Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 32. kapitola

30.08.2011 (11:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 44× • zobrazeno 4412×

„Tak nějak doufám, že tě zase proberu k životu,“ pronesl tajemně, až jsem se slabě zachvěla a začala přemítat, o čem to mluví. Copak se se mnou chce milovat? V domě, kde je můj otec a zřejmě i Jared? A navíc tak rychle? To přece ne... Najednou se mi zrychlil tep a dlaně se mi začaly potit.

Edward pootočil svou tvář směrem ke mně a bylo mi okamžitě jasné, že tenhle dokonalý poločlověk slyšel každičkou ztřeštěnou myšlenku, která se mi jen mihla hlavou. Veškeré jeho smysly se nyní zaobíraly mnou a já si uvědomila, že bychom se, díky jeho nepozornosti, mohli vymlít v první zatáčce. V jeho očích se zračila naprostá něha a pochopení, zatímco já musela vypadat jako ustrašený zajíc, který poprvé vystrčil hlavu ze své nory.

„Budeme si muset promluvit,“ pronesl tiše, ale nezněl ani kapku nervózně, zatímco já si mohla ukousat nehty. Po chvilce neúmyslné hypnózy se mi podařilo odvrátit pohled a ze svého okna jsem sledovala ubíhající vozovku a povědomé domy, zahalené do šera.

„Budu nahoře,“ sdělil mi, když se nacházel v mé těsné blízkosti a ladně rozepínal bezpečnostní pás. Rychle jsem vyskočila z auta a když jsem se ohlédla, Edward byl ten tam. Polilo mě horko... Věděla jsem, že jakmile překročím práh domu, bude mě dělit jen pár schodů od mého pokoje... Od pokoje, ve kterém se už jistě nachází Edward. Byla jsem přesvědčena, že na takovou událost se má dívka připravit a já připravená nebyla. Mé obavy byly silnější než cokoliv, co jsem kdy zažila, protože Edward byl zkušenější ve všech směrech a já byla jen hloupá panna, která mu nemůže vůbec nic nabídnout. Třeba to sám pochopí a ještě s křikem uteče.

Odemkla jsem a klíčky od náklaďáčku pověsila na háček. Boty jsem jen nemotorně skopla dolů a špičkou nohy je posunula do rohu. Uvědomila jsem si, jak mi za tu krátkou chvíli vyschlo v krku, a tak jsem si v kuchyni natočila vrchovatou sklenici vody.

„Volala paní Cullenová,“ pronesl odněkud táta, až jsem se úlekem zakuckala a trochu vody mi steklo po bradě.

„Pane bože, chodíš jako duch!“ vyhrkla jsem zděšeně a rukávem si otřela mokrá místa.

„Promiň,“ omluvil se upřímně a pak se na mě zahleděl, mám dojem, že poslední dobou na mě všichni koukají, „zdá se, že ty a Edward jste své rozpory vyřešili,“ konstatoval zvědavě.

„Zdá se...,“ odpověděla jsem neurčitě.

„Takže by tu Edward mohl trávit více svého drahocenného času,“ pokračoval v rozhovoru.

„I to je možné,“ zhluboka jsem si lokla a chvíli vodu v ústech převalovala, jako bych chtěla kloktat.

„Pokud tady bude, chci po vás, abyste se chovali slušně,“ řekl vážně a rty se mu zkřivily do přímé linky.

„Tati, tenhle rozhovor není vůbec nutný.“ Začínala jsem se bát, kam až tohle povede.

„Jen říkám, že Edward je dospělý muž, takže... kdyby moc spěchal... zkrátka ho obeznam s faktem, že tvůj taťka má brokovnici, kterou se nebojí použít!“ dokončil s úsměvem na rtech a neskrýval radost, jak bravurně tuhle konverzaci zvládnul. Já se však začínala bát, že i on mi už vidí do hlavy... Nebo byl snad strach na mně znát v takové míře, aby to prokoukl i můj, jindy naprosto nevšímavý, otec? Strašidelné.

„Jasně, tati, všechno mu řeknu a on se ode mě bude držet na vzdálenost padesáti metrů,“ řekla jsem ironicky, když už jsem stoupala po schodech do svého pokoje.

„Přesně tohle jsem měl v plánu,“ usmál se poťouchle a z lednice si vytáhl plechovku dobře vychlazeného piva. Pak kdo tu je větší schizofrenik, nejprve mi Edwarda téměř nutí a teď abychom podepsali nějáký pakt o sexuální zdrženlivosti, který by se mi v tuto chvíli hodil.

S hlubokým nádechem jsem se zastavila před dveřmi do svého pokoje a nervozně sevřela kliku.

„Tak jaké to bylo?“ ozval se za mnou Jared, který právě vyšel z sprchy, kolem boků měl omotaný ručník a druhým si sušil vlasy.

„Prosímtě, ušetři mě,“ pronesla jsem znechuceně a zakryla si dlaní přímý výhled, jako bych bránila slunci, které mi svítí do očí.

„Chudák Edward, takže si zase neštrejch? To si uvázal na nohu pěkně těžkou kouli,“ zasmál se z plna hrdla.

„Ve tvém případě bychom se bavili spíše o kuličkách,“ rozhihňala jsem se a když mu došel význam mých slov, zbrunátněl a okamžitě se na mě vrhnul, já však včas zmáčkla kliku a proklouzla do setmělosti svého pokoje.

„Zmije, vůbec nic nevíš!“ Jared bušil rozčileně na dveře. Pro jistotu jsem je zamkla a když jsem se otočila, spatřila jsem na posteli siluetu těla. Trochu jsem popošla a rozsvítila drobnou lampičku, které se podařilo zahnat tu nepříjemnou tmu a vytvořila romantické přítmí, což jsem neměla v plánu.

Edward mě sledoval a ve tváři měl pobavený výraz. Jen tak si lebedil v mých přikrývkách a opět je značkoval svou omamující vůní.

„Máš docela prořízlou pusu, o tom už jsem se párkrát přesvědčil na vlastní kůži,“ usmál se a na posteli se napřímil.

„Začal si,“ řekla jsem a pokrčila nervózně rameny a vysloužila si tak jeho další úsměv.

„Měli bychom si promluvit,“ pronesl stejně měkkce jako v autě a propaloval mě na chlup stejným pohledem.

„Já...,“ těkala jsem pohledem po pokoji a snažila se oddálit nevyhnutelné, „dáš mi minutku, ráda bych se osprchovala.“ Nečekala jsem na odpověď, popadla ručník a vystřelila z pokoje jako raketa. Jsi zbabělec a zbabělcem zůstaneš, co naplat, že ostatním naháníš hrůzu, Edward ví svoje. Celou dobu ve sprše jsem si nadávala a urážela sama sebe. Vysmívala jsem se vlastní hlouposti a kritizovala svou zbabělost. Počastovala jsem svou osobu snad veškerými neslušnými přezdívkami, jaké vás kdy napadly.

Pro všechny případy jsem si oholila nohy a vlasy umyla šamponem se zklidňujícími účinky, které jsem však nějak nepocítila. Pečlivě jsem se osušila – několikrát, a vlasy pomalu zbavovala kapiček vody. Když jsem se natáhla pro oblečení, s děsem jsem zjistila, že jsem si žádné nevzala!

„Na co jsi myslela, Swanová?!“ zanaříkala jsem v duchu a ručník si pevně přitiskla k tělu. Bezmocně jsem se rozhlížela po koupelně, jako by mě snad něco mohlo spasit a s potěšením musím říct, že dnes stáli všichni svatí při mně. Na věšáku u vany byl můj župan, který jsem ráno naštěstí neodnesla s sebou. Rychle jsem si jej navlékla, obě strany překřížila a pevně zavázala k sobě.

Když jsem svůj vzhled shledala ucházejícím, odhodlala jsem se jít vstříc svému osudu.

„Jdeš spát?“ zeptal se táta, který mě opět vyděsil téměř k smrti.

„Kdy se z tebe stal duch?“ ptala jsem se a držela se za srdce, které mi v hrudi burácelo jako o život.

„Nemáš čisté svědomí... děje se něco?“ ptal se starostlivě.

„Ne, všechno v naprostém pořádku, jsem jen unavená... dobrou, tati,“ řekla jsem rychle a otevřela dveře svého pokoje, ale jen tak, abych se jimi mohla protáhnout.

„Dobrou noc, holčičko,“ usmál se a zapadl do své ložnice na opačné straně schodiště.

S úlevou jsem dveře přibouchla a zády se o ně opřela, okamžitě jsem zamkla a v pokoji se snažila najít Edwarda.

„Děje se něco?“ objevil se z ničeho nic vedle mě a já málem vyjekla. Ostatní by si měli uvědomit, že i teenager může mít infarkt. „Srdce ti tluče jako zvon,“ poznamenal.

„Jsem v pořádku,“ usmála jsem se a ruce si skřížila na prsou.

„Takže už si můžeme promluvit?“ začal tu stejnou písničku už po několikáté a přitom se tajemně usmíval. „Nebo máš snad další výmluvu? Přísáhám, že nekoušu,“ zvedl dlaně do úrovně svých očí, jako když se trestanci vzdávají.

„Vtipné...,“ zaksichtila jsem se a pak si uvědomila, že mám na sobě jen ten zpropadený župan, „vlastně, uvítala bych, kdyby ses na chvíli otočil... Zapomněla jsem si oblečení,“ poukázala jsem na svou garderobu.

„Není potřeba,“ odpověděl jen tak, vzal mě do náruče a odnášel k posteli.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 32. kapitola: