Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámý anděl - 4. kapitola

21.05.2010 (13:00) • AlizieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2441×

4. kapitola:

Izzy:

To je můj Edward! Nevím, jak je to možné, ale když jsem se mu podívala do očí, bylo mi to hned jasné. Podvědomě jsem věděla, že ten krásný kluk opřený o auto je můj osud. Pomalu jsem došla až k němu a usmála se. Opětoval mi úsměv a já se rozzářila ještě víc. Natáhl ke mě ruku a pohladil mě po tváři. Jeho ruka byla studená, ale mě to v tu chvíli vůbec nevadilo.

„Ahoj, krásko,“ zašeptal.

„Ahoj, neznámý,“ odpověděla jsem a rozesmáli jsme se. Opět jsme si hleděli do očí a já se musela na něco zeptat.

„Řekneš mi, kdo jsi?“ řekla jsem a hodila na něj psí oči. Na tátu vždycky fungovaly, tak snad jim podlehne i Edward.

„Strašně rád bych ti to řekl,“ sklopil oči k zemi, „ale teď opravdu nemůžu.“ Na jeho obličeji bylo znát, že ho to trápí.

„A pak mi to řekneš?“ optala jsem se pro jistotu, i když jsem vlastně odpověď znala.

„Slibuji, že ano,“ pokusil se o malý úsměv.

„Tak dobrá. Jdeš se mnou do školy?“ zajímalo mě.

„A chtěla bys?" zeptal se s nadějí.

„No jasně!“ Nadšeně jsem začala nadskakovat radostí.

„Tak s tebou půjdu a budu si tě chránit. Už jsi jenom moje, platí?“ Při těch slovech se ke mě přiblížil a objal mě rukama pevně kolem pasu.

„Platí. Budeme pořád spolu,“ ujistila jsem ho. Najednou jsem strašně moc chtěla, aby mě políbil. Začala jsem se přibližovat k jeho obličeji, ale Edward byl rychlejší. Nedočkavě se vrhl na moje rty a vášnivě mě políbil. Nejdřív jsem nevěděla, co dělat, ale rychle jsem pochopila a polibek mu s chutí a vášní oplácela. Uslyšeli jsme zvonění ze školy a odtrhli se od sebe.

„Co kdybychom nešli do školy, hm?“ napadlo mě.

„Izzy, ty mi snad čteš myšlenky. Co kdybych tě vzal do Seattlu? Mohli bychom zajít třeba do multikina, co ty na to?“ chrlil ze sebe.

„Zadrž! Pojedeme do Seattlu a tam se uvidí, jo?“

„Dobře. Pojedeme mým autem a později se stavíme pro tvoje.“ Pustil mě a otevřel dveře u svého auta.

„Račte nasedat, má paní,“ pronesl obřadně a mírně se uklonil. Usmála jsem se tomu, jak se chová obřadně, ale líbilo se mi to. Nasedla jsem a Edward už seděl na místě řidiče. Tak moment! Tohle je mi nějaké divné a povědomé.

„Jak jsi tohle udělal?“ zamračila jsem se.

„Jsem prostě rychlý.“ Viděl, že se pořád mračím a dodal: „Jednou ti to ukážu.“ Vtiskl mi polibek na tvář a už vyjížděl ze školního parkoviště. Stejně mi ta jeho rychlost vrtala hlavou, ale nechtěla jsem si kazit den.

V Seattlu jsme nakonec zašli opravdu do kina a na oběd. Edward sice skoro nejedl, protože je to prý hnusně uvařené, ale já se nacpala k prasknutí. Celou dobu se na mě díval a s jeho tváří si pohrával ten nejsladší úsměv na světě. Po obědě jsme vyrazili do nákupního centra a prošli snad všechny obchody. U každého jsme si ukazovali, co se nám líbí a neustále si povídali. Hodně jsme se spolu nasmáli a já byla neskutečně šťastná. Odpoledne uteklo rychle a my se museli vydat zpátky ke škole. Edward jel sice šílenou rychlostí, ale mě to nevadilo. S ním jsem si připadala dokonale v bezpečí. Před školou jsme se rozloučili a slíbili si společnou cestu do školy.

Doma jsem uvařila rychlou večeři pro tátu a zalezla si k sobě do pokoje. Lehla jsem se na postel a přemýšlela o celém dnu. Edward byl ještě krásnější než jsem si ho představovala. Bronzové rozčechrané vlasy se mu leskly skoro jako zlato, bílá pleť jako ze sametu přímo vybízela k pohlazení a rty lákaly k polibku. Bylo mi s ním neskutečně dobře a srdce mi při každém jeho doteku dělalo přemety a někdy se z toho snad i zastavilo. Byla jsem zamilovaná. Nikdy bych nevěřila, jak jsou tyhle věci rychlé. Pár dopisů, jeden den a já jsem zamilovaná až po uši. Edward..., moje láska.

Týdny běžely jako voda a moje láska k Edwardovi byla silnější a silnější. Poznala jsem se s jeho mamkou Esme a tátou Carlislem. Oba byli neskutečně milí a laskaví. Říkali mi holčičko a na mě s Edwardem koukali s láskou. Edward měl ještě sestru Alice a bratra Emmetta. Alice byla malá černovláska s kratšími vlasy a neskutečnou vášní pro nakupování. Několikrát mě zatáhla s sebou a musím uznat, že vkus měla velice vytříbený. Emmett byl oproti Alice veliký skoro jako nějaký zápasník, ale duší byl jako malé dítě. Pořád jenom vtipkoval, a když se mu nikdo nesmál, tvářil se ublíženě a skoro 5 minut s námi nemluvil.

S Edwardem jsme trávili hodně času jak u nás, tak u něj doma. Můj táta si ho oblíbil především díky tomu, jaké má Edward vybrané způsoby a jak je galantní.

Už jsme spolu byli s Edwardem 6 měsíců a zrovna nám začínaly prázdniny a my se oba neskutečně těšili, jak budeme pořád jenom spolu a nebude nám v tom bránit naše hloupá školní instituce.

V den půlročního výročí jsem jela k Edwardovi na víkend. Chtěli jsme oslavit výročí i konec školy v jejich domě, protože zbytek rodiny odjel kempovat.

Přijela jsem před dům a uviděla Edwarda, jak stepuje před domem. Vyběhla jsem z auta a skočila mu do náruče. Chtěla jsem ho políbit, ale zasekla jsem se v pohybu. Edwardovy oči na mě hleděly utrápeně a zoufale. Čišelo z nich zoufalství tak silně, až jsem se málem rozbrečela.

„Edwarde, co se stalo?“ zeptala jsem se s strachem.

„Izzy, musím odjet. Za hodinu mi letí letadlo,“ zašeptal sklesle. Jeho slova mě uhodila jako blesk. Proč? A kam?

„A kam? Můžu s tebou?“ zadoufala jsem.

„To nejde. Strašně rád bych ti všecičko řekl, ale ještě není správný čas. Věříš mi?“ Zahleděl se mi hluboko do očí a já věděla, že je ten jediný, komu bych věřila.

„Věřím ti, ale bojím se o tebe. Vypadáš zkroušeně a...“ Nestihla jsem doříct větu, protože mě Edward umlčel polibkem. Líbal mě s takovou náruživostí, jakoby to mělo být naposled. Pak se ode mě odtrhl.

„Už musím jet. Nezlob se na mě, lásko. Slibuju, že až pozítří přijedu, tak ti všechno vysvětlím, ano?“ Naposledy mi vtiskl letmý polibek na tvář a běžel ke svému autu.

Než jsem stihla cokoli říct, jeho auto už mizelo v prachu.

Autor: AlizieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámý anděl - 4. kapitola: