Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 13. kapitola

Stephenie Meyer


Nevzdám se! 13. kapitolaDalší kapitolka.

Kapky začaly smáčet mé vlasy a já si všimla, že teče vařící. Začala se všude tvořit pára, ale já dokonale viděla. Kdybych byla člověk asi bych měla hodně ošklivé popáleniny, ale ted nic. Začíná se mi to celkem líbit. Pořád jsem tam jen tak stála a užívala si ten pocit. Začala jsem se uvolnovat a už jsem měla dost té horké.

Kouhoutek jsem obrátila na opačnou stranu a voda přestala téct. Koupelnou zavládlo ponuré ticho, ale já slyšela uplně všechno co se kolem dělo. Dokoncejsem rozpoznala odkud ty zvuky vychází. Z druhého konce hradu. Můj usměv se ještě rozšířil. Okamžitě jsem stála venku ze sprchy a sušila si vlasy. Pořád jsem se usmívala a chtěla to říct Arovi.

Za deset sekund jsem byla hotová a začala se oblékat. Byly to ty šaty co jsem si včera koupila. Zdálo se mi, že jsou ještě hezčí než před tím. Rozeznávala jsem každou nitku a pořád jsem se smála. Musím za Arem všechno mu to říct.

V mžiku jsem byla v ložnici a on seděl v křesle u okna. Seděla jsem mu na klíně a všechno na něj vychrlila. „Aro slyšel si to? Já jo. Bylo to až na druhym konci hradu. A viděl jsi jak rychle se pohybuju?Je to neuvěřitelné." řekla jsem a on se na mě koukal jak na blázna.

Pak jsem si uvědomila co dělám. Chovám se jako malé dítě. Oba jsme se na sebe podívali a začali se neovladatelně smát. Nemohla jsem přestat, stejně jako on. Když náš výbuch smíchu utichnul, podíval se na mě už vážně. „Bella musím tě představit všem. Všichni už ví, že jsi proměněná, ale chtějí tě vidět.

Já vím, že je to hloupost, ale je to nutné. Pokud tuším správně tak v tvém krku to ted pekně vře, ale neboj, zachvilku to bude pryč." řekla políbil mě do vlasů. „Jdeme?" zeptala jsem se a už jsem otevírala dveře. Bylo mi to celkem jedno. Aspon to budu mít za sebou. Dorazili jsem před obrovské dveře a Aro je pomalu otevřel. Sín byla plná upírů a já následovala v klidu Ara. Všichni se za mnou otáčeli a síni procházelo hrobové ticho.

Nechápu proč všichni ta zíraj. Nemaj nic jinýho na práci? Snažila jsem si jich moc nevšímat a podařilo se. Došli jsme s Arem až k trůnům.

Já zůstala stát a on si stoupl před trůn a rozpřáhl slavnostně ruce. „Představuji vám naší novou členku gardy. Isabellu Marii Swan Volturi." řekl a podíval se po všech. Někteří mě nenávistně provrtávali pohledem, někteří se na mě usmívali.

Ti co mi darovali usměv jsem ho s radostí oplatila a nejen těm. I těm kteří mě začali pomalu nenávidět. Aro si prohlídl všechny a zastavil se pohledm na mě. Hodil po mě malý usměv a já mu ho oplatila. Nemohla jsem se dočkat až ho políbím.

Aro však pokračoval ve svém proslovu. „Nevíme ještě jaké má schopnosti, jen to ,že je štít, takže Jane, mohla bys?" řekl Aro a metr ode mně se objevila malá blondatá upírka. Její rty se roztáhli do širokého usměvu a vypadala, že se o něco usilovně snaží, ale asi se jí to moc nevedlo, jelikož nepřišel žádný výsledek. Aro se pořád usmíval.

„Alecu?" řekl a uř mě sledovali rudé oči o něco mladšího kluka než jsem já. Pohl malinko rukou a taky se o něco snažil, ale zase nic. Arův usměv se ještě více rozšířil. Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale přišlo mi, že se všichni pohybují strašně pomalu.

„Bello ted zkusíme, jestli máš nějaké fyzické schopnosti. Felixi?" řekl a vedle mě stál mohutný upír. Chtěl po mě skočit, ale byl moc pomalý. Uhnula jsem aodkopla ho strnou. Narazil do zdi a nenávistně se na mě podíval. Jen jsem se na něj usmála a pokrčila rameny.

Zase na mě skočil, ale ted už o něco rychleji. Pořád mi to přišlo jako hlemýždí tempo a tak jsem se najednou objevila za ním a držela mu ruce v železném sevření. Všichni na nás koukali s vyjeveným výrazem a Aro se na mě smál jako sluníčko.

Pořád jsem Felixe držela a Arovi jsem usměv oplatila. Snažil se vyprosti, ale já mu nedala šanci. Aro mi jen pokýval hlavou a já ho pustila. Všichni na mě překvapeně koukali, jen Aro s pyšností a Felix s nenávistí v očích.

„Myslím, že jsme toho dneska viděli už dost. Bello zítra máš první trénink, teda jestli ti to vyhovuje." zeptal se a já jen pokrčila rameny. „Ted by měla přijít snídaně." řekl a v davu to zašumělo. Strašně mi hořelo v krku, ale pít lidskou krev se mi hnusilo. Dveře do síně se otevřeli a nějaký upír skočil po nebohém staříkovi.

Sálem se rozlehla nádherná vůně, ale nějak moc mě nelákala. Stála jsem v klidu a Aro mě pozoroval. Ukázal směrem k nim. Jen jsem kývala hlavou a sálem se rozkřikl křik nebohých lidí. Musela jsem odejít. Nemohla jsem se na to koukat.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!