Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejtajnější sen 16. kapitola

,.


Nejtajnější sen 16. kapitolaDalší kapitola, ve které se dozvíte, kam Bella pojede.

Prudce jsem vyjela z otevřené garáže a jelikož pršelo, všude stříkalo bláto a auto se každým metrem více a více špinilo. Nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost, ale upřeně jsem sledovala cestu před sebou a zpětná zrcátka, abych viděla, jestli se Carlisle rozhodl utíkat za mnou. Přemýšlela jsem o všem, co se před několika málo minutami odehrálo a nechtěla jsem tomu ani na sekundu uvěřit, jenže celá rodina mi to potvrdila.

Abychom si to ujasnili. To, co jsem s Carlislem zažila a myslela jsem si, že je to sen, je skutečnost. Všichni Cullenovi se dohodli na tom, že mi řeknou, že to byl sen, abych se vrátila po tom všem, co mě Edward opustil zpátky k němu, ale Carlisle to nevydržel a "bouchnul". Přišlo mi to jako největší telenovela, u které bych se při vysílání v televizi smála, avšak tohle byla skutečnost a týkala se přímo mě, takže mi to moc směšné nepřišlo.

Měla jsem chut nadávat, protože to, co mi udělali, se nedá odpustit. Vůbec jsem nevěděla, kam pojedu, ale ocitla jsem se na křižovatce Cullenovic cesty a silnice. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli pojedu zpátky do Forks za Charliem a nebo do Port Angeles. Vzpomněla jsem si, že jsem nedala Charliemu vůbec vědět, kde jsem a věděla jsem, že bude mít jako každý rodič starost, a tak padla jasná volba. Forks. Vjela jsem na silnici a byla to neuvěřitelná změna. Cesta, kterou jsem řed chvilkou jela, byla hrbolatá a bahnatá oproti tomu, po čem jedu teď. Jela jsem opět zběsilou rychlostí, abych byla co nejdříve, co nejdále od jejich domu. Nikdy už jsem nechtěla nikoho vidět, ale touha a láska mě k táhla jednomu z nich.

Nenáviděla jsem se za to, co jsem udělala Esmé a Edwardovi. Ani jeden si to nezaslouží, avšak na to jsem měla myslet dřív. I po tom, co mi Edward udělal, jsem ho měla pořád ráda, ale nemilovala. Jeho odchod mě velice ranil, ale to s Carlislem bylo opravdové. Byla to ta opravdová láska, kterou jsem si nalhávala, když jsem byla s Edwardem. Z přemýšlení a výčitek svědomí mě až vytrhla uvítací značka Forks. Chtěla jsem být co nejdříve doma, ale věděla jsem, že Charlie nebude moc nadšený z toho, že jsem mu nic neřekla a ani nenechala vzkaz. Ani jsem nevěděla, jak dlouho jsem byla pryč. Jediné, co jsem zaregistrovala, je, že je noc.

Kolem mě začaly rychle ubíhat domy a já viděla, že se blížím k domovu. Nehodlala jsem tam zůstat moc dlouho, protože jsem věděla, že Carlisle mě jen tak na pokoji nenechá. Mé vědomí odmítalo tu myšlenku, že bych jim odpustila a hlavně Carlisleovi, ale mé podvědomí o to žadonilo, prosilo a trýznilo z jeho nepřítomnosti. Blížila jsem se k příjezdové cestě našeho domu a tak jsem zpomalila. Zastavila jsem, ale Charlieho auto jsem nikde neviděla. Asi ještě není doma. Ale kde může být celý den? Počkat... To jsem byla pryč celý den?

Asi to tak bylo, protože když jsem se probudila, bylo světlo a když jsem usínala tak také. Nechtěla jsem dál rozebírat čas. Vystoupila jsem z auta a jelikož pršelo, tak jsem rychle přeběhla na verandu, abych moc nezmokla. Sehla jsem se a zpod rohožky vytáhla klíč od domu. Dveře se otevřely a já za sebou rychle zavřela, aby zima nešla do domu.

V domě bylo teplo, tma a vládnula jím samota. To, co jsem ted nejvíce potřebovala. Neřešila jsem Charlieho, abych pravdu řekla, na nic jiného jsem nemyslela než na něj. Doufala jsem i odháněla tu myšlenku, že by sem přijel, ale bylo mi jasné, že to jednou přijde a bude to buď dříve, nebo později. Pomalu jsem vyšla po schodech nahoru a vyšla jsem přímo ke koupelně. Potřebovala jsem vyhnat ty myšlenky z hlavy a myslela jsem si, že horká sprcha tomu pomůže. Otevřela jsem dveře, rozsvítila a všechno prádlo ze sebe rychle svlékla a hodila do koše na prádlo.

Vlezla jsem pod horkou sprchu a užívala jsem si ten pocit volnosti, avšak myšlenky na něj se ne a ne ztratit. Vyplnula jsem koutkem proud vody a rychle se osušila. Těšila jsem se na měkkou postel, do které za několik minut ulehnu, ale věděla jsem, že někdo mi v ní bude chybět. Bylo mé rozhodnutí žít bez něj, takže si nebudu stěžovat. Vysušila jsem si vlasy ručníkem, ale neměla jsem tu věci na to, abych se do nich mohla převléknout, takže jsem musela do pokoje jen zabalená v ručníku, avšak moc mi to nevadilo, protože nikdo doma nebyl, ale mýlila jsem se...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejtajnější sen 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!