Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámý anděl - 8. kapitola

06.06.2010 (10:30) • AlizieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2039×

8. kapitola:

Nadešel ten očekávaný den, kdy měli přijet Edwardovi přátelé. Po celou dobu příprav jsem měla hrozný strach. Nejen, že jsem se bála, abych se jim líbila, ale taky mě děsila minulost toho Jaspera. Vždyť on se dlouhá léta živil jenom lidmi! Co když se neudrží a zabije někoho ve městě. Třeba tátu nebo Cin! To nesmím dopustit. Musím nějak zařídit, aby se zdržovali pouze v Cullenovic domě.

Na procházce jsem se svěřila se svými obavami Edwardovi. Chvíli na mě překvapeně koukal a pak se začal smát.

„Jak se tomuhle můžeš smát?“ obořila jsem se nakvašeně. Tak já se tu bojím a on z toho mám děsnou srandu!

„Izzy, promiň mi, ale nemohl jsem si pomoct,“ omlouval se Edward, když konečně přemohl ten svůj záchvat smíchu.

„Ale opravdu se nemusíš bát. Měl jsem vizi a neuvěříš, co se stane,“ mrkl na mě lišáčky.

„Co se stane?“ Byla jsem neskutečně zvědavá, co se může tak zajímavého stát.

„Nechci tě připravit o překvapení...,“ napínal mě.

„No tak, Edwarde, prosím,“ začala jsem se k němu lísat. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a pomalinku si přitahovala jeho hlavu k sobě. Nejprve jsem ho políbila na špičku nosu, pak zasypávala polibky jeho tváře, bradu, krk a ústům jsem se úmyslně vyhýbala. Věděla jsem, že tohle přemlouvání na něj zabere. Začal přerývavě dýchat a z jeho úst se ozvalo slastné zavrčení. Tenhle zvuk jsem milovala!

„Copak se stane, Edwarde?“ zašeptala jsem mu něžně do ouška. Jen lehce zavrčel a podíval se mi do očí.

„No dobře, vyhrála jsi. Naše rodinka se rozroste o dva členy. Jasper je životní partner pro Alice a Rosalie pro Emmetta.“ Při jeho slovech mi brada klesala čím dál tím víc dolů. Slyšela jsem dobře? No, Alice bych kluka přála, ale Emmett? Emmett jako zamilovanej klučina? Vždyť je pořád ještě jako předpubertální děcko?

„To jako myslíš vážně? Fakt uvidím Emmetta jak s nějakou holkou cukruje?“ Edward jenom přikývnul. Rozesmála jsem se na celé kolo. Smála jsem se a vyhrkly mi dokonce slzy. Po chvíli Edward nevydržel a rozesmál se taky. Popadl mě do náruče a točil se se mnou dokola. Nakonec jsme dopadli do trávy. Smích už mě skoro přešel a vystřídala ho touha. Touha políbit ty jeho nádherné rty roztáhlé do ještě nádhernějšího úsměvu. Asi si uvědomil, jak se na něj dívám a přestal se smát. Jeho oči zčernaly touhou a rty hladově přitiskl k těm mým. Líbali jsme se vášnivě a nenasytně a ani jeden z nás nechtěl přestat. Ale neměli jsme štěstí. Edwardovi se rozdrnčel mobil. Vytáhl ho z kapsy a oba jsme viděli, že volá Alice. Proč nás ta malá upírka ruší? Copak nemá zdobit dům? Tohle jí ještě vytmavím! V duchu jsem nadávala a tak ani nevnímala Edwardův rozhovor s ní.

„Miláčku, musíme se vrátit. Alice má dozdobeno a chce nás všechny vidět okamžitě doma. Prý s námi chce konzultovat, co budeme mít na sobě,“ protočil teatrálně oči.

„No, tak to abychom rychle vyrazili, jinak to ani nestihneme, než přijede naše veledůležitá návštěva, že?“ Usmála jsem se na Edwarda. Ten mě lehce políbil, vzal do náruče a už se mnou uháněl zpátky do domu. Kousek před terasou se zastavil a postavil mě na zem. Rozkoukala jsem se a kousek od nás jsem uviděla Alici. Ve tváři měla nasupený výraz a nohou podupávala do dlažby. Edward se vedle mě uchichtnul. Koukla jsem stejným směrem jako on a musela se usmát. Pod Alicinou nožkou už byla docela pěkná jamka. Napadlo mě, že už tady asi čeká dlouho, tak jsem šla k ní a chtěla jí trošinku rozptýlit.

„Alice, tak kde máš připravené všechno oblečení? Že ty ho ještě nemáš vyndané?“ Ještě jsem na ni zděšeně vykulila oči. To stačilo a Alice se zase usmívala.

„Hezký pokus, Izzy.“ Chňapla mě za ruku a už mě táhla dovnitř. Tam už čekal Emmett s Carlislem a Esmé, všichni výraz neskutečného utrpení z představy, jak se budou muset několikrát převlékat.

Tak a je to tady. Všichni jsme stáli před vchodovými dveřmi a vyčkávali příjezd našich nových přátel, tedy upírů. Emmett se sice tváří stále ublíženě, protože v televizi běžel baseballový zápas, ale my s Edwardem věděli, že za chvíli na nějaký zápas zapomene. Po příjezdové cestě se řítilo krásné černé BMW. Zastavilo se kousek od nás. Jako první vylezl z auta Jasper. Byl to vysoký, štíhlý mladík s krásnou blonďatou hřívou, která mu rámovala bledý obličej. Ihned jsem koukla na Alice. Ta jen němě zírala na Jaspera a oči jí zářily jako tisíce hvězd na nebi. Tohle mě na upírech fascinovalo. Stačil jim jeden pohled, aby se zamilovali na celý život. Ale vlastně se tohle nestávalo jen u upírů. Já s Edwardem jsme byli také zamilovaní na první pohled. Z mého přemýšlení mě vytrhlo Emmettovo zalapání po dechu. Otočila jsem se k němu a viděla jeho pohled. Skoro až slintal jak zíral Jasperovým směrem. Aha, nejspíš už viděl Rosalie. Koukla jsem se na ni a v tu chvíli se mi určitě na vteřinu zastavilo srdce. Naproti nám stálá nádherná upírka s dlouhými černými vlasy! Byla to ta upírka z mého snu!