Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 22. kapitola

Alec Volturi by Lareth


Nevzdám se! 22. kapitolaDoufám, že se vám tenhle dílek bude líbit. je trochu smutnější. Prosím komentíky. Díky moc všem, kteří to čtou.

Cítila jsem, že se na nás někdo kouká, ale moje síla, jako by mě opustila. Edward byl pořád na mě nalepený a já se ho snažila odstrčit. Konečně se mi to povedlo a já se podívala tím směrem, kde jsem cítila pohled.

Stál tam Aro a s neskonalou bolestí na nás koukal. Najednou byl však pryč a mě polila vlna vzteku. Podívala jsem se zpět na Edwarda, který se usmíval a to mě ještě víc naštvalo. „Co tě to sakra napadlo.

Edwarde uvědom si, že já se k tobě nikdy nevrátím! Sám si mě opustil, takže není co řešit. Ani nevíš co so způsobil." řekla jsem a dala mu facku. Neodhadla jsem kolik síli a tak odletěl o hodný kousek dál.

Okamžitě se postavil do obrané pozice a začal vrčet. Řekla jsem si, že bych mu mohla dát zavyučenou, aby si to pro příště pamatoval. Postavila jsem se do utočící pozice a začala nebezpečně vrčet. Začala jsem pomalu kroižit kolem něj a on se přidal. Probodávala jsem ho svým pohledem a pak se rozhodla.

Skočila jsem na něj a on neměl šanci mě přemoct, to bylo od začátku jasné. Ještě nikdo ve Volteře mě neporazil. skočila jsem na něj a povalila ho na zem. Slezla jsem z něj a zase se postavila do utočné pozice.

On taky. Najednou stál za mnou a držel mě pod krkem. Vzala jsem ho taky za krk a přehodila ho přes sebe. Ležel jen tak na zemi a oddychoval. Postavil se a já už to chtěla skončit. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná.

Skočila jsem na něj a trhla. Utrhla jsem mu ruku a hodila jí co nejdál. jen bolestivě zařval a s výčitkami v očích se na mě podíval.

Seskočila jsem z něj a jen se na něj usmála a pokrčila rameny. „No co? Nemáš provokovat." řekla jsem a rozeběhla se. Musela jsem dohnat Ara¨, abych mu to vysvětlila. Za několik minut jsem byla u aut, ale nikde jsem neviděla to moje. Určitě jím odjel. najednou za mnou stáíl Emmet a to co řekl mě překvapilo.

„Jestli chceš, tak si pujč moje auto." řekl a už mi házel klíčky. Usmála jsem se na něj a šla ho obejmout. Ikdyž mi všichni ublížili svým odchodem na některé se nedokážu dlouho zlobit. třeba jako na Esme, Carlisla a Emmeta.

U těch to prostě nejde. Jo ještě jsem zapomněla na Alice. Na mojí nejlepší kamarádku. Okamžitě jsem nasedla do auta. Zacouvala jsem a vyjela směr Voltera. Doufám, že to Aro pochopí, jinak by to byla moje smrt.

Blížila jsem se k Voteře a žačínala jsem být nervozní. Ale proč bych měla být? Nic špatného jsem neudělala. Nervozita ze mě odpadla. Už jsem byla skoro u bran a musela jsem zpomalit. Asi za pět minut jsem vjížděla do garáží hradu a vydala se do síně.

Tam ho asi najdu. Otevřela jsem dveře a tam bylo několik upírů, kteří poletovali kolem Ara. Aro jim něco vysvětloval, ale mně bylo jedno co. Všichni kromě jeho se na mě otočili. Aro pokračoval dál v mluvě. Vůbec si mě nevšímal.

Vztek ve mě začal vřít. Pomalu narůstal a já cítila jako pořád roste. došla jsem pomalu až k němu a on si mě ani nevšiml. přehlížel mě. Pořád jim něco vy\světloval a tak jsem začala mluvit. „Aro mohli bychom si promluvit?" zeptala jsem se, ale on se ani nepodíval.

„Aro." řekla jsem trochu hlasitěji, ale on pořád nepřestal mluvit k těm ostatním. Můj vztek už byl k nevydržení a ta jeho arogance mě dováděla k šílenství. „Aro!" zeřvala jsem na něj a můj hlas se rozléhal po celé místnosti a ještě dál.

S lhostejností se na mě podíval a jen řekl. „Co chceš Isabello?" řekl a mě se chtělo brečet. Ach, kdybych takl mohla. „Isabello?" řekla jsem a z hrudi se mi vydrali vzlyky. Tvrdě na mě koukal a ani špetka lítosti a soucitu, ba ani lásky se mu nemyhla v očích.

Ubíjelo mě to.  Podívala jsem se mu přímo do očí, ale ta tvrdost nezmizela. „Mohli bychom si promluvit?" vysoukala jsem ze sebe mezi vzlykama. „Není o čem!" řekl tvrdě a dál se věnoval těm ostatním upírům.

Pořád tam něco řešili. Někteří na mě koukali s lítostí, jiní s lhostejností v očích. Pořád jsem vzlykala bez slz. Nemohla jsem tu být, už mě tu nic nedrželo. Arovi už jsem lhostejná. Odjedu někam daleko. A to jen kvůli tomu magorovi Edwardovi.

To on za všechno může! měla jsem ho v tom lese zabít. Ale kdyby mě neopustil, nikdy bych se nesetkala s Arem a inkdy bychom nebyli aspon tu chvilku spolu. Byla jsem vděčná aspon za ten kousek mého života, který jsem mohla prožít s ním, ale ted už je konec. Konec všeho krásného.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 22. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!