Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 31.- Smluva platí i pro tebe upíre!

28.11.2009 (14:45) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1321×

„Renesmee Cullenová kde si myslíš, že se plížíš?“ zasyčela na mě Alice ve dveřích, když jsem se snažila, o nepozorovaný úprk, ale zapomněla jsem že žiju mezi upíry.

„Hele.“ Vylezla jsem z okna a otočila se v šatech našeho modelu.

„Sedí ti, ale neodváděj rozhovor.“ Zamračila se na mě.

„Potřebuji si odskočit, ale slibuji, že do hodinky budu zpátky.“  Slíbila jsem a Alici se pomalu začalo rovnat obočí.

„Jestli ale budeš mít zpoždění, tak si pro tebe doběhnu!“

„Alice, jak víš kde budu?“ mrkla jsem na ní.

„Nevidím.“ Mrkla pro změnu na mě.

„Mě nevidíš nikdy.“ Vyplázla jsem na ní jazyk a vyskočila z okna.

„No počkej! To ti nedaruju!“ zakřičela za mnou.

Probíhala jsem, skrz husté porosty kopce, protože tam to bylo do La Push blíž. Když už jsem byla v lese nad La Push, zkroutila jsem svůj směr dolů a letěla jsem k hranicím vlkodlaků, odtamtud pak k Jackovi domů. Když jsem byla necelé dva kilometry za hranicemi, mezi stromy jsem viděla mihnout bílý flek. Leah. Jediné co mě napadlo bylo že se mnou bude chtít asi mluvit. Zastavila jsem se na místě a vlasy se mi přehrnuli před obličej a já se ztratila v lavině hnědé barvě.

Když se mi podařili dát za obličej, Leah už se tyčila nade mnou. Podle jejího výrazu, se ale nepřišla usmířit. Její velké vlčí oči byli zúžené do malinkých štěrbin, ústa v rovné lince a už vůbec fakt že se neproměnila, vypovídalo o tom,že nechce slyšet ani omluvy. Kdykoliv jsem udělala pohyb, Leah zaostřila a pozorovala mě nenávistným pohledem. Chvíli jsme tam stáli a Leah najednou začala na mě vrčet.

„Ahoj.“ Řekla jsem dost nahlas, abych přehlušila její vrčení , které zesílilo.

„Dovolíš?“ zeptala jsem se jí a pokusila jí obejít. Jen mi dala svoji mohutnou tlapu do cesty a zavrtěla hlavou.

„Leah jdu navštívit jen Jacka tak mě nech.“ Při jeho jméně zamručela ještě víc. Jako on by byl její kluk a já jeho milenka nebo co.

Z lesa se ozývalo další vrčení. Čokoládový vlk. Embry. Z jeho postoje jsem vyčetla, že asi nesdílí její myšlenky, ať jsou jakékoliv. Postavil se vedle mě a Leah to asi ranilo. Přece byl Embry její kluk a postavil se proti ní. Teď byla ještě více naštvaná a přikrčila se do bojového postoje se zrakem na mě. Vedle mě se ozvalo nesouhlasné mručení. Když Leah nepovolovala, zkusil to druhý vlk jinak. Přišel k ní a začal se o ní “otírat“ no prostě se začal k ní lísat, bohužel to nemělo ten správný účinek, protože perleťový vlk znechuceně zavrčel.

Čokoládový jako kdyby svěsil ramena a šel se postavit na původní místo vedle mě. Svalil svou obrovskou zadnici do země a podle jeho klidného ležérního postoje se nehodlal jen tak zvednout. Jako pravý vlk zaklonil hlavu a dlouze bolestně zavyl. Ohryzek mu přejížděl sem a tam po krku jak vytí opakoval. Bylo to hrozně bolestné, že jsem měla chuť si zacpat uši.

Perleťový vlk na něj zlostně štěkl a vypařil se. Zatím co čokoládový odběhl a místo něj přišel Embry.

„Ness chtěl jsem se ti omluvit za Leah.“ Zašeptal.

„Co to sní bylo?“

„Nechtěla tě pustit, jsi upír.“

„Jen z půlky a nikdy jsem tu neměla zakázáno chodit.“

„No, ale Leah po té včerejší hádce  se rozhodla přehodnotit své výpočty a řekla si ona je upír a upíři tu nesmí.“ Pokrčil rameny, jako kdyby to nebylo nad slunce jasné.

Z lesa se vynořili další vlci. Černý jako úhel, jeden flekatý, potom typicky šedý jako pravý vlk a na konec rudohnědý který se rozběhl ke mně a žďuchl do mě. Podívala jsem se na Embryho jestli to ví, ale on jen zakroutil hlavou a naznačil, jestli bych nechtěla vypadnout. Přikývla jsem a šla teda k tomu Jacobovi s samotným Jackem v patách.  

„Proč nás Emby volal?“ zeptal se mě už Jacob proměněný v člověka.

„Nevím, to si s ním potom vyříkáš ne? Vždyť kdy budeš zase vlk.“

„Asi až za týden. Vzal jsem si volno.“ Tak to bylo dobré, neskutečně dobré.

„Tak se to dozvíš za týden.“ Usmála jsem se.

„Vy jste se pohádaly s Leah?“ zeptal se najednou.

„Proč?“ zamračila jsem se.

„No když jsem se v tom spěchu měnil, tak nadávala nějaké holce.“

„A proč bych to musela být já?“

„Myslela si něco že jí tak nenávidí že jí přebrala Embryho?“ zeptal se.

„Aha a jako já bych měla Leah přebírat Embryho?“ zeptala jsem se sarkasticky a odfrkla si.

„Nejspíš ne. Ale ty mi neřekneš co se tam dělo?“

„Jacobe!“ zaúpěla jsem. „Přišla jsem tě navštívit a ty chceš po mě úplný blbosti.“

„Dobře, dobře. Jsem rád že jsi tady.“

„Moc se neraduj přišla jsem si pro auto.“

„Tak jen kvůli auta tu jsi jo?“ zasmál se.

„Ne a taky kvůli toho, abych ti oznámila že tě tři dny neuvidím, protože tu bude moje rodina.“

„Aha, tak to abychom toho teď co nejvíc využili že?“ mrkl na mě.

„No ani ne. Domluvila jsem se s Alicí a víš jaká je. Takže bych už měla jít.“ Řekla jsem.

„No jo vím.“ Řekl.

Roztáhl paže a já jsem mu vklouzla do obětí, abych mu ho oplatila. Jemně jsem ho políbila na rty a chtěla se odtáhnout, ale Jack mě držel tak pevně, že jsem narazila na jeho tělo. Oba jsme se tomu zasmáli. Jacob mě jednou rukou pevně svíral a druhou mi lehce zvedl hlavu. Přiklonil se a začal mě vášnivě líbat. Polibky jsem mu vřele oplácela. Taky jsem ho objala a jednou rukou mu prohrábla vlasy. Cítila jsem, jak se mu nepatrně zvedly koutky, ale nepřestával mě líbat. Přitáhl si mě blíž k tělu a pomalu začal sesouvat ruce dolů. Taky jsem se k němu přitiskla a ruku, co měl ve vlasech jsem pomalu spouštěla zase dolů k té druhé.

Jacob sjel jednou svou rukou k mému zadečku a tam ji prozatím nechal. Druhou mě stále pevně objímal a naposledy si mě k sobě ještě více přitiskl. Začala jsem pochybovat, jestli mu to vůbec šlo, protože mezi našimi těly nebyla ani malá skulinka. Ani vítr by tam nenašel cestu skrz.

Naklonila jsem hlavu tak, aby už mě nemohl líbat. Zůstal stát jako socha a ani se nehnul. Rty jsem mu přejela přes čelist a pokračovala to s nimi k uchu. Pak jsem lehce skousla jeho ušní lalůček. Jack zadržel dech a pak hlasitě vydechl. Začal mě líbat na krku a pomalu se přesouval k mé čelisti. Bylo to opravdu vzrušující.  Cítila jsem ještě jeden pocit, který jsem neuměla popsat. Který jsem nikdy v životě nezažila.

Jacob mi pomalu začal hladit stehno a zadeček. Jednou rukou jsem mu vjela pod triko, které neustále nosil a dlaní jsem obkreslovala jeho svaly. Uvažovala jsem, jestli jsem ho někdy viděla bez trika. Ani ano. I když se to snažil bravurně skrýt. Rukou mi taky začal kroužit na holém břiše, ale asi jsem byla více odkrytá. Přece jen jsem měla šaty.  Vážně to byl ten nejdokonalejší pocit, co jsem kdy zažila.  Pomalu jsem jela s rukou k jeho kalhotám.

Ten krásný pocit proťal děsivý zvuk mobilu. Zavrčela jsem a Jack se mnou. Asi se mu to taky dvakrát nelíbilo.

„Ano?“ zavrčela jsem do telefonu.

„Ness kde jsi? Chtěla jsem ti volat před pěti minutami, ale říkala jsem si. Ona je poloupír, nemůže být tak rychlá ale kde k sakru jsi?“

„Alice, no tak pojedeme o pět minut později, no bože. Tos mi musela vážně volat?“

„Abys věděla tak jo! Protože jestli nepřijdeš do pěti minut tak si tě jdu hledat a začnu v LaPush.“

„Jo jo rozumím už jdu.“

„No prosím a příště si odpusť ten tón.“ Řekla a zacvakla.

„Asi jsme to trochu protáhli co?“zasmál se mi do ucha Jake.

„Podle nich asi jo.“

„A podle tebe?“

„CO myslíš?“

„Ani ne.“

„Jak ve mně můžeš takhle číst? To nechápu.“

„Léta, léta a léta zkušenosti.“

„No jo.“ Zabručela jsem.

„Ness nebuď naštvaná na celý svět.“ Rýpl si do mě.

„Jsem naštvaná jen na Alici a na tebe.“

„Proč na mě?“ zeptal se nechápavě.

„Zaprvé že mě tak dobře znáš a za druhé… Co si o sobě myslíš? Jak mám přežít ty tři dny?“

„Chtěla si říct šest ne?“ zasmál se. Vykulila jsem na něj oči.

„Cože proč šest?“

„No musím si něco zařídit.“ Řekl a nervózně si prohrábl vlasy.

„Dobře.“ Propálila jsem ho pohledem.

Natáhla jsem se na špičky a Jake mi dal ještě pusu a pak z kalhot vysoukal klíče od mého porsche. Vzala jsem je a rychle šla do auta. No musela jsem uznat, že Jake to tu upravil teda slušně. Rozdíl by poznala jedině Rosalie. Nastartovala jsem motor a Jakovi rychle zamávala.

Vyjela jsem z La Push. Za chvíli mi bylo nějak divně. Když jsem věděla, že ho šest dnů neuvidím. Já ho asi vážně zabiju, kdyby tohle neudělal, tak by se mi určitě tolik nestýskalo. Pufff… no jo mám, teda mám e to těžký.  Pak tu byla Alice. Jak ráno volala určitě se mi už nebude mstít. Obě víme, že tohle byla její pomsta. Přemýšlela jsem tak usilovně, že jsem dokonce přejela zatáčku k našemu domu. Rychle jsem dupla na brzdu a stála. Ať si Alice ten kousek doběhne.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 31.- Smluva platí i pro tebe upíre!: