Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem mrcha, ale andílek! 9. kapitola

02.09.2010 (13:15) • xxx, Misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3704×

„Jé, ty jsou krásné, podívej,“ řekla Esmé a ukázala na krásné červené šaty.

„Pojď!“ vypískla jsem a táhla ji dovnitř, kvůli nám, no spíš kvůli mě, jelikož jsem pořád prosila, ať nechají o hodinu déle otevřeno, dokonce jsem je i podplácela.

Nakonec se to povedlo, nechali otevřeno o dvě hodiny déle.

S Esmé jsme měli každá sedm tašek s oblečení a tři tašky s botama.

„Dáme si kafe?“ navrhla jsem a ukázala na kavárnu.

„Zase je budeš podplácet, aby nechali otevřeno?“ smála se Esmé.

„Ne, tady mají otevřeno až do půlnoci!“ řekla jsem nadšeně a mířila si to ke kavárně.

Dala jsem si kafe a povídala si s Esmé, seděli bychom tam ještě aspoň dvě hodiny, kdyby obsluha nepřišla s tím, že zavírají.

Zaplatila jsem a s Esmé jsem šli domů.

„Jé, ten je roztomilej,“ zašišlala jsem a podrbala toho pejska za ušima.

„Pojď, půjdeme domů,“ řekla jsem a odvázala mu vodítko od sloupu.

„Bell, ty chceš naštvat Carmen ještě víc?“ usmívala se Esmé.

„Jo!“ zasmála jsem se a šla domů.

U dveří čekala naštvaná Alice.

„Proč si mě nepozvala taky na dámskou jízdu!“ řekla ostře, nebejt upír, tak mi hrůzou vstávají chlupy na nohách.

„Ty jsi dáma, svišti?“ zasmála jsem se.

„Hele!“ zavrčela a ukázala na mě prstem.

„Co?“ ptala jsem se zděšeně a vyvalila na ní oči.

„Co tu dělá ten pes!“ ptala se naštvaně.

„Ten je můj, jmenuje se Sušenka!“ chlubila jsem se.

„Je!“ vypískl Emm jako malá holka a běžel ke mě.

Schovala jsem Sušenku za sebe a strčila do Emma.

„Co chceš!“ řekla jsem a strčila do něj břichem.

„Ty máš psa? Od kdy?“ ptal se.

„Od teď!“ řekla jsem rázně.

„Sušenko?!“ zařvala jsem, jelikož tu nebyla.

„Sušenko!“ zařvala jsem a běžela do kuchyně, kde jinde bych asi mohla najít psa.

Sušenka stála na stole a cpala se cukrovím.

„Sušenko!“ zaskučela jsem a sundala ji ze stolu.

„Ošklivá Sušenka, to se nedělá!“ kárala jsem ji.

„Upaluj!“ řekla jsem a ukázala prstem na schody. Ona poslušně vyběhla nahoru a běžela do mého pokoje, chytrej pes.

„Bell, tohle bylo cukroví na usmíření a ten pes to sežral, co tu vůbec dělá?“ ptala se Carmen naštvaně.

„To je Sušenka, ona byla přivázaná ke sloupu, tak jsem ji vzala domů, aby jí nebyla zima,“ odpověděla jsem a sbírala kousky cukroví ze stolu.

„Já se z tebe zblázním!“ řekla Carmen a flákla s tácem, na kterém byly zbytky cukroví na stůl a naštvaně odešla.

„Už se stalo!“ zasmál se Luk.

Provrtala jsem ho naštvaným pohledem, sebrala tašky a šla si lehnout, tašky jsem hodila do kouta, převlékla jsem se a šla spát, místa jsem tu měla málo - Sušenka se hrozně rozvalovala.

Nakonec se mi podařilo usnout, Sušenka mi sice funěla do ucha, ale dalo se to přežít.

(...)

Probudil mě až řev a hluk.

Vstala jsem a promnula si oči.

„Co to je?“ zachraptěla jsem rozespale, vstala jsem a šla se podívat dolů.

Alice se prala se Sušenkou o botu od Prady.

„Sušenko, pusť tu botu!“ řvala Alice a snažila se vytáhnou sušence z huby botu.

Sušenka jen zavrčela a snažila se botu ukořistit pro sebe.

„Bello, řekni tomu psovi, ať pustí moji botu!“ škemrala Alice a pořád se prala se Sušenkou.

„Sušenko, pusť, jdeme spát,“ zívla jsem. Sušenka mě poslechla, pustila botu a táhla mě za pyžamo do postele.

„Hodnej pejsek,“ zašeptala