Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá - 1. kapitola

03.06.2012 (15:00) • AnnieMaryAprilCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 4165×

Nevěděla jsem, jak tu povídku pojmenovat, když jsem s ní začala. Lámala jsem si hlavu nad výstižným názvem. Pomalu jsem toho měla plné kecky, tak jsem naštvaně naťukala tento název a náhle zjistila, že to docela dává smysl. Mimochodem, celý děj nějak nedává smysl, ale to už nějak dořeším v další sérii, na které teď pracuji. Nezapomeňte si jedno oko přivřít a druhé propíchnout! Vaše AnnieMaryAprilCullen

Neznámá – 1. kapitola

Hergot, topím se! Ne, počkat, beru to zpátky, nemůžu se topit, když mám v krku tak sucho, že mi za chvíli přirostou jeho strany k sobě. Tohle je něco jiného. Něco horšího. Jako bych ležela někde strašnou dobu, necítila jsem žádnou část mého těla, jen možná ten krk. Ani jsem nevěděla, kde jsem, kdo jsem a proč jsem tady. Myslím, že ani nemám žádné vzpomínky. Nemám potřebu si vzpomínat, jen potřebuju se konečně odhodlat vstát a zařvat si na někoho, že jsem totálně zmatená.

Konečně jsem uslyšela nějaký zvuk, bylo to nějaké čmuchání, taky jsem cítila, jak těžké tlapy nějakého zvířete dopadají na prašnou zem. Pak jsem sebou konečně cukla, v okamžiku, kdy to zvíře zamručelo, znělo to totiž blíž, než jsem chtěla, aby se ke mně nějaké zvíře přiblížilo.

Jakmile jsem sebou cukla, ucítila jsem konečně, že jsem to opravdu já a ne jen nějaká schránka.

Cítila jsem pod bříšky prstů, že ležím na… stromě? Sakra, jak jsem se vůbec dostala na strom?

Rychle jsem otevřela oči a uviděla bílé nebe a stromy, které ho z části překrývaly. Bleskurychle jsem se posadila a hned potom stoupla. Měla jsem na sobě jen cáry šatů, které byly hodně dávno asi žluté. Taky jsem měla po nohou ošklivé rány, jako kdyby někdo vzal struhadlo a kdoví, co ještě, a rejdil by mi s tím po noze, po té druhé, po rukou a možná i po zádech, břiše a radši už ani nechci vědět, kde všude. No, ve zkratce si ze mě nějaký pobuda udělal strouhanou mrkev.

A jak jsem si tak stála na tom stromě a zoufala si, tak to zvíře pode mnou pomaloučku odešlo. Super, teď už nemám důvod k panice.

Ale to jsem se šeredně spletla.

Když jsem se otočila, abych se koukla, kde to vlastně jsem, zahlédla jsem obří dům.

Měl tři patra, byl bílý a fakt obří. A v jednom okně jsem zahlédla nějakou šmouhu. Možná se mi to jen zdálo, ale já vážně stála na stromě, v lese, ostrouhaná jako mrkvička a ještě k tomu před domem upírů, respektive Cullenů. No, potěš koště!

„Potěš koště tobě, Mrkvičko,“ ozvalo se za mnou. Lekla jsem se tak, že jsem málem sletěla ze stromu. Rychle jsem se otočila, abych zjistila, kdo to je, a pěkně mu poděkovala za to, že bych si kvůli němu mohla něco zlomit.

Jak jsem se otočila, málem mě klepla pepka. Stál tam, troufám si tvrdit, že v plné kráse, sám pan Edward Cullen. A vypadal stejně jako v… myslím, že jsem někdy četla knihu, kde bylo téměř všechno o nich, ale nejsem si jistá. No, zkrátka jsem hned věděla, kdo to je. Ten dotyčný se pousmál a spustil.

„Vím, že máš spousty otázek. Ale já ti nejdřív řeknu, že my taky. Objevíš se tu zčistajasna, ležíš tu víc jak půl roku na stromě. O ničem nevíš a ani nemůžeš mluvit, vysvětli mi to,“ usmál se jako sám ďábel a opřel se o kmen stromu, na kterém jsem prý trávila minulý půlrok.

Jak ti to mám sakra vysvětlit, když ani sama nevím, co se mnou je, ty zatracenej cucáku! křičela jsem na něj v myšlenkách.

Jakmile uslyšel slovo „cucák“, vypadal opravdu jako upír.

Autor: AnnieMaryAprilCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá - 1. kapitola: