Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nespavost 18

KEC


Nespavost 18Osmnáctou část pro vás napsala lucik1...

Láska a smrt

O co jde? Shrnutí

 

Isabella seděla v rohu pokoje, naslouchala všem zvukům, které se mihly na chodbě. Byla si plně vědoma, že před jejími dveřmi stojí upíři, kteří by ji nedovolili útěk. Myslela na Edwarda, tolik jí mrzelo co se stalo, konečně se shledali a štěstí ji zkazili Volturiovi. Nesnášela to jméno, plnilo ji vztekem a nenávistí.
    Edward se NESMÍ přidat do Arovy gardy, všechno pro něj přestane být zajímavé, důležité, nikdy nepozná nic jiného, než krev. Krev, krev, krev! Ale co bude pro něj lepší? Zemřít, nebo žít? Jakmile Edward přistoupí na to, že se stane členem gardy, zabijí Isabellu, protože ona by ho mohla rozptylovat při akcích. A vadí to? Zašeptal jí hlásek v hlavě, k čemu žít, když nemůže být s ním? Co je to za myšlenku?! Napomenula se. Jestli ona zemře, Edward bude ještě nešťastnější, to chce? Vždyť ani neví, jestli ji Edward má opravdu rád? Když ho viděla, jak se objevil mezi dveřmi jejího vězení, přeskočily mezi nimi jiskry, to je pravda. Ale tohle všechno se děje jen kvůli její nepozornosti!

Ale kdybys ho nepřejela a neproměnila ty, Osud by si našel jinou cestu, ten hoch by byl upírem tak, i tak. Uklidňoval ji hlásek jménem Sobecká Isabella, tolik ho chtěla poslouchat, ale čím víc se mu snažila věřit, tím víc mu nevěřila. Její úvahy přerušily kroky a pak uslyšela, jak někdo bere za kliku. Stoupla si, nechtěla aby ji někdo viděl tak zhroucenou, poraženou a bezmocnou.
    Do pokoje vstoupil Demetri, usmál se na ni víteznou grimasou.
„Edward by tě rád viděl,“ rozplýval se medovým hlasem. Bylo jí něj špatně
Zrušil mezi nimi malou mezeru a natiskl se k ní, neměla kam uhnout, z jedné strany se na ni tiskl on a z druhé stěna. Veškerou silou, kterou měla, ho odstrčila, narazil na protější zeď a ta se pod tou silou zatřásla, naneštěstí na něj nespadla.
„Vidím, že jseš už nedočkavá!“ vyštěkl na ni a chytl ji za paži silou, která lámala lidem kosti.
Isabella za celou dobu ani necekla, ignorovala jeho sevření a šla s ním do hlavní místnosti. Demetri se zastavil u obrovských dveří a silně je rozkopl. Cítil, že Isabella se nějak nebrání, proto toho zneužil a odhodil ji k nohám ostatním upírům.
Edwardovo zavrčení dolehlo k Belliným uším, srdce ji udělalo málem kotoul. Motýlci se jí rozehřáli v bříšku, jakmile ho uviděla, jak se k ní naklání s rukou nataženou k jejímu obličeji, za záda ho držel Demetri, který mu bránil k dalšímu pohybu. Isabellu strašně bolelo pomyšlení, že Edward trpí, viděla mu to na očích.
Když se chtěla postavit, Aro už byl u ní a prudce ji zvedl na nohy, přesto držel svou ruku stále na jejím rameni, bylo jasné, že z tohoto nepozorovatelného kontaktu se snaží vyčíst všechny myšlenky. Asi se mu nelíbilo, že nenašel nic, co by ho tolik zajímalo, stiskl mi rameno ještě silněji a pak se na Edwarda přenádherně usmál.
„Tak, Edwarde, stále sis to nerozmyslel?“

Ruka, která byla na jejím pravém remeni se začla přesouvat ke krku.

Nemůže ti ublížit! Opakovala si pořád dokola, ale bylo ji jasné, že může. Sevření nepovolil. Dával tak jasně najevo Edwardovi svou autoritu a moc.
„Nech jí být!“ řval na něj Edward, ale Isabella přesto držela nehnutě. Nechtěla nikomu ukázat svůj strach, ani Edwardovi, bohužel Aro ho jasně cítil z jejích myšlenek. Povzbudivě se na něj podívala, ale pohled byl spíš zoufale vytřeštěný.
,,To je tak dojemné…..mladá láska, je mi to líto, ale tento komfort vám bohužel nemohu dopřát. Chci slyšel tvoje rozhodnutí, mladý Edwarde,“ usmíval se na celý kolo, těšilo ho, že Isabella má z něj strach a Edward kvůli tomu šílel, přesně tohle chtěl. Hořel zvědavostí, co teď Edward řekne. Svoje myšlenky si efektně chránil tím, že myslel na Bellino utrpení, což Edwarda dopálilo ještě víc.
Isabella už nevydržela to napjetí v hale, viděla jak Edward nad něčím přemýšlí, určitě se rozhoduje, proto bezmyšlenkovitě vykřikla; „To nesmíš, Edwarde! Nesmíš se k nim přidat!“ Sotva dořekla poslední hlásku, dal ji Aro silnou facku. Nebolelo ji to, ale bylo to pokořující. Edward se snažil Demetrimu vykroutit, ale Felix, který stál celou dobu v postraní ho chytl z druhé strany, Edward neměl šanci.
Pak uvolnil postoj a vypl čelist. Isabelle došlo, že teď chce říct něco, co změní celou jeho budoucnost. Myslela si, že řekne, svůj souhlas k přidání do Arovy gardy, ale místo toho vykřikl na celý sál tři slova.
„Luna mendax maximus!“

Isabella na něj šokovaně zírala, Aro, který stál celou dobu za ní a držel ji, se otřásl hurónským smíchem, smál se tak strašně nahlas, že se to celým sálem ozývalo a vracelo jak bumerang.
Edward protočil oči dozadu a upadl do bezvědomí. Isabella si nevšímala Arova pevného sevření a vyběhla za svou láskou, která teď ležela zlomeně na zemi. Aro se nesnažil ji znovu chytit, dál se smál neovladatelným smíchem.
„Cos to udělal? Ty zrůdo!“ zařvala na něj a klekla si k Edwardově hlavě, hladila ho po vlasech a houpala se společně se svými vzlyky.
Jakmile začal ovládat svůj smích, dotčeně se zeptal. „Já?! Celou dobu jsem stál na tomto místě. To jeho kamarádka-“ nemohl to doříct, protože se znovu začal otřásat smíchy. Isabella divoce vrčela, ale vzlyky ji několikrát zkazily nával zuřivosti a projevily se mezi jednotlivým zavrčením spíš srandovně, než bojovně.
„-jeho kamarádka vlkodlak na něj ušila pěknou boudu! Jak mohl věřit psovi! Je vidět, že je starý jen několik málo dní.“ Znovu se začal smát, tentokrát tišeji.
Isabella toužila zemřít, odejít z tohoto odporného světa.
„Je vidět, že můj mladý Edward si nedal říct. Felixi? Demetri? Zabte ho, jestli bude Edward běhat po světě, bude příliš silný, a Isabella? Ta by tu s námi mohla chvilku zůstat.“ Viděla mu jasně na obličeji, že po ničem jiném netouží, než jí způsobit ještě víc bolesti.
Jamile se Demetri přiblížil k Edwardovi, Isabella začla ještě zuřivěji vrčet, skrčila se do obrané polohy a čekala na první výpad.
„Oh, to bude ale podívaná!“ zatleskal Aro a šel si sednout na svůj trůn. Demetri po Belle skočil, ale ona se stočila k levé straně, kdyby se nesnažila bránit Edwarda, šla by po něm, ale jakmile by se jen na půl metru od něj odplížila, Felix by ho zabil.
Chvíli si s ní jen tak hráli, ale později to Ara už začlo nudit a mávl na ostatní z jeho stráže, aby ji chytily, bohužel se jim to podařilo, divoce kolem sebe kousala a škubala, ale oni si nevšímali jejich marných pokusu, tři ji drželi, aby se nehnula ani o píď, nasměrovali ji hlavu k Edwardovu bezvládnému tělu. To už se Felix chopil příležitosti a trhal ho na kousky. Isabella to musela celé vidět, křičela bolestí a kroutila se v pevném sevření, aby mohla uhasit svou žízeň po pomstě. Jakmile Demetri házel kousky z Edwardova těla do krbu, který byl zabudovaný ve stěně, Isabella úplně povolila celé tělo, kdyby ji nedržely tři páry rukou, zhroutila by se k zemi.
„Tak,“ řekl spokojeně Felix a oprášil si ruce o sebe. Bella se dívala do ohně, který ji plnil otupělostí. Přála si skočit do ohně za ním, za svým andělem, být s ním navždy. Aro ji bránil nejen v její lásce, ale i v její smrtí. Naprosto rozhodoval o jejím osudě.
Celou dobu se dívala do ohně a nechala se pohltit veškerou svou bolestí. Nevnímala nic kolem sebe, neslyšela Arův veselý smích, neslyšela plameny, neslyšela ani své hlasité vzlyky. On je pryč! Je mrtvý! V otupělém stadiu se jí honily myšlenky, nestačila pochytit ani jednu, její reakce byly příliš pomalé, aby je zachytily.
Edwarda zabil vlkodlak. Tohle byla ta myšlenka, kterou nedokázala pořádně zachytit, byla jako voda a její mysl bylo síto, proplouvala jednotlivými dírkami, aniž by se nechala zachytit.
Luna mendax maximus, luna mendax maximus, luna mendax maximus.
„Nechci žít na světě, kde není on,“ zašeptala směrem k Arovi.
„Ale budeš muset, mé dítě!“ Sladký hlas zněl sarkasticky.
On tu už není, neměla ani čas ho poznat, neexistuje, jeho tělo je spáleno na prach a jeho duše? Měl nějakou duši? Zabila ho táto věta, zabije i ji? Když ji vysloví, dají jí Volturiovi smrt? Přestane je bavit vídat její tělo, které je v bezvědomí?
„Já se s ním setkám,“ zašeptala Isabella s takovou bolestí v hlase, že i jí samotné zněl cize.
„To jsem zvědav, jak.“ Radostný hlas Demetriho ji jen pobídnul.
„Luna mendax maximus!“ Tentokrát křičela, zvedla hlavu ke stropu a nechala se unášet vodou, která ji vedla k překrásnému snu. Je to skutečnost, šeptala jí voda. Otevřela oči, neodnášela ji voda, jak si myslela, byl to Edward, tiskl ji v náruči a běžel s ní.
„Edwarde?“ Nevěřícně na něj koukala.
„Ano, jsem to já, lásko! Vyhráli jsme, Volturiovi jsou zničeni!“ Zastavil se v lese a postavil ji na nohy, tiskl si ji na prsa a užíval si její přítomnosti.
„Edwarde, to není možné, musíme být oba mrtví.“ Zatřásla hlavou do stran, čekala, že se jí rozplyne jako duch, ale on tam stále byl.
„Nejsme mrtví, oba dva žijeme.“ Přesvědčoval ji a pak, velmi pomaloučku, políbil. Polibek byl jemný a něžný. Oplácela mu ho s vášní, ochutnávala jeho rty, hrála si z jeho jazykem. Ruce mu zapletla to vlasů a silně se k němu přitiskla. Mezi jednotlivými polibky ji šeptal sladká slůvka. Jejich city překypovaly láskou a oddaností.
Odtrhli se od sebe až tehdy, když uslyšeli v lese kroky. Oba se otočili, ale nepouštěli se ze svého sevření. Zpoza stromu vykoukla Edwardovi tolik známá tvář.
    „Talo!“ Vykřikl radostně, ale jakmile ji chvíli pozoroval, radost vyprchala z každého atomu jeho těla.
„Ty nejsi… mrtvá?“ Hlasitě polkl.
Tala se přiblížila k nim, na každého se dívala dlouhou chvíli, pak mu teprve odpověděla.
„Jsem.“ Znělo to prostě, přesto mělo toto slovíčko daleko větší váhu.
„To znamená, že jsme…“ Nechtěl to slovo říct nahlas, Tala věděla co má na mysli, proto mu odpověděla.
„Ano.“ Isabella se přitiskla pevně k Edwardovi, ten jí sevření oplácel.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nespavost 18:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!