Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 13. kapitola

27.03.2011 (07:30) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2601×

13. kapitola

„Tohle je... Derek,“ řekla jsem a poukázala k muži s hnědými vlasy, svalnatou postavou a jasnýma zlatýma očima.

Bóže! Já myslela, že zůstal člověkem. Kdo by čekal, že právě on!

Edward natáhl ruku k potřesení. Bylo vidět, že se přemáhá. Byla jsem si celkem jistá, že ho hned od prvního okamžiku nesnáší. Ale viděl to vše, co jsem s ním prožila?

„Edward Cullen,“ představil se Edward a stiskl Derekovi ruku.

„Derek Swan,“ představil se. Edward vykulil oči.

„Bello, neřekla jsi mi, že máš bratra,“ řekl Edward a bylo vidět, že se mu značně ulevilo… Kéž by!

„Já nemám bratra, Derek je můj... manžel," řekla jsem tiše a čekala jeho reakci.

„Cože?!“

„Když jsem ještě byla člověk, vdala jsem se a měla dceru. Když jsem se pak proměnila v upíra, svou dceru už jsem nenašla, a když jsem pak šla zkontrolovat Dereka, byl ještě člověk… Netušila jsem, a ani by mě to nikdy nenapadlo, že by se z něj mohl stát upír," vysvětlovala jsem.

„Takže naše dcera s tebou nebyla?“ ptal se Derek.

„Ne, pamatuju si jen její pláč, když mě napadl ten upír,“ řekla jsem. „Omlouvám se, Dereku. Omlouvám se, že jsem jí nedokázala uchránit,“ řekla jsem a sklopila zrak.

„To není tvá chyba,“ řekl a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se na něj.

„Ehm... promiňte, že ruším, ale chápu to dobře? Máš dceru, Bello?" zeptal se Edward. Jen jsem přikývla.

„A to... s ním?“ zeptal se dodatečně.

„Jo, tak nějak,“ řekla jsem.

Edward Dereka provrtával nenávistným pohledem. Derek naopak zíral na mě. Jako by mu pořád nedocházelo, že jsem to já.

„A kde žiješ, Dereku?“ ptala jsem se.

„No, posledních sto let jsem tě hledal. Stěhoval jsem se z místa na místo, nemám trvalý domov. Ale chtěl bych se usadit. Tvůj pach mě zavedl sem. Ty žiješ tady?“ ptal se Derek.

„Jo, ale teď jsem jaksi na prázdninách u Cullenových. Aro mi dal úkol hlídat jednu holku. Žije tady se mnou," vysvětlovala jsem. Přikývl.

„Když nemáš kde být, tak buď u mě. Nessie mnou stejně pohrdá, takže by jí moc nevadilo, kdyby si ode mě odpočala. A my si můžeme konečně zase promluvit,“ pokračovala jsem.

„To jako, že bys žil s Bellou? Jen vy dva? Ani náhodou!“ řekl Edward a na Dereka divoce zavrčel.

„A to jako proč?“ zeptala jsem se a zamračila se na něj.

„Je nebezpečný, Bells. Prosím, zůstaň u nás,“ prosil Edward.

„Edwarde, je to můj manžel. Není nebezpečný a navíc, u vás je hrozně moc lidí a já mám dům volný.“ Edward se zamračil.

„Emmett se na tebe strašně těší, snad bys mu nezkazila radost. A Alice? Ta je z tebe nadšená! I já tě chci mít pod dozorem, abych věděl, že se ti nic nestalo," řekl a sklopil hlavu.

Chtěla jsem jít k němu a zvednout mu tu hlavu tak, aby se mi musel podívat do očí. Říct mu, že u něj chci být. A moc. Ale zastavily mě studené ruce, které se mi obmotaly kolem pasu. Ztuhla jsem.

„Myslím, že se o ni dokážu postarat,“ řekl Derek a svou hlavu si položil na mé rameno. Edward divoce vrčel.

„Nesahej na ni!“ křikl a odstrčil ho ode mě. Vše se dělo tak rychle, že jsem to ani nestíhala pozorovat.

Derek skočil po Edwardovi, který ho ale odrazil. Oba dva byli cvičení a ani jeden neměl navrch.

Nevěděla jsem, komu mám pomoct. Mému, pro mě už mrtvému manželovi, nebo tajné lásce?

„Přestaňte!“ křikla jsem, ale ani jeden si toho nevšímal.

Naštvaně jsem po Derekovi skočila a přimáčkla ho k zemi. Chtěl mě shodit, ale když mě uviděl, uvolnil se.

Byl slyšet jen šum větru. Ani jeden z nás nedýchal.

Naštvaně jsem z Dereka slezla a postavila se.

„Nemohu opustit Nessie. Aspoň do konce prázdnin zůstanu u Cullenů. A jestli nemáš další plány na cesty, byla bych ráda, kdybys tam byl se mnou, Dereku,“ řekla jsem a usmála se na něj.

„Pokud vám to nebude vadit, tak s tebou rád zůstanu, Bells,“ řekl, a pohladil mě po tváři. Slyšela jsem tiché zavrčení.

Společně jsme tedy šli zpátky k domu. Edward pořád podezíravě pozoroval Dereka, a Derek zase zamilovaně pokukoval po mně. Celá nesvá jsem šla mezi nimi.

Před domem už byli všichni rozestavění, včetně Nessie.

„Kdo to je?“ ptala se podrážděně Alice a probodávala Dereka pohledem.

„Derek, Belliin manžel,“ představil se Derek, všichni ztuhli a střídavě zírali na mě, Dereka a Edwarda.

„Myslela jsem, že by tu s námi aspoň chvíli mohl být,“ dodala jsem s pozorovala jejich tváře.

„Jistě, Bello,“ řekl Jasper, ale bylo vidět, že ani jeden z členů rodiny z toho nadšený není. A nebyla jsem si jistá, jestli já jsem, či ne.

„Budeš bydlet v pokoji s Rose a Emmettem,“ řekla Alice a usmála se na něj.

„Ne! Bude u mě a Bells,“ řekl Edward, a i když jsem nechápala jeho logiku, přikývla jsem.

„Ehm, Bells, chtěl bych si s tebou promluvit,“ řekl Derek a pohodil hlavou směrem ke dveřím.

Udělala jsem pár kroků směrem ke dveřím a Edward šel za mnou, jako můj štít.

„O samotě,“ podotkl nevrle Derek. Edward se zastavil a zašklebil se.

Vyšla jsem ze dveří a šla směrem k lesu. Dovedla jsem ho až na Edwardovu louku, kde jsem se zastavila.

„Tak mluv,“ pobídla jsem ho. Místo slov mě však objal. Nejprve jsem byla překvapená, ale pak jsem jej také objala. Tak dlouho jsem ho neviděla. Ta jeho vůně mi tolik chyběla. Normálně bych si to neuvědomila, ale až když jsem ho držela v náručí, tak jsem věděla, že jsem zase v bezpečí.

„Ach, Bello, ani nevíš, jak jsi mi chyběla,“ zašeptal mi do vlasů. Usmála jsem se a odtáhla se od něj tolik, abych mu pohlédla do očí. Ty nádherné zlaté oči, které se na mě dívaly laskavým, něžným a zamilovaným pohledem, patřily jen a jen mně. Tenhle pohled se za sto let ani o trochu nezměnil.

Byla jsem si jistá, že k Edwardovi chovám lásku, ale tento cit se u něj teprve rozvíjel. U Dereka jsem o hodně napřed. Už velmi dlouho si lásku k němu uvědomuju. A je mi s ním hezky. Tak proč bych neměla být právě s ním?

Usmál se na mě a mně se podlamovala kolena. Tolik jsem ho milovala. Nečekala jsem a políbila ho na ty dokonalé rty. On mi polibky nadšeně oplácel. Po chvíli jsme si o sebe jen opřeli čela a navzájem se utápěli v očích toho druhého.

„Miluji tě, Bells,“ zašeptal do chladného večera.

„Miluji tě, Dereku,“ řekla jsem a do těch pár slov jsem dala to všechno, co jsem teď cítila. Radost, chtíč a lásku.

Nakonec jsem si jen sedli do trávy a stále se drželi za ruce.

„Myslím, že jsi mi chtěl něco říct,“ řekla jsem a usmála se na něj.

„Ano, chtěl jsem vědět, jak to tenkrát bylo. Vím, že pro tebe asi bude těžké se svěřit, ale rád bych to věděl,“ řekl a zadíval se mi do očí. Povzdechla jsem si. Má právo to vědět, ale otevřít staré rány bylo těžké.

„Vracela jsem se od Meredith. Celý večer byl takový zvláštně chladný. Měla jsem špatný pocit, který se mi potvrdil.

Zašuměl vítr, a pak jsem cítila jen bolest a pláč naší dcery. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem nemohla nic dělat. Nemohla jsem ji ochránit, či se jakkoli pohnout. Chtěla jsem, vážně jsem chtěla, ale nešlo to.

Pak jsem se probudila a byla jsem sama. Nevěděla jsem, co se stalo, a byla jsem zmatená sama sebou. Utekla jsem do lesů, než jsem si vše v hlavě srovnala.

Jednou jsem se na tebe přišla podívat. Byl jsi zoufalý a smutný. Tehdy mi došlo, že už nikdy nemohu být ve tvém životě. Nikdy se tě nemohu dotknou, či s tebou promluvit. Byla to hrozná představa. Vrátila jsem ti prsten a utekla jsem. Několik let jsem hledala naši dceru, ale nikdy jsem ji nenašla. Ani závan jejího pachu, prostě nic. Jako by nikdy neexistovala,“ řekla jsem a sklopila hlavu.

„Je zvláštní, že já měl také ten den špatný pocit. Tak nějak jsem věděl, že ten den bude něčím zvláštní a obával jsem se ho. Když jsem večer přišel z práce domů, nenašel jsem tě. Dokonce i naše dcera chyběla. Obvolával jsem všechny známé, ale poslední, kdo tě viděl, byla právě Meredith. Ještě tu noc jsem po vás nechal pátrat místní policií. Několik týdnů jsem byl bez sebemenší radosti. Naprosto jsem se zhroutil. Policie vás nenašla a nakonec i pátrání se ukončilo.

Když jsem byl jednou ve městě, uviděl jsem v postranní uličce zahalenou postavu. Nevím, co mě to napadlo, ale něco mě k ní táhlo. Řekla mi, že má o vás dvou informace, ale že za to něco bude chtít.

Slíbil jsem jí cokoli, co by mohla chtít. Ona ale chtěla mou krev. Byl jsem zmatený, ale udělal jsem to. Řízl jsem se o kousek skla, který ležel na zemi, a ta postava začala hladově sát. Než mě ale stačila úplně zabít, přestala. Prý je mne škoda. Probudil jsem se v tmavé místnosti a na stolku byl dopis. Bylo v něm vše o světě upírů, a také místo tvého současného pobytu. O naší dceři však ani zmínka.

Také mi došlo, že můj úspěšný lidský život skončil, a vydal jsem se po tvé stopě. Když jsem však na místo dorazil, bylas pryč. Hledal jsem tě tolik let, ale stále jsi mi unikala. Nikdy jsi nezůstala tak dlouho, abych se tam mohl dostat a zastihnout tě. Nakonec jsi mě přivedla sem a jsem nesmírně rád, že žiješ. Dlouhé chvíle si krátím vzpomínáním na tebe... Na nás. Tolik jsi mi chyběla, Bello,“ dopověděl a zlehka mě políbil na rty. Usmála jsem se a schovala se do jeho náruče. Konečně jsem se cítila v bezpečí.

„Asi bychom měli jít,“ řekla jsem a zvedla se. Usmál se na mě a ruku v ruce jsme došli až před verandu Cullenových. Mezi dveřmi stál Edward a zmučeně pozoroval naše propletené prsty. Smutně jsem se na něj usmála.

Derek mi povzbudivě stisknul ruku a já se na něj usmála děkovně. To tedy bude...

--------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že nejste zklamaní, ale nebojte, s Bellou mám ještě velké plány. :D

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 13. kapitola: