Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 8.kapitola - Návštěva

30.08.2009 (21:30) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1630×

Za dva měsíce mi bude osumnáct. Moje rodina si zvykla na to že se nesměju i na můj zvuk. Dokázali rozeznat sarkazmus který byl nechtěný a taky který jsem si výslovně přála. Přes to všechno, jsem měla nejraději Jaspra. Vůbec mě neřešil a on jediný mi mohl říct ,,Vím jak se cítíš" protože on to věděl, ale nikdy mi to neřekl. Nikdy se mě nepokoušel utěšit. Cítil se mě ten smutek a cítil že by o to taky nestál. Díky tomu jsme se sblížili. Už pro mě byl jako bratr, stejně jako předtím Emmett a teď se jím stal zase. Už jsem si o něm nemyslela že je teplouš který ztrácí nervy. Emm byl velice klidný, v mezích. Párkrát jsem si s ním dala ty závody. Bylo to nějak nerozhodně. Ze čtyř závodů vyhrál dvakrát on a dvakrát já,takže. Rose už nebyla fiflena a Esme už nebyla ,,ta" v kolektivu. Oblíbila jsem si každého člena rodiny kapku zvášť. Pořád mi ale něco chybělo.

,,Ness, hádej kdo přijel" zeptal se mě nadšeně Edward.

,,Nevím, znám jen osum lidí"

,,Pche"

,,A já si myslel že si mě budeš pamatovat ve špatném a ty si mě nepamatuješ vůbec" zazněl za Edwardem cizí hlas. Ucítali jsem upíra. Otočila jsem se ke dveřím a začala vrčet.

,,Ale no tak přicházíme v míru"

,,Jane přestěň" zařval Edward a Bella najednou.

,,Ty jsi Jane?" zeptala jsem se otráveně postavy. Někdo se zasmál a vyspoupil spoza Edwarda.

,,Ne, jsem Aro Volturi" A co má být? nejakej pitomej upír! Edward mě propálil pohledem. Aro byl docela velký a strašně bílý, hnusilo se mi to. Vedle něj se oběvil další upír a za ním další dva ale mladší. Pokynula jsem k nim bradou. Aro pochopil.

,,Tohle je Marcus" ukázal na upíra vedle sebe se stejně papírovou barvou pleti. ,,A tohle je Jane a Alec" ukázal na upíry za ním.

,,Já se doufám představovat nemusím, jak vidím všichni mě tu znaj" řekla jsem s chtěnou sarkastyčností.

,,Ano, známe tě moje milá" Nejsem tvoje milá!

,,Tady máš menší dárek odemě a Marcuse" podal mi malou krabičku. Byl v ní velký prsten. Vykulila jsem oči. Taková obluda!

,,Líbí?" zeptal se Aro s úsměvem. Ano

,,Ano" odpověděl si sám na svoji otázku.

Aro se usmál a odešel dolů, za ním šel Marcus a Jane, Alec zůstal u mě v pokoji. Koukla jsem se na tátu a ten odešel za hosty.

,,Co chceš?" zeptala jsem se smutně.

,,Popovídat si" protočila jsem panenky.

,,O čem?"

,,Nevím, dlouho jsem tě neviděl, vyrostla si a to není zvykem" řekl nevině. Otočila jsem se dokola.

,,Teď si mě viděl, chceš ještě něco vědět?" Alec se na mě usmál. Oplatila jsem mu to zlostným zavrčením.

,,Jaký máš dar?" zeptal se. Můžu to říct? jestli ano zaklepej dvakrát nohou jestli ne tak zaklepej jednou pilně jsem poslouchala. Alec si to asi vykládal jako nesmělost před cizím a tak s úsměvem čekal. Ze zdola se ozvalo slabé ,,Ťuk, ťuk" povzdychla jsem si. Natáhla jsem k Alecovi ruku. Ten sebou trhl ale pak se mu úsměv rozlil po celém obličeji a přistoupil k ruce. Nevím co si myslel. Dotkla jsem se jeho obličeje a promítla mu scénku jak přišli do mého pokoje a pak jen jak ho vykopávám z mých dveří. Alec se hlasitě rozesmál.

,,Kdybych tě neznal řekl bych že jsi dcera od Emmetta"

,,Připadáti že se pořád směju?" zavrčela jsem.

,,Ne, ale vtipy děláš parádní"

,,To nebyl vtip, jestli mě budeš až moc otravovat tak že fakt vykopnu!" Alec stáhl úsměv do úzké linky a snažil se aby se nerozesmál. Pomyslela jsem na mladého upíra. Hahaha, to je teda moc vtipný ty si mi ale velký vtipálek co Alecu!

,,Hahaha, to je teda moc vtipný ty si mi ale velký vtipálek co Alecu! " vypálil ze sebe Alec. Teď už se nesmál a vypadal jako vyoraná myš. Připomělo mi to mě když jsem se probudila s kómatu. Bylo to na mě moc. Vzala jsem Aleca a vyhodila ho s pokoje. Rychle jsem otevřela balkón a rychle vyběhla ven na moje místo které jsem kdysi našla. Stejně jako tenkrát jsem si sedla ke studánce a začala brečet. Dnešek mi tolik připomínal den mého probuzení. Znovu zrození do smutného života. Rozvzlykala jsem se. Zachvíli jsem uslyšela kroky.

,,Ness co je?" zeptal se mě Alec.

,,Vypadni!" zakřičela jsem na něho.

,,Proč?"

,,Proč? to bych se měla ptát já proč mě sleduješ? vypadni s tohodle místa!"

,,Edward mě pro tebe poslal."

Jasně! nejsem debil zvedla jsem se. Propálila jsem ho pohledem měla jsem dost tohodle upíra a jeho přítomnosti. Rozběhla jsem se pryč. Slyšela jsem ho za sebou, nebyl tak rychlý. Byla jsem skoro u domu a najednou kolem mě bylo jen temno. Z venku se ozval hlasité zavrčení a pak žuchnutí, spolu s ním jsem taky začala vidět normálně. Koukla jsem se kolem sebe. U domu byli návštěvníci - Aro nesouhlasně kroutil hlavou - a moje rodina a pár metrů odemě ležel na zemi Alec a na něm Edward který řval.

,,Jane přestaň" zakřičela Bella a vlepila ji pohlavek. Jane zasyčela a naštvěně ji řekla.

,,Přestanu až pustí mého bratra"

,,Edwarde pusť ho" řekl Carslie.

,,Aro, zakaž jim používat schoposti na moji dceru" zavrčel Edward a s těmito slovy Aleca pustil.

,,Ona to chtěla vidět" bránil se Alec.

,,Jasně po ničem jiném jsem netoužila!" řvala jsem.

,,Přestaň za mnou chodit! otravuješ mě! si horší než psí ocas"

Alec se zatvářil uraženě a vyplázl na mě jazyk. Protočila jsem panenky a skočila do mého pokoje. Lehla jsem si do postele a zavřela oči všude jsem ho cítila. Někdo zaklepal na dveře a pak vešel. Otevřela jsem oči.

,,Ahoj Edwarde"

,,Ahoj, víš proč Alec za tebou pořád chodí?" zaskučela jsem.

,,Líbíš se mu"

,,Na to si přišel sám a nebo ti Marcus pomohl"

,,Vlastně kapku i Jasper"

,,Tati on je tak otravnej, kdyby nedolézal a tak"

,,Snaží se tě nějak zaujmout"

,,Stejnak s dětskem bych nechodila!" Edward se zasmál

,, S dětskem?"

,,Jo! neviděl si to? přišel za mnou tam kde vy máte zakázáno chodit a když jsem mu utekla tak mě násilím zastavil, pak se s toho snažil vykroutit a jaště vyplazuje jazyk"

,,Alice taky"

,,Beru ji taky jako tetu, sestru a dítě"

,,Hmmm... dobře, chceš se seznámit s Jane?"

,,Když nebude jako její bratr"

,,Neboj má Demetriho" další skvělý pár.

,,Ahoj Jane" pozdravila jsem ji slušně ale se smutkem.

,,Ahoj" usmála se na mě.

,,Nechceš se projít?" nabídla jsem ji.

,, Proč ne?"

vyšli jsme před dům a šli směrem k cestě. Pořád jsme si povídali.

,,Ness neuraž se ale, proč máš pořád smutný hlas a ani se nesměješ, když se podívám do minulosti smála ses i za války"

,,Promiň Jane, ale já nevím proč, před dvanácti lety jsem se probudila z kómatu a od té doby jsem se neusmála"

,,A neskoušla si přijít na to co ti chibí?"

,,Jo, ale neuspěšně" řekla jsem ještě smutněji než když jindy.

,,Dobře, o tví náladě konec diskuze" prohlásila pochvíli dětským hláskem. Jane se mi zdála bít docela milá a tak jsem se ji zeptala.

,,Budeme kámošky?" Nepotřebovala jsem Edwarda ani Jaspra abych si všimla že jí to zaskočilo.

,,Myslíš to vážně?" kdybych mohla zasmála bych se.

,,Jasně"

,,V tom případě ty nejlepší" usmála se na mě. No jedna z nejlepších ikdyž, Alice je sestra a teta, Rose to samé a Bella matka takže ano ty nejlepší.

,,Kdy odjíždíte?" zeptala jsem se.

,,Za dva dny" ,

,Aha" obě dvě jsme tam stáli jako hromádka neštěstí.

,,Ale co dva dny taky jdou" Jane přikývla.

,,Promiň už jsem unavená, půjdu spát, uvidíme se ráno" Jane se usmála. Objala jsem ji a pak vybehla do pokoje. Vklouzla jsem do pižama a když jsem zalehla, do pokoje mi vztoupil Edward.

,,Tak co říkáš na Jane?"

,, Je v pohodě"

Edward se mě naklonil a potichu zašeptal tak abych to slyšela jenom já.

,,Měla si slyšet co si myslela když ses jí zeptala jestli nebudete kamarádky" Nechtěla jsem přerušit atmosvéru tak jsem si jen pomyslela CO?

,,Cože? je padlá? myslí to vážně? já kamarády nemám jen Aleca a Demetriho. Opravdu chce být se mnou kamarádka? dyť já jsem hrozná, myslí si to o mě i Aro. Každý se mě bojí. Copak neví o mojem daru? a tak bych mohl pokračovat až do rána"

Je fajn udělat někomu radost když ji sám nemáš pomyslela jsem si žalostně. ,,Dobrou Ness" řekl nakonec Edward a zavřel dveře.

,,Dobrou Nessie" řekl dole Alec. Silně jsem se otřásla. Dívči hlas se zasmál.

,,Dobrou" pověděla Jane.

Asi po hodině když si každý kromě Edwarda myslel že spím, začal se Alec bavit s Jane.

,,Ty si mi ale povedená! já se s ní snažím sblížit chodím za ní jak pitomec a jsem po ní jen děcko a ty jsi  kamarádka, rovnou nejlepší"

,,Přestaň" vypískl Alec bolestně.

,,Přej mi bratříčku, tebe se nebojí celý zámek"

,,Jak to děláš?"

,,Nedolézám" vykřikla Jane.

,,Přestaň" začala pištět i ona.

,,Oba se uklidněte a neskoušejte na sebe svoje dary" přikázal jim Aro. Oba zavrčeli ale už byli zticha.

Začala jsem poslouchat jiný rozhovor.

,,Edwarde pojď sem" zavolal si někdo otce.

,,Co je Marcusi?"

,,Pamatuješ si můj dar ne?"

,,Ano, cítíš vzahy" řekl s klidem.

,,Dnes jsem hodně s toho cítil od Nessie"

,,Co ste mi slíbili?" zavrčel Edward.

,,Tohle ji ale nemůže nějak ublížit"

,,Dobře" procedil skrz zuby.

,,Mluv"

,,Nessie nemá ráda Aleca cítí k němu odpor"

,,To vím" zasmál se.

,,Má ráda Jane, díky jejich novemu vztahu, začíná přibírat na síle"

,,Jupí" zavýskla si Jane.

,,Miláčku neruš" pokáral ji medově Marcus.

,,Je tam ale ještě jeden cit"

,,Jaký?" zeptal se napjětě Edward.

,,Když jsem viděl tebe a Bellu bylo to o něco slabší pouto než má Esme pro celou rodinu, ale bylo to jen na vás tva tudíž neskutečně silné. Nessie cítí vícekrát silnější pouto než vy dva k někomu jinému, nevím ale ke komu" Edward zavrčel.

,,Myslím že by ste měli zjistit kdo to je a nechat je spolu ať jsou šťastni, tohle nemůžecítit jenom jedna strana" Co to je za blbost ? s nikým se neznám kromě mojí rodiny a Volturiovými

,,Nessie spi! hned" zakřičel Edward. Dole nastalo ticho. Zavřela jsem oči a vší silou se snažila usnout, nakonec se mi to podařilo. To co jsem slyšela včera jsem vypustila z hlavy.

Zašla jsem k sobě do skříně a vzala si nějaké šaty. Zachvíli někdo klepal na dveře.

,,Dále" řekla jsem rozespale.

,,Ahoj" usmála se na mě  Jane.

,,Ahoj, chceš něco půjčit na sebe?"

,,Proč?"

,,Víš u nás doma ,,vládne" Alice, radím ti podobrém nebo tě asi násílím obleče"

,,Haha" zasmála se.

,,Tak dobře, co mi doporučíš?" koukla jsem se na její postavu a vklouzla do mé skříně. Našla jsem černé tričko a k němu fialovou sukni.

,,Může být?"

Místo odpovědi mi vzala oblečení s ruky. Zamířila jsem si to do koupelny aby měla kapku soukromí. Když jsem vyšla měla oblečení už na sobě.

,,Skvěle ti padne" řekla jsem zase smutně.

BOŽE! jak já chci abych měla radostný hlas! tohle musí znít trapně!

Jane mě chytla za ruku a pomalu mě táhla do obyváku.

,,Jane, když nejsi v kápi vypadáš velice roztomile" zalichotil ji Aro.

,,Jestli chceš můžu ti pak nabalit nějaké oblečení " zasmála se Alice.

,,Dík Alice, ještě si to rozmyslím"

Šla jsem si sednout na koberec a pozorovala všechny upíry v domě.

,,Nessie?" zeptal se mě Aro.

,,Ano?" Otočila jsem se na něho. Aro se rozhlídl po místnosti a pak se ke mě naklonil.

,,Víš co mám za schopnost?"

,,Ne" řekla jsem lhostejně.

,,Umím číst myšlenky, jak ty co si myslíš ale taky ty co sis kdy myslela"

,,Jsi skoro stejný jako Edward"

,,Skoro, musím mít k tomu ale fyzický kontakt"

,,Zajímavé" otočila jsem se zpátky.

,,Zdáš se mi milá"

,,Jak se zdá tak všem" začala jsem ho ignorovat ale Aro se nedal. Přiklonil se k mému uchu a začal medově říkat.

,,Můžu zjistit co se ti stalo před kómatem, po čem se ti tolik stýská. Tvé vzpomínky budu vědět a taky ti můžu pomoc, jen pouhý dotyk" když to dořekl, celá jsem se napnula jako struna.

Měla bych spátky svůj život.

Oči se mi rozšířili div mi nevypadli z důlku. Seděla jsem jako omámená a přemítala jsem.

,,No tak, budeš vědět počem se ti z Forks stýská"

Au, to slovo mi bylo povědomé. Trhnutím jsem se otočila. Aro to nečekal a já ho při té příležitosti praštila. Celý se oklepal. Natáhla jsem k němu ruku. Pomalu se přibližoval, na vteřinu se jeho prsty dotkly mé dlaně, ale v tom sebou cukl.

,,ARO!" bože! zase Edward. Aro zvedl hlavu.

Klidně pokračuj poručila jsem Edwardovi.

,,Klidně pokračuj" Aro se usmál a chtěl pokračovat.

,,Nessie přestaň!"

,,Sám si slyšel že to chce tak co?" zeptal se šibalsky Aro.

,,Ness, ty jsi nechtěla ať ti lezu do hlavy chtěla si mít soukromí. Naučil jsem se vypouštět tvoje myšlenky pokud sis to opravdu přála a teď? necháš někoho cizího aby znal celý tvůj život na zpaměť?" Edward měl pravdu.

Povzdychla jsem si a stáhla ruku. Vstala jsem a odešla ven kde se právě rozpršelo.

,,Co ti Aro chtěl?" objevila se vedle mě Jane.

,,Chtěl mi něco prozradit s té doby kdy jsem byla šťastná když jsem žila někde ve" můj hlas se poprvé k téhle věte hodil byl zmučený.,,Forks" Doplnila mě  Jane.

Jane se usmála. ,,Já ti můžu říct pouze co si pamatuji z války"

,,Můžeš?"

,,Ano, tohle mi Edward zakázat nemůže nepoužiju na to svou sílu" Jane byla vážně chytrá.

Sedla jsem si na velký kámen.

,,Když jsme přišli na louku, sníh právě rozzstál. Mysleli jsem že bude všechno lehké ale když jsme uviděli vaši armádu, vědšinou talentovaných upírů a u nás jich bylo jen pár, byly jsme na rozpacích. Bella rozstáhla štít a nikdo se neopovážil zkoušet ho nějak překonat. Měla tě na zádech" usmála se při téhle vzpomínce.

,,Nebylo by to tak špatné, ale byli tam i vlci. Později tě Bella posadila jednomu vlkovi na záda. Divila jsem se jaktože na tebe nezaútočil a vůbec že na vaši smečku nezaútočil. Všichni byli nasměrováni jen na nás. Měli jsem nahnáno. Nediv se, dvacet upíru a dvacet vlků, komu by to nenahnalo strach? Claudius potom popadl Irinu -tu asi neznáš- a přede všema ji zabil. Všichni byli napnutí, jen ty ses usmívala jako sluníčko. Pořád úsměv na tváři, nikdy nemizící " s posledním slovem svůj hlas úplně ztišila.

Jane byla hodná, ale co by mi chybělo? město kde byla válka? nebo samotná válka? dvacet upírů? nebo nějací vlci? oni jsou naše potrava. Ty by mi rozhodně nechyběli.

,,Díky Jane, ale stejně jsem na nic nepřišla" Jane spadl úsměv a zatvářila se lítostivě, ale nakonec se zase usmála.

Neměla chybu, dokonalá kámoška.

,,Hned jsem zpět" řekla jsem jí a rychle skočila do pokoje. Jedním šťouchnutím jsem otevřela šatnu a šla ke šperkům. Pamatovala jsem si že mi Alice kdysi koupila náhrdelník který jsem si sama koupila.

,,Tadyje, mrška malá" zakřičela jsem za chvíli když jsem ho našla.

Byl to stříbrný řetízek a na něm překrásné srdíčko. V zadu bylo napsané zlatým, okrasným písmem forever. Řetízek jsem si schovala do dlaně a skočila s okna vedle Jane.

,,Co jsi našla?" smála se mi Jane.

,,To šlo tak slyšet?" zeptala jsem se nevěřícně.

,,Všechno slyším, všechno vidím"

,,Aha, jasně" zašklebila jsem se.

,,Otoč se prosím" Jane se otočila.

Upíří rychlostí jsem ji náhrdelník připnula ke krku.

,,To mi dáváš?" zeptala se mě nevěřícně.

,,Ano, mám stejný a teď když si má nejlepší kámoška" vsadím se že kdyby Jane mohla brečet rozbrečela by se štěstím. Nečekaně na mě skočila a objala mě.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 8.kapitola - Návštěva: