Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New Immortal Life - kapitola 4 - První školní den

21.09.2009 (10:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1703×

Z pohledu Belly:

Nastartovala jsem auto a vyjela jsem směrem k hlavní silnici. Normálně by to mělo do školy trvat necelou hodinu, ale dneska zjistím jak dlouho to bude trvat mě. Po silnici nikdo nejel, tak jsem pořádně sešlápla plyn a rozjela jsem se. Najednou se z ničeho nic za mnou objevilo nějaké stříbrné volvo, které řídil nějaký magor protože se mě snažil předjet. Tak to teda ne, mě přeci nikdo nepředjede. Najednou se to stříbrné auto objevilo vedle mého a předjelo mě. Cože?! On mě předjel?! Já mu ještě ukážu, se mnou si nebude nikdo zahrávat, a hlavně jsem jeden z nejlepších řidičů Voltery. Ted konečně vyzkouším pravou rychlost mého autíčka. Ještě víc jsem sešlápla plyn a rozjela jsem se. Již jsem ho doháněla a tak jsem začala svůj tajný plán. Tím vždycky nad každým vyhraji. Neznámý řidič začal kličkovat, a tak jsem pomalu začala zpomalovat, aby si myslel že ho nechci předjet. A on na to skočil a zpomalil, využila jsem situace a rozjela jsem se co jsem nejvíc mohla. Rychle jsem ho předjela a již jsem to stříbrné volvo viděla vzadu za sebou. Když jsem přijížděla na školní pozemky tak jsem zpomalila a zaparkovala jsem na jednom z nejlepších míst co tady byli. Již jsem chtěla z auta vystoupit když jsem si všimla auta co přijelo na parkoviště. Bylo to stříbrné volvo, přesně takové které jsem ráno předjela. No potěš, vůbec by mě nenapadlo, že někdo kdo takhle řídí je studentem této školy. Volvo odjelo až na samý konec parkoviště kde bylo poslední volné místo. Já jsem si mezitím rychle sbalila věci a vystoupila jsem. Samozřejmě všechny pohledy spadli na mě. Dívčí byli závistivé a v těch chlapeckých byla touha, fuj...

Jako bych si já zrovna s nimi něco chtěla začít. Na nic jsem nečekala a vydala jsem se směrem k přijímací kanceláři. Musím si vyzvednout ještě nějaké věci, jinak by všechno již mělo být zařízené. Aro mi před mým odjezdem řekl, že již zavolal na zdejší školu a domluvil zde moje přijetí. Najít kancelář mi nedělalo žádný problém, byla hned na začátku budovy. Vešla jsem a viděla jsem postarší ženu za pultem jak pracuje na počítači. Aby si mě všimla tak jsem si odkašlala a řekla „ Dobrý den. Jmenuji se Isabella Swannová a jsem zde nová. Jistě jsem již mluvila s mým strýcem, který mi zde zařizoval přijetí. Nyní je strýc pracovně v Itálii, a tak zde budu určitou dobu bydlet sama. „ Ze začátku se na mě sekretářka dívala trochu nechápavě, ale potom nejspíš pochopila a začala mi připravovat papíry. Nejdřív jsem musela podepsat nějaké papíry o přijetí a pak jsem dostala celé desky, které byli určeny pro mě. Vyšla jsem na chodbu a sedla jsem si na lavičku. Všichni ještě měli hodinu, takže byl klid a já jsem si mohla aspon projít všechny ty papíry které mi dali. Měla jsem tam rozvrh hodin, papír na který se mi mají podepsat učitelé a ještě nějaké zbylé papíry. Když jsem si to všechno prošla, tak mi ještě zbývalo zhruba 20 minut do začátku přestávky. Jelikož jsem již ve Volteře hrozně ráda četla, tak jsem si pár svých oblíbených knih přivezla sebou. A dneska jsem si dokonce do školy jednu vzala. Vytáhla jsem knížku Pýcha a Předsudek a začetla jsem se do mého oblíbeného románu. Ještě bych klidně dál četla, kdyby mě nevyrušilo tiché odkašlání a pak ten někdo promluvil: „ No musím říct, že umíš dobře řídit. Byla jsi první kdo mě předjel. Nechceš provést po škole a pomoct s učením. Jsem Cullen, Edward Cullen. A ty musíš být Bells. „

Tak tohle mě ted dostalo. Zaprvé jsem za celou dobu co mluvil, jsem ho dokonale ignorovala. A co si o sobě vůbec myslí? Že jen tak přijde, začne mi říkat že jsem dobrý řidič a nabídne se jako pomoc. To si jako myslí že z něj budu hned vedle? A ještě mi řekne Bells. Tak na to at zapomene. Zaprvé je pěkně namyšlený a za druhé je to jeden z mých nepřátel, i když to zatím neví. Kašlu na svoje vychování a dneska i na svůj úkol.

Zavřela jsem knížku a vrátila jsem ji zpět do tašky. Zvedla jsem se z lavičky a řekla jsem mu : „ Takže zaprvé nejsem žádná Bells, ale Isabella. Bells a Bella mi říkají pouze moji přátelé a to ty rozhodně nejsi. A jako to si myslíš co? Že jen tak přijdeš, pochválíš mě, nabídneš mi pomoc a já s tebe mám hned být vedle. Tak to jsi se nejspíš spletl, na mě tohle neplatí. A pomoct si dokážu klidně sama. Ted jestli dovolíš bych se vydala na svoji další hodinu, jestli sis totiž nevšiml, tak už je přestávka. „ Prošla jsem kolem něj a nechala jsem ho tam stát. Vůbec nevím co se to se mnou stalo, ale prostě zničehonic mě přepadl tak trochu vztek. Ten úkol bude ještě hodně zajímavý. No nic, o neznamená že se musím bavit zrovna s ním, ještě pořád má čtyři další sourozence a jeho můžu klidně ignorovat. Vzala jsem si svoje učebnice ze skřínky a vydala jsem se hledat svoji učebnu. Mám mít hodinu francouzského jazyka, i když francouzštinu umím na výbornou. No takže první hodina při které se budu nudit, teda aspon jsem si to tak myslela. Když jsem vešla do učebny, tak mě uhodil do nosu upíří pach. Skoro všichni na mě viseli očima, teda až na jednu osobu. A tou osobou byla ta neznámá upírka. Teda nebyla až tak neznámá, měla blond vlasy a byla krásná. To bude určitě Rosalie, jedna z nejkrásnějších upírů. A k mému štěstí jediné volné místo je hned vedle ní, no tak to bude zábava. Třeba bych toho mohla využít a trochu se s ní skamarádit. Přišla jsem k ní a posadila jsem se. Chtěla jsem ji pozdravit, když v tom ke mně přišel nějaký kluk. Byl to jeden z těch kluků, kteří se na mě ráno tak oplzle dívali, takže další ze školních frajírků. Přišel a promluvil: „ Ahoj, jsem Mike Newton. A ty budeš určitě ta nová Bella Swannová. Rád tě poznávám Bello. Nechtěla by jsi po škole někam zajít? „

Ty lidi tady jsou nějaký divný. To si myslí že bych s ním chtěla někam jít? Usmála jsem se na něj a řekla jsem mu: „ Těší mě Miku. Ale pokud vím tak se jmenuji Isabella, a ne Bella. Takže pro příště Isabello. Taky mě těší, ale je mi to líto. Asi nikam nezajdeme, mám již něco jiného na práci, takže Ne. A už můžeš jít, zatím se měj. „

Nic neříkal, pouze otočil a odkráčel si ke své lavici. Musela jsem se tomu zasmát a nahlas jsem řekla „ To si jako všichni myslí že se s nimi hned začnu bavit a budu jim přikyvovat na jejich nabídky na rande? „

Rose se na mě otočila, usmála se a řekla: „ Nejspíš jo, aspon nejsem jediná kdo to vidí stejně. Mimochodem jsem Rosalie Cullenová, ale klidně mi říkej Rose. „

Tak to mě překvapilo, ona se s mnou začala sama bavit. No asi budu muset Mikovi poděkovat, nebýt jeho přítomnosti, tak by se mi to asi těžko podařilo. Taky jsem se na ni usmála a odpověděla jsem ji: Ahoj, já jsem Isabella Swannová, ale můžeš mi říkat Bello. Nedávno jsem se přistěhovala z Itálie, chci zkusit žít svůj vlastní život. „

Rose byla milá, celou hodinu jsme se spolu bavili. Byla si trochu podobná s Jane. Aspon si najdu někoho podobného mé nejlepší kamarádce. Když už zvonilo na přestávku a já jsem chtěla vstát tak mě Rose zastavila a zeptala se mě: „ Bello, nechtěla by jsi dneska někam vyrazit? Mohli by jsme jít nakupovat a pak zajít na kafe. Co na to říkáš? „

Tak proč ne? Stejně si musím dokoupit nějaké nové oblečení a chtěla jsem si ještě vybrat nové auto. Ještě jsme přesně domluvili v kolik se sejdeme a kde. A ještě by s námi měla jet její druhá sestra Alice, podle dokumentů by to měla být ta co vidí budoucnost. Nakonec jsme se domluvili že se sejdeme ve čtyři hodiny, tady na parkovišti u školy. A mě ted čekali ještě čtyři hodiny. Měla jsem mít ještě odpoledku, ale ta odpadla. Takže ani na oběd nemusím, uvařím si sama. Myslela jsem si že dnes se potkám ještě s někým z Cullenových na hodinách, ale ne. Nikoho jsem již nepotkala.

Konečně zazvonilo a mě skončila poslední dnešní hodina. Aby mě ještě někdo zbytečně nezdržoval, tak jsem si sbalila věci a vydala jsem se k autu. Nasedla jsem a vyjela jsem směrem domů …

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New Immortal Life - kapitola 4 - První školní den: