Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - Konec

10.02.2011 (12:00) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3643×

Edward

Byla tak nádherná, tak dokonalá. Nikdy jsem si neuvědomil, jaké mám štěstí, že tahle nádherná bytost je jen moje. A dala mi dceru!

Byl jsem tak pošetilý, tak hloupý a slepý.

Díval jsem se na ni, jak se užasle pozoruje v zrcadle. Stále jsem byl zmatený, stejně jako ona, že vše šlo tak hladce.

Když jsem se konečně, za branami Volterry, setkal s Arem, chtěl jsem ho zabít. Ne, chtěl jsem ho pomalu mučit a teprve potom zabít. Spálit, rozsekat na kousky a zašlapat je hluboko do země. Jenomže, nebyl sám…

„Přece bys nezaútočil na někoho, kdo má v náručí dítě.“ Arův hlas nezněl stejně sobecky a sebejistě, jako obvykle. Bylo v něm něco jiného. A co mě udivovalo nejvíce, byl sám. Tedy, v jistém slova toho smyslu… Žádná garda za jeho zády, nikdo. Dokonce ani jeho věrná Renata. Zíral jsem na děvče v jeho náručí. Zhnuseně jsem se mu podíval do očí.

„Dokonce už ani tohle pro tebe není ubohé.“ Ukázal jsem na dítě v jeho náručí. „Copak pro tebe pravidla neplatí?“ Ona prostě nemohla být člověk. S její nadpozemskou krásou. Vlásky barvy roztavené mědi, sladkými vyšpulenými rtíky a čokoládovýma očima… Zarazil jsem se. Nádherné oči.

Přešel jsem blíž. Zapomněl jsem na jakékoli nebezpečí, na pomstu… Topil jsem se v hlubinách jejích očí. Táhly mě k sobě, poutaly. Jako volání…

„Už ti to konečně došlo, že.“ Nebyla to otázka, jen pouhé konstatování faktu. „Nepřipomíná ti někoho?“ Pohladil andílka ve svém náručí. „Někoho, koho jsi znal?“

„Znal?“

„Nechytej mě za slovíčka. Vždyť se přece podívej.“ Nahlédl jsem do jeho mysli, až do této chvíle jsem na to neměl ani pomyšlení, ale nyní jsem obrazy doslova hltal a přál si, aby to bylo opravdové. Aby ta nádherná dívka, žena, která ležela tak klidně, stála vedle mě. Ale najednou se obraz změnil.

„Ne, ona trpí.“ Chtěl jsem, aby její bolest byla mou, aby se to nestalo. „Takhle jsem to nechtěl…“

„Netušil jsem, jak dokážeš být sobecký.“

„Cože?“

„Ty jsi to takhle nechtěl? A co ona? Zeptal ses na její názor? Co by ti asi teď řekla, kdyby tě slyšela? Vždyť díky své oběti, pro mne znovuzrození, má svou dceru.“

„Opravdu?“ Cítil jsem potřebu se nadechnout. „Opravdu je naše?“

„To nevím,“ zasmál se Aro. „Ale Belly je určitě.“

„Je v pořádku? Myslím… Ona… je upír?“

„Poloupír, předpokládám. Ale ještě nejsme daleko v pátrání.“

…

Nemohl jsem se na ni vynadívat. Je jen moje, ona a naše dcera. Pokud mě tedy ještě bude chtít. Neřekla jediné slovo. Nepohnula se. Čekal jsem už moc dlouho.

Pomalu jsem k ní přešel, pamatujíc na to, že je teď novorozený upír, který se jen stěží může kontrolovat. Byla v tom tak přirozená.

„Bell?“ Pomalu jsem zvedl ruku a chtěl ji pohladit po tváři.

„Ano?!“

„Nezaútoč na mě, ano?“

„Co to povídáš?“ otočila se ke mně celým tělem a objala mě. „Proč bych na tebe měla útočit?“

„Počkej, povol trochu.“ Ošil jsem se v jejím náručí.

„Co se děje, ty už mě nechceš?“

„Blázínku, nikdy nebudu chtít nikoho jiného.“

„Tak potom co…“

„Trochu mě to zabolelo.“ Přiznal jsem neochotně. „Teď si budeš muset dávat pozor ty.“

„Ou, já nevěděla, že jsi taková padavka.“ Zasmála se zvonivě.

„Mám ti předvést, jak mužný dokážu být?“ Zvedl jsem ji do náruče a zatočil se dokola.

„Tvoje ego teď myslím necháme být.“ Najednou zvážněla. „Chci ji vidět. Moji malou. Po ničem teď netoužím víc.“

„Naši malou, Bell.“

„Ano, máš pravdu. Je naše. Ale pro mě je stále jako sen. Neuvěřím, dokud ji nesevřu ve svém náručí. Neucítím její vůni…“ zarazila se.

„Teď to není dobrý nápad.“ Zvažoval jsem svá slova opatrně, abych ji neranil. „Mohla bys pro ni být…“

„Nebezpečná? Ne, já… přece je to moje dítě.“

„Vím, jak ti je. Ale, pro její bezpečí…“

„Dobře.“ Přemýšlela. Mezi obočím se ji utvořila drobounká vráska. Byl jsem rád, že zrovna tahle lidská vlastnost jí zůstala. Stále to byla moje Bell, je víc trvanlivější a odolnější. „Takže, co teď?“

„Musíš nad tím přemýšlet? Necítíš tu palčivou bolest v krku? Nemáš touhu ji uhasit?“

„Mám zrovna jiné touhy…“

„Belli, buď rozumná.“

„Dobře, jsem rozumná. Jdeme lovit.“

„Myslím, že tohle je náš nový začátek.“

Isabelle a Edwardovi bylo dovoleno odejít společně s jejich nádhernou dcerkou Elizabeth. Našli přátele tam, kde by nikdy nečekali.

Tohle není konec příběhu, ale konec jedné dlouhé kapitoly. Šťastný konec.

Po opravdu hodně dlouhé době…

„Mami, ale já bych chtěla jít se strejdou a tetou na pláž. Prý tam bude k vidění něco moc pěkného.“ Já ty dva přerazím, nemůžou si dávat pozor na pusu. Je mi jasné, co tam asi bude k vidění.

„Elizabeth, řekla jsem ne. Kolikrát ti to mám opakovat.  A pokud toho nenecháš, zavolám tetě Alice aby si pro tebe přijela a vzala tě na výlet.“

„Mami! To bys neudělala.“ Ztišila hlas do šepotu. „Víš jak by mě zřídila tentokrát?“ Neměla ráda nákupy s Alice o nic víc než já.

„Maminka tě jen tak starší víš, zlato.“ Musí podrývat mojí autoritu? A co víc, tohle na ní platí. „Jdi ven, čeká tam na tebe Emmett.“

Sledovala jsem ji, jak cupitá po schodech dolů a nadšeně víská. Její kudrnaté vlásky jí vlály a svítily jako slunce. Jenže teď…

„Zase to děláš, víš? Nerozmazluj ji tolik. Je ti doufám jasné, co s Emmettem asi půjdou dělat, hmm?“

„To je mi naprosto jasné. Ale také úplně přesně vím, co budeme dělat my dva.“

„Ne, ne, ne… Edwarde, moc dobře víš, že tohle není správné. Takhle se z toho nevyvlíkneš.“

„Ne? Já myslím, že ano.“

„Jsi dost zlý upír.“

„A ty jsi strašně krásný upír.“

KONEC

Shrnutí povídek

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - Konec: