Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 24. díl - Poslední píseň

jkol


New lease of life - 24. díl - Poslední píseňPřidávám další díl. Nějak nevím, co k tomu napsat. Snad jen, že budu moc ráda, když si to přečtete a napíšete mi, co si o tom myslíte.
Pusťte si dole písničku, je to přímo k tomu textu. :-)

Slunce zapadá. Každý další západ slunce mi připomíná, jak málo času mi bude dovoleno strávit s ním, ale také jak dlouho je už můj syn pryč. Existuje vůbec nějaká spravedlnost nebo je tento svět jen bolest a utrpení? Možná, že si nezasloužím být šťastná s těmi, které miluji, ale můžu bojovat za jejich štěstí. A to, samo o sobě, mi přeci stačí k mému vlastnímu štěstí, ne? Co víc si může matka přát než to, aby její dítě bylo šťastné? A Edward? Čas přeci zahojí všechny rány. Roky uplynou a vzpomínky časem vyblednou jako stará fotografie. Moje místo zaujme jiná žena, která bude více hodna jeho lásky, jeho polibků a doteků.

 

Poslední paprsky slunce mi dopadají na tvář, jenže pro mě nejsou hřejivé, ale studí jako led. Bezděky jsem se otřásla a sledovala tu rudou zapadající ohnivou kouli.

 

„Vždyť si běž! Kdo tě potřebuje?!“ zakřičela jsem a moje ozvěna se nesla údolím. „Já ne… já ne!“ Teď už jsem jen šeptala. Připadala jsem si jako šílenec. V mé hlavě se mísilo tolik pocitů a myšlenek. Chtěla jsem utéci, nic neslyšet a na nic nemyslet.

 

„Bello?“ Nejsladší hlas mého života. Zavřela jsem oči a snažila se ho otisknout do své slabé, lidské paměti. „Jsi v pořádku? Celá se třeseš.“

 

„Je mi dobře. Jen... moc jsi mi chyběl, víš.“ Schovala jsem se do jeho náruče. Alespoň chvíli se cítit bezpečně, jen chvíli…

 

„Vždyť ty mě taky. Dneska už budu jen s tebou ano?“

 

„Slibuješ?“

 

„Slibuji. Pojď, půjdeme do tepla.“ Nebyla to otázka, prostě mě vzal do náručí a utíkal se mnou domů. Nedívala jsem se okolo, pevně jsem tiskla víčka k sobě a držela se ho jako klíště. „Belli, už se můžeš pustit, jsme tady.“

 

„Určitě?“ Nemůžu ho přeci pustit, nechci. Ani na chvíli.

 

„Určitě. Bello, lásko… co je s tebou?“

 

„Jen je mi maličko zima.“ Ani jsem moc nelhala. Polopravda je přeci také pravda. Ve skutečnosti jsem se třásla strachem. Strachem z toho, že to všechno nedokážu, že ho nedokážu opustit a naproti tomu, že nedokážu odejít. A nejvíce se bojím toho, že budu mít strach!

 

„Půjdeme dovnitř.“ Zkoumavě se mi zahleděl do tváře, „vážně je to všechno?“

 

„Vážně.“ Donutila jsem se k úsměvu, ale spíše to muselo vypadat jako škleb.

 

„Dobře, věřím ti.“ Políbil mě na rty a usmál se. Chtělo se mi křičet, aby mi nevěřil, aby mi pomohl. Musím se sebrat.

 

„Dám si sprchu.“ Neochotně mě pustil ze svého náručí a já se otočila k odchodu.

 

„Počkej ještě.“ Zadržel mě a přivinul zpět k sobě. Našel mé rty a něžně je polaskal. Cítila jsem mrazení po celém těle, tohle mi bude chybět. „Už můžeš jít.“ Otočila jsem se rychleji, aby neviděl můj bolestný výraz.

 

Zalezla jsem do koupelny, kde už hořela kamna. Je divné, že tu vůbec nikdo není. Pozorovala jsem plamen a pomalu se svezla na zem. Objala jsem si kolena a snažila se vyprázdnit si hlavu. Nechci na nic myslet, nechci si to všechno kazit. Chci mít hezké vzpomínky, i když možná vzpomínání bude bolestnější než zapomenout.

Cítila jsem horké slzy na tvářích a zlostně si je setřela. Já nebudu plakat, neuroním už ani jedinou slzu, protože to, co dělám, je správné a má to tak být. Už nepromarním ani minutu.

 

Svlékla jsem ze sebe oblečení a zadívala se na svůj odraz v zrcadle. „Je to na tobě Bell.“ Jasper se vrací už dnes v noci, podle Alice, ale já vím, že jeho návrat nepřinese žádné změny.

 

Zalezla jsem pod proudy horké vody. Představovala jsem si, jak společně s vodou odplouvají i moje bolesti a trápení.

 

Nechala jsem všechny myšlenky za sebou, uzavřené ve sprchovém koutě, až na věky.

Oblékla jsem si jen lehký župan a vysušila si vlasy.

Edward seděl u krbu a pozoroval oheň, právě tak, jako před okamžikem já. Vypadal, že si ani nevšiml mého příchodu. Došla jsem až k němu, klekla si za jeho záda a položila mu na ně hlavu.

 

Ani jeden z nás nepromluvil. Nepjetí vyselo ve vzduchu jako těžký bouřkový mrak. Je to očekávání a vzrušení? Jistě!

Pomalu mě přestávalo bavit, jen tak sedět a mlčet. Pomalu jsem se přesunula před něj a upoutala si jeho pozornost.

Tentokrát jsem to byla já, kdo pozvedl jeho hlavu, abych se mu mohla zadívat do očí.

 

„Nemyslíš, že oproti loučení, je vítání celkem vlažné? Když jsem odcházela, měl jsi větší radost.“ Poškádlila jsem ho naoko a našpulila pusu. „Hmm, tak to bych asi měla odejít, ne?“

 

Okamžitě jsem byla vězněm jeho úžasně voňavého objetí. „Hni se ode mě na pár metrů a zlomíš mi tím moje srdce, které znovu žije jen díky tobě.“ Copak tohle se dá jen tak přejít? Dělá mi to naschvál?  Zabořil mi hlavu do vlasů. „Chtěl bych, abys nebyla tak smutná, chtěl bych nějak pomoci, chci…“

 

„Pšt.“ Umlčela jsem jeho zoufání. „Dnes jsme konečně sami a já bych chtěla “být“ jen s tebou.“ Zvedl se a zadíval se do mých očí rozšířených vzrušením. „Už nic neříkej…“

 

„Bože, Bello…“

 

 

Ledovými polibky  odměnil každou část mé tváře a až teprve potom, když už mé rty přímo žadonily o pozornost se jim dostalo slyšení. Naše jazyky se vzájemně proplétaly, byly proti sobě jako oheň a led. Seděla jsem obkročmo na jeho klíně a užívala si pozornosti, které mi věnoval.

Nemohla jsem přestat, i když jsem sotva popadala dech. Opět byl tím rozumnějším z nás dvou. Přerušil polibek, ale jen aby se mohl věnovat mé šíji. Jeho vlahé rty putovaly po dolní čelisti a po mé klíční kosti a dál až dolů. Cítila jsem, jak se mi župan posunul níž a odhalil mé tělo až k bříšku. Maličko jsem se otřásla a prudce vydechla, když se jeho rty přiblížily k mým bradavkám. Zaklonila jsem hlavu a z hrdla mi vyšel vzrušený povzdech. Jeho rty na mých prsou vystřídal jeho jazyk. Prozkoumával je a já byla na vrcholu blaha, když jsem cítila jeho ruce na mém zadečku.

Nemohla jsem zůstat pozadu. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale připadala jsem si jako dravá šelma, která se žene za svou kořistí. Já už to tolik chci. Tolik bych chtěla cítit spojení našich těl. Strašně moc jsem se snažila nenechat se rozptýlit jeho doteky, abych mohla rozepnout jeho košili a vychutnat si tak pohled na jeho téměř nahé tělo.

Sundala jsem mu ji úplně a on mi na oplátku stáhl župan až dolů k pasu. „Jsi nádherná Bell.“ Zašeptal mi do ucha. Opět jsem se začervenala, ale snažila jsem se věnovat pozornost jen jemu.

Položil mě do měkoučké kožešiny před krbem a já se naprosto a plně oddala jeho polibkům. Už jsem se nesnažila mít za každou cenu na vrch, užívala jsem si jeho něžné doteky a veškerou pozornost, kterou mi věnoval.

Nic tak krásného a osvobozujícího jsem ještě nezažila. Měl mne ve svých rukách.

 

 

„Miluji tě.“ Opět jsem se mu vyznávala, po kolikáté už, tuto noc?

 

„Já tebe, Belli.“ I mé jméno uměl vyslovit tak krásně. „Nejsi unavená?“ Dobrá otázka, byly čtyři hodiny ráno a já prostě nemohla zavřít oči a usnout. Co když se probudím a on už tu nebude.

 

„Jsem, ale nechci spát.“ Zasmál se mi a pohladil mě špičkami prstů po prsou.

 

„Jsi tak paličatá.“

 

„Nejsem! Jen si to chci prostě užít.“ Nevím ale, jestli bych měla ještě sílu na další milování.

 

 

„Odpočiň si.“ Nechtěla jsem, ale když si mě pevně přivinul k sobě a já tak měla pocit, že prostě nemůže odejít aniž bych si toho všimla, nedalo se odporovat.

 

Slyšela jsem jeho hlas, hladil mě na duši…

 

 

I promised to love you
Everyday of forever
This I swear, to you
I love you.

Without you I would die,
This I know is true.
You stole my heart
And I won't ever let you go.

Go to sleep, little one,
You are so precious to me,
You are safe, in my arms
Safe from any harm.
You are heaven's gift to me.
There is nothing to fear while I'm here.
Now close your eyes
And dream...

You are the most beautiful soul to me
You never see yourself
As clearly as I do.
And while you sleep, close holding me.
I'll tell you a little secret,
That your dreams will only know:

I loved you when I first saw you
I vowed to never let you get away
Sometimes when I stay
I hear you call my name
Only to hear it, in your dreams
One day I'll ask you to be with me
But until then I'll dream
Even though I can't sleep...

You will never understand what you mean to me
You are, my life
Before you I was lost.
And as I see you sleep now, I'll let you know somehow
Saving you, saved me
My heart is yours to keep


Now sleep Bella, my love…

Spi Belli, spi...

 23 Shrnutí povídek 25

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 24. díl - Poslední píseň:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!