01.12.2009 (18:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2707×
Aro se pomalu zvedl za svého trůnu a na tváři měl pořád ten stejný nechápavý výraz. Sešel dva schůdky ke mně a já natáhla ruku, aby se mě dotkl. Čekal jak zareagoju, jestli se třeba nebudu bát, ale se mnou to ani nehlo. Opatrně se dotkl mé rukya stiskl. Nejistě se na mě podíval. Usmála jsem se. Vypadal jako kdyby se o něco pokoušel. Po pár okamžicích ode mě odstoupil a na rtech mu hrál veliký usměv.
„Jane? Mohla by jsi na tuhle slečnu vyzkoušet svůj dar?" zeptal se Aro, ale ani na okamžik nespustil zrak ze mě. Jane ke mně přistoupila a nádherně se usmívala.
Něco jako by napadalo můj štít, ale očividně se tomu nedařilo. Její výraz se změnil na boha pomsty. Jo já vím, měla bych se bát, ale se mnou to ani nehlo. Aro zatleskal a tvářil se, jako když malé dítě najde svého ztraceného plyšáka. Musela jsem se tomu usmát. Jeho bratři na něj nechápavě koukali jako ostatní. POřád tam ty lidi stáli a koukali na nás. Aro začal vysvětlovat.
Potichu, aby to neslyšeli ti obyčejní lidé. Všichni na srozumněnou kývali hlavou a já si sedla na schody přede mnou. Nevím proč, ale bylo mi jedno jestli mě někdo zabije, nebo ne. Aro na mě pohlédl a jeho usměv se ještě víc rozšiřoval.
„Odvedte ji! Myslím, že to je pro tebe nejlepší. Myslím, že bys nechtěla vidět všechny tyhle lidi umírat." řekl a ukázal na ty nebohé lidi, ktěří na něj nechápavě stále koukali. Ten vysoký upír mě pobídl, abych se vydala k východu.
Dovedl mě do nějaké krásné místnosti. Vypadalo to jako pracovna. Vypadalo to tu utulně a taky to bylo.
„Počkej tady!" řekl a zavřel za mnou dveře. Vydala jsem se na obhlídku místnosti. Strop byl poměrně vysoko. Až k němu se tyčily vysoké skříě plné knih. Ani jednu z nich sem neznala. V rohu místnosti byl velký krb, ve kterém plápolal ohen. Byla mi docela zima a tak jsem se pomalu vydala k němu. Sála před ním dvě křesla a já opatně a s rozvahou dosedla. Přisunula jsem si křeslo blíže, jelikož mi byla zima, ale vůbec to nepomohlo.
Sedla jsem si tedy přímo před krb na měkký koberec. Seděla jsem tam asi 15 minut, když přes má ramena opatrně položil teplou deku. Lekla jsem se a vyjekla. V křesle za mnou seděl Aro a andělsky se usmíval. Myslím, že kdyby ti nebyl takový zloduch, určitě by jsme si moc dobře rozumněli.
„Myslel jsem, že by tě to mohlo zahřát. Promin, že jsem tě vylekal." řekl a bylo na něm vidět, že je mu to upřímně líto.
„To je dobrý. Díky. Je tu docela zima, ale na co by se tu topilo, když to nikdo nepotřebuje." řekla jsem a oba jsme se zasmála.
No je tohle možný? Směju se tady s nejnebezpačnějším a nejmocnějším upírem planety. No to sem prostě já.
„Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se a já si uvědomila, že jsem se ani nepředstavila.
„Isabella Swan." řekla jsem a podala mu ze slušnosti ruku. On jí vstřícně přijal.
„Jak víš kdo jsem, že jsem a upír a že vůbec upíři existují?" zeptal se bez ostychů. No ten žádný drahoty nedělá.
„Dalo by se říct, že jsem nějaký poznala." řekla jsem opatrně. Nehodlám mu vykládat o mým životě, když o jeho nic nevím.
„Asi nevíš, že ted tě budu muset zabít nebo přeměnit." řekl a čekla na mou reakci.
„Moc dobře to vím a počítám s tím.
Jak dlouho bude trvat přeměna?" zeptala jsem. „Tři dny přibližně u kaž..." vaktotal, ale já za něj větu dokončila.
„U každého je to jiné. Jo já vím, Aro. Vím skoro všechno o vás upírech. Mám ale jedno přání." řekla jsem a on jen přikývnul. „Chci se ještě alespon jednou vyspat. Do konce svý existence pak nebudu mít možnost." řekl a on se jen hlasitě rozesmál.
„Takové malé přání? Čekal jsem něco víc." řekl a zase se zasmál.
„Budu muset být v tvojí gardě?" zeptala jsem se a jeho usměv na rtech okamžitě zjihl. „Určitě!" řekla a zase se usmál. Vypadalo to jako by byl rád, že mě tu bude mít. POhlédla jsem zpět do plápolajícího ohně a ještě více se přisunula k němu. Nevím, kde jse to ve mně vzala, ale hlavu jsem si položila do měkkého koberce a dekou se přikryla. Usnula jsem krásným bezesným spánkem. Poté jsem cítila jen studené ruce, které mě nesly neznámo kam. Byl to příjemný, velmi příjemný dotek.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Nevzdám se! 5. kapitola:
Další kapitolka je tu. Možná se vám nebude líbit, jak se bude příběh vyvíjet později, ale komu ano, tomu díky. ZdeLla.
Sdílet
