Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New moon - Jasper Whitlock Hale - 1. kapitola

New moon CZ


New moon - Jasper Whitlock Hale - 1. kapitolaNew moon z pohledu Jaspera Hale. První kapitola... jen ten konec asi budete znát. ;-) Snad se bude líbit.

Pro velký zájem čtenářky (Rajče1) jsem se rozhodla napsat Nový měsíc z pohledu Jaspera Hale. doufám, že budete spokojeni stejně, jako u Stmívání.


 

S úžasem zjišťuji, že už je to téměř rok od doby, kdy na naši školu nastoupila Bella Swanová. Seděl jsem v mé a v Alicině ložnici a četl si biologii, i když vím, že to nepotřebuji. Ale zkrátka jsem se nudil. Náhle ke mně do místnosti vtrhla Alice a vytrhla mi učebnici z rukou. S údivem jsem se na ni podíval.
„Co se děje?“ zeptal jsem se.
Nechápal jsem, co se děje. Nikdy takovou věc neudělala, pokud… nechtěla jít na nákupy. Otřásl jsem se při té představě.
„Co tady sedíš s tou knihou? Máme přeci spoustu práce! Nezapomeň, že dnes má Bells narozeniny! Je jí osmnáct!“ jásala.
Jo, no jo. Opravdu jsem na to zapomněl.
„Ale no vždyť jo, já vím,“ zalhal jsem přesvědčivě.
Natáhl jsem se pro svíčku, co mi ležela na nočním stolku. „Bude se jí to líbit?“ zeptal jsem se. „Tu jsem jí koupil.“
„Jazzi?!“ vyjekla tak hrůzně, až jsem ucuknul. „To snad nemyslíš vážně! Kdybys alespoň nelhal! Tu jsem ti koupila před týdnem k výročí naší svatby!“
Ach jo, nevyšlo to. Položil jsem svíčku zpátky na stolek. Jenže já pro Bellu nic nemám. Vůbec nic… Alice se uraženě zamračila.
„Omlouvám se,“ řekl jsem smutně, zvedl jsem se a políbil jsem ji.
Vášnivě jsem ji políbil. Nádherně jsem ji políbil. Usmála se na mne.
„Tak pojď, musíme do školy, lásko,“ řekla.
Přikývl jsem, sbalil si učebnice do batohu a šel jsem.
Vyšli jsme za doprovodu celé rodiny před dům a nasedali jsme do aut. Já s Alice jsme jeli s Rosalie.
„Já tu Bellu tak nenávidím!“ bručela si napůl pro sebe a napůl pro nás.
„Ale proč?“ zeptala se Alice, „vždyť je skvělá! Zkus jí trochu poznat!“
„Ale já ji nechci poznat! Proč to dělá? Proč chce být jako my? Zahodí jako smetí to, za co já bych zemřela! Lidský život, lidskou volnost… lidské vše.“
Svíral ji velký žal a já s ní bohužel soucítil. Litoval jsem ji. Nezasloužila si takhle trpět. Smutně jsem se na ni usmál. 
„Rose…“ začal jsem, „proč vlastně upíří život tak-“
„Život? Jaspere! Tohle není život!“ vykřikla Rosalie zoufale v odpověď, kterou mě přerušila. „Jediné, co chci, je, abych byla jako dřív. Člověk. Klidně ať jsem stará paní, ať mám berle, vrásky, ať mám silné brýle, špatnou slinivku a ať mě bolí záda, ale ať žiji! Ať žiji! Proč ke mně nemůže jít mé vnouče a obejmout mě? Proč se nemůžu se svým bělovlasým manželem dívat na filmy z osmdesátých let, nebo na přiblblé, přeslazené telenovely? Přitom chroupat buráky a nadávat, jak nám drobečky zalézají pod zubní protézy? Proč? PROTOŽE NEJSEM ŽIVÁ!“
Smutně jsem si povzdychl a Alice zavřela oči, jakoby chtěla zadržet slzy a opřela se mi o rameno.
„Nenávidím Carlislea za to, co mi udělal," dodala Rose potichu a složila si hlavu do dlaní. 
Věděl jsem, že kdyby mohla, plakala by. Plakala by a asi by už nikdy nepřestala.
„No tak, Rose, bude to dobré,“ snažila se ji Alice utišit, ale já věděl, že to nemá cenu.
„Jdeme radši do školy,“ řekl jsem.
Rose smutně přikývla a já ji vzal kolem ramen. Emmett dělal nemocného, jen aby měl dostatek času koupit dárek pro Bellu a Alice si to nebrala nijak osobně, věděla, že Rose teď potřebuje trochu rodinné pozornosti. Nikdy nebude šťastná, vím to. Nikdy. Vždy bude smutná… možná… když se nad tím zamyslím… mohl bych být smutný ze stejného důvodu a nikdo, kdo by to chápal, by se mi nemohl divit. Vešli jsme do třídy – já a Rose, první hodinu jsme dnes měli společnou. Němčina… dnes jsme měli brát „nové učivo“, pátou lekci.  Znám to už spoustu let tak dobře, že bych mohl němce učit nové fráze. Slyšel jsem z vedlejší učebny Edwardův hlasitý smích a pak učitele, který se ptal – byl rozzuřený – co se sakra stalo. Měl jsem co dělat, abych udržel vážnou tvář, protože právě vešel pan učitel Caston. Ten se také umí naštvat.
„Co ti je, Jazzi?!“ zašeptala Rosalie a žďuchla do mne loktem. „Co se stalo?“
„Nic, jen mě něco napadlo,“ odpověděl jsem a šeptem jsem jí řekl, co mi přišlo na mysl.
Rose zapomněla, že je hodina a zasmála se… docela nahlas.
„Haleovi!“ zaburácel pan Caston, „zdá se, že to umíte lépe, než já, tak se tu můžete postavit místo mne!“ 
Výjimečně jsem s učitelem toho nejotravnějšího přemětu (poznámka spisovatelky: Toho nejlepšího předmětu, který jsem se kdy učila…) souhlasil.
„Klar… Ich glaube, ich schaffte es,“ („Jistě… myslím, že bych to zvládl.“) řekl jsem sebejistě.
Cukaly mi koutky, když jsem pozoroval, jak učitelova tvář postupně získává až vyděšený výraz.
„Ale… ale… to jsme se přeci ještě neučili!“ ztuhl a prohledal papíry, kde se psalo, v jaké lekci budeme brát slovíčka obsažena v mé větě. 
Rosalie se uchechtávala. Učitel byl naštěstí tak vyděšený z toho, co jsem řekl, že si toho ani nevšiml.
Po skončení otravné hodiny němčiny jsem vyšel na školní chodbu, kde mi skočila kolem krku Alice.
„Ahoj, lásko,“ řekl jsem s úsměvem.
„Ahoj,“ odpověděla a políbila mě, „pojď se projít!“ zaškemrala.
Přikývl jsem. Nic bych jí neodmítl. U schodiště jsme narazili na Bellu Swanovou.
„Ahoj, Bello!“ vykřikla Alice a přiběhla k ní s dárkem v ruce.
S dárkem, který u sebe tahala pořád. Bella se na ten dárek téměř vyděšeně podívala.
„Alice! Říkala jsem… že nechci žádné dárky!“ vydechla.
„No tak, Bello! Viděla jsem, jak jsi ho otevřela… a byla šťastná,“ usmála se Alice, „vezmeš si je dnes večer.“
„Ale já… nechci žádnou… oslavu,“ zakoktala Bella.
Tak to tedy ne! Alice už to doma připravuje nejméně týden! Začal jsem se plně soustředit. Zabralo to.
„Tak dobře,“ řekla Bella náhle.
„Super! Takže v sedm!“ zajásala Alice a odskotačila ke mně.
„A… Jaspere! Nehraj si s mojí náladou!“ přikázala mi Bells.
„Promiň, Bello,“ řekl jsem, „Všechno…“ chtěl jsem říct: Všechno nejlepší, ale podívala se na mne umučeným výrazem, „no nic.“
Šli jsme se s Alice dál procházet.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek New moon - Jasper Whitlock Hale - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!