Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 28. kapitola - No happy ending


Nevzdám se! 28. kapitola - No happy endingTakže další smutný dílek. Uvodíme co Bella ted vyvede. Doufám, že se vám bude kapitolka líbit...

Už jsem v téhle cele víc jak týden. Všechny dny jsou jednotvárné. Nic nedělám. Sedim v rohu téhle zatuchle páchnoucí místnosti a koukám do zdi. Moje tělo se samo snaží dostat ven, kvůli krvi. Už týden jsem nebyla na lovu a ani kapička krve nepřešla přes můj jazyk. Moje oči byli celé uhlově černé, kvůli neutichající touze po krvi.

Jen malé cucnutí, jen malá kapička, která by ukojila mou žízen. Ale nic. Jen představy, které se mi vytváří v hlavě. O koupely v krvy. O bazénu s krví. O sání krve. Bláznivé myšlenky, že? Ale jen tohle mi zbylo. Jen bláznivé snění, bláznivé upírky. Musela jsem tyhle myšlenky zahnat, protože jinak bych se z toho zbláznila.

Došlo mi to. Tohle je ten trest, za to všechno co jsme udělala Arovi. Nic horšího už snad být ani nemůže. Dny ubíhali a já seděla stále na tom samém místě. Už čtrnáct dní. Pod mýma černě uhlovíma oči se táhli jako krvavá stopa rudé kruhy. Z hladu. Neuvěřitelná žízen určovala všechno co jen mohla.

Moje myšlenky, tělo ale i bytí samotné. Proč? Proč jsem chtěla být takovým monstrem. Proč jsem neposlechla Edwarda, toho parchanta co tohle všechno zavinil. Chtěla jsem ho zabít, ale na druhou stranu ne. Cullenovi jsou jediní, kteří mi ASI zůstali blízcí.


Bylo odpoledne, seděla jsem jako obvykle ve svém rohu a trápila se neukojitelnou žízní. Prostupovala mnou až do morku kostí. Z dálky jsem slyšela tlukot srdce. Bylo to pro mě jako rajská hudba. Jako hudba, která vám dá život, která vás probudí z věčného spánku, která se rozlije po vašem těle a jen s obtížemi z něj odchází. Byl to slabý tlukot, takže to muselo být něco malého. Dvoje kroky se pořád blížily a já ucítila tu vůni. Vůně blahodárné tekutiny, která se za chvilku rozlije po mém hrdle.

Jedny kroky byly nějakého upíra a ty druhé byly malé a rychlé. Vůně se pořád přibližovala a kroky stále sílily. Už byli jen kousek před dveřmi, když jsem se poprvé pohla a zajela si prsty do vlasů. Pevně jsem se za ně chytla.

Ta vůně si se mnou hrála, jako kočka s myší. Ona udávala co udělám v následujících momentech. Dveře se otevřeli Dovnitř malou škvírou vpadla malá holčička. Byla krásná. Černé vlásky jí v lokýnkách spadaly do půli zadíček. Měla modré rifličky a nějakou růžovou mikynu. Asi plakala, protože měla uschlé slzy na tváři.

Její oči prozrazovaly strach, ale i zvědavost. Její vůně prostupovala celou místností a já raději nedýchala. Nechtěla jsem jí zabít, ale tlukot jejího srdce mě přitahoval jako magnet. Jako magnet, který když jednou zahlédnete, tak už vás nepustí. Holčička si stoupla a oklepala si kalhoty. Seděla jsem ve stínu, takže mě moc neviděla, ale stále jí moje krása ohromovala. Zdála se být chytrá na to kolik jí mohlo být.

„Ahoj. Proč tu jsi?" zeptala se a já se bála odpovědět. Co když se nadechnu? Musela jsem to rysknout.

„Udělala jsem něco moc špatného." řekla jsem a nenadechla jsem se. V duchu jsem se radovala.

„A co? Mojí maminku odvedli nějací zlí pánové a mě dali k tobě. Jsem ráda, že jsi tu se mnou. Jde z nich docela strach." řekla a já se uchcechtla. Kdyby tak věděla, jeden do ruky, klekla si a začala jimi rýt do tvrdé hlíny.

„Pojd si taky hrát. Musíš se tu nudže já jsem dvakrát tak nebezpečnější než oni. Šla doprostřed místnosti, kde leželi klacíky. Vzala si jeden do ruky a klekla si. začala rýpat do tvrdé hlíny.

„Jak dlouho tu jsi?" zeptala se a mě zase polil strach z nadechnutí.

„Čtrnáct dní." řekla jsem a ona na mě vykulila oči. Byla tak roztomilá, ale její vůně byla silná. její tlukot srdce mě k sobě volal a já ho nechtěla neposlechnou. Bylo mi té krásné holčičky líto. Ona zaplatí za to, jaké já jsme monstrum. Ona zaplatí za to, abych přežila dalších pár dní. Bylo m ido pláče. „Tak si pojd se mnou hrát." řekla a já se ze zvyku nadechla, abych odpověděla.

Její vůně mě do nosu praštila jako dělová koule. Moje tělo se celé napjalo a ona na mě se strachem koukala. Ta vůně, která zaviní smrt této holčičky, mi naplnila plíce a já viděla rudě. Všechno se zbarvilo do té barvy, která té malé koluje v krvi. Její tlukot srdce zrychlil a já jen už stihla říct. „Promin." Vrhla jsem se na ní a projela svými zuby její krk.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 28. kapitola - No happy ending:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!