Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejtajnější sen 4. kapitola


Nejtajnější sen 4. kapitolaDalší kapitolka. Nevím jestli se vám bude líbit, ale moc prosím o komentáře. Díky ZdeLla...=)

Někdo zaklepal na dveře. Jen jsem otočila hlavu.

„Ano?" řekla jsem do úplného ticha koupelny. Otevřely se malinko dveře a dovnitř nakoukla Carlislova hlava. Jamile si všiml, že ležím ve vaně okamžitě zavřel dveře a začal se omlouvat.

„Promin Bells, já nevěděl. Myslel jsem, jestli se ti něco nestalo, slyšel jsem nějaký hluk," řekl a já se na něj jen mile usmála.

„To nic. Nic se nestalo, jen jsem si vlezla do vany," řekla jsem a on nakoukl malou škvírkou do koupelny. Nevím co se stalo, ale najednou se dveře zaklaply a já byla zmatená. Voda už byla celkem studená a tak jsem se rozhodla vylézt. Byl to krutý boj, ale nakonec jsem spočinula na obouch zadních. No, nebo spíš na jedné a rukou jsem se přidržovala vany, abych nespadla. Přehodila jsem přes sebe ručník a začala jsem se sušit. Když jsem byla úplně suchá, oblékla jsem se a ještě jednou si ručníkem vysušila mokré vlasy.

Nikde jsem neviděla berle a tak jsem po jedné noze vyskákala z koupelny. Přidržovala jsem se stěny, ale když jsem chtěla jít k posteli, žádná zeď tam nebyla ani nic jiného, a tak jsem si mohla pomoct jen svou vrozenou rovnováhou. Skočila jsem jednou a moje tělo se naklánělo prudce ze strany na stranu, ale nakonec jsem rovnováhu udržela. Chystala jsem se skočit po druhé, jenže když jsem dopadla, naklonila jsem se prudce dopředu a pak zase rychle dozadu, takže jsem padala přímo na záda. Připravovala jsem se na ostrovou bolest v mých zádech, ale nic se nedělo.

Měla jsem těsně zavřené oči a jen jsem čekala na pád. Nic nepřicházelo, jako bych pořád padala do té temnoty, ve které jsem se nacházela již dlouhou dobu. Rozhodla jsem se otevřít oči. Malinko jsem otevřela jedno oko a pak druhé. Koukala jsem do tůněk zlata, ve kterých jsem se utápěla. Cítila jsem na zádech ledový dotek jeho ruky, který mě rozpaloval. Pořád jsem se v nich utápěla a nevím, jestli se mi to zdálo, ale jako by se ke mně ty tůně přibližovaly a chtěly mě ještě víc pohltit. Najednou jsem se oprostila z těch krásných zlatavých tůní a pohlédla jsem na dokonalé rty, které byly jen pár centimetrů od mých.

Pohlédla jsem zpět do jeho očí. Musela jsem se ho na to zeptat. Nedokázala bych si představit, že bych všechnu vinu nesla já.

„Opravdu to chceš?" zašeptala jsem potichu, ale odpovědí mi bylo něco jiného než jsem čekala. Jeho rty spočinuly na mých. Cítila jsem, jak jsou ledové, ale zároveň ve mně probouzely plamen, který jsem již dlouho necítila. Myslela jsem, že lítám a hlavně, že je to jen sen. Velice krásný sen, ze kterého se už nikdy nechci probudit. V tuto chvíli jsem chtěla, aby tahle chvíle už nikdy neskončila. Jeho rty se daly do pohybu a já myslela že sním. Byly tak jemné, ale zároven tvrdé. Prostě dokonalost sama. Chvíli jsme tam ještě jen tak stáli v objetí, no stáli, spíš on mě držel a já mu ležela na rukou, ale po chvilce nám to oběma přestalo být pohodlné. Naše polibky se stávaly čím dál tím víc náruživejšími, hladovějšími a vášnivějšími. Najednou jsem pod sebou cítila hebkou látku a tak jsem usoudila, že jsme se přesunuli na postel.

Jeho tělo mě z půlky tlačilo, ale bylo to příjemné. Jedním loktem se podepíral, aby mě nemačkal, ale mně by to ani za mák nevadilo. Najednou se jeho ústa plně otevřela a jeho jazyk začal plenit má vyprahlá ústa. Jeho polibky jsem mu vroucně a poslušně oplácela. Cítila jsem, jak na mé nemocné noze utkvěla jeho ruka. Zachvěla jsem se a on se potěšeně v našem polibku usmál. Jeho ruka se vydala na cestu pořád výš a výš a já se čím dál tím víc chvěla. Cítila jsem se, jako by ve mě bylo milion motýlků a při každém Carlislově dotyku jich přibývalo. Najednou jakoby se všechno sesypalo jako domeček z karet. Carlisle se zarazil v pohybu a ukončil náš polibek a jeho ruka zůstala stát na místě. Lekla jsem se a on se vyplašeně podíval do mých očí.

„To bychom neměli," řekl a už stál u kraje postele. Pořád jsem měla zrychlený tep a moje tělo i duše si jen těžko zvykaly na to, že není u mě. Najednou jakoby mávnutím proutku zmizel.

Nikde nebyl a měla jsem pocit, že ani v domě ne. Ležela jsem a zhluboka jsem dýchala. Rovnala jsem si v hlavě to, co se před několika minutami v tomhle pokoji odehrálo, ale pořád mi to nedocházelo. Byla jsem jako zaslepená. Viděla jsem jen jeho oči, cítila jeho rty a ochutnávala jeho sladkost. Pomalu jsem si sedla a pročísla jsem si vlasy rukou. Berle byly pořád u mé postele. Přehodila jsem nohy přes okraj postele a berle jsem si dala do podpaží. Vstala jsem a dobelhala jsem se ke dveřím. Otevřela jsem je a vydala jsem se dolů. Můj žaludek se hlásil o slovo a já mu chtěla vyhovět. Došla jsem až ke schodům a zoufale jsem se podívala dolů. To bude fuška. Nakonec jsem je však bez úrazu slezla dolů a vydala jsem se do kuchyně.

Musela jsem jít přes obývák, který vypadal stejně jako v ten osudný den. V den, když se můj život převrátil o třistašedesát stupňů. Zastavila jsem se a prohlédla jsem si každý kousek tohohle proklatého pokoje. Belhala jsem se dál, až jsem došla do kuchyně. Na stole stál talíř a na něm několik krásně vypadajících lívanců. Byly polité čokoládou a nahoře na nich bylo šlehačkou namalováno malé srdíčko. Nechtělo se mi to ani jíst, jak to bylo krásné, ale hlad mě překonal. Sedla jsem si ke stolu a pustila jsem se do jídla. Vidličkou jsem nabírala velká sousta a skoro jsem je ani nepolykala. Za několik minut na talíři nezbyl ani jeden lívanec a ani to krásné srdíčko. Zvedla jsem se do syta najezená a vydala jsem se do obýváku.

Pomalu jsem se do něj dobelhala, sedla jsem si na gauč a zapla jsem televizi. Dávali zrovna zprávy. Zvuk reportérky se rozléhal po celé místnosti a možná ještě dál, ale mně to bylo jedno. Tupě jsem zírala na obrazovku a moje víčka pomalu, ale jistě těžkla. Nakonec spadla úplně a já už ani ten hlas z televize nevnímala. Moje hlava a vlastně celé mé tělo spadlo na levou stranu, takže jsem měla hlavu na opěrátku a tělo na gauči. Světlo z televize osvětlovalo plně moji tvář, ale já nic nevnímala. Zdál se mi totiž neuvěřitelný sen, ze kterého jsem se chtěla probudit, ale nešlo to...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejtajnější sen 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!