Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 8.část

02.08.2009 (08:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3266×

Šla jsem k Jakovi, začalo poprchávat, chtěla jsem tam být co nejdřív než začne pořádný slejvák. Už jsem viděla malý červený domek. Jacob stál na terase asi už na mě čekal. Zrychlila jsem krok, ale pak jsem ho viděla, jak se objímá a směje se s nějakou holkou. Bodlo mě u srdce. Stála jsem tam jako přimražená, nebyla jsem schopná slova. Uvnitř mě probíhal boj. Hádaly se tam dva hlasy, jeden říkal: Jacob by ti tohle nikdy neudělal, musí to být nedorozumění. Ale druhý říkal: Máš důkaz vidíš to na vlastní oči, Jacob má nikoho jiného ani se tomu nemůžeš divit, ty jsi daleko od něj a on má taky svoje potřeby a ty jsi upír, jeho hlavní nepřítel.

Stála jsem tam dál jako přimražená, začalo pořádně pršet. Jacob vzal tu holku okolo pasu, tak jako bral mě, a utíkali spolu dovnitř aby nezmokly.

Konečně jsem se dokázala pohnout. Otočila jsem se a šla zpátky k Emily, byla jsem totálně promočená, ale komu na tom záleželo, mě teda rozhodně ne, měla jsem jiný starosti. Šla jsem po zablácené cestě párkrát jsem zakopla, jelikož jsem neviděla přes zatracené slzy co mi tekly po tváři. Bylo mi strašně, takový pocit jsem nikdy nezažila. Bylo to, jako kdyby mi někdo sebral smysl život, vzal duši a nechal jen mozek v mém těle, jen proto abych cítila bolest.

Došla jsem k Emily domu, celá mokrá a zablácená, ale na tom teď nezáleželo. Zastavila jsem se přede dveřmi a zhluboka jsem se nadechla, bolelo to, každá minuta, každá vteřina bolela, už nemělo šanci žít, ne bez Jakoba.

Chytila jsem kliku a otevřela. Alice s Emily seděli u stolu a prohlíželi si katalogy.

,,Ahoj‘‘ pozdravila jsem je šeptem. Nemohla jsem se divit, že se lekly, byly duchem nepřítomny, takže si ani nevšimly, že jsem přišla.

Obě dvě se otočily. Nevěděla jsem jak vypadá, ale asi hrozně, podle jejich výrazu.

,,Co se stalo Nessie?‘‘ zeptala se Alice s hrůzou v hlase. Vstala a upíří rychlostí přeběhla místnost a objímala mě. Nebyla jsem schopná slova.

,,Ness? Můžeš mi říct co se stalo? Vypadáš strašně.‘‘ zeptala se znovu Alice, když jsem jí znovu neodpověděla. Teď už přiběhla i Emily. Alice už byla nervózní.

Přešla jsem nepřítomně místnost a sedla jsem si na židli u stolu, kde byli poházený katalogy. Zrovna vybírali květinou výzdobu.

Emily mi přinesla čistý, suchý věci. Oblíkla jsem se no nich a Emily mi vyprala moje špinavé oblečení.

,,Co se stalo?‘‘ Zatřásla semnou Alice. Byla celá bez sebe, nesnášela když nic nevěděla a já dál neodpovídala a Alicin hlas začal nabíral na hysterii.  Rozhodla jsem se, že už jí nebudu dál trápit a odpovím jí.

,,Jake na mě nemá čas.‘‘ upřesnila jsem jim. Nechtěla jsem jim to složitě vysvětlovat. Tohle byla pravda, na mě už neměl čas, trávil ho s nějakou jinou holkou a ani jsem mu nestála za to, aby mi to řekl.

Z hrudi se mi ozval další vzlyk. Nechápavě se na mě dívali. Byla jsem unavená, začali mě pálit oči.

,,Můžu si jít lehnout?‘‘ zeptala jsem se Emily. Bylo mi špatně, všechno mě bolelo, ale nejvíc srdce. Velký kus se odlomil a už nedá spravit, vlastní ho ten, kdo o něj nestojí. 

,,Samozřejmě že můžeš.‘‘ Lehla jsem si na pohovku v malým obýváku. Skulila jsem se do klubíčka a objala si kolena. Emily přes ze mě přehodila deku, asi aby mi nebyla zima, ale to nebylo nutný, mám stálo teplotu 38°C.

