Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 19. kapitola

30.12.2009 (11:30) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2125×

Všichni jsme nasedli do auta a vydali se směr Voltera. Charlie pozoroval noční krajinu a já byla s každým kilometrem, blíže k městu, nervoznější. Netuším, jak to táta veme, ale nejvíc se obávám toho, že mě bude nenávidět. Neunesla bych to.

Za 45 minut jsme parkovali před domem, no domem hradem, a několik upírů nám přišlo pomoct. Pomohli tátovi a odvezli h do síně. Musela jsem se jít převléknout, ale to jsem měla za chvilku. V síni byl Aro, Cullenovi a Charlie. Charlie si povídal o něčem s Carlislem, ale já jsem to skoro vůbec nevnímala.

Došla jsem k Charliemu a klekla si, abych byla ve stejné urovni jako on. Vzal mě za ruku a dokola jí hladil. Bylo to příjemné a uklidnovalo mě to. „Tati, už v nemocnici jsem ti říkala, že tě můžu uzdravit a že spolu bude moci být navždy." řekla jsem a nespouštela jsem z něj oči.

„Ano holčičko a já pro to udělám cokoli." řekl a já jsem mohla pokračovat. Zhluboka jsem se nadechla. „Víš, nejsem si jistá jestli by si se chtěl stát i za cenu nesmrtelnosti, krásy, věčnosti a síli toho všeho." řekla jsem, ale už jsem se mu nedokázala dívat do očí.

„Ale vždyt nic takového existovat nemůže." řekl a snažil se mi podívat do očí. Stoupla jsem si a pomalu jsem přecházela před ním sem a tam. „Tati slyšel jsi někdy o upírech?" zeptala jsem se a všichni mě sledovali. „Samozřejmě, ale jsou to jen staré bláznivé povídačky." řekl a já se zasmála.

„Co kdybych ti řekla, že upíři existují." řekla jsem a zatavila se. „Asi bych ti neuvěřil, protože nemáš důkaz." řekl a usmál se mojí hlouposti, ale nevěděl, že to všechno co mu tady říkám je pravda. a že důkaz stojí přímo před ním. Stála jsem od něj asi tři metry a svou rychlostí ani ne za půl sekundy jsem stála u něj.

Pozoroval mě a v jeho očích byl vidět strach. Tak strašně to bolelo. Najednou ho však vystřídal obdiv a on tomu pořád nemohl uvěřit. „To není možné." šeptal pořád dokola a já se zase svou rychlostí vrátila zpátky.

„Víš tati, já jsem tomu taky ze začátku nemohla uvěřit, ale je to tak. Upíři existují a já odešla z domova jen kvůli tomu abych se jím stala. Začneme od začátku. V den, kdy se sem přistěhovali Cullenovi, jsem poznala, že je na nich něco jiného. Edwardovy černé oči bylo první vodítko. Poté jsem k tomu našla všechny klíče a zjistila jsem, že je upír. Byli jsme spolu, ale nikomu jsem to nesměla říci. Nevím, jestli si to pamatuješ, ale když jsme šli hrát s jeho rodinou baseball přišel tam James a chtěl mě zabít. Ty vraždy v Seattlu a všude za to mohli upíři. Chtěl mě zabít a tak jsem musela pryč. Edward ho chtěl přivést na jinou stopu jenže on to prokoukl. Vydal se za mnou do Phoenixu a tam mi zavolal a řekl, že má mámu. Nechtěla jsem, aby kvůli mě zemřela a tak jsem se mu chtěla sama odevzdat. Byla to past. Kousl mě, ale Edward vysál jed a zachránil mě. Proto jsem byla v nemocnici. V den mých osmnáctých narozenin jsem měla, jak víš, oslavu u Cullenů, jenže jsem se při rozbalování dárků řízla o papír a Jasper se neudržel. htěl mě zabít, ale Edward mu v tom zachránil. Poté mě opustil, aby mi už nikdy nemohl ublížit a já se zhroutila. Vzpomněla jsem si však na Volturiovi a doufala jsem, že mě přemění a já budu moci najít Edwarsa, jenže jsem se do Ara zamilovala a zůstala tady. Proměnil mě a já jsem ted jednou z nich." řekla jsem a všichni koukali na Charlieho jak se zachová.

„Takže to je pravda." řekl a já jen přikývl. „Ale když jste všichni ted upířijakto, že můžete chodit mezi lidi. Nemáte se na ně hned vrhnout a zabít je?" řekl a já chtěla odpovědět, ale Carlisle mě předběhl.

„Charlie jak moc dobře víš, pracuji jako doktor. Jsem jediný upír, který se tak živí a moje ovládání je víc jak dobré. Nechtěl jsem zabít lidi a tak jsem našel jiný způsob. Já a celá moje rodina se živíme zvířecí krví. A odolávat je velice těžké, jenže bez ovládání nejde žít." řekl a já se na něj vděčně usmála.

Charlie byl z toho opravdu vedle. Nechali jsme mu chvilku na uklidnění. „Takže jste všichni přítomní upíři." řekl a mi všichni přikývli. Charlie se začal smát. „ Já snad začnu věřit na pohádky a vlkodlaky." řekl a začal se mát.

Odkašlala jsem si, abych připoutala jeho pozornost. „ Víš vlkodlaci taky existují." řekla jsem a jemu usměv okamžitě zvadl. Emmet se začal smát, ale Rose ho dloubla do boku. Jeho usměv, však nezmizel a držel ho jen tak tak.

„Cože to si děláte srandu?" řekl a oči mu div nevypdali z důlků. „No víš tati, ono to není tak jendoduchý. Víš Jakob je vlkodlak." řekla jsem a on oči vykulil ještě vís, jestli to vůbec šlo. „Počkat, počkat. Jakto, že Jacob je vlkodlak, když je člověk? A Billy to věděl?" zeptal se a mě už ty odpovědi unavovali, ale chápala jsem ho.

„No lidé si vymýšleli hodně k upírům a vlkodlakům, ale jen kousek je na tom pravdy. Vlkodlaci se můžou měnit. Z člověka na vlka a z vlka na člověka. a ano, Billy to věděl, ale nemůžeš mu to mít za zlé. Kdyby to řekl, vyzradil by tajemství a možná by ho to stálo i smrt." řekla jsem a bylo vidět, že je toho už na něj moc.

„Měl by sis jít lehnout, ráno e moudřejší večera." řekla jsem a on jen přikývnul. Vzala jsem jeho vozík a vezla ho do jeho pokoje. Uložila jsem ho a vrátila se zpět. Svůj pohled jsem upírala jen na Ara a on se trochu usmál.

„Vzal to celkem dobře." řekla jsem a všichni jen přikývli. „Myslím, že jo, ale nejsem si jistý, jestli bude souhlasit s proměnou." řekl, ale já si byla jistá, že jo. Mou odpovědí bylo jen usmátí. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho ven.

Cítila jsem pohledy všech okolo, ale bylo mi to jedno. Podívala jsem se poprvé za večer na Edwarda a ten měl v očích jen čirou bolest. Bylo mi ho líto, ale nehodlala jsem tomu věnovat pozornost. Ta patřila jen Arovi.

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 19. kapitola: