Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_22. Kapitola

01.01.2010 (17:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3455×

Jakmile zazvonilo, vystřelila jsem ze třídy. Na chodbě jsem potkala Alici, které jsem skočila kolem krku.

„Vyšlo to! Mám jedničku! Stačilo se mu dívat do očí a udělal, co jsem chtěla!“ řvala jsem a poskakovala kolem ní.

„Já vím, viděla jsem to. Ale Jessica takové štěstí neměla.“

„Co?“

„Nick s Jasperem jí udělali to samé.“

„Chudák. A já jsem myslela, že půjdou jenom proti mně.“

„To já taky, dokud jsem neměla vizi.“

„Hele, už jde.“ ukázala jsem na Jessicu, která k nám šla se svěšenými rameny.

„To jsou takový… áááá! Já je jednou vážně zabiju!“ začala nadávat.

„Klid, Jess. My se pomstíme.“ Řekla jsem a čekaly jsme na Rosalii.

„Tak fajn, je velká přestávka. Máme dvacet minut na vymyšlení pomsty.“ Řekla jsem.

„No… možná bysme měli jít jinam. Slyší nás. Takže jdeme před školu.“ Zašeptala Alice. Podívala jsem se kolem, ale nikde nebyli, takže nás nemohli slyšet, ovšem Alice si trvala na svém. Došly jsme před školu a sedly si na lavečky.

„Tak?“ zeptala jsem se.

„No co? Bells, zrovna si našla další dar, který je pro nás hodně užitečný.“ Řekla Alice.

„Dar?“ ozvala se Jess.

„Ou… řeknu ti to, ale nesmíš to nikomu říct.“

„Slibuju.“

„Rodina Cullenových a Bella a Nick mají zláštní schopnosti. Edward slyší myšlenky, Jasper cítí a ovlivňuje emoce, já vidím budounost, Bella minulost a pomocí očního kontaktu dostane, co chce a Nick? Ten je imunní vůči všem schopnostem.“ Řekla Alice.

„To jako fakt?“ věděla jsem, že tohle bylo tajemství, ale teď jsme jen my čtyři a před sebou žádná tajemství nemáme.

„Ano.

„To je krutý.“ Zasmála se Jessica.

„Jo, tak zpět. Já s Rose dokážeme udržet své myšlenky před Edwardem, Belliným nerozumí, ale u Jess by si mohl přečíst, co chystáme.“

„Jestli to pomůže, můžu odejít.“ Řekla smutně Jess.

„Ne, jsme v tom všechny. Něco zkusím.“ Oznámila jsem prozměnu já. Podívala jsem se na Alici, která se zadívala někam do dálky, pak se na mě podívala a usmála.

„Skvělý, bude to fungovat!“ zatleskala.

Řekla jsem Jess, ať se mi dívá do očí. Po chvíli se jí začaly rozšiřovat zornice. Na Alici ani Rose, které se na ni pokoušely mluvit, nereagovala. Jen se mi dívala do očí. V duchu jsem si pokakovala: Edward neuslyší tvé myšlenky. Kolem dvou minut jsem toho nechala. Zamrkala jsem a čekala, že to samé udělá i Jessica, ale nic se nedělo. Podívala jsem se na Alici a Rosalii, ale ty byly stejně překvapené, jako já.

„Jess?“ zeptala jsem se a zkoušela s ní zatřepat, ale nic.

„Sakra, co to s ní je?“ panikařila Rose. Stoupla jsem si vedle Alice. Jessica se dívala do míst, kde předtím byli mé oči.

„To netuším, ale aspoň víme, že to funguje i bez očního kontaktu.“ Zaradovala se Alice.

„Alice! Teď tu máme daleko větší problém, než pomsta klukům. Já ji dostala do tranzu, ale nevím, jak ji probrat!“ zařvala jsem.

„A co třeba ji tu nechat a utéct, nikdo se nemusí dozvědět, že jsme to byly my!“ zasmála se.

„Fajn… to byl vtip.“ Řekla, když viděla, jak se na ni s Rose díváme.

„Zkus, jestli tě poslouchá.“ Napadlo Rose.

„Fajn. Vstaň!“ přikázala jsem Jessice, která okamžitě vstala s pohledem upřeným před sebe.

„Sedni!“ rozkázala Alice, ale Jessica nereagovala.

„Řekni ahoj.“ Řekla jsem já a Jess poslechla.

„Zdá se, že poslouchá jenom tebe.“ Okomentovala to Rosalie.

„Prober se.“ Řekla jsem, ale nic. Přišla jsem k ní a ani nevím, jak mě to napdalo, ale luskla jsem prsty u její hlavy. Jess zamrkala a probrala se.

„Už vím jak na to!“ zyvýskla jsem.

„Co se stalo?“ zeptala se Jess.

„Nic zvláštního, jenom ti Edík nebude moct číst myšlenky.“ Usmála jsem se.

„Není moc času.“ Upozornila nás Rose.

„Teď máme tělocvik, ne? Tam se můžeme domluvit. Uvolníme se.“ Navrhla Jess.

„Dobře.“ Řekly jsem všechny a vydaly se do budovy.

„Tak to je v háji.“ Řekla Alice.

„Co?“

„Edward vyslechl můj rozhovor s Bellou na záchodě a všem řekne, ať se ti nedívají do očí.“

„To ale ještě neznamená, že to dokážou.“ Usmála jsem se a pokračovala.

U mě byla samozřejmost necvičit kvůli sádře. Holky se omluvily, že jim je špatně. Sedly jsme si do kouta na žíněnky a střádaly naše plány.

„Tak fajn, oni se zaměřili na všechny.“ Začala Jesica.

„Taky bysme si měly připravit něco na každého z nich.“ Řekla Rose.

„Začneme u Jaspera!“ zavýskla Alice.

„Ten bude hodně ovlivňovat naše emoce. Bude se nás snažit naštvat, znervóznit, unavit. Buďte na to připravené.“ Varovala nás Rosalie.

„Kvůli čemu jste se pohádali?“ zeptala jsem se Alice.

„V sobotu se s Emmetem nudili, protože jsme byli na rodinné procházce, a Jasper na mě díky jeho daru poštval medvěda.“

„Medvěda?“ zděsila jsem se zároveň s Jess.

„No… jo. Naštěstí byl poblíž strom, tak jsem tam vylezla a Jasper ho pak zklidnil.“

„Podvedlas někdy Jaspera?“ zeptala se Jessica.

„Já jeho ne, ale jednou podlehl jedné krávě z Denali. Proč?“

„Myslím, že mám nápad.“ Řekla Jess a všem nám svůj plán zdělila. Alice se nejdřív zdráhala, ale nakonec souhlasila.

„Tak dál. Co Nick?“ zeptala jsem se a nemohla si nevšimnout Jesici, která ihned sklopila oči a začala se červenat. Alice s Rose si toho tak všimly.

„Tak já myslí, že všichni víme, co bude.“ Zasmála se Rosalie a já s Alicí jsme souhlasily. Jessica se na nás jen vyjeveně dívala, ale když jsme ji zasvětily, nadšeně souhlasila.

„Co s Emmetem?“ zeptala jsem se.

„Tomu bude stačit, když mu ten týden nedám. Zešílí z toho.“ Usmála se Rose.

„To je málo.“ Řekla Alice.

„Něco mám, ale potřebuju na to tvoje svolení, Rose.“ Řekla jsem a pověděla holkám o svém plánu. Rosalie mi vše dovolila a my z toho byly nadšené.

„Tak a nakonec Edward.“ Řekla Jess a každá z nás se ponořila do svých nápadů. Nevěděla jsem, jak bych se mu mohla pomstít, ale strašně jsem chtěla vymyslet něco, co ho bude hodně bolet. A v tu chvíli mi to došlo. Vzpomněla jsem si.

„Něco mám!“ vykřikla jsem.

„Co?“

„Pojďte se mnou.“ Nenápadně jsme se proplížily kolem učitelky a došly jsme k počítači, který byl na chodbě k vyřízení e-mailů. Najela jsem na stránku, kde jsem včera viděla reklamu.

„Tady je to!“ řekla jsem a Alice začala číst.

Potřebujete na ryhclo přítele, manžela nebo jen společnost na večer?

Máme pro vás řešení.

Vyberte si nejlepšího muže, který bude váš za pouhých 5$ za hodinu.

Neváhejte a volejte.

„Ty si chceš najmout přítele?“ zeptala se Jessica.

„No a? Peněz mám dost a jedině tohle Edwardovi bude vadit.“  Řekla jsem a už vytahovala mobil. Vymačkala číslo, které bylo ve spodní části reklamy, a objednala jsem si toho nejlepšího a nejhezčího kluka, co tam měli. Chtěla jsem ho už na dnešek, aby přijel ke mně domů. Musela jsem zařídit, aby mu Edward nečetl myšlenky a taky říct, co po něm chci. Když to bylo zařízeno, vrátily jsme se do tělocvičny.

Zbytek školy jsme se s klukama neviděly. Potkaly jsme je až v jídelně. Seděli sami u nejvzdálenějšího stolu. My si sedli celkem blízko k nim. Celá naše parta se divila, že nesedíme s nimi, ale neřešili to. S holkama jsme se dohodly, že Nicka a Edwarda si necháme na zítřek, ale s Emmetem a Jasperem si pohrajeme hned. Sedly jsme si a hned, jak si nás kluci všimly, jsem já začala plnit náš plán proti Emmetovi.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_22. Kapitola: