Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs. Láska 2: Nezkrotná Selena 1. kapitola

30.01.2011 (19:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2542×

1. Oslava

Selena:

S Ness jsme se vracely k nám domů. Lov byl zdařilý a nakonec jsme si užily ještě legraci. Ale před naším domem parkovalo policejní auto.

„Do háje, tentokrát to ta baba stihla nějak rychle,“ chytla mě Ness za ruku.

„Myslíš, že už tvého dědu zalarmovala?“ Doufala jsem, že ne.

„Tak to si piš,“ dodala.

Tiše jsme se vkradly do domu a snažily se proplout kolem kuchyně, ale mamče nic neujde.

„Okamžitě zpátky, mladé dámy!“ křikla na nás.

„Stalo se něco?“ dělala jsem jakože nic.

„Ahoj, dědo,“ přivítala se s dědou Ness.

„Volala mi paní Brownová!“ řekl pan Swan na rovinu.

„To tu ženskou nemůžete nechat na pokoji?“ pustila se do nás mamka.

„Jakou ženskou?“ přišel taťka z práce. Ten nás doufám podpoří.

„Paní Brownovou! Zase ji vyděsily a nakonec jí ještě tornádo odneslo toho jejího psíka na střechu! Chtěla volat hasiče. Naštěstí to tady Charlie zvládnul. Nechceš mi vysvětlit, Seleno, kde se tady, na Olympijském poloostrově, vzalo tornádo?“ křičela mamka dost hlasitě.

„Bylo jen malinký, že jo, Ness,“ otočila jsem se na svou přítelkyni.

„Úplně malinkatý,“ přitakala mi.

„Už aby ta baba umřela, přesluhuje tady docela dlouho,“ přitakal i táta.

„Vy jste se na mě snad domluvili? A jak já se teď na tu ženskou mám podívat a nezačít se smát, už teď se na mě kouká skrz prsty! Prej krmíme vlky! To mi minule řekla v obchodě. Několikrát je tady viděla! Nemohli byste být, vy dva, nenápadnější?“ rozjela se mamka.

„No tak, Sam. To chce klid, za chvilku se tomu jen zasměješ,“ objal ji táta a políbil ji do vlasů.

„Máš štěstí, že máš dnes narozky, příště to bude domácí vězení!“ ukázala na mě.

„Renesmé, odvezu tě. Ještě musím prásknout tebe,“ řekl na rovinu pan Swan Nessie.

„Doufala jsem, že mě ušetříš!“ nakrčila nos.

„Ani náhodou, jdeme!“ vyvedl ji jako trestance.

„Uvidíme se večer! Pa, Sel!“ houkla na mě, ještě ve dveřích.

Renesmé:

„Dědo, proč mě vlastně chceš naprášit, mamka stejně paní Brownovou nezná,“ zkusila jsem ho přemluvit.

„To by ses divila, jak dobře ji zná!“ Víc neřekl, blížili jsme se k našemu domu.

„Zase něco provedla?“ zeptala se má prozíravá maminka. Zatvářila jsem se jako andílek.

„Napadly se Selenou psa paní Brownové!“ prásknul nás vážně děda. Ale maminčina reakce mě překvapila. Vyprskla smíchy.

„Ta stará semetrika ještě žije? Pamatuju si, jak jsme jí na řídítka s Jakem nalepili žvejkačky, ta řádila,“ dodala k tomu. Takže průšvih asi nebude.

„Myslel jsem si, že bude tvá reakce taková,“ usmál se děda.

„Ale to neznamená, že vyvázneš bez průšvihu, princezno!“ ukázala na mě prstem mamka.

„Budu mít domácí vězení?“ zkusila jsem tipnout.

„Ne! Máš zákaz sledování sportu s Emmettem!“ Vykulila jsem na ni oči. Moje nejoblíbenější činnost, když jsem byla bez Sel!

„Ale mami, to nemůžeš!“ protestovala jsem.

„Jsem tvá matka, můžu!“ dodala přísně. „Teď se jdi převléknout! Šaty máš přichystané!“

„No jo,“ přikývla jsem. To jsem zvědavá, co mi Alice vybrala za model.

Šaty dle očekávání, Alice se prostě vyzná! Byla jsem převlečená a připravená během chvilky, vzala jsem dárek pro Sel a sešla jsem dolů do obýváku, kde už čekali všichni ostatní – děda, mamka s taťkou, Leah a bráška Charlie.

„Jedu s dědou!“ oznámila jsem hned, nikdo neprotestoval.

Vyrazili jsme do rezidence Cullenových, kde byla připravená oslava.

Selena:

Netrpělivě jsem vyčkávala, až dorazí Ness, byla jsem bez ní chvilku a už mi chyběla. Je jako sestra. Mezitím dorazili kluci ze smečky. Z nich jsem měla nejraději Setha, byli jsme taková nerozlučná trojka, ještě s Nessie.

„Všechno nejlepší, Sel!“ objal mě Seth.

„Díky, Sethe!“ políbila jsem ho na tvář.

„Tady jsem ti něco vlastnoručně vyrobil.“ Podal mi zabalenou krabičku.

„Co, to je?“ Rychle jsem ji rozbalovala.

„To je nádhera,“ rozzářily se mi oči. V krabičce se ukrýval vyřezávaný lísteček s vypáleným vlkem. „Děkuju moc, Sethe!“

„Sel! Tady jsi, hledám tě snad všude a vy se tu se Sethem zašíváte!“ objala mě Ness.

„Podívej!“ ukázala jsem jí dárek od Setha.

„Je krásnej,“ rozplývala se nad ním, „a když už jsme u toho, tak na,“ podala mi pečlivě zabalenou malou krabičku.

Měla jsem trochu větší problém s rozbalením, ale nakonec se povedlo. Byl to řetízek.

„Takže jste se domluvili?“ uhodla jsem hned.

„Tak trochu, nevím, jestli to jemné stříbro k tomu dřevu půjde,“ zaváhala Ness.

„Neurážej můj dárek!“ naštvalo to Setha.

„Ne, má pravdu! Že se nestydíte, takhle pokazit můj dárek! Vůbec to k sobě nejde,“ zkusila jsem lístek na řetízek navlíct. Ness se Sethem na sebe mrkli.

„Teď jsi nám to zbaštila, že?“ smál se Seth. „Dřevo, jedině na kůži!“ podal mi ji.

„Fakt vtipný! Už jsem myslela, že na vás pošlu Alice, aby vás naučila něco o doplňcích!“ smála jsem se taky.

„A tady něco k tomu řetízku. Je to symbol pro tvůj oblíbený živel!“ mile se na mě usmála Nessie.

„Vzduch alias vítr! Je to nádherný, moc vám děkuju!“ objala jsem je oba najednou.

Tyhle dva dárky přesně vyjadřovaly mou podstatu.

„Pojďte za ostatníma!“ přišla nás napomenout Alice.

„Už jdeme,“ řekla jsem s nadšením. Milovala jsem oslavy a hlavně moje.

„Všechno nejlepší!!!“ vykřikli všichni, když jsem vešla. Pak začaly gratulace a předávání dárků. Byla jsem maximálně zvědavá!

Dárky byly obvyklé – převážně oblečení a šperky. Ale od Emmetta jsem dostala klíčky od auta!

„Já mám auto?“ řekla jsem nadšeně, Ness už auto měla, protože už dávno vypadala na osmnáct, ale u mě táta čekal na šestnáctiny a až si udělám řidičák.

„Zbytek dostaneš až po řidičáku!“ dodal ke klíčkům Emmett. Byl to nejmilejší strejda na světě!

„Kujuuu!“ objala jsem ho.

Poslední dárek byl od Carlislea a Esmé. Byli jsme na něm domluveni předem, ale mamce jsme se to báli říct. A bojím se i teď. Pomalinku jsem ho rozbalovala. Mamka stála vedle mě a určitě tu letenku uvidí.

„Proč myslíš, že by měla letět do Florencie,“ řekla naštvaně máma.

„Mami!“ okřikla jsem ji.

„Chci ji vzít do Volterry!“ oznámil jí šetrně.

„Absolutně ne!“ Byla fakt naštvaná. Všichni čekali, jak tahle hádka skončí.

„Mně se to taky nelíbí!“ přidal se táta.

„To není fér! Já chci poznat svět!“ protestovala jsem.

„Pojedu s ní a vezmeme i Renesmé, můžeš letět taky. Nic se jí nestane, Aro má z nás strach. Máme převahu, nic si nedovolí. Samantho. Mohla bys mu odpustit!“ přemlouval ji děda.

„Ne! Pořád se mi to nezdá, kdo ví, co si na nás chystá, nenechá to jen tak, že jsme ho odsud sprostě vykopali.“ Měla strach, bylo mi jí líto. Věděla jsem, jak jí Aro ublížil.

„Je to víc, jak šestnáct let. To už by zaútočil a navíc, už jsem to s ním domluvil,“ přitvrdil trochu.

„A co škola?“ myslela mamka na všechno.

„Tam už jsem ji taky omluvil. Letenka je na zítra.“ Byl připraven na všechno.

„Bez našeho souhlasu?“ začal pro změnu táta.

„Je mi to líto, Jacobe, ale jinak byste ji nepustili. Nerad dělám věci za zády těch, kterých se to týká nejvíc,“ řekl upřímně.

„Tak fajn! Ale jedu taky!“ řekl najednou táta.

„Co? Ty chceš vydržet v upířím hradě?“ vyděsila se mamka.

„Myslím, že to zvládnu, chci mít Selenu pod dozorem!“ stál si za svým.

„Chci jet taky!“ hlásil se Seth.

„Tak to ani náhodou! Máma by se zbláznila!“ zchladila jeho nadšení Leah.

„Takže pojedu já, Selena, Renesmé, Sam s Jakem, Bella s Edwardem a co ty, Charlie?“ obrátil se ještě na Nessiina bráchu. Ten se nejdřív tázavě podíval na Leah, ale ta jen přikývla.

„Takže je nás osm, naštěstí jsem letenek rezervoval víc,“ usmál se spokojeně děda Carlisle.

Pak se postupně zase rozjela zábava. Tančilo se a povídalo a já přemlouvala Emmetta, aby mi ukázal mé nové auto. A pak za mnou přišel Seth.

„Sel, já nevím, jak přesně začít,“ sklopil zrak.

„Sethe, taky mi budeš chybět, ale je to jen na měsíc!“ objala jsem ho.

„No, to ty mě taky a víc, než si myslíš. Já, já…“ Odmlčel se a mě to došlo. Proč jsem si toho nevšimla dřív. Vždyť on už ke mně necítí jen přátelství.

„Sethe, pro mě jsi víc, než jen obyčejný kamarád. Mám tě ráda, ale láska to není. Nechme to tak, prosím. Ještě pořád se můžeš otisknout,“ dala jsem mu naději.

„Jo, já vím, proto jsem se ti to bál říct. Asi už bychom se otiskli, kdybychom k sobě patřili. Zvládnu to, ale budete mi chybět, vy dvě!“ kývl směrem k Ness. Pak jsme šli tančit a užívali si zbytek společných chvil před odletem.

1. série / 2. kapitola >

Doufám, že se Vám začátek pokračování zamlouvá a že mi napíšete, co si o tom myslíte.

Vaše Jeanine.

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs. Láska 2: Nezkrotná Selena 1. kapitola: