Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_19. Kapitola

23.12.2009 (07:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3905×

„Proč?“

„Má podobný problém.“ Řekl jen a vstával, ale já ho chytla za ruku.

„Nechoď, prosím.“ Řekla jsem zoufale. Jen se usmál a opět si sedl. Jednu jeho ruku jsem si dala kolem ruku a uvelebila jsem se mu v náručí.

„Už mi řekneš, kdo byla Penny?“

„Jedna holka z města, kde jsme předtím bydleli.“

„Miloval jsi ji?“

„Ne. Jen jsem si s ní užíval.“

Na to jsem neměla co říct. Věděla jsem, že mě miluje a já už si vzpomínala, jaké city jsem chovala já k němu. Uvědomila jsem si, že jsem ho milovala a stále miluji.

„Jsem ráda, že jsi tu se mnou.“ Řekla jsem mu.

„Já jsem rád, že mě tu chceš.“

Ani nevím, jak dlouho jsme tam tak seděli. Lidé okolo nás procházeli a dívali se na nás jako na blázny.

„No tak! Tomuhle říkáte nákupy?“ přiřítila se k nám naštvaná Alice.

„Promiň.“ Řekla jsem omluvně.

„Alice, mohla by sis promluvit s Bellou?“ zeptal se Edward.

„Samozřejmě. Už mám nachystáný proslov, ale to až po nákupech.“ Řekla a už nás oba táhla do Olympie.

Nakupování s Alicí bylo… skvělé. Nevím, jestli jsem si to užívala i před mou ztrátou paměti, ale tohle bylo naprosto úžasné. Nakoupili jsme spoustu nových nádherných věcí. Od oblečení, přes boty až k doplňkům.

„Páni, Alice. To byla nádhera.“ Řekla jsem uznale, když jsme se po pětihodinových nákupech skládali do auta. Jediná, kdo si to užívala stejně jako já, byla Rose. Kluci vypadali strašně unaveně a znuděně.

Alice se jen zasmála. Já jela v autě s Edwradem a Emmetem. Alice, Jasper a Nick jeli s Rose.

„Tak co, nadaná Bello? Líbili se ti nákupy?“

„Ano, Emmete. Bylo to super.“

„A už si viděla mou minulost?“ zeptal se se smíchem.

„Ne, ale můžu to zkusit.“

„Tak fajn.“

Jen jsem se usmála jeho nadšení, nadechla jsem se a zavřela oči. Jakmile jsem se ho dotkla, bylo to, jakobych se ocitla v Emmetovým těle. Všechno jsem viděla z jeho pohledu a… panebože! Zrovna měl Emmet, tedy i já, sex s Rose. Zhrozeně a znechuceně jsem se dívala doRosaliiny tváře. Měla zvařené oči a hlasitě vzdychala.

Tak na tohle jsem se nemohla dál dívat. Okamžitě jsem svou ruku stáhla z Emmetovi pokožky a dostala jsem šílený záchvat smíchu.

„Cos viděla?“ ptal se Emmet.

„Rose.“ Vykoktala jsem.

„Vždyť to má být moje minulost!“ vykřikl naštvaně Emmet.

„No… řekněme, že tebe jsem naštěstí nahého neviděla.“

„Tys viděla můj sex s Rosalii?“ páni, došlo mu to.

Jen jsem pokývla hlavou. To už se začal smát i Edward a Emmet se po chvíli taky přidal.

Edward zastavil před naším domem, kde jsme počkali na Rose. Alice vystoupila z jejího auta a podala mi všechny mé tašky.

„Tak asi v pondělí ahoj.“ Rozloučila jsem se, ale Alice zůstala se mnou.

„Musím ti ještě něco říct.“ Řekla jen, tak jsem ji poslala ke mně do pokoje.

„Tati! Jsem doma!“ zakřičel jsem do obýváku, ale hlas mého táty se ozval přímo za mnou.

„Nemusíš tak křičet.“ Zasmál se. „Co noha?“

„No, až na to, že chodím děsně pomalu, o té sádře skoro nevím.“ Řekla jsem poprvadě.

„Tati, mám tu Alici. Ještě něco vyřídíme a pak za tebou přijdu, ano?“ jen kývnul hlavou a šel si sednout k televizi.

„Tak povídej.“ Řekla jsem Alici. Seděla na mé posteli, tak jsem si sedla k ní.

„Víš, Bello, vážně nevím, co se s tebou stalo. Před tou nehodou si nic takého neměla, ale teď… vidíš minulost. A zdá se, že si ji ani nemusela prožít. Prostě vidíš cokoliv, co se člověku stalo. Já naopak vidím budocnoust. Není přímo daná, je podle rozhodnutí, takže se může kdykoliv změnit. Ze začátku jsem taky nevěděla, co to znamená, nebo proč to vidím, ale postupem času mi to hodně pomohlo. Jen chci říct, aby ses tomu poddala. Nebraň se tomu a neboj se toho. Myslím, že na cestě domů ti došlo, že by to mohla být sranda.“ Usmála se.

