Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není tak, jak se zdá 11. kapitola

22.07.2010 (17:45) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1183×

Rozhodla jsem se odejít. Nehodlala jsem se koukat na Edwarda a tu fuchtli. Bylo mi z nich na nic. Jenže jak jsem tak přemýšlela, a v duchu proklínala Edwarda, narazila jsem do něčeho tvrdého. Člověk to být nemohl. Poznala jsem ten pach a modlila se, aby na mě nezaútočil. Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala se mu do očí.

„Felixi?“ Bože! Kdyby mohl mít upír infarkt, asi bych už byla mrtvá. Jak to, že je tady? Alice přece měla sledovat všechny rozhodnutí. Teď mě určitě zabije a řekne to Arovi. Tohle je můj konec. Měla bych rychle vymyslet nějakou výmluvu. Ale co mu mám asi tak říct?

„Taky tě rád vidím, Bello. Jsem rád, že  ještě víš,  jak se jmenuju. Ale co mě překvapuje je to, proč jsi tady. Máš přeci sledovat Culleny, nebo ses k nim přidala?“

„Přidala? Ne, sleduju je. Mám všechno pod kontrolou.“

„Vážně? Tak proč se lísáš k Edwardovi?“ Chytnul mě za ruku a táhl mě ven. Bezmocně jsem se koukla kolem sebe, ale nikde jsem Cullenovi neviděla. Co teď budu dělat? Je jasné, že mě buď Felix sám zabije, nebo mě předá Arovi, který mi zařídí mnohem bolestnější smrt.

Felix mě dotáhl daleko do lesa, kde mě už konečně pustil. Znechuceně jsem se na něj koukla a raději od něj trochu poodstoupila. Vážně jsem se začínala bát.

„Není to tak, jak to vypadá, Felixi. Musíš mi věřit a vyslechnout mě.“

„Vyslechnout tě?! Já nemusím vůbec nic. Spolčila ses s těmi Culleny. Jsem si jistý, že tě nějak donutili, aby ses k nim přidala. Ale já tě litovat nebudu. Půjdeš se mnou hezky za Arem a řekneš mu, proč jsi ho zradila. Nechápu, proč jsem ti kdy věřil. Když mi Jane řekla, že jsi volala a že se není prý čeho bát, bylo mi jasné, že není něco v pořádku. Ty totiž nemáš nikdy nic pod kontrolou. Vždycky jsi byla, z nás všech, ta nejslabší. Měl jsem tu Arovu nabídku přijmout a vůbec tě sem nepouštět. Vždyť Carlisle zabil Cynthii. Jeho vina je naprosto jasná. Neexistuje způsob, jak by se mohl vyhnout tomu, že nebude potrestán. Proč jsi na jeho straně a ne na naší?“

„On je nevinný. Řekni mi jediný důvod, proč by ji měl Carlisle zabít.“

„To já nevím. Nejsem on, Bello. Třeba proto, že se nějak chtěl pomstít Arovi, nebo tak nějak. Ani sám Aro to nechápal, ale byla to jeho manželka. Ty víš, že zabít Carlislea je jediná správná možnost. Nikdy bych nikoho nezabil bezdůvodně, takže ti teď dám na vybranou. Buď se přidáš zpátky k nám, já o tvé zradě nikomu neřeknu a zabijeme Carlislea. Nebo zabiju Carlislea a tebe potom odvedu k Arovi. Co myslíš, že je pro tebe lepší?“

„Felixi, pojď se mnou, prosím, za Culleny. Vyslechni je a potom udělej rozhodnutí. Vím naprosto jistě, že je Carlisle nevinný. Prokážeme jeho nevinu. Dej nám čas do konce měsíce a potom klidně řekni Arovi pravdu. Věř mi, že mě nikdo z nich k ničemu nedonutil. Vím, že to pro mě uděláš.“

„Ty víš, že to nejde. Nemůžu zradit Ara.“ Upřela jsem na něj svůj nejlepší pohled plný zoufalství. Snad to zabere, potřebuju to teď víc než kdy jindy.

„Prosím.“

„Tak dobře, ale jenom do konce měsíce. Ale nikdo z Cullenů mě nebude urážet a nebude mluvit špatně o Arovi, jinak Carlislea zabiju. Jestli se mi přitom postavíš do cesty, zabiju i tebe.“

„To je lákavá nabídka. Moc ráda ji přijmu.“

„Pořás nemůžu uvěřit, že jsem na něco takového přistoupil. Začínám být hodný, a to se mi vůbec nelíbí. Co jsi to ze mě jenom udělala?“

„Zkrátka mám na tebe dobrý vliv. Pojď za mnou.“ Rychle jsem se rozběhla a on běžel za mnou. Cítila jsem se s ním trochu nejistě, protože jsem si ještě nebyla moc jistá, jestli svůj slib dodrží a nezavolá Jane, nebo někomu, kdo by to mohl říct Arovi. Mám mu věřit a zavést ho ke Cullenům? Ani jsem se jich nezeptala, jestli s tím souhlasí. Co když ho k sobě nepřijmou? No, musím doufat, že bude Carlisle laskavý, jako vždy, a dovolí mu zůstat.

Zastavila jsem se před domem Cullenových a nejistě se koukla po Felixovi. Ten vypadal naprosto uvolněně, ale bylo mi jasné, že je určitě ostražitý. Cítila jsem, že už jsou všichni v domě. Asi byli pořádně vystrašení, když jsem z ničeho nic zmizela. Snad po Felixovi hned nevystartují a nechají mě to vysvětlit.

„Drž se za mnou a hlavně nic neříkej.“ Pomalu jsem vystoupala schody a otevřela dveře. To co jsem uviděla, mě trochu vyvedlo z rovnováhy.

Přede mnou stálo všech sedm Cullenových a byli rozestaveni v bojovné pozici. Asi si museli myslet, že jsem je zradila a teď je jdeme zabít. Proč musí být tak hloupí?

„Tak jo, všichni se uklidněte. Edwarde, přečti nám myšlenky a řekni všem, že vás nezabijeme.“ Uvolnila jsem svůj štít a poslala k němu zoufalou myšlenku. Doufala jsem, že to slyšel.

Edward se narovnal a pokynul ostatním, že je to v pořádku. Akorát mi nesedělo, jak se Felix pořád usmíval a pohledem neustále střílel ke mně. Tohle bude asi těžké vysvětlování.

„Přesvědčila jsem Felixe, aby tu s námi do konce měsíce zůstal a nechal nás, abychom očistili Carlislea. Taky věří, že je nevinný a pomůže nám, jak bude moct. Musíte mu věřit. Taky pro něj není zrovna lehké tu být, takže na něj budu dávat neustále pozor. Doufám, že ti to nevadí Carlisle, ale neměla jsem jinou možnost.“

„Pokud s tím Felix souhlasí a nikoho z nás nenapadne, může zůstat. Ale tohle je moje území, takže se tu bude chovat slušně a nikoho nenapadne.“

„Felix to ví, upozornila jsem ho na to. No, teď se asi…“ Nevěděla jsem, co bychom měli dělat. Felix byl náš nepřítel, to bylo jasné, takže mu tu nikdo nevěřil. Nevím, jestli to tady s ním všichni vydrží celý měsíc. Edward vypadá, jakoby měl za chvíli po Felixovi skočit, to samé Jasper a Emmett. Esme se schovala za Carlislea a Alice s Rosalií mají nečitelný výraz. Nebude lehké je všechny spřátelit.

„Můžeš na chvíli, Bello?“ zeptal se mě Edward a já musela přikývnout. To by mě zajímalo, co mi tak chce říct. Kývnul hlavou směrem k mému pokoji a tak jsem šla za ním. Zavřela jsem za námi raději dveře, i když nás ostatní určitě uslyší. Edward vypadal hodně rozčileně.

„Proč jsi mi neřekla, že je Felix tvůj přítel?“

„Můj co?“

„Tvůj přítel.“

„Není můj přítel. Nikdy jsem s ním nic neměla, jen on za mnou pořád chodil a chtěl, abych si s ním začala, ale já ho vždycky odmítla. Nechápu, proč bych ti to měla vysvětlovat.“

„Protože spolu chodíme.“

„Vážně? Když ses mačkal na tu fuchtli na párty, nepřipadalo mi, že spolu chodíme.“

„Nechtěla se ode mě odtrhnout a mně připadalo neslušné ji odstrkovat. A když se mě konečně pustila, ty jsi byla na dostaveníčku s Felixem.“

„Tomu se dá sotva říkat dostaveníčko. Felix mě násilím odtáhl do lesa a tam mě chtěl zabít. Musela jsem ho přesvědčit, ať dá Carlisleovi šanci, ale tebe to asi nezajímá. Ty se totiž nezajímáš o nikoho, protože nemáš city!“

„Vážně?!“ Prudce si mě k sobě přitáhnul a políbil mě. Nebyl to žádný něžný polibek, a tak jsem se mu snažila vytrhnout. On mě ale pevně držel, a tak mi nezbylo nic jiného, než jeho polibky opětovat. Celá jsem v jeho náručí roztála a objala ho ještě pevněji. Bylo mi jedno, jestli mě miluje, nebo ne. Záleželo jen na téhle chvíli.

V tom mě pustil a prudce oddychoval.

„Alice jde, takže by ses ode mě měla odtáhnout dřív, než nás spolu někdo uvidí.“ Chtěla jsem to udělat, ale on si mě k sobě ještě víc přitáhnul. Alice vstoupila do pokoje a vůbec ji nepřekvapilo, že mě Edward objímá. Musela to vidět v budoucnosti, takže teď je určitě šťastná.

„Co se děje Alice?“

„Asi bys měla jít dolů, Bello, protože…“

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nic není tak, jak se zdá 11. kapitola: