Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámý směr - Prolog

Neznámý směr - PrologProlog k mé nové kapitolovce. Vypráví o upírce (jménem Elena), která posledních pár let opovrhuje vegetariánstvím a užívá si života, jak jen to jde. V Prologu se bohužel zatím nic moc neděje, je to spíš jen krátké seznámení s jejím pohledem na věc, ale to vám určitě vynahradím v první kapitole. Že tam tolik zmiňuje Culleny má svůj důvod, ale její vztah k nim (... a k němu) rozvinu až později.

V dobách, kdy existovaly bájné bytosti, víly tančily za měsíčního svitu a prostí vesničané ze záhonků vyháněli jednorožce, ve vesmíru vládla rovnováha. Vše bylo takové, jaké to mělo být.

Nyní, kdy není příliš obvyklé chovat doma fénixe a králové neodvádějí své dcery drakům, vesmír v rovnováze není. Zemi přehltili lidé a technika, zadupali, potlačili, vymýtili a zničili veškerou fantazii a z tvorů zcela běžných udělali tvory mýtické.

A když bůh viděl takový nepořádek, stvořil nás, abychom to dorovnali.

Stvořil upíry.

Taky nemáte rádi pohádky? Pojďte si zkusit žít můj život.

Elena

• • •

Ze svého úkrytu ve stínu telefonní budky jsem pozorovala potenciální oběť. Byl to jakýsi blonďák. Neprohlížela jsem si, co má na sobě, a nezkoumala jsem, zda má krásný či ošklivý obličej. Od doby, co jsem se stala upírem, jsem se na lidi nedívala jako na rovnocenné bytosti. To mě tehdá odehnalo od mých stvořitelů, Cullenů. Přeměřila jsem vzdálenost mezi cílem a mnou.

Odporní vegetariáni, pomyslela jsem si a vrhla jsem se mu po krku. Nebyla pravda, že bych musela pít zrovna z krku, ale tak nějak se to nabízelo jako nejsnažší možnost. Zároveň jsem mu šetrně zlomila vaz *lup*, aby se zbytečně dlouho nebránil. Chtěla jsem při jídle klid.

Bohužel, blonďák, možná v rámci posmrtné křeče, kopnul do jakési plechovky a zvuk jejího chrastivého kutálení prořízl noční ticho jako dobře naostřený nůž. Otráveně jsem mrtvole vrazila pohlavek, což mu krk zlomilo ještě jednou, akorát na jiném místě, a hlava teď na těle držela lehce nechutným způsobem.

Ve chvíli, kdy jsem na jeho ruce našla místo, kde stále teplá krev téměř prosakovala kůží na povrch, přímo nade mnou se otevřelo okno. Zavrčela jsem. Tady prostě klid nebude, jo?!

Vzhlédla jsem ke staré babce, co mě s pusou dokořán a šokem v tváři sledovala. Provrtala jsem ji kritickým pohledem. Být stále člověk, vytkla bych jí, že její vlasy vypadají jako paruka, ale teď jsem i přes všudypřítomnou tmu a to, jak ode mě byla daleko, rozeznávala, že to paruka skutečně je; což bylo ještě horší.

„Nazdar,“ zavolala jsem na ni, „to fakt nemáš nic lepšího na práci, než tu na mě zírat?“

Babka zalapala po dechu a rychle zacouvala do svého bytu, asi aby zavolala policii. Zrak jí očividně trochu sloužil, když i přes pouze nepatrný zdroj světla, tj. slabou rozbitou lampu dole na ulici, poznala, že jsem provedla něco moc špatného. Alespoň na lidské poměry...

Protočila jsem panenky a položila si blonďáka na chodník. Hbitě jsem vyšplahala po zdi do bytu oné narušitelky a rychle jsem to s ní skoncovala. Její krev mě ale nelákala, cítila jsem, že přiměřeně k věku bude poněkud bez chuti.

Vrátila jsem se ke své první oběti a spokojeně se usmála na jeho zápěstí. V porovnání s tou babiznou byla ona prošlý plesnivý sýr a on sladká čokoláda. Pro dobrý pocit jsem zařvala na celou ulici: „Jestli mě ještě někdo vyruší, zabiju ho!

Hodila jsem si blonďáka na záda a vyskákala s ním na střechu, pak jsem se s ním přesunula o pár bloků dál. Na jednom z nejvyšších paneláků v okolí byl dostatek klidu pro dobrou večeři. Lačně jsem se mu zakousla do té ruky a vysála všechnu krev, co v něm ještě zbyla. Uvědomila jsem si, jak šílenou jsem měla žízeň, až když jsem ji uhasila.

Ale i přes krátkodobé hladovění jsem se cítila lépe než dřív – pila jsem často; vlastně vždy, když jsem našla volnou chvilku mezi svými rozsáhlými koníčky. Neměla jsem problém člověka zabít, takže mě nemuselo trápit, kolik krve z něj vysaji. Sice jsem se jako jedna z mála upírů naučila ovládat jed a otrávit, jen když bych sama chtěla, ovšem toho jsem moc nevyužívala.

Dělala jsem, co jsem chtěla, a byla jsem s tím spokojená. Život se zdál tak zábavný, přinášel mi neomezené možnosti. Naproti tomu Culleni a ta jejich pravidla... a přesto jsem občas litovala, že jsem je opustila. Chyběli mi. Nebo spíš... on mi chyběl.

 

[mé shrnutí] »



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neznámý směr - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!