„Jo. Ty vidíš budoucnost?“

„Ano.“

„Páni. My dvě jsme fakt divné.“ Zasmála jsem se.

„Víc než si myslíš.“ Pošeptala. Nevím, jestli jsem to měla slyšet, ale nepatala jsem se na to.

„Tak já už půjdu. Hlavě o tom nikomu neříkej, ano?“

„Dobře a díky. Za všechno.“ Rozloučila jsem se s ní a doprovodila ji ke dveřím.

„Jak dojdeš domů?“ zeptala jsem se.

„Už jsem volala Edwardovi.“

V tu chvíli přijel. Oběma jsem zamávala a šla zpět do domu. Ještě chvíli jsem si povídala s tátou a hodně jsem se nasmála. O půl desáté jsem se šla osprchovat a spát. Byla jsem strašněunavená, tak není divu, že jsem se druhý den probudila až ve dvanáct. Ještě ospálá a celá rozcuchaná jsem sešla do kuchyně. Na stole ležel vzkaz.

Bells,

Dnes nebudu celý den doma a přijedu až příští sobotu. Peněz máš dost, vařit umíš, tak to zvládneš. Hlavně nic nepodpal!

Táta

Super! Zaradovala jsem se. Celý týden budu mít volný dům! Hmm… co bych mohla podniknout? Ptala jsem se sama sebe. Pak mě napadla Alice. Jestli je pravda to, co mi říkala o tom, že vidí budoucnost, mohla by vědět, že mám volný byt a přijít.

Zatím jsem to nechala být a šla jsem do své koupelny udělat ze sebe člověka. Nahla jsem se nad vanu a umyla si vlasy. Shodila jsem ze sebe košilku a oblékla si jenom kalhotky a župan. V tom někdo zazvonil. Rychle jsem si rozčesala mokré vlasy a šla otevřít. Kvůli mí sádře to trvalo strašně dlouho, a tak se zvonek rozezněl ještě jednou.

„Dejte pajdovi čas, proboha!“ zařvala jsem. To už jsem se dopajdala ke dveřím, a když jsem je otevřela, stál tam Edwrad, který se na mě usmíval.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se.

„Alice říkala, že máš celý týden volnej dům, tak jsem se přišel zeptat, jestli něco nepotřebuješ.“

„Ne, ale pojď dál.“ Edward s úsměvem vešel, počkal, než zavřu dveře a nechal se vést do mého pokoje.

„Udělej si pohodlí.“ Zasmála jsem se a ukázala na postel. Já si mezitím šla vyfoukat vlasy. Asi po čtvrt hodině jsem byla spokojená, a tak jsem vyšla. Až pak jsem si uvědomila, že jsem stále v županu.

„Promiň, ještě se musím převléct.“ Řekla jsem mu omluvně.

„Ne, takhle ti to sluší.“ Rychle vstal a přišel ke mně. Své ruce obmotal kolem mého pasu.

„Edwarde, já…“

„Já vím, Bells. Promiň.“ Utnul mě a pomalu stahoval ruce zpět. Tohle já jsem nechtěla. Strašně jsem po něm toužila. Chytila jsem jeho ruce a dala kolem svého pasu. Zmateně se na mě podíval a já se na něj usmála. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Edwardovi se zvedly koutky a polibek mi oplatil.

Své ruce jsem mu zamotala do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž. Cítila jsem, že se oba přestáváme ovládat.

Jednou rukou mi rozmotal pásek u županu, který mi následně sundal. Stála jsem tam jen v kalhotkách. Edward si mě prohlédl a okamžitě se na mě vrhl. Líbal mě na krku, klíční kosti, dekoltu i na ňadrech. Já tam stála s hlavou zakloněnou a vyslékala jsem mu tričko. Hladila jsem ho po zádech a hrudi, líbala jsem ho na ústa a na krk.

Své ruce jsem přesunula na jeho rifle. Rozepnula jsem mu pásek a knoflík a rifle sami sjeli až na zem. Edward trošku poodstoupil, chytil mě za zadeček a vyzvedl na sebe. Omotala jsem mu nohy kolem pasu. Neviděla jsem, kam šel, dokud jsem necítila, jak padám. Dopadla jsem na postel a Edward si pomalu lehal vedle mě.

„Jseš si jistá?“ zeptal se, když rukou směřoval k mým kalhotkám. Na souhlas jsem ho políbila. Usmál se a já ani nevím jak, jsem se zbavila posledního spodního prádla. Edward stále ležel vedle mě, tak jsem si na něj sedla obkročmo. Líbala jsem ho snad po celé hrudi, zatímco on mě hladil po mých stehnech.

Jednou rukou jsem mu sundala boxérky a jemně pohladila jeho penis. Edward hlasitě vdychl, uchopil mé boky, nadzvedl mě a prudce opět posadil na jeho ztopořené přirození. Hlasitě jsem vykřikla.

Chvíli jsme byli ve stejné poloze, pak se Edward vzpamatoval, trochu mě nadzvedl a opět přirazil. Oba jsme zaráz vzdychli.

Takhle to ještě párkrát pokračovala a já už nevydržela narovnaná. Své ruce jsem opřela vedle jeho hlavy. Sklonila jsem se k němu a políbila. V tu chvíli opět přirazil mé boky na své a já mu vzdychla do úst.

Rychle si mě přetočil, takže jsem ležela pod ním. Opět přirazil. Velmi tvrdě.

„Bello.“ Zašeptal mi do ucha.

„Miluju tě.“ Zašeptala jsem nazpět. Zarazil se.

„Vážně?“ na důkaz jsem ho chytla za zadek a prudce přitáhla. Z nás obou vyšel hlasitý sten. A zas.

Pomalu jsme se dostávali k vrcholu. Mnou projela vlna vzrušení a uspokojení, ale Edward stále nepřestával.

Ještě párkrát přirazil a vyčerpaně se svalil vedle mě.

„Taky tě miluju.“ Řekl a pohladil mě po bocích. Při jeho doteku jsem se zachvěla.

Edward mě zabalil do deky a já se s radostí přitulila k němu. Cítila jsem se nádherně. Byla jsem šťastná.

Až do sedmi hodin jsme s Edwardem leželi na mé posteli a povídali si. No dobře… nepovídali. Tamto bylo mnohem příjemnější.

„Nemáš hlad?“ zeptal se.

„Trochu.“ Přiznala jsem. Vzal mě do náruče a odnesl do kuchyně. V tu chvíli někdo zazvonil.

„Nepůjdeš tam?“ zeptal se Edward, když jsem zvonek ignorovala.

„Edwarde, je sedm hodin večer a já jsem nahá. Ne, nepůjdu tam.“ Zasmála jsem se.

„Tak tam půjdu já.“

„Ale vždyť si taky nahej!“ řekla jsem, ale to už otevíral dveře. Čekala jsem u kuchyňské linky, než se vrátí. Asi po pěti minutách přišel s úsměvem za mnou.

„To byla Alice. Měla vizi, tak ti přinesla pár rohlíků.“ To jsem nechápala. Podívala jsem se do skříňky, kde míváme rohlíky, ale ani jeden tam nebyl. S úsměvem jsem se na něj podívala a vytrhla mu tašku z ruky.

„Já už půjdu, Bells.“ Řekl, když jsemdojedla.

„Dobře. Přijedeš pro mě zítra?“

„Určitě. Miluju tě.“ Řekl, odešel do mého pokoje se obléct a pak jel domů.

Musím uznat, že na to, že jsem celý den strávila v posteli, jsem byla šíleně unavená. V rychlosti jsem si nachystala věci na zítřek, osprchovala jsem se a šla spát.

Ráno mě probudil otravný zvuk budíku, ovšem při vzpomínce na včerejčí den se mi na tváři vykouzlil úsměv. Rychle jsem šla dolů na snídani, pak zase nahoru. Vzala jsem si modrou sukni a bílé tričko na ramínka.nanesla jsem jemné oční stíny, dala řasenku a vlasy nechala rozpuštěné. V tu chvíli se ozvalo troubení. Vykoukla jsem z okna a viděla Edwarda opírajícího se o své stříbrné Volvo. Jakmile mě uviděl, usmál se a zamával mi. Vzala jsem si mikinu a učení a vyrazila za ním.

Jakmile jsem k němu došla, chytil mě kolem pasu a políbil. Usmála jsem se, podržel mi deře od auta, abych mohla nasednout a sám pak dosedl na místo spolujezdce.

Celou cestu jsem měla ruku položenou na jeho stehně.

„Bello, asi bys měla něco vědět.“ Řekl, když zastavil na školním parkovišti. To už se ale otevřeli dveře a mě z auta tahali silné Emmetovi paže.

„Emmete! Jestli mě budeš štvát, podívám se na tvou minulost!“ řekla jsem mu potichu. Okamžitě mě postavil na nohy. Rychle jsem objala Alici, Jaspera, Rose a Nicka.

„Panebože! To je debil!“ slyšela jsem Alici. Podívala jsem se jejím měrem a viděla Edwarda. Vedle něj stála Jessica a … on ji držel kolem pasu? Jessica viděla můj nechápavý výraz a ještě více si přitáhla Edwarda. Pak si stoupla na špičky a políbila ho.

Tohle mu nedaruju!

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_19. Kapitola: