Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezapomenu 1. kapitola

Nezapomenu 1. kapitolaLáska. Naděje. Zrada. Bolest. Nenávist. Odpuštění. Smích. Emmettova rodina patřila k chudině. Měl dva starší sourozence, Olivera a Christinu. Jejich otec zemřel a matka se znovu vdala za Carlose. Carlos ale nebyl dobrá partie, bil ji, ale z toho maželství vznikla dcerka, malá Courtney... Matka ale také zemřela a Oliver s Christinou odjeli za prací, a tak Emmett zůstal se svou malou sestřičkou sám napospas osudu. Emmett byl v koncích, jeho malá sestřička měla hlad, a tak se vydal na lov, na lov medvědů. Všichni víme, jak to potom s ním dopadlo, ale co se stalo s malou Courtney?

Emmettův pohled

 

Od smrti naší matky uběhl měsíc. Carlos chce odjet i se svými dvěma syny. No ano, s tím, že má bokem ještě šest dětí, se matce jaksi nepochlubil, a teď, když zemřela, se chce stáhnout. Stejně za to může, že je mrtvá. Ani jsem si neuvědomil, že jsem to řekl nahlas.

 

„Emme, nech to plavat...“ Jo, Tina vždycky všechno nechává plavat.

 

„Jasně,“ řeknu (tedy spíš zavrčím).

 

„Prosím, doneseš to Lucii?“ zeptá se mě Tina podávajíc mi nějaký vak. (Lucie = čti: Lusí)

 

„Oh, dones si jí to sama.“ Nechápu, proč bych jí to měl nosit.

 

„No tak, prosím, buď na ni hodný...“ dotírá na mě. Kruci, Tino! Dej mi pokoj!

 

„Tino... Tino... Tino, má drahá Tino. Lucii je čtrnáct a mně osmnáct, chápeš? Nedávej jí žádné naděje. Je to jenom malá holka.“ Jo, je to malá holka. Proč já blbec ji, když byla malá, vozil v trakaři, mohl jsem si tak odpustit jednu malou holku, která je do mě zamilovaná...

 

Než mi to Tina stihne nějak oplatit, tak se ozve šišlavé „Emme...“. Malá Courtney stojí za mnou a napíná ke mně svoje drobné ručičky. Vezmu ji do náručí.


 „Jdu na pole,“ ozve se Tina, „vezmi Courtney k Lucii na hlídání a vezmi jí i ten vak, prosím.“ Než stihnu něco namítnout, odchází. Obrátím se na svou malou sestřičku s výrazem blá, blá, blá, ale jdu ji k Lucii odvést.


U Luciina domu se na mě obrátí její otec „Lucie tady není. Jela s matkou do města. Nevím, kdy se vrátí...“ Cože? A co mám teďka dělat s Courtney?


Obrátím se na Luciina otce: „Tak jí tohle dejte, až se vrátí, Tina jí to posílá. No ale co mám teďka dělat s prckem? Mám jít na pole.“ Luciin otec se na mě zvláštně podívá.


„Práce není, Emmette. Tvá sestra už měsíc jezdí po kraji a hledá práci, nechodí na pole. Tvůj bratr taky. Radím ti z tohoto kraje odejít.“ Cože?! Proč mi lhali? Už přece nejsem malý kluk? Jsem už přece dospělý, tak proč? A kam bychom šli?


Jdu domů. Hlavou mi plyne šílený chaos myšlenek. Courtney uložím k spánku a sám čekám na Tinu a Oliho. Domů přijde jenom Tina. Zase. Řeknu jí vše, co jsem dnes zjistil, a položím všechny otázky, které mě tíží, a ona mi nakonec odpoví. „Odjíždíme. Já s Olim. Našli jsme práci a zítra odjíždíme, Carlos nás vezme za hranice.“ Počkat?


„A co já a Courtney? A s Carlosem?“ Co to má znamenat?


„Carlos je můj strýc, Emmette. Jeho sestra byla má a Oliho matka. Ty nejsi můj bratr. A navíc tě nemůžu vzít sebou.“ Není má sestra? Nejsou mí sourozenci? Jak tohle může říct? I kdybychom neměli stejnou krev, tak jsme spolu přeci vyrůstali. Jsme sourozenci. A když nemůžou vzít mě, tak ať vezmou alespoň Courtney. Ona si zaslouží lepší život.


„Tino, tak tam vezmi třeba jenom Courtney.“ Musí říct ano. Musí.


„Ne, Emme. Nemůžu ji vzít taky.“ Ale taky ji tady nemůže nechat.


„Nemůžeš ji tady nechat! Tady zemře. Není přeci práce! A za hranice mě nepustí. Tino, prosím!“ No tak, Tino! Jestli máš srdce, tak svol!


„Ne. Je lepší, když zemře tady, než aby umírala někde jinde, ale pomalu.“ Jak tohle může říct! Vždyť odsuzuje k smrti tříletou holčičku! Mezi ní a Carlosem není žádný rozdíl, jak jsem Tinu mohl někdy zvát svou sestrou!?


A tak odjeli pryč. Pryč z našich životů.

V první řadě děkuji za přečtení a děkuji Deny/GabrielaVespucci, že mě dokopala k tomu, to sem dát a že mi utvořila obrázek k povídce... Tak co? Líbí se? Má cenu přidávat další kapču? Prosím, alespoň smajlíka!


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nezapomenu 1. kapitola:

 1
3. majka
02.08.2013 [8:22]

skvela poviedka, len pokračuj :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.08.2013 [7:46]

GabrielaVespuccijeee. dekuju zlato za krasne venovani. uz kdyz jsi t oposilala tak to bylo skvele. jak jsem rikala. je to nadherne. tesim se na dalsi krasnou kapitolku... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.07.2013 [12:05]

BlotikAhoj,
článek ti vracím k opravě.
* Čárky ve větách.
* Mě/mně. Mně se píše v 3. a 6. pádě a mě v 2. a 4. pádě.
* Ji/jí. Ji pouze ve 4. pádě.
* Přímá řeč. Posílám ti zde její koncept:

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

* Pozor na změnu času. Někde máš minulý čas a hned potom přítomný. Pozor na to.
* Překlepy: Se matkou, ozme, zjisti, našli jsem, ikdyby...
* Dospělý se píše s tvrdým dlouhým ý na konci.
* Na konci tázací věty se píše otazník.

Až si všechny chyby opravíš, zaškrtni Článek je hotov. Pokud si s nimi nevíš rady, najdi si korektora.
Děkuji.
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!