Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nespavost: Epilog by Lareth

01.09.2006 (00:00) • Annah • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3028×

doprovodný song

Ovšem Kendar učinil ten skok. Odrazil se a plnou silou doskoku srazil Isabellu na zem. Měl vztek, že se někdo opovážil vzdorovat jeho slovům a činům. Tala vyděšeně přihlížela.

 „Ty pijavice! Tohle si odskáčeš!“ zařval nebezpečně Kendar, popadl Isabellu a hodil s ní několik metrů až narazila s ohlušující ránou do skály.

 „Drže Talu. Jen to vyřídím!“ křikl a rozběhl se k zuřivé upírce.

 Bella vstala ze země, z očí jí metaly blesky, v ústech se tvořilo velké množství jedu a do jejích zmrzlých svalů proudila nová dávka síly. Netoužila po ničem jiném, než zabít toho psa. Začali kolem sebe kroužit v pravidelném útvaru. Z Isabellina nitra se ozývalo zlověstné vrčení. Oba se přikrčili v blížícím se výpadu, který učinil jako první Kendar. Jeho tělo prolétlo vzduchem jako vítr. Popadl Isabelinu levou ruku a trhl s ní. Ta se se zvukem trhání kovu odlomila a její protivník ji odhodil za sebe. Z hrdla se já vydral bolestný výkřik. Hněv ovládl celé její tělo. Přimhouřila oči. Tentokrát udělala ona výpad. Půvabně skočila na Kendara, srazila ho a dupla mu na hrudník. Bolestně zaryčel, avšak hned vstal a jeho rty se roztáhly do úsměvu. Ta rána ho zabít nedokázala.

 „Koukám, že nenosíš stříbro, princezničko!“ zachechtal se.

 Teprve teď si Isabella uvědomila svoji obrovskou chybu. Musela si připustit jedu věc, zemře. Opět se dali do pohybu a kroužili kolem sebe. Kendar učinil další výpad a tentokrát Isabelle utrhl druhou ruku. Další výkřik se snažila zadusit, ale nepovedlo se. Kdyby mohla plakat, plakala by. Kdyby ho mohla zabít, zabila by ho. Kdyby mohla Edwardovi naposledy říct „miluji tě“, také by to udělala. Ale už nemá šanci. Jediné, co si teď může přát je, rychlý konec a poklidný odpočinek. 

***

 Na potemnělou louku vběhl Emmett, Rosalie, Jasper, Alice a Esme. Když spatřili boj mezi Isabellou a alfou té obrovské smečky, vyrazili jí na pomoc, ale do cesty se jim postavilo nejméně třicet vlkodlaků a i zde začal boj.

***

 Dva vlkodlaci, kteří drželi Edwarda měli co dělat, aby ho udrželi. Předtím slyšel Isabellin vyděšený výkřik, ale teď slyšel ty dva bolestné, které mu trhaly srdce. Vyvolávaly v něm vztek. Starost. Ale nejvíc bolest. Tvář mu dráždil žal. Nemůže přijít o jedinou lásku jeho života. Nesmí dopustit, aby jediné co by mu zbylo, bylo utrpení ze ztráty. Využil všechnu svoji sílu, aby se vysmekl ze železného sevření těch dvou. Což se mu povedlo hned na první pokus. Rozběhl se zpět na místo boje. Zahlédl Talu bojující o osvobození ze zajetí. V tváři měla hněv, bolest a v očích nenávist a slzy. Pohledem vyhledal Bellu. Její ruce ležely daleko za Kendarem. Měla skloněnou hlavu. Připravovala se na smrt. Kendar se k ní pomalu blížil vychutnávajíc si převahu.

 „Ne!“ zařval zplna hrdla. Kendar se však neotočil. Dál se blížil k Isabelle. Edward stál v mžiku vteřiny u Belly a srazil ji k zemi. Kendar hněvivě zasyčel. Edward očekával útok na něj, ale Kendar se místo toho odrazil, přelétl Edwarda a dopadl těsně vedle Isabelly.

 „Miluju tě, Edwarde. Nezapomeň!“ vyhrkla. V očích měla tu neskonalou bolest, která jí brázdila i tvář. Hlas měla rozklepaný.

 „Bello, ne!“ vykřikl a rozběhl se k nim. Cesta k ní jako by trvala věčnost. Jediné co viděl, byla její tvář. Poslala mu poslední úsměv. Ze rtů ji vyčetl opět slova lásky, která vyslovila bez jediné hlásky.

 „Ne!“ vykřikl znova žalostně.

 Všechno se to událo ve vteřině. Její oči mu řekly sbohem a Kendar jí začal s ohlušujícím zvukem trhat na kusy, ani se neohlídl na smrtící vřavu za svými zády. Edward se zhroutil k zemi. Vzlyky si vzaly jeho tělo do své moci.

 ‚Sbohem, sbohem, sbohem…,‘ tato slova říkaly oči. ‚Miluji tě,‘ ta slova říkala duše a srdce.

‚Neumírej,‘ to křičely oči, srdce i duše.

 Když zvedl hlavu, viděl jen vysoký oheň s těžkým dýmem. Zvedl se ze země a rozběhl se ke Kendarovi,  který byl otočený zády. Srazil ho k zemi.

 „Tak vy si nedáte pokoj!“ Kendar vstal a opět začalo kroužení v pravidelném útvaru.

Tentokrát však proti němu nestála slabší upírka, ale rozzuřený novorozený.

***

Alice tančila mezi vlkodlaky jako víla. Vyhýbala se jim a co chvíli jim zasadila bolestivou ránu. Jasper se pokaždé rozmáchl a stříbrnou dýku vrazil každému z vlkodlaků, které Alice zranila, do srdce. Ten naposledy zavyl a jeho mrtvola zůstala nehybně ležet. Emmett držel v každé ruce po jedné dýce. Oháněl se jimi nebezpečně kolem sebe. Vlkodlaci přicházeli k velikým ztrátám. Zasáhl jich šest přímo do srdce a několik jich pořezal ve tváři, na pažích či nohách, což pro ně znamenalo smrt. Ač se Rosalie zdála jakkoliv zranitelná, dlouhá léta ji naučila. Bojovala jako vlčice za svá mláďata. Nechtěla přijít o nově nabytou rodinu. Esme chránila své děti.

Ovšem boj ustal jakmile slyšeli Edwardův srdceryvný výkřik. Všichni viděli jak jejich drahá Isabella umírá. Esme a Alice vzlykaly. Vlkodlaci se však nezastavili. Jeden z těch největších zasadil ránu Jasperovi, jehož ostražitost se na malý okamžik zmenšila. Dýka odlétla daleko od něj. Dopadl na zem, ale než se stihl zvednout, vlkodlak už ho trhal na bílé kusy, které létaly vzduchem. Všichni viděli ztrátu dalšího nejbližšího. Okamžitě bojovali o to víc. Za záchranu těch, které nejvíc milují.

Alicina tvář se zkroutila bolestí, což už snad ani nemohlo být možné.

„Ne! Jaspere! Ne!“ křičela nešťastně. Najednou jako by v ní vybuchl oheň, popadla ze země Jasperovu dýku a probodávala každého vlkodlaka, který ji přišel pod ruku. Snažila se probojovat k tomu, který ji zabil všechno, co nejvíce milovala. Vztek v ní proudil a nenávist jí pobízela k dalším krokům, jež byly takřka nemožné. Teď chtěla zemřít. Už jí bylo jedno, že jí někdo zabije. Alespoň by byla opět celá. Nerozlámaná. Tím vrahem jejího štěstí byl Sírius, který měl na tváři široký úsměv i přes to, že mu právě zemřelo tolik členů smečky. Jeho bratři mu byli ukradení. On bojoval za pomstu a smrt prokletých. V Alici se zvedla vlna nenávisti na takovou míru, že mu dýku zabodla hluboko do těla, něhož se začala hrnout krev na její sametovou ruku. Kroutila tou dýkou, aby mu způsobila obrovskou bolest. Nemůže být větší než její, ale alespoň nějaká. Těžce lapal po dechu, vyloudil na tváři poslední úsměv a jeho duše nadobro opustila svět. V tu chvíli se rozhořel další oheň.

***

Nedaleko v lese běželo pět měničů v čele s Carlislem. Na okraji lesa se na setinu vteřiny zastavili. Carlisle okamžitě poznal, kdo chybí. Viděl zhroucenou Alici, jak nezadržitelně vzlyká a jak od ní Emmett odráží všechny útoky. Vlci se okamžitě vrhli do boje. Všichni až na jednoho šli na pomoc Emmettovi, Rose a Esme. Stejně tak jako Carlisle. Jediný běžel přes celý palouk z vysokému ohni, kde bojoval Kendar s Edwardem. Chtěl po něm skočit, ale Edward mu v tom zabránil.

 „Jacobe, vypadni! Ten je můj,“ zamumlal soustředěně skrz zuby. Mohutný červenohnědý vlk zakňučel. A odběhl do boje s ostatními vlkodlaky. Muselo jich být ještě minimálně třicet. Tala sebou zlostně házela a snažila se vyvléknout ze spárů vlkodlaků, ale nepovedlo se jí to.

 Edward vrazil do Kendarovy hrudi vší silou. Vůdce smečky odlétl a narazil do skály, kde ho zavalilo několik obrovských kamenů. Edward s železným zapištěním vytáhl stříbrnou dýku. Kendar se vyhrabával z kamenného závalu, Edward mu pomohl, ale jakmile měl šanci, zabodl do něj dýku. Znovu a znovu. Čekal na jeho poslední výdech. Každý sten bral jako pomstu, která mu však Isabellu nevrátí. S jeho posledním úderem srdce, se ostatní vlkodlaci vypařili. A s nimi i Tala.

 Ovšem stále to nebyli všechny oběti. Ten den se stal pro Cullenovi i pro měniče z La push černou tečkou v celé jejich existenci.

***

Pár dnů po té neuvěřitelně bolestné ztrátě, se konaly dvě poslední rozloučení s milovanými. Jedním byl pohřeb u Cullenových a druhým byl La Pushský obřad.

 Vedle sebe stály tři  kamenné náhrobky z černého mramoru. Jeden patřil Edwardově lásce.

 Stálo na něm:

Isabella Cullen

Milováná dcera, sestra, přítelkyně, láska.

Ani smrt nás nerozdělí…

Další byl Jasperův:

Jasper Cullen

Milovaný syn, bratr, přítel.

Neodpustím ti, že jsi mě opustil, ale miluji tě. Na tom se nic nezmění…

A na posledním náhrobku stálo:

Rosalie Lillian Hale

Milovaná dcera, sestra, přítelkyně.

I ten čas, co jsme směli býti spolu, byl nejkrásnější, co jsem mohl zažít.

Velká rodina získala dva členy a tři členi jí opustili. Neměli šanci poznat hlouběji Rose, ale věděli, že jim bude nesmírně chybět. Z jejich životů se vytratilo štěstí a už se nikdy plně nevrátilo.

 Druhý obřad byl na pláži v La Push, kde byly dva dřevěné kříže. Na jednou bylo vytesané jméno – Jacob Black. Ve druhém bylo vyryto – Sam Uley. Okolo dvou přírodních pomníků bylo shromážděno mnoho lidí – Emily, Billy, Seth, Leah, Harry, Rebeca, Rachel, Paul, Jared, Sue, Quil, Embry a spoustu dalších, kteří se přišli rozloučit se svými přáteli nebo rodinou. Všichni vzpomínali na chvíle strávené s nimi. Se zapadajícím sluncem odešli skoro všichni se smutkem v srdcích a duších. Jen jediná Emily zůstala. Položila ke kříži se Samovým jménem bílou růži. „Miluji tě, Same. A proto jdu za tebou.“ S těmi slovy se rozběhla k nejvyššímu útesu, pod kterými byly kameny. Naposledy se ohlédla k La Push a na Samův hrob. Odrazila se od písčitého vrcholku a skočila do temnoty.

A tak přibyl další černý kříž, který udělal ještě větší jizvy do už tak poničených duší.

Teď možná byla správná jedna otázka. Stálo za to, vyslovit to heslo? Ne. Měli raději zemřít spolu, než každý zvlášť. Skoro každý z nich přišel o svojí polovičku. To byla nejhorší cena za ta tři magická slova.

The end

Autor: Annah (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nespavost: Epilog by Lareth: