Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_18. Kapitola

21.12.2009 (08:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3552×

„Já to chápu, Bells. Takže kamarádi?“ zeptal se.

„Kamarádi.“ Usmála jsem se. Ještě chvíli jsme si povídali, když řekl, že by měl jít. Bylo mi s ním velmi dobře. Byl milý a vtipný. Kdykoliv se na mě podíval, začala jsem se utápět v jeho očích. Okouzlil mě.

„Tak zatím ahoj.“ Řekl, když stál ve dveřích. Jen jsem se na něj usmála a čekala, až se otočí a odejde. Stále tam ale stál a díval se na mě.

„Jo… tak asi v pondělí.“ Řekl po chvíli a už se otáčel. Nevím, co mě to popadlo, ale chytila jsem ho za ruku a přitáhla k sobě. Rychle jsem mu dala ruce kolem krku a políbila. Byl nejspíš zmatený z mého chování a upřímně, sama jsem nevěděla, co to dělám.

„Promiň… já vím, kamarádi.“ Řekla jsem a cítila, jak se mi zapalují tváře.

„Bells? Ty se červenáš?“ poznamenal s úsměvem.

„Asi jo.“

„Páni.“

„Co?“

„Ještě nikdy jsem tě neviděl se červenat. Vždycky jsi byla strašně sebevědomá a vůbec ti nevadilo, co uděláš, ale teď… se červenáš. Sluší ti to.“ S tímto se otočil a odjel.

Šla jsem zpět do mého pokoje, kde jsem si vytáhla album. Bylo to zvláštní, ale otce a celý dům jsem si pamatovala jenom díky mým „vizím“, které jsem měla, jakmile jsem se jich dotkla, ale co moji kamarádi? Na ty jsem si stále nepamatovala.

Lehla jsem si na postel  a listovala si albem. Nejčasttěji tam se mnou byla Jessica, která mě dnes přivítala jako první. Pak tam byl nějaký pěkný kluk, ale dnes tady nebyl. Pak tam byla spousta lidí, ale tak daleko moje paměť nesahala.

Najednou mi zazvonil mobil.

„Jo?“

„Ahoj, Bells, tady Alice. Jen mě napadlo, jsetli bys se mnou nechtěla jet zítra na nákupy. Je sobota a jeli všichni moji sourozenci a Nick.“

„Cobře, ale počítejte s tím, že se mnou a mou sádrou půjdete pomalu!“

„Budeme tě na rukou nosit.“ Zasmála se do mobilu.

„Tak v jednu?“

„OK, budu u tebe.“ A zavěsila.

Ani jsem si nevšimla, že se venku setmělo.

„Tati! Jdu spát! Dobrou!“ zavolala jsem na Charlieho.

„Dobrou, Bells!“ ozvala se odpověď a já se ponořila do spánku.

„Dobré ráno.“ Ozval se nádherný sametový hlas vedle mé hlavy.

„Co tady děláš?“ řekla jsem vyděšeně, když jsem otevřela oči a viděla Edwarda, jak se na mě pobaveně dívá.

„Je jedna hodina, Bells. Máme jet na nákupy. Tvůj táta mě pustil dovnitř, prý tě mám probudit.“

„Alice!“ zapištěla jsem a chtěla vstát, ale s mou sádrou to šlo těžce.

„Nemusíš spěchat. Ostatní jeli napřed. My dva tam dojedeme, až se v klidu převlečeš.“

„Dobře, tak já se jdu převléct.“ Řekla jsem a tentokrát opatrn vstávala. Ve skříni jsem si vybrala sukni, protože rifle bych přes sádru nedostala, a modrý top.

V koupelně jsem se převlékla, namalovala a vlasy dala do culíku. Když jsem vyšla, všimla jsem si Edwardova pohledu. Otočila jsem se dokola a udělala pózu.

„Tak jak vypadám?“ zeptala jsem se. On si jen povzdechl a zakroutil hlavou.

„Co se děje?“

„Nic. Půjdeme?“ řekl jen a otáčel se k odchodu, ale já ho chytla za rameno.

„Edwarde, co je?“

„V modré ti to sluší nejvíc, a i když vím, že jsme jen kamarádi, je to těžké.“

„Edwarde, já…“ nastihla jsem to doříct.

„Ne, Bells. Já vím… nechci tě víc zatěžovat. Už tak to máš dost těžké.“

„Díky, Edwarde.“ Pak jsem ho vzala za ruku a táhla ven. Nasedli jsem do jeho stříbrného Volva a vyjeli.

„Tak co? Už si na něco pamatuješ?“ zeptal se.

„Poznala jsem tátu a můj celý barák. Víš, bylo to divné, ale jakmile jsem se dotkla kliky od jakýchkoliv dveří, věděla jsem, co tam je. Nevím, nějaká vize.“ Řekla jsem a zasmála se. Zní to šíleně.

„Promiň, vím, že to zní šíleně.“ Řekla jsem mu, když se na mě zvláštně podíval.

„Bells, v mém světě není nic tak šílené.“ Najednou se zarazil a já s ním.

„Co?“

„No já… chci říct, že ti věřím.“ Pochopila jsem, že se už bavit nechce, tak jsme zbytek cesty jeli mlčky.

Jakmile jsme dojeli před Olympii, viděla jsem Alici, Jaspera, Rosalii, Emmeta a Nicka, jak na nás čekají. Zamávala jsem jim, a hned, jak Edward zaparkoval, vyšla jsem k nim. Ještě jsem sni nestačila dojít na konec parkoviště, když jsem se ocitla v Edwardovém náručí. Tázavě jsem se na něj podívala.

„Alice ti říkala, že tě budem na rukou nosit a navíc jsi děsně pomalá.“ Řekl s úsměvem.

„Já Alici varovala.“ Řekla jsem na svou obranu, ale s radostí se nechala nést.

Když jsme došli k ostatním, pustil mě na zem, a i hned se na mě vrhla Rose. Objala mě a uvolnila místo Emmetovi, který se mnou zatočil ve vzduchu. Jasper mě také objal, čemuž jsem se velmi divila a pak přišla Alice. Ta se stále smála svým zvonivým smíchem. Když mě pustila, podívala jsem se na posledního člověka, s kterým jsem se nepřivítala. Na Nicka.

Ten se jen usmál a chtěl mě obejmout, ale jakmile se mě dotkl, dostala jsem další „vizi“.

„Co je to s ní?“ slyšela jsem Nickův hlas.

„Vypadá jak Alice, když dostane vizi.“ Řekl Jasper.

„Říkala mi o tom.“ Dodal Edward.

Tohle jsem vnímala jen dálkově, protože mě zaujalo to, co jsem viděla. Byla jsem s Nickem v lese. Tisknul mě k sobě a následně ze mě strhl oblečení stejně jako já z něj. A pak… panebože! Já někdy spala s Nickem?!

Zamrkala jsem a opět se vrátila do reality. Všichni si mě znepokojeně prohlíželi.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Nick.

„V nejlepším.“ Řekla jsem a stále rozdýchávala to, co se stalo.

„Vážně?“ ujistil se Edward.

„Jo.“

„Tak můžeme jít?“ Alice už byla celá nedočkavá.

„Bežtě napřed, chci být chvíli sama.“ Řekla jsem. Ostatní váhali, ale nakonec přece jen šli. Pomalu jsem došla k Volvu a opřel jsem se o něj.

Co se to děje? To jako vidím minulost či co? A proč jenom u někoho? Proč jsem neviděla nic o Edwardovi?

„Jsi v pořádku?“

„Jo, jenom jsem se trochu zamyslela.“ Řekla jsem Edwardovi, který najenou stál u mě.

„Bello, jak jsi objala Nicka, přišla další vize?“ zeptal sea já se divila, jak vážně to bere.

„Ano.“ Zašeptala jsem.

„A co jsi viděla?“ nechtěla jsem mu to říct. Přece jenom vím, že mě miluje a takhle ho ranit… „Bells?“

„Já… byla jsem s Nickem v lese a …“ ani jsem to nedořekla a utnul mě.

„Jo, zbytek si dokážu domyslet.“ Řekl naštvaně.

„Promiň.“ Zašeptala jsem.

„Za co se omlouváš?“

„Za to, že jsem divná, že jsem spala s Nickem a tím ti ublížila, a že jsem s tebou asi něco kdysi měla, ale teď o tom nevím.“ Vychrlila jsem ze sebe.

„Bells, nejseš divná, jenom máš zvláštní dar, že jsi se vyspala s Nickem… můžu si za to sám, já to zkazil. A i když si na to se mnou nepamatuješ, bylo to nejhezčí, co jsem zažil.“ Řekl s úsměvem.

V tu chvíli jsem po vzpomínkách toužila jako nikdy předtím. Chtěla jsem vědět, co jsem k němu cítila, co jsem s ním měla.

„Můžu něco zkusit?“ zeptala jsem se. Jen pokýval hlavou. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a opatrně jsem se dotkla Edwardovi ruky.

Přišlo to. Chtěla jsem vizi o něm a objevila se. Byl tam Edward, to ano, ale s nějakou dívkou. Nebyla z Forks a u postele, na které se zrovna líbala s Edwardem, byla ležel dopis. Byl od nějaké firmy a díky němu jsem zjistila jméno. Jmenovala se Penny Smithová.

„Bello?“ ozval se v dálce Edwardův hlas.

„Realita volá Bellu!“ zvýšil hlas, což mě donutilo se vrátit.

„Co jsi viděla?“

„Kdo je Penny Smithová?“ zeptala jsem se jen a já pocítila žárlivost.

Když jsem je viděla, jak se svlékají, začala jsem žárlit.

Edward zřejmě nevěděl, co říct, protože na mě jen tupě zíral.

„Jak… jak tohle víš?“ vykoktal ze sebe.

„Viděla jsem ji s tebou… u ní v pokoji.“

„Ale vždyť jsem ti o ní nikdy neříkal! Jak o tom můžeš vědět?“

„Já sama nevím. Trochu mě to děsí.“ Přiznala jsem se a sjela do dveřích auta na zem. Edward si hned sedl vedle mě.

„Asi bych ti měl zavolat Alici.“

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_18. Kapitola: