Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejvyšší cena za život - Kapitola 33.

14.12.2010 (20:00) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3271×

Vešla jsem do domu a moje kroky směřovaly do Jacobova pokoje. U sebe nebyl. Napadla mě lednička, ale kolem té jsem prošla. Že by spal u mě? Vystoupala jsem po schodech k sobě do pokoje. Slyšela přes dveře tlukot jeho srdce. Melodie to byla pro mě tak líbezná.

Otevřela jsem potichu dveře. Byl vzhůru. Viděla jsem obrys jeho těla pod dekou, jak se roztahuje po celé mé posteli. Hlasitě dýchal.

„Leo, jestli mi hodláš zase nadávat, tak čau,“ zamumlal do polštáře. Chudáček si myslel, že jsem ta harpyje, co spala o patro níž.

Celou dobu jsem mlčela. Nemohl tušit, že to jsem já. Lehounce jsem se opřela o postel a políbila ho do vlasů. Prudce se otočil.

„Elis?“ vyhrkl a vtom jsem hupsla k němu do postele. Chudáček byl zmatený. Nevěděl, co mi to zase přelétlo přes nos.

„Ano!“ zakřičela jsem radostně a obkročmo si na něj přes deku sedla. Nahrbila jsem se a moje vlasy mu padaly do obličeje, ale nepřikládal tomu pozornost. I přes tu tmu jsem viděla, jak vytřeštil oči. Zatajil se mu dech. Když snad překonal svůj šok, ukázal v úsměvu své zuby. Došlo mu to.

Vymrštil se do sedu. Objal mě silně pažemi, jako bych mu chtěla někam utéct. To by mě ani v nejdivočejším snu už nenapadlo. Tady bylo navždy mé místo. Po boku Jacoba chci žít, spát a i umřít, když to bude třeba.

„Miluju tě,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na něj. Zachvěla jsem se.

„Já tebe taky,“ hlesla jsem se zavřenýma očima. Políbil mě. Nejdříve jemně a laskavě, ale náš polibek nabýval na intenzitě. Líbal mě hladověji a čím dál víc si přivlastňoval mé rty a ústa celkově. Naše jazyky se proplétaly v rytmu naší lásky.

Ani jsem si nepovšimla momentu, kdy se přetočil nade mě. Své tělo natiskl těsně k mému. Z mých rtů se přesouval na tvář a na krk. Líbal mě podél výstřihu a současně mi rozepínal mikinu. Vymotala jsem se z ní během chvilky. Levou ruku mi vsunul za krk a přisunul si mě k sobě ještě blíž.

Posunul se ode mě kousek dál. Nesouhlasně jsem se ozvala. On se jen ušklíbl a znova mě líbal na krku. Současně mě hladil po bocích a občas zabrousil i k zadečku. Pokrčila jsem nohu, po které mi přejížděl.

Možná už se nabažil mé kůže zakryté oblečením a ruku mi vsunul pod tričko. Jeho dotyk byl o hodně víc horký než normálně. Mravenčení se mi postupně rozlévalo po celém bříšku.

„Jacobe!“ hlesla jsem důrazně se zavřenýma očima.

„Ano?“

„Pomiluj mě.“ Můj hlas se třásl. Ne však nejistotou, ale vzrušením, které ve mně za tak krátkou chvilku dokázal vykouzlit.

„Jsi si jistá?“ zvážněl. Podíval se mi zpříma do očí. Hledal v nich pochybnosti.

„Naprosto,“ odpověděla jsem mu. Přitáhla jsem si k sobě jeho ústa a začala ho líbat. Rukama jsem si pohrávala v jeho vlasech.

„Jsem ti milerád k službám,“ ujistil mě a natiskl se tělem víc ke mně. Projela mnou vlna vzrušení.

***

„Vstávej, lásko,“ probouzel mě jeho líbezný hlas ze snu, kde… Kde jsme dokončovali to, co jsme nestihli jako bdělí.

„Nech mě ještě snít,“ zamumlala jsem do polštáře. Jeho rty mapovaly můj obličej. To ucho nemá v paměti vyrytý dostatečně?

„A co se ti hezkýho zdá?“ zeptal se a dál mě laskal svými něžnými rty.

„Zdá se mi o tobě a o včerejší noci.“

„Ale já jsem tady a skutečnej. Co se vykašlat na sen a vnímat mě?“ Hladil mě pod dekou po nahém těle a já najednou nemohla odolat. Přisunula jsem si jeho ty ke svým a vyhoupla se nad něj. V očích mu plápolaly plamínky ďábelství. Bylo mi jasné, na co myslí. Mohla jsem se tvářit, jakože vůbec nemám tušení, ale já myslela na to samé. Jakmile jsem okusila příchuť nejtěsnější blízkosti Jacoba, nemohla jsem bez toho pomalu být.

***

„Už máš dost?“ optal se udýchaně Jacob. Na čele se mu leskly drobné kapičky potu, ale jeho úsměv vypovídal o spokojenosti. To samé jsem mohla o sobě říct i já. Doslova jsme se promilovali celým dnem a pomalu i dvěma nocemi. Ale s určitostí jsem mohla říct, že poprvé to bylo ze všech nejlepší.

„Docela jo, ale…“ nedořekla jsem to a začala smyslně rukama přejíždět po jeho odhalené hrudi. Trhaně se nadechl a přivřel oči. Myslela jsem si, že touží po dalším pokračování, ale moji ruku vzal do své, políbil a položil na postel. Zarazila jsem se, ale v tu samou chvíli jsem se začala smát.

„Promiň, ale už nějak nemůžu. A mám hlad, copak ty ne?“ zeptal se podiveně. Konečně jsem začala vnímat něco jiného kromě svého prahnoucího klína a jeho dotyků. I po těch hodinách, které se najednou zdály krátké jako mrknutí oka, jsem neměla dost.

„Dobře, dobře, jdem na jídlo?“ zeptala jsem se ho. Kývl a oba jsme vstali. Už jsem se před ním nestyděla svlečená. Vždyť mě už detailně poznal… Popadla jsem jeho košili, která se válela u nohou postele. Sahala mi skoro do půlky stehen, tudíž mi to stačilo. Podle hodinek byly skoro tři hodiny odpoledne pryč. Čas na pozdní oběd, pomyslila jsem si.

Jacob si natáhl své zelené boxerky, které jsem mu dala k narozeninám, a ruku v ruce jsme vyšli do kuchyně. V tu chvíli jsem netušila, co mě tam bude čekat za překvapení…

Vešli jsme a v ten okamžik mi brada spadla o pár centimetrů. Ve slipech s natištěným tygrem na zadku stál s hlavou v lednici nějaký muž. Zezadu jsem opravdu nemohla poznat, kdo to byl. Jacob si důležitě odkašlal a muž se otočil. Tedy teď už jsem ho mohla pojmenovat.

„P-pane p-profesore?“ zakoktala jsem se. On byl vážně ten poslední, koho bych tu čekala.

„Swanová? Co tu děláte?“ zeptal se podrážděně.

„Mohla bych se vás zeptat na to samé,“ odvětila jsem mu ironicky. Zpražil mě nejdříve pohledem, ale hned se raději uklidnil.

„Já tu ehm…“

„Doučuješ?“ dokončila to za něj Leah, která se najednou objevila ve dveřích. Jeho pohled zjihl při pohledu na ni. Došla k němu blíž a přitulila se. V jejím obličeji se lesklo tolik štěstí, které jsem naposledy viděla… Dobře, u sebe v zrcadle.

„Teda, Leo!“ pokáral ji naoko Jacob. Ona na něj vyplázla jazyk a políbila Berryho. Neubránila jsem se úsměvu.

„Tak my jdem nahoru,“ řekla Leah.

„A máte neomluvené hodiny! Jak si to představujete?“ nadával Berry cestou z kuchyně.

„Ale to se nějak vyřeší, ne?“ hájila mě Leah a mrkla na mě přes jeho rameno. Vypadala vážně šťastně. I když si podle mě vybrala toho nejnemožnějšího člověka, co mohla, byla šťastná a já jí to ze srdce přála.

„Věřila bys tomu?“ zeptal se Jacob.

„Už jo.“

„Neskutečný.“

„Ber to takhle, já si taky nedokázala přestavit, že bych s tebou kdy chodila a podívej se na mě teď. Stojím tu polonahá v tvý košili po několikanásobným… Víme čem,“ zasmála jsem se.

„Ale teď jsi jen moje…“ zašeptal a přitiskl rty k mému krku.

„Ještě ne.“

„Jen formalitka, to se časem poddá,“ ubezpečoval mě.

„Neměl jsi ještě před chvilkou hlad?“ zeptala jsem se ho a vážně se na něj podívala. Neochotně se nahnul k ledničce a zrentgenoval její obsah.

„Když je teď Lea sexuálně aktivní, nemá kdo dojít nakoupit!“ naříkal. Vyprskla jsem smíchy. Doufala jsem, že ho Leah neslyšela, jinak bych asi měla pochroumaného Jacoba.

„Co takhle dojít do obchodu?“ nahodila jsem.

„Teď? Zrovna jsem dostal chuť na něco jiného. Je to tak šťavnaté ovoce, že jde těžko odolat…“ Věděla jsem přesně, kam tím mířil.

„Tobě to snad nestačilo?“

„Nikdy tě nebudu mít dost,“ ujišťoval mě a své tělo těsně natiskl k mému. Cítila jsem jeho touhu v klíně, který prahnul po tom, být mou součástí. A Jacobovým kukadlům se vážně nedalo nic upřít.

Vzal mě do náruče a pelášil se mnou do schodů. Položil mě opatrně do peřin a… byl na mě hodný.

***

„Tohle bylo už vážně naposledy!“ zanaříkala jsem celá unavená. Cítila jsem snad každý sval v těle i ten, o kterém jsem jak živa neslyšela.

„Slibuju!“ Jacob ještě rozdýchával vzrušení, stejně jako já. Jakmile se naše sprintující srdce uklidnila, otočili jsme se k sobě čelem. Jacob přes nás přehodil deku, abych pro něj prý nebyla pokušením.

Chtěla jsem si povídat, vážně! Jenže jsem byla tak šíleně unavená, že jsem se zmohla jen na zavření očí. Spala jsem jako zabitá snad půlku dne.

Konečně jsem se začala probouzet. Jediné, co jsem mohla zaregistrovat, bylo Jacobovo chrápání. Potichounku jsem vstala, abych si došla do sprchy. Jakmile jsem ještě mokrá a v ručníku vešla zpátky do ložnice, Jacob mě uviděl a brada mu spadla.

„Ne!“ napomenula jsem ho automaticky.

„Dobře, dobře, budu hodnej!“

„To bych prosila.“ Lehla jsem si k němu do postele. Objal mě.

„Nechybí ti něco?“ zeptal se šibalsky.

„Mělo by?“ nechápala jsem.

„Mělo.“

„A co?“

„Něco, co mi na tebe dává menší právo,“ odpověděl mi. Okamžitě mi došlo, co tím myslí.

„V tom případě chybí…“ Pustil mě a sáhl za záda na noční stolek. Za celou dobu jsem si nevšimla, že ta krabička stojí právě tam. Vzal ji do ruky a nastavil proti mně.

„Vezmeš si mě?“ zeptal se podruhé, ale tentokrát jsem měla jednoznačnou odpověď.

„Ano,“ řekla jsem zřetelně a s patřičnou pýchou. Na něm bylo vidět, že si znatelně oddychl. Otevřel krabičku a z ní na mě vykoukla nádhera, která mi měla za pár chvilek říkat paní.

Prstýnek mi pomalu nasadil na ruku. Kupodivu mi padl jako ulitý.

„Miluju tě víc než svůj vlastní život, to si pamatuj,“ dával mi na vědomí. Věděla jsem, že v jeho případě je to naprostá pravda.

Políbila jsem ho. V tu chvíli jsem věděla, že přesně tak to má být a že můj život nemůže být lepší.

Jenže po několika letech jsem zjistila, že to lepší být může…

Předchozí Epilog

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejvyšší cena za život - Kapitola 33.: