Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 23. díl - Tua anima


New lease of life - 23. díl - Tua animaDalší dílek, jak jsem slíbila. A zároveň slibuji, že se při dalším budu víc snažit. Není to nic moc no. :-)
Děkuji za komentáře k předchozí kapitole. Nebudu vás už nutit, ale když budou, budu strašně moc ráda. A další díl bude opět rychle. :-)

„Vážně? To je skvělý Jaspere, ani jsem nedoufala, že…“

 

„Bello, počkej, nech mě domluvit.“ Ach jo, zase nějaký ale. „Dobře, i kdybych tě nechal jít nebo ti nějak pomohl, co máš v plánu potom? Co si myslíš, že uděláš? Máš nějaký plán? Co čekáš? Že půjdeš prostě na hranice aniž by si tě kdokoli všimnul a necháš se tam chytit nějakým upírem, který tě dovede k Arovi?“ No, tak nějak jsem si to představovala…

 

„Nic lepšího mě nenapadlo.“ Odpověděla jsem nakvašeně.

 

„Bello, přemýšlej trochu.“ Tím mě chtěl jako urazit nebo co? „Pokud se dostaneš na hranici, aniž by tě předtím odchytil někdo z nás nebo ze smečky, první co udělají, až tě uvidí, bude, že se na tebe vrhnou. Jsou žízniví. Ani nestihneš otevřít pusu, abys cokoli řekla. Navíc, i kdyby tě za Arem dovedli, proč si myslíš, že tím něčemu pomůžeš? Proč si myslíš, že chtějí tebe?“

 

Byla jsem ráda, že alespoň na jednu z jeho otázek mohu odpovědět. Já si nemyslím, že mě chtějí, já jsem si tím jista!

„Počkej chvíli.“ Doběhla jsem do svého pokoje a vytáhla malou bílou obálku. Jen na malou chvíli jsem zaváhala a prohlížela si ji z obou stran. Cestou zpět jsem cítila, jakoby v mých rukou ztěžkla a táhla mě sebou k zemi. Bylo to vše, co mě spojovalo s mým malým synem.

„Podívej se.“

 

Jasper otevřel obálku a vyndal malou kartičku.  Z jedné strany na ní byl znak Volturi a z druhé jen krátký latinský nápis.

 

Tua anima.

 

„Kde jsi to vzala?“ Jasper byl viditelně otřesený. „Bello? Kde jsi to našla?“

 

„Tohle leželo na mé posteli, když… ten den, když… když zmizel Jakob.“ Ještě nikdo to neviděl, bylo mi jasné, že kdyby se Edward dozvěděl, jak snadno se dostanou tak blízko ke mně, jak snadno proniknou skrze obranu smečky. Nikdy by mě tu nenechal. Ale já potřebovala zůstat. „Nikdo o tom neví.“

 

„Proč jsi o tom nikomu neřekla?“

 

„Víš, jak by Edward šílel?“

 

„Ani se nedivím. Ale jak jsi to dokázala utajit? Jak to, že jsme je tu necítili?“

 

„Když se tu denně potuluje smečka vlků, je to celkem snadné.“

 

„Hm.“ Jasper mlčel. Tohle byl silný argument. „Přesto bys měla počkat, než se rozhodneš udělat něco neuváženého. Proč tě tak strašně chtějí? Dokonce by tě i vyměnili za poloupíra, pro ně naprosto novou rasu. Něco nového do jejich sbírky. Tomu nerozumím.“

 

„Tak tohle je mi také záhadou. Ale copak na tom záleží? Je to jediná naděje. Jediné, co mohu udělat. A udělám to.“

 

„Tvá duše…“ Ano, přesně to stálo na lístku. Ne, vážně nejsem mistr přes jazyky, ale není zas až takový problém se něco přiučit, když žijete ve světě mýtů a fantazie. „Myslíš, že to znamená, že tě chtějí přeměnit?“

 

„Nevím, co přesně tím mají na mysli, ale ano, tohle přesně mě napadlo. Netuším, jaký by z toho mohli mít užitek, ale copak na tom tak záleží?“

 

„Možná. Ale Bell.“ Položil mi ruku na rameno. Maličko jsem sebou cukla, ještě nikdy se ke mně tak moc nepřiblížil. „Nech nás zkusit to udělat po našem. Dej nám šanci.“

 

„Ale Jaspere…“

 

„Ne, počkej. Neříkám, že ti nepomohu. Pokud nevyjde náš plán, slibuji, že to uděláme po tvém.“

 

„Týden. Ani o den déle.“ Nadechla jsem se a snažila se zformulovat větu, co možná nejlépe. „Můžu se spolehnout na tvoji pomoc?“ Nakonec jsem vypustila z úst to první, co mě napadlo. Napřáhla jsem k němu svou ruku a doufala v jeho ledový stisk.

 

„Potom ano. Můžeš se spolehnout, že tě podpořím.“ Přijal mou ruku a lehce ji stiskl. Moc se přitom snažil, aby mi ji nerozdrtil.

 

Fajn, tak alespoň nějakou naději mám. Nedopadlo to sice podle mých představ, ale i to málo, je více než nic. Nakonec jsem byla i ráda. Budu mít čas se rozloučit, připravit se a získat si jejich důvěru. Nevěřím v nějaké zázraky ve snažení Jaspera a Carlisla.

 

 

Zbytek dne jsem s Jasperem strávila nad tou jeho záhadnou mapou. Snažila jsem se s ním hrát šachy ale byl to podvodník. Využíval mojí pomalosti. Po pár hrách, které skončily poměrně dost rychle, jsem snažení vzdala a šla se vyvalit na zápraží.

 

„Ehm, Jaspere! Už s tebou nejdu hrát, tak mi nestiň.“

 

„A se mnou si zahraješ?“ Ten nejsladší hlas v životě mi opět málem zastavil srdce.

 

„Záleží na tom, co.“ Natáhla jsem k němu ruce a on mě bez námahy zvedl do své náruče.

 

„Ještě se na mě zlobíš?“ Hrál si s pramenem mých vlasů a vypadal tak kajícně…

 

„Záleží na tom, jak si mě chceš udobřovat?“ Nechci si kazit poslední společné chvíle nějakými hádkami.

 

„V tom případě začnu tímhle.“ Podal mi nádhernou kytici lučních květů, doprovázenou krásným, bohužel ale jen malým, polibkem.

 

„Začíná to slibně.“ Objala jsem ho kolem krku a prodloužila náš polibek.

 

„Hele vy dva! Nechte si to na potom.“ Ta otravná malá… Edward zavrčel v souznění s mými myšlenkami. „Carlisle s Jasperem odjeli a já se strašně nudím.“ Takže Jasper už je pryč? „Takže jsem se rozhodla, že je čas obměnit vám šatník. Emmet s Rose už čekají v autě. Takže šup šup. Bello, no, budeš muset jet v tomhle. Je to hrůza, ale co…“ Ještě si pro sebe něco mumlala ale neměla jsem ani čas na nějaký odpor, natož ještě stíhat ji poslouchat. Jediné, co mi dodávalo odvahu, bylo to, že jsem cítila Edwardovu ruku stále ve své.

 

 

 

„Alice já s tebou už nikdy nikam nejedu. Kdyby to šlo, zabiju tě!“

 

„To můžu zařídit za tebe.“ Edward byl stejně naštvaný jako já. Aby ne. Nákupy se protáhly na dvoudenní maratón. Museli jsme se ubytovat, protože Alice se zdálo, že stále ještě nemáme dost a je třeba pokračovat další den.

 

„Kdyby nás nevyhodili, mohli jsme to zvládnout za jeden den.“ Jo, Alice se zřejmě zdálo, že otevírací doba do jedenácti večer je pořád málo.

 

„Víš co? Vybal si to sama. Já, si jdu lehnout. Hodlám prospat celý den.“ Bohužel měli v hotelu volný poslední pokoj. Tady ani neomezená konta Cullenových nepomohla. A já byla nucená strávit celou noc za kulis Emmetových výkřiků štěstí, či naopak skučení, že je to, či ono, nespravedlivé. Hráli žolíky. Naučila jsem je pravidla a oni si je upravili podle svého, když jsem odpadla. Rose i Alice se ho snažily krotit ale nakonec to bylo ještě horší. Jediná útěcha byla Edwardova náruč. Tak krásně voněl…

 

„Edwarde, ty ale nikam!“ Zadržela ho Alice, když se tiše plížil za mnou. „Máme tu práci, zapomněl jsi? Je třeba se domluvit se smečkou…“ Jo, je třeba se domluvit na rozpisu služeb hlídací služby. „Bella bude spát, chybět jí nebudeš. Potřebujeme tvoje schopnosti.“ Smečka se stále zdráhala mluvit s Cullenovými v lidské podobě, chtěli být chráněni, když proti nim stojí několik upírů.

 

Chtěla jsem něco namítnout ale její pohled mě varoval. Takhle jsem ho alespoň naposledy políbila a šeptla mu… „Vynahradíme si to, ano?“ Šťastně mi kývnul a odběhl za tou malou zrůdičkou.

 

 

Nakonec jsme neměli moc čas si něco vynahrazovat. Čas najednou běžel jako splašený, připadala jsem si jako na kolotoči. Nikdy se nezastavit, nikdy oddech.

Chodila jsem za Renesmee, konečně se postavila na nohy. Emmet s Edwardem obcházeli hranice společně se smečkou v přesně stanovených intervalech. Bohužel na Edwarda padla první celodenní směna.

Neměli jsme na sebe ani chvíli o samotě.

 

„Moc mi chybíš lásko. Chtěl bych…“ Zamračil se a otočil. „Já hned přijdu!“ Zavrčel. Vážně byl naštvaný. „Já už to takhle dlouho nevydržím. Moc mi chybí tvoje náruč a tvoje polibky. Copak to takhle jde?“

„Copak to jde jinak?“ Odtušila jsem smutně. Snažila jsem se ho rozveselit ale ani mě nebylo moc do smíchu. „Běž, ty můj ochránce. A vrať se ke mně brzy ano.“

Dvakrát se vracel pro další a další polibky ale i to bylo moc, příliš, málo.

 

A najednou… Měli jsme poslední společnou noc před návratem Jaspera…

 

22 Shrnutí povídek 24



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 23. díl - Tua anima:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!