Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámý anděl - 11. kapitola


Neznámý anděl - 11. kapitolaDalší kapitolka je na světě. Co viděl Edward v Izzyných očích? Co proběhne mezi Izzy a Edwardem? A kdo překvapivě nabídne pomocnou ruku? To vše se dozvíte v tomto dílečku. Přeji příjemné počteníčko. Vaše AlizieCullen.

11. kapitola:

Izzy:

Otevřela jsem oči a rozhlížela se kolem sebe. Ležela jsem v Edwardově pokoji, v jeho posteli a najednou jsem viděla všechny detaily v místnosti. Každý škrábanec na zdi a nábytku, každé smítko a všechen prach. Pomalu mi docházelo, co se stalo. Vzpomínala jsem si na Jasperův útok a taky na to, jak mě kousnul. V tu chvíli jsem myslela, že umírám, ale ostatní ho museli včas zastavit, než mě zabil. Včas? Žádné včas! Vždyť mě kousnul a já jsem teď upír! Ano, to vysvětluje ten skvělý zrak. Pane bože, je ze mě zrůda!

Ihned jsem se posadila a můj pohled se střetl s Edwardovýma medovýma očima. No jistě! To on chtěl, abych se stala upírkou! Určitě měl celé to divadélko na louce předem domluvené s Jasperem. Zmetci! Oba je nenávidím a nejvíc Edwarda. Já mu věřila a on mi vrazí takovou kudlu do zad. Zbabělec jeden! Mohl to aspoň udělat sám a nemusel do toho zatahovat chudáka Jaspera. Určitě se teď obviňuje.

Celé mé přemýšlení trvalo sotva tři vteřiny. Podívala jsem se Edwardovi hluboko do očí a do svého pohledu vložila veškerou nenávist, kterou jsem v tu chvíli cítila. Zatvářil se tak ublíženě a ústa se mu zkřivila bolestí. Tsss! Snad si nemyslí, že mu na to skočím. Jediným ladným pohybem jsem vyskočila z postele.

„Nenávidím tě, Edwarde!“ S těmito slovy jsem proskočila oknem a utíkala lesem daleko od něj.

Utíkala jsem a utíkala. Jediné, co jsem vnímala, bylo strašné pálení v očích a z mé hrudi co chvíli vycházely srdceryvné vzlyky. Na okamžik jsem se zastavila, abych zjistila, kde jsem. Kolem mě se rozprostírala bílá krajina a ve vzduchu poletovaly sněhové vločky. Takže Aljaška. No super! Tady mě třeba hledat nebudou. Poprvé od svého „probuzení“ jsem se nadechla a ucítila úžasnou vůni. Byla tak sladká, lákavá a vyvolávala mi neskutečné pálení v krku. Nechala jsem se vést instinktem a zanedlouho vystopovala majitele oné vůně. Kousek ode mě stála lední medvědice se dvěma medvíďaty. Bez přemýšlení jsem se vrhla na medvědici, zlomila jí vaz a vysála ji do poslední kapičky. Medvíďata se mezi tím pokusila o útěk, ale proti mně neměla šanci. Když jsem byla dostatečně nakrmená, posadila jsem se a ponořila se do svých myšlenek.

Moje nenávist k Edwardovi byla v mém srdci pořád, stejně tak jako láska k němu. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co udělal. Sprostě mě podvedl! Nechtěla jsem sice být upírem, ale taky je pravda, že to nebylo zas až tak špatné. Byla jsem rychlá, silná a moje smysly určitě převyšovaly smysly všech zvířat na světě. Jenže k čemu to, když jsem sama. Nemám si s kým promluvit. Kdyby tu tak byla Alice. Určitě by mě pochopila a pomohla mi. Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak seděla. Mohly to být hodiny, ale klidně i dny. Čas pro mě ztratil význam, a taky jsem věděla proč. Chyběl mi Edward. Bez něj jsem nebyla nic, protože byl mojí polovinou, tou lepší polovinou, bez které ta druhá nedokázala fungovat. A právě proto mě ranila jeho zrada, ale i přesto jsem ho stále milovala a dalo by se říct, že i silněji a daleko intenzivněji než za lidského života. Teprve teď jsem si uvědomovala, jak silná naše láska je. Předtím jsem to bohužel nevěděla. Možná, že kdybych na to přišla, tak bych sama chtěla být upírem a strávit s Edwardem zbytek věčnosti.

Najednou se zvedl vítr a donesl ke mně zvláštní pach. Byl mi povědomý, a taky hodně podobný tomu mému. Že by upír? Dostala jsem strach. Co když to nebude „vegetarián“ jako Cullenovi? Otočila jsem se za tím pachem a nahrbila jsem se jako při lovu medvědice. Blížila se ke mně postava, kterou jsem znala.

„Ahoj, Izzy.“

 

Edward:

 

Utekla. Utekla ode mě. Nenávist, kterou jsem viděl v jejích očích, mě srazila na kolena. To není možné! Co když mě už ani nemiluje? To ne! Jinak už můj věčný život nemá smysl.

„Edwarde,“ promluvila ke mě Esmé, „třeba je jenom zmatená. Sám dobře víš, jaké je probuzení po přeměně.“

Pokoušela se mě povzbudit a asi měla i pravdu.

„Asi máš pravdu, Esmé. Možná potřebuje jenom čas, ale nesmí být sama. Je novorozená, mohlo by se jí něco stát. Už to nemůžu znova dopustit.“

„Já za ní půjdu,“ ozvala se z rohu místnosti Rosalie. Všichni jsme se na ní překvapeně otočili.

„Myslíš to vážně, Rosalie? Vždyť se skoro neznáte a Izzy je docela nedůvěřivá,“ zpochybnil jsem její návrh.

„Víš, Edwarde, asi bych Vám měla něco říct. Mám jistý dar. Tak jako ty vidíš budoucnost, já cítím emoce druhých. Jak lidí, tak i upírů. Budu vědět, jak se cítí a spíš ji pak dokážu pochopit a pomoci jí. Vím, že z toho máš obavy, ale podívej se do budoucnosti. Uvidíš, jestli to zvládnu,“ pobídla mě. Poslechl jsem ji. Naskytl se mi pohled na Izzy ležící ve sněhu spolu s Rosalie. Obě se usmívaly.

„Dobře, asi jsi v tuhle chvíli jediná, kdo jí bude chápat.“

Rosalie jen kývla a vyběhla z domu. Koukal jsem z okna jak zavětřila Izzyn pach a pak už mi zmizela z dohledu.

Zavřel jsem oči a pomyslel na mou Izzy. Uviděl jsem ji, jak ladně skáče na ledního medvěda a vysává z něj krev. Pak se vrhá na dvě mláďata. Byl jsem na ni v tu chvíli velice pyšný. Byla přirozená a nebesky krásná. Zatoužil jsem se jí dotknout, políbit, držet ji v náručí a už nikdy nepustit. Moc jsem ji chtěl mít u sebe. Musel jsem pouze doufat v Rosaliinu schopnost a v Izzynu lásku. Snad se nám vrátí, obě.

 

Izzy:

 

„Rosalie? Co tu děláš?“ ptala jsem se nechápavě.

„Přišla jsem ti dělat společnost. Nevadí ti to?“ Rozběhla jsem se k ní a objala ji. Konečně jsem se měla komu svěřit.

„Ani nevíš, jak jsem ráda. Když jsem bez Edwarda, tak...“ rozvzlykala jsem se.

„Ššš, já vím, Izzy. Rozumím ti,“ utěšovala mě a nepouštěla z objetí.

„Probereme to a všechno se vyřeší, slibuji.“ Věřila jsem jí.

Od mého útěku na Aljašku uběhlo několik měsíců. S Rosalie jsme si bezvadně rozuměly. Vysvětlila mi okolnosti svého upířího daru a věřte nebo ne, mě její dar vyhovoval. Nemusela jsem jí vysvětlovat, jak se cítím. Ona to zkrátka věděla. Mluvily jsme o Edwardovi a Jasperovi a Rose mě ujistila, že Jasper by toho nebyl schopný a taky mi popsala Edwardovy pocity během mé přeměny. Díky Rose jsem si uvědomila, že celá ta věc na louce byla prostě jenom nešťastná náhoda. Edward mě před Jasperem opravdu chránil. Byla jsem neskutečně blbá, že jsem mu takhle křivdila. Měla bych se za ním vrátit. Jenže, co když se na mě zlobí, že jsem od něj utekla? Svěřila jsem se Rose se svými obavami, ale ona mi je zase hezky rychle vymluvila. Byla to vážně skvělá kamarádka jako Alice.

Jednoho rána jsem se konečně rozhodla vrátit domů.

„Rose, už je čas,“ kývla jsem na svou přítelkyni a obě jsme se rozběhly ke svým milovaným upírům. Po několika hodinách už jsem kolem poznávala lesy. Už jsme byly blízko. Doběhly jsme k útesu a Rosalie seskočila na pláž. Chtěla jsem ji napodobit, ale zarazilo mě zlověstné zavrčení. Otočila jsem se a to co jsem spatřila, mi vyrazilo dech. Nade mnou se tyčil obrovský vlk.

 


Ráda bych ze srdce poděkovala svým věrným čtenářům. Vaše komentíky mi dělají velikou radost. Moje povídka se již brzy dočká konce a já doufám, že mi zachováte svou přízeň i v dalších povídkách.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neznámý anděl - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!