Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč III - 18. kapitola

Němý pláč III - 18. kapitolaJeho pohyb byl plynulý a pomalý. Zaťala jsem zuby a nechala se od něho pohladit. Co bych před časem dala za jeho jediný dotek a teď? Ne, Edwarde, já tady nebudu ta slabá. Nebudu! Už jsi mi ublížil dost. Pomstím se, pak seberu svoji dceru a opustím tě!

EDIT: Článek neprošel korekcí.

III – 18. Kapitola

„Tady šerif Swan, s čím mohu pomoci…“ Jeho hlas mi zněl velice skleslý, až mě na jeden moment popadl strach, že se něco stalo.

„Ta -“

„Promiňte,“ skočil mi rychle do řeči, sotva jsem otevřela pusu, „přepojím vás na kolegu.“

„Ale, ta -“ Tati. Nenechal mě nic říct a moje slova vyzněla na prázdno. Místo něho se ve sluchátku ozval další známý hlas.

„S vámi mluvit nechci,“ štěkla jsem podrážděně do telefonu.

„Zase vy? To toho už nemáte dost? Tady je policejní stanice a ne zábavní park, kde si můžete z policajtů tropit žerty!“ rozčiloval se, až bych se vsadila, že je na tom druhém konci úplně rudý vzteky.

„Jen chci mluvit se svým otcem. Řekněte mu, že volá Bella,“ snažila jsem se o klidný tón, abych už konečně dosáhla svého.

„Tak slečno, teď mě dobře poslouchejte. Jeho dcera - Isabella zemřela před čtrnácti dny při automobilové nehodě. Byla tam s ní i její, ani ne roční, dcera. Charlieho to dost sebralo, pokud máte v těle alespoň kousek citu, necháte mrtvé spát a budete mít úctu s pozůstalými!“ Zavěsil.

Držela jsem v ruce sluchátko a nebyla schopná pohybu. To, co ten chlap řekl, mi naprosto vyrazilo dech. Něco mi říkalo, že snad ani nežertoval. Jeho slova zněla naprosto vážně. Nebyl to vtip. Až když jsem na rtech ucítila slanou příchuť, uvědomila jsem si, že pláču. Nic mi nedávalo smysl. Naprosto nic!

Hlavou mi najednou prolétlo tolik myšlenek a poznatků… Rozbolela mě hlava. Proč to ten fízl říkal? Proč? Vždyť tu stojím živá a zdravá, a stejně tak je na tom i moje malá holčička. Žije!

„Jste v pořádku?“ Položil někdo ruku na mé rameno a já se lekla. Byla to ta recepční. Podle všeho už na mě nějakou dobu mluvila. Až teď mi došlo, že pořád svírám ten telefon u ucha. Rychle jsem se snažila položit sluchátko, ale ruce se mi tak třásly, že jsem nebyla schopná trefit se na správné místo.

„Udělám to,“ nabídla se slečna, vzala mi ho z dlaně a zavěsila. „Měla byste se posadit, dokud pro vás nepřijde váš manžel.“ Zůstala jsem na ni zírat jako na zjevení. Potřebovala jsem chvilku, než můj mozek zpracoval, co říká.

„Sakra,“ ulevila jsem si, když se mi před očima začaly mihotat tmavé skvrny. Neměla bych se tolik rozčilovat. Nedělá mi to dobře. Snažila jsem se vydýchat náhlou nevolnost, posadila se do nejbližšího křesla a opřela se. Bylo mi doopravdy špatně.

Mrtvá! To jediné slovo mi pořád znělo v hlavě. Mrtvá! Já jsem mrtvá! Neživá a pohřbená. Slzy se mi řinuly proudem po tváři, oči mi natékaly a nos jsem měla neustále plný a jeden kapesníček mizel za druhým.

Nádech, výdech… Bello, dýchej! poroučela jsem si. Ale vůbec to nepomáhalo. Potřebovala jsem se o všem přesvědčit. Ověřit si to všechno! Rozumně myslet. Poslední, co jsem doopravdy potřebovala, bylo obvinit svého manžela z nějaké nekalosti, jen proto, že jsem mu nevěnovala dostatek důvěry. Postavila jsem se na nohy, které mě sotva udržely a ignorovala mírně houpající se podlahu.

Za pár minut jsem měla jasno. Jeden ochotný pán v hotelové kavárně mi zapůjčil svůj notebook. Bylo naprosto jednoduché si najít na internetu Forkský týdeník a přečíst si v minulém čísle svůj nekrolog, dokonce se našlo i pár fotografií z nehody.

Mladá matka zahynula i se svou dcerou…

Jak mi to mohli udělat?! Takhle za zády! Věděli, že já to nechci. Poslední dobou se událo tolik změn...

„Bello…“ Spatřila jsem blížící se postavu Edwarda, která mě hledala v hale a já rychle vrátila přenosný počítač pánovi, jako bych dělala něco zakázaného. Jakmile Edward uviděl můj uslzený obličej, rozeběhl se ke mně a zavrčel na chlapa sedícího vedle mě.

„Ublížil ti?“ dotazoval se až příliš ochranářsky a objal mě okolo ramen.

Muž vedle mě viditelně zbledl, na očích mu byl vidět strach z Edwarda a zmatení z jeho reakce.

„Edwarde, ne!“ Postavila jsem se rychle na nohy, ale to jsem neměla dělat. Síla ve spodní části těla mě opustila, kolena se mi podlomila. Kdyby nebylo pohotové Edwardovy reakce, skončila bych na zemi.

„Není mi dobře,“ zaskuhrala jsem k němu a cítila, jak mě tělo neposlouchá. Všechno okolo mě začala tancovat a shromažďovat se v rychlém tempu. Snažila jsem se potlačit přicházející tmu a uvědomovala si, že i když s ním nechci odejít, tak musím. Nenechám mu svoji dceru!

Proč mi to udělal? Proč mě donutil, ať mu odpustím a znovu se do něj zamiluji?! Proč mi zase tak ublížil? A já naivní hloupá jsem si myslela, že už bude všechno v pořádku. Vlastně jsem se těšila na den, kdy mě konečně požádá o ruku… A teď? Nenávidím tě, Edwarde Cullene! Nenávidím!

„Potřebuju na vzduch,“ šeptla jsem k Edwardovi, který mě pevně svíral. Opatrně mi prsty odsunul vlasy z obličeje a setřel mi pár slaných kapek z tváří. Pak si mě vyhoupl do náruče.

Chladný vánek táhnoucí se ulicemi mi ovíval tvář a já mu ji ještě více nastavovala. Edward mě nesl ulicí a ještě více si mě tiskl k tělu, jakoby se mě snažil uchránit před tím chladem, který mi čistil mysl. Snažila jsem se nevnímat Edwardovy doteky, jinak bych je ze sebe musela setřást a otřást se zhnusením. Panebože, vždyť je otec mých dětí!

„Je ti už lépe?“

Přikývla jsem, přesto ho má odpověď neuspokojila. Starostlivě se na mě díval a já měla chuť mu vykřičet do obličeje, že je mi z něho zle, že to on mě tolik zklamal a nechal mě naprosto bezbrannou, bezmocnou a mrtvou!

„Bello, co ti udělal ten muž, že kvůli němu pláčeš?“ Oči se mu zaleskly hrozbou, jakoby se chtěl vrátit zpět do hotelu a s tím mužem si to vyřídit. Neměl co. Za všechno mohl jen on!

„Chci za Renesmé,“ pípla jsem a nedokázala jsem se mu podívat do očí. Cožpak si neuvědomoval, jak mi tím ublíží anebo mu to bylo jedno? Bylo mi jasné, že jednou… za nějaký ten čas se budu muset obětovat, abych mohla být s ním, ale teď? Nebyla jsem na to připravená! Tak náhlé odloučení od rodiny pro mě bylo jako rána pěstí. Bolestná a krvavá. A uhodil mě on! Jak mi to mohl udělat? Vždyť měl stát při mně!

Cesta autem probíhala mlčky, Edward se mě snažil hladit po paži, ale já ten dotyk stěží snesla. Tohle se nedalo odpustit. Náš vztah byl po tom všem, čím jsme si prošli tolik křehký, o důvěře nemluvě, a všechno se to rozbilo na spousty malých střípků. Takováhle zrada se neodpouští. Já ji neodpouštěla!

„Bello, už jsme doma,“ promluvil na mě tiše Edward a vypnul motor auta. Doma. Jak ironicky to znělo. Tenhle honosný zámek nikdy nebude můj domov.

„Je ti ještě špatně?“ zeptal se mě opatrně a natáhl ke mně ruku. Jeho pohyb byl plynulý a pomalý. Zaťala jsem zuby a nechala se od něho pohladit. Co bych dala před časem za jeho jediný dotek a teď? Ne, Edwarde, já tady nebudu ta slabá. Nebudu! Už jsi mi ublížil dost. Pomstím se, pak seberu svoji dceru a opustím tě!

Ano, vrátím se domů, k matce. Můžu hrát ztrátu paměti. Už tolikrát se stalo, že omylem pohřbili někoho jiného a to bude i můj případ…

Bello, uvažuj! Jsi rozrušená, vymýšlíš blbosti. Přemýšlej! Potřebuješ čas. Ano, čas. I když bys mu nejraději vyškrábala oči a poslala do horoucích pekel, musíš hrát jeho hru. Jen tak budeš mít šanci od něho odejít i s dětmi. U Renée vás najde. On se vás dobrovolně nikdy nevzdá, ty by ses taky nikdy nevzdala svých dětí…

„Je mi dobře,“ otočila jsem se k němu a pokusila se o úsměv, „jsem jen hodně unavená.“

 

. . .

 

„Co se stalo Belle?“ zajímala se Rosalie. „Od té doby, co jste přijeli, je nějaká zamlklá. Celý den strávila v pokoji. Mimo to, zase nic nesnědla. V obědě se jen porýpala, u večeře se ani nezastavila. Takhle to dál nejde.“ Zadívala se ven z okna do chladného večera. V odlesku skla se zrcadlila její nebezpečná krása, až byla nelidská.

„V hotelu se jí udělalo špatně. Je jen unavená,“ omlouval jsem ji, ale sám si tím vším nebyl jistý. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Měl jsem se tam vrátit a zjistit, co se stalo. „Bella ještě nespí, pokusím se jí ještě něco donutit sníst. Nevolal Carlisle?“

„Ne, volala Esmé, že se o den zdrží. Rovnou s Carlisleem přivezou i nějaké vybavení do provizorní ordinace tu v domě. Dojdeme si s Emmettem na lov a přineseme rovnou Belle nějakou krev.“

„Děkuji.“ Na rtech se mi vykouzlil úsměv. Její myšlenky mi hovořily jasně, že tohle noční bloudění je jen jasná záminka pro vášnivý sex v lese, kde se budou kácet stromy. Od doby, kdy se v domě objevila Renesmé, se tahle jejich potřeba značně omezila, hlavně ztišila.

O chvíli později jsem odnesl tác plný jídla do ložnice, skoro až zoufale jsem potřeboval Bellu nakrmit. Z koupelny se ozývalo čvachtání vody, Bella koupala Nessie. Její hlas zněl něžně, když škádlila naši dcerku. Položil jsem večerní svačinku na stolek a zvědavě nakoukl do místnosti, odkud se ozývala Renesmé. Málem mi spadla čelist až k patám. Moje žena seděla opřená v napuštěné vaně a na klíně držela naše dítě. Jen nepatrnou část těla jí zakrývala voda, zbytek těla mi byl vydán na obdiv. Její prsa a vypouklé břicho, pohled pro bohy. Žínkou opatrně přejížděla po Nessiiném tělíčku.

„Tak teď ti maminka umyje ramínka,“ poučovala ji moje žena, přejela po její dětské pokožce látkou a následně očištěnou část políbila. Nessie se rozesmála a zalapala pěstičkou po vlnce vody, která jí utekla. Tak to pokračovalo, dokud naše maličké nebylo celé očištěné a podlaha okolo vany celá mokrá. Tiše jsem se jejímu počínání zasmál.

Bella se ke mně otočila a něžný úsměv na tváři, který po celou tu dobu měla, zmizel. „Jak dlouho tu stojíš?“

„Je nádherné vás pozorovat.“

„Na to jsem se neptala.“

„Čas je relativní pojem, lásko. Žádná doba s vámi není dost dlouhá. Ukaž, pomůžu vám z vany, je tu dost mokro.“ Naklonil jsem se k ní a natáhl ruku.

„Nedotýkej se nás! Jdi pryč!“ vykřikla najednou a až nesmyslně se odtáhla v tom umývacím koutku. I v té teplé vodě se rozklepala. Zůstal jsem na ni zaraženě zírat. Kdybych ji neznal, domníval bych se, že má ze mě strach. I tempo jejího srdce to napovídalo.

„Bello?“ Byl jsem zmatený a nechápal její reakci.

„Jdi pryč!“ Vyhazovala mě a křičela na mě. V očích se jí objevily slzy. „Neslyšel jsi mě?! Vypadni, Edwarde! Jdi pryč.“

Naše malá se jí v rukou rozplakala. To už se ve dveřích objevila Rosalie. „Co se to tu děje? Edwarde?“ otočila se na mě.

Vedle nás přistálo mýdlo. Překvapeně jsem se podíval na Bellu. Ta už v dlani, mimo mojí dcery, držela další, ne moc ohrožující, předmět v podobě lahvičky šampónu. „Vypadněte! Oba dva!“ To už jí tekly po tváři slané potůčky.

Rosalie mě chytila za paži a odtáhla pryč, kdyby to neudělala, ještě bych tam stál. S otázkou v očích jsem se podíval na svou sestru. Ta jen pokrčila rameny. „Že by rozbouřené hormony? Měl bys na ni být jemnější,“ zasmála se jemně a pohodila svou zlatou hřívou dokola. Odešla. Ale já si tím vším nebyl vůbec jistý. Viděl jsem v  Belliných očích strach a nejistotu.

Zůstal jsem tiše stát za zavřenými dveřmi naší ložnice. Moje uši zaznamenaly každý její pohyb, povzdech a zvuk. Trvalo ještě hodně dlouhou chvíli, než Bella uklidnila moji malou dcerku a svoje rozbouřené srdce; a ještě další hodnou dobu mojí ženě trvalo než Renesmé uspala. Jídla na tácu se ani nedotkla.

Šustění látky prostěradel a pokrývek mě ujistilo, že i ona se odhodlala uložit ke spánku. Cítil jsem se vyhoštěný a nechtěný, přesto mě jejich blízkost uklidňovala. Můj mozek se snažil pochopit všechno, co se tam v koupelně stalo, buňky pracovaly na plné obrátky, ale jiné vysvětlení, než to, které mi podala Rosalie, mě nenapadalo.

Má dvě já, se spolu navzájem prala. Část nechtěla zůstat tu, ale vejít dovnitř a donutit Bellu něco sníst. Tendence nakrmit ji byla čím dál tím nutkavější. Sakra, vždyť je těhotná! Čeká moje děti! Jestli se jim něco stane… Ale ta druhá částečka mi radila naprostý opak, nechat Bellu uklidnit se, vyspat, vždyť ráno moudřejšího večera.

Jenže ona nespala, jen se převalovala v posteli. Pelest pod ní každou chvilku nenápadně zavrzala. K ránu se moje žena tiše rozplakala. Slyšel jsem ji polykat vzlyky a mírné popotahování nosu se stalo čím dál častějším. To už se nedalo vydržet. Ještě ráno jsem si myslel, že je se mnou šťastná.

Tiše jsem zaklepal, pak se moje prsty zastavily v pohybu. Odkdy se dovoluju vstupu do svojí ložnice? Přesto se ozvala tiché dále.

„Bello?“ Vstoupil jsem do ložnice. Bella ležela schoulená v klubíčku na posteli. Víčka očí měla celá nateklá, nos rudý a odřený od kapesníku, unavená tvář od nevyspání ji dělala nepřirozeně bledou. Úplný opak od včerejšího rána, jakoby přede mnou byla jiná žena.

Přistoupil jsem k posteli. Ani se na mě nepodívala. „Bello? Mám o tebe strach.“ Posadil jsem se na matraci a nespouštěl z ní pohled. „Co se děje?“

Prudce se posadila. „Ty to nevíš?“ prskla po mně a vyzvedla se na lokty.

„Ne, Bello.“ Zakroutil jsem hlavou.

„Ty ani nevíš, cos mi udělal?“ zalapala po dechu nevěřícně a v očích se jí zaleskly nové slzy.

„Dvojčata?“ pokusil jsem o vtip, ale nebyl na místě. Pak mi to došlo. Sakra. Jak se o tom jen dozvěděla. Vždyť jsem ji nechat jen na minutku samotnou, vždyť… Ještě jednou sakra. Měl jsem si dát větší pozor. Proto ta její odtažitost.

„Bello, já ti to vysvětlím. Není to tak, jak myslíš! Přísahám. Já jsem s tou prodavačkou v tom obchodě s dámským prádlem doopravdy nic neměl. To telefonní číslo jsem hned vyhodil.“ Kruci, vždyť i tu košili ušpiněnou od rtěnky jsem nechal rychle vyčistit, aby si ničeho nevšimla. Sakra, sakra, sakra…

 

((-- --))



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč III - 18. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
25.11.2011 [13:07]

WereVampiraSakra, já nevím jestli je to mími rozbouřenými hormony, nebo tím, že dlouho koukám do monitoru, ale zase tu brečím, stejně jako chudinka Bela, tak tohle bude zase pro ní rána

24.11.2011 [17:26]

AnnellyChudák Bella. Tohle Edward neměl dělat, nedivila bych se kdyby vážně utekla a k tomu ještě ten kones... Jaká rtěnka na košili???
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Jula
23.11.2011 [22:29]

To je ale kus idiota! Emoticon
A měl něco s tou prodavačkou? Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

33. Cornelia
23.11.2011 [11:16]

Emoticon Emoticon Emoticon

32. empatty
22.11.2011 [22:03]

No ty vole, to je drama. Skvělé. Teda pokud pominu tu fingovanou smrt, co dělal s tou prodavačkou, když měl rtěnku na košili? Emoticon No ale každopádně to celkově vypadá, že to dobře skončit nemůže. Momentálně si nedovedu vůbec představit, jak by to mohl Edward napravit. Takový průser. Jo Bella by měla utéct.
Těším se na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.11.2011 [21:17]

SemiskaOMG, tak mám dojem, že ji nas**e ještě víc Emoticon No a za tu auotnehodu mu asi zdrhne za hodně kopečků. Jsme zvědavá, jak se z toho Edward dostane... Emoticon
Moc pěkné, líbilo se mi to. Emoticon Emoticon Emoticon

30. lied
22.11.2011 [20:03]

bože to je ale vůl ted na něj bude naštvaná ještě víc Emoticon Emoticon Emoticon

29. Jasmínka
22.11.2011 [19:41]

johoooo....tak takhle se prokecnout...to bude ještě zajímavý...moc se těšim na další dílek...jak se z toho Cullenovi vykecaj =D

28. aniiik8
22.11.2011 [19:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.11.2011 [19:20]

EleonorNo tohle! Edwarde styť se!
Hrůza! to musíš hodně rychle spravit! Jasné?!
Šup šup - nádhera jako vždy úplně jsem se do toho zažrala Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!