Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 13. - Zpráva

08.01.2010 (18:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5296×

Kapitola 13. – Zpráva

Pohled Edwarda.

Jakmile jsem zjistil, KDO mi píše, aniž bych četl CO, odhodil jsem mobil na postel. To už na mě bylo moc. Co mi asi tak může chtít? Zavřel jsem oči a snažil se usnout. Ne, nebudu to číst, spím.

Sakra. Vzal jsem mobil do ruky a otevřel zprávu.

„No to snad ne,“ skoro jsem zakřičel. Po chvíli přiběhla rozespalá Kate a posadila se ke mně na postel.
„Co se děje Edwarde?“ zeptala se s obavou v hlase.
„Bylo to tak nahlas? Co naši?“

„Myslím, že spí. Tak co se děje?“ ptala se naléhavě.
„Čti,“ podal jsem jí mobil. Přečetla si zprávu a podívala se na mě.

„To je snad jen blbá sranda, ne?“ zeptala se šeptem.

„Kate, obávám se, že to není sranda.“

„Řekneš to Belle?“

„Víš, nechci, aby cokoli ohrozilo náš vztah. A z tohohle cítím průšvih. Takže si myslím, že bych jí o tom měl říct. Třeba se nám společně podaří vymyslet, jak to jednou pro vždy ukončit.“

„To by mohlo klapnout,“ mrkla na mě.

„Díky a nezlob se, že jsem tě vzbudil. Měla bys jít spát, ať ráno vstaneš do školy,“ řekl jsem.

„Edwarde, znáš nějak víc… Rileyho?“ překvapila mě náhle otázkou. Trochu se u toho začervenala a sklopila zrak.

„Znám ho jen trochu. Na těláku jsme spolu prohodili pár slov. A na parkovišti se jen zdravíme. Tobě se líbí, co?“ usmál jsem se na ni.

„Ty sis toho všiml? No… fakt se mi líbí. Ale nevím, jestli je to vzájemné,“ řekla a očima hypnotizovala moji peřinu. Byla roztomilá.

„A co kdybys ráno nespěchala hned na vyučování a zkusila se s ním dát do řeči?“

Podle jejich pohledů, kterých jsem si všiml při seznamování před školou, jsem byl přesvědčený o tom, že se Rileymu také líbila.

„Hmm… můžu to zkusit,“ pronesla zamyšleně a dodala, „teď už jdu ale vážně spát nebo mě budeš ráno tahat z postele. Dobrou Edwarde a také díky,“ zasmála se a odešla z mého pokoje.

Ráno jsem si hodil rychlou sprchu a oblékl si na sebe tmavomodré rifle a tu novou košili od Belly. Původně jsem si ji chtěl vzít až v pátek do klubu, ale Kate mě ukecala, že když si ji vezmu na sebe dnes, udělám tím Belle určitě radost. Tak jsem si ji vzal.

Během chvilky jsme dorazili na parkoviště. Bellino auto tam zatím nebylo. Čekal jsem, že se Kate sebere a půjde na hodinu, ale ona si sedla na nedalekou lavičku a vypadalo to, že čekala na Rileyho. Když si všimla, že na ní zírám, vyplázla na mě jazyk a pak se začala smát.

Opřel jsem se o přední dveře Volva a čekal, až dorazí Bella. Pokud jsem si s ní měl promluvit, musel jsem to udělat co nejdřív, protože čas byl teď můj nepřítel a hrál se mnou nějakou pitomou hru. Naštěstí jsem s ní měl hned první hodinu.

Netrvalo to dlouho a viděl jsem Bellu a její sourozence, jak vjíždí na parkoviště. Vystoupili z aut, pozdravili mě kývnutím hlavy a všichni se krom Belly a Rileyho vydali na svoje hodiny. Bella šla pomalu ke mně a se zájmem si mě prohlížela. Podíval jsem se v rychlosti na Rileyho a viděl jsem, že jde směrem k lavičce, kde seděla Kate.

Upřel jsem svůj zrak zase zpátky na Bellu. Zastavila se kousek ode mě a sjížděla mě pohledem od hlavy až k patě. Natáhl jsem k ní ruku a ona přišla blíž. Chytil jsem ji v pase a přitáhl si ji těsně k sobě.

„Co tak koukáš?“ zeptal jsem se jí a cukaly mi koutky.

„Jen jsem si říkala, co to tady na mě čeká za hezouna,“ zasmála se.

„Jestli jsi tím hezounem myslela mě, tak jak víš, že jsem čekal zrovna na tebe?“

Nahodila uražený pohled a snažila se mi vykroutit. Já jsem jí ale nehodlal pustit. Prsty jsem jí zvedl bradu, aby se mi podívala do očí.

„Ty jsi blázínek,“ řekl jsem jí něžně. Pohladil jsem ji po tváři a lehce ji políbil.

„Měli bychom jít na hodinu. Nebo zase přijdeme pozdě,“ pronesla. Vzal jsem ji za ruku a společně jsme šli do třídy.

Sedli jsme si na naše místo a já jsem přemýšlel, jak jí říct to, co mě tížilo. Když vešel do třídy učitel a začal vykládat cosi o parazitech, přisunul jsem si židli blíž k ní a chytil jsem ji za ruku.

„Bello, musím ti něco říct,“ pošeptal jsem jí. Podívala se na mě s přimhouřenýma očima. Přemýšlel jsem, čím začít. Napadlo mě, že bych jí mohl v první řadě ukázat tu zprávu. Vytáhl jsem z kapsy mobil.

„Přečti si prosím tuhle zprávu a já ti to pak vysvětlím,“ řekl jsem šeptem a podával jí mobil. Koukala na mě nechápavě. Pak ale sklonila hlavu a četla. Díval jsem se na mobil a znovu si četl tu zprávu:

Ahoj Edwarde, asi si rikas, proc ti pisu, ale mam pro tebe informaci, která te bude urcite zajimat. Victoria se chlubi po skole, ze ma koupenou letenku a jede za tebou. Ptal jsem se ji, kdy presne leti, ale nechtela mi to rict, ze bych ti to pry mohl prozradit a ona te chce prekvapit. Vis, ze je schopna cehokoliv, takze ji cekej. Za tamto se znovu omlouvam, byla to blbost. Ztratil jsem nejlepsiho kamaráda, ale muzu si za to sam. Mej se, James.

Bella zírala na mobil. Pak mi ho podala a zatnula ruce v pěst. Že to nebude jednoduché, jsem věděl, ale tohle vypadalo hůř, než jsem čekal. Najednou se přihlásila.

„Co potřebujete Bello?“ zeptal se jí učitel.

„Mohla bych jít prosím na chvíli na vzduch? Udělalo se mi nevolno,“ vysvětlila mu. Koukal jsem na ni a nechápal, co to dělá.

„Edwarde, mohl byste doprovodit Bellu ven?“ zeptal se mě učitel.

„Samozřejmě,“ řekl jsem pořád nechápavě. Chytil jsem Bellu za pas a odcházeli jsme ze třídy. Když jsme byli před školou, namířila si to k lavičce. Sedl jsem si a zíral na ni.

„Bello, je ti fakt špatně?“ zeptal jsem se jí s obavou v hlase.

„Jedna jedna, Edwarde, dostala jsem tě. To máš za to ráno,“ řekla a zakřenila se.

„Ty jsi ale potvůrka,“ zasmál jsem se na ni. Fakt mě dostala.

„Říkala jsem si, že tady to bude lepší než se bavit ve třídě plné lidí. Tak o co jde? Kdo je James? A co s tím mám společného já?“ zeptala se na rovinu.

„Abych začal od začátku. Po tom rozhovoru u jezera jsem se rozhodl, že Vicky zavolám. A včera, když jste byly s holkama nakupovat, jsem jí volal. Jenže ona si asi pořád ještě myslí, že spolu chodíme,“ řekl jsem naštvaně. „Vysvětloval jsem jí, že je mezi námi konec, ale ona to zjevně nepochopila. Říkala něco o tom, že by ráda přijela, abychom si promluvili, ale já jsem jí řekl, ať na to zapomene. Jestli je pravda to, co psal James, čemuž bych se ani nedivil, tak tu může být dnes, zítra… Jo a James býval můj nejlepší kamarád ve Phoenixu, než mi s ním byla Vicky nevěrná,“ snažil jsem se jí vysvětlit. Tvářila se nechápavě.

„Aha,“ na chvíli se zamyslela. „Pořád ale ještě nechápu, jak v tom figuruji já.“

„Bello, myslíš, že by ses mohla chovat jako moje holka, kdyby se tu objevila Victoria?“ zeptal jsem se opatrně.

Podívala se na mě a vypadala, že přemýšlí. „Chovat se jako tvoje holka?“

Když mi to zopakovala, tak mi došlo, že to znělo, jako že ona pro mě byla… jen flirt? Já jsem vážně pitomec. Musím s pravdou ven.

„Bello, asi jsem se špatně vyjádřil. Já… jsem se do tebe zamiloval. I když se ti to může zdát divné, protože tě znám jen pár dní, tak je to pravda. A beru tě jako svoji holku. Jen jsem tě chtěl poprosit, aby ses ke mně jako MOJE holka chovala,“ zakroutil jsem hlavou. Co to plácám? Jak to mohla pochopit, když jsem těm slovům, co mi vycházela z pusy, ani sám pořádně nerozuměl.

Podíval jsem se na Bellu. Dívala se na mě zvláštním pohledem, pro mě úplně novým.

„Jako aby to viděla Victoria a dala mi… nám pokoj. Aby viděla, že už mám někoho jiného.“ Zamotával jsem se do toho čím dál tím víc. Proč jsem jí prostě neřekl, že ji miluji, že ji chci líbat a objímat a mít ji pořád u sebe a že chci, aby tohle všechno Victoria viděla a konečně snad pochopila, že je pro mě jen minulostí?

Měřila si mě pohledem a z tváře ani očí jsem jí nedokázal přečíst vůbec nic. Najednou se na mě nádherně usmála.

„Nezdá se mi to divné,“ pronesla s úplným klidem. Zíral jsem na ni s vykulenýma očima.

„Ty jsi pochopila, co jsem se ti tady zmateně snažil říct?“ zeptal jsem se udiveně.

„Pokud jsem měla pochopit to, že ses do mě zamiloval, bereš mě jako svoji holku a rád bys, aby tohle Vicky viděla a došlo jí, že chodíš se mnou, tak ano, pochopila,“ popsala stručně to, co jsem já popisoval souvětím, které mi nedávalo smysl. Pořád jsem si ale nebyl jistý, jak brala ona mě. Takhle to vypadalo, že mi udělá laskavost a bude se mnou před Vicky hrát mou hru. Ne, musela to cítit stejně jako já. Když mě líbala, cítil jsem z toho polibku něco víc, než jen touhu. A říkala, že jí na mně záleží. Nebo byla tak dobrá herečka? Podíval jsem se jí do očí. Viděl jsem v nich… nevím, co to bylo.

Nevím, co viděla ona v mých, ale zvedla ruku a pohladila mě po tváři.

„Nikdy jsem k nikomu necítila, co cítím k tobě. Je to pro mě nové, ale myslím, že i já jsem se do tebe zamilovala, Edwarde. A pokud se nám o naší lásce podaří přesvědčit Victorii a dá nám pokoj, tak budu šťastná,“ nahnula se a políbila mě na rty.

Pohled Belly.

Dívala jsem se na Edwarda. Řekl právě, že se do mě zamiloval a bere mě jako svoji holku? V duchu jsem se usmívala. Poslouchala jsem jeho další slova a nechápala jsem, o čem to mluvil. Pravděpodobně se chtěl před tou… tou… Vicky promenádovat se mnou a tím jí ukázat, že u něj nemá šanci. Byl tak sladký, jak se v tom motal.

„Nezdá se mi to divné,“ řekla jsem. Koukal na mě vykuleně.

„Ty jsi pochopila, co jsem se ti tady zmateně snažil říct?“ divil se.

„Pokud jsem měla pochopit to, že ses do mě zamiloval, bereš mě jako svoji holku a rád bys, aby tohle Vicky viděla a došlo jí, že chodíš se mnou, tak ano, pochopila,“ snažila jsem se říct úplně v klidu. Vypadal tak zmateně chudáček. Už jsem ho nemohla dál trápit.

Pohladila jsem ho po tváři. „Nikdy jsem k nikomu necítila, co cítím k tobě. Je to pro mě nové, ale myslím, že i já jsem se do tebe zamilovala, Edwarde. A pokud se nám o naší lásce podaří přesvědčit Victorii a dá nám pokoj, tak budu šťastná,“ řekla jsem a dala mu pusu.

Ne že bych byla nějak nadšená z toho, že se pravděpodobně setkám s tou… Victorií. A budu se muset hodně ovládat, abych jí neublížila. Protože už by to nemusela rozchodit.

„Myslíš, že udělá žárlivou scénu?“ zeptala jsem se. Jen abych tu žárlivou scénu nakonec nepředvedla já.  Co si ta holka o sobě vlastně myslí? A jak mohl Edward chodit s takovou krávou? Ona mu zahne a pak se chová, jako že se nic nestalo? V oblasti lásky jsem byla úplným nováčkem, ale tohle její chování bylo i na mě moc. Byla jsem zvyklá na různé projevy lásky od mých sourozenců, ale za tohle bych je roztrhala a spálila.

„Nevím. Přijde mi, že se hrozně změnila. Nebo taková byla vždycky a já jsem to neviděl. I to je možné,“ řekl mi nešťastně.

„Usměj se, prosím. Společně to zvládneme, uvidíš,“ snažila jsem se ho povzbudit. Povzbuzovala jsem tím vlastně i sebe.

Kapitola 12. - Nákupy - Shrnutí - Kapitola 14. - Čekání

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 13. - Zpráva: