslouchám. Co po mně chceš?“ zněl odměřeně, ale zdálo se, že je opravdu ochoten přistoupit na nějakou dohodu. Měla jsem ho přesně tam, kde jsme potřebovala. Konečně jsem mohla rozehrát svou hru a získat, co jsem chtěla.


Jsem ráda, že jste se prokousali i touto kapitolou. :) Doufám, že Vás povídka stále baví a jen tak Vás neomrzí. Také prosím o komentáře, stačí pouhý smajlík, ale i ten mi udělá radost a potom vím, že má smysl v povídce pokračovat. Děkuju.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Niebla siniestra 2. kapitola:

 1
6. Ceola
13.10.2013 [20:53]

Tak to jsem zvědavá co se bude dít dál :) Emoticon Emoticon

13.10.2013 [14:01]

RosabellaLarrinCullenKapitola opět skvělá! Emoticon

4. DesertRose
12.08.2013 [12:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. xrziti
12.08.2013 [11:36]

Rychle další

2. Petulka
12.08.2013 [10:28]

Pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon

11.08.2013 [11:47]

CatherineCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!