Začala jsem se probouzet, tím pádem jsem začala vnímat hlasy.

,,Posílá mě sem Jacob, jestli tu není Reneesme‘‘ slyšela jsem hluboký hlas. Musel to být Sam. Jeho hlas byl neklidný.

,,Je tady, teď spí‘‘ odpověděla Emily. Cítila jsem na sobě jejich pohledy.

,,Co se stalo?‘‘ zeptal se rozrušeně. Nikdo nevěděl co se stalo jen já, ani Jake nevěděl, že to vím, neví že jsem ho viděla s někým jiným, s tou holkou.

,,Nevím jistě.‘‘ odpověděla Alice, svým nádherně zvonivým hlasem.

,,Když jsme přijeli tak šla rovnou k Jakobovi, ale pak přišla celá promoklá a zablácená s brekem, ale nic nám neřekla jen: ,Jacob na mě nemá čas‘.‘‘ Citovala mě Alice, dokonce to znělo jako já.

,,Když jsme se jí ptaly co se stalo, řekla že jí není dobře a šla si lehnout.‘‘ pokračovala Alice, měla o mě strach, slyšela jsem jí to ve hlase. Nechtěla jsem jí působit bolest, ale nechci jí přidělávat další starosti, ona by si to šla hned sním vyřídit a to já nechci, nechci sním mít nic společného.

,,Jake, měl o ní strach, prý se tam neukázala, potřeboval sní naléhavě mluvit.‘‘ řekl Sam. Potřeboval semnou mluvit, dovedu si to představit, dneska mi chtěl říct, že mě nechce, že má někoho jiného. Další rána do mého srdce, za chvíli už upadnu do bezvědomí, už tu spalující bolest nevydržím, možná by to bylo lepší.

Rozhodla jsem se, že se nebudu chovat jako slaboch a postavím se svým problémům s Jacobem si to vyříkám jindy, dneska už nemám sílu. Vstala jsem z gauče a šla ke stolu, kde byli všichni. Alice, Emily a Sam.

,,Ahoj‘‘ pozdravili jsem je potichu, nevěděla jsem jaká bude jejich reakce.

,,Nessie?! Jacob šílí, má o tebe strach. Proč si za ním nepřišla?‘‘ zeptal se Sam, měl zase jeho masku, dožadoval se vysvětlení nepřipadalo v úvahu, že bych se z toho vyvlíkla. Tak Jacob měl o mě strach? To tak, určitě chtěl aby to měl za sebou.

,,Řekni Jakovi, že nemusí mít o mě starost.‘‘ řekla jsem kyselým hlasem. Chtěla jsem jít domu, dřív než se budou dál vyptávat.

,,Alice? Mohly by jsme dneska jet domu dřív? Není mi moc dobře.‘‘ To byla pravda, nebylo mi moc dobře. Měla jsem divný pocit na zvracení. Prostě jsem chtěla být co nejdřív v mé posteli, abych mohla usnout od všeho.

Se všemi jsme se rozloučili a vyrazili zpátky do Denali. Cesta utíkala pomalu, byli jsme obě v tichosti, bylo to lepší, lepší něž kdyby se Alice pořád vyptávala.

Dorazily jsme domu. Šla jsem se nahoru převlíknout, ale cestou zvonil telefon, tak jsem ho zvedla.

,,Halo?‘‘ zeptala jsem se do sluchátka.

,,Nessie? Proč si dneska nepřišla, čekal jsem na tebe.‘‘ Začal mluvit Jake, nechtěla jsem sním mluvit, a dokážu si živě představit jak na mě ,,čekal‘‘.

,,Jacobe, mohl si mi říct hned, že nemám jezdit, že už mě nechceš, mohl sis ušetřit to předstírání.‘‘ křičela jsem do sluchátka. Já bych to snesla, i když by to bolelo, bylo by to lepší než tohle, lepší než když jsem to viděla na vlastní oči. Jinak by jsem si mohla nalhávat, že mu na mě záleží, aspoň trošku.

,,Miláčku, o čem to mluvíš? Já-‘‘

,,Nic mi neříkej, já nechci nic slyšet, už se nenechám jen využívat, prosím už mi nevolej.‘‘ Nechtěla jsem už nic slyšet, určitě by mi zase něco nakecal a já bych mu uvěřila. Položila jsem sluchátko.

Sesunula jsem se dolu po zdi. Přisunula si kolena pod bradu a poddala svým emocím. Začala jsem strašně brečet, moje vzlyky se rozléhaly po domě. Začal zase zvonit telefon, tentokrát ho šel zvednout Emmett, já už jsem neměla sílu.

,,Nessie volá Jacob.‘‘ řekl Emmett, když zvedl sluchátko.

,,Nechci sním mluvit.‘‘ řekla jsem potichu, přes svoje vzlyky.

,,Jakeu, Nessie tady není, šla ven‘‘ řekl do telefonu s omluvným hlasem. Hlavně nenápadně. Bylo mi to jedno, jestli Jacob ví, že jsme u jeho rozhovoru, teď mi bylo všechno jedno. Pořád to nikdo z mojí rodiny nevěděl co se stalo ani Edward, ten byl s Bellou zase pryč.

Emmett položil sluchátko se sednul si vedle mě a objal mě kolem ramen.

,,Nessie? Nechceš mi říct co se stalo?‘‘ zeptal se Emmett. Nechtěla jsem tuhle chvilku kazit, touhle hloupou otázkou. Vzdychla jsem. ,,Asi bych se měla někomu svěřit.‘‘ Byl to Emmett jemu to klidně řeknu i Alici, ale Edwardovi bych to nikdy neřekla, aspoň ne do očí, i když je mi teď jasný, že se to doví, ale na tom už nesejde.

Položila jsem mu ruku na tvář a všechno jsem mu ukázala i se svými pocity. Chvíli tam vyjeveně koukal. ,

,Já toho psa zabiju. To ti přísahám‘‘ Hned byl rozzuřený a chtěl vstát. Rychle jsem ho chytla za ruku.

,,Emmette, nech ho být. Jestli mu něco uděláš, už s tebou životě nepromluvím.‘‘ Vyhrožovala jsem mu, věděla jsem, že to teď neudělá, nechtěl mě ztratit a tohle na něj působí.

,,Fajn, ale jestli se mi připlete do cesty, tak za něj neručím.‘‘ slíbil.

,,Emmette!‘‘ křičela jsem. I po tom co mi Jacob udělal jsem ho milovala a kdyby mu někdo ublížil, tak by ublížil i mě. ,,No tak dobře, nic mu neudělám‘‘ slíbil neochotně.

,,Děkuju‘‘ Ulevilo se mi. Dala jsem mu pusu na tvář a opřela jsem se o jeho rameno.

,,Jsi ten nejlepší strejda‘‘ pošeptala jsem mu do ramene.

,,Děkuju Ness‘‘ zašeptal a objal mě.

Musela jsem usnout vyčerpáním u Emmetta a ten mě odnes do postele.

Probudilo mě divný pocit, hned jsem musela běžet na záchod se vyzvracet, ale bylo mi pořád zle.

,,Nessie? Je ti dobře?‘‘ ozval se hlas za dveřmi. Byl to Edward. Panebože, to mi ještě scházelo. Jo, už je to dobrý. Jdi pryč. Křičela jsem v mysli.

,,Nessie, umím ti číst myšlenky‘‘ nenechal se odradit. To je mi teda novinka, už dávno vím, že mi rentgenuje hlavu.

,,Nessie, vidím jak ti není dobře, můžu jít dovnitř?‘‘ zeptal se. Panebože, proč zrovna můj otec mi musí číst myšlenky, když mi zrovna není dobře.

,,Vůbec sem nechoď, radši mi zavolej Carlislea‘‘ zakřičela jsem, když jsem byla schopná mluvit.

Všichni měly o mě strach, oni jsou upíři a nikdy nebyli nemocní, tak se hned strachují o mě.

Carlisle mě vyšetřil a řekl, že to není vážný, nejspíš žaludeční viróza, ale Bellu to ani zdaleka neuklidnilo. Jacob volal každou chvíli, ale co jsem dala na telefon lísteček:

Kdyby volal Jake, tak sním nechci mluvit. Nessie

Tak si všichni vymýšleli hloupé výmluvy, po třech dnech je to přestalo bavit a říkali mu pravdu – že sním nechci mluvit.

Celý týden jsem nešla do školy, Chris zůstal semnou doma, pokud měl Carlisle službu v nemocnici. Celý den seděl u mé postele a nosil mi jídlo. Bylo mi sním dobře, ale stejně jsem musela myslet na Jakoba. Celý hodiny jsem si sním dokázala povídat.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 8.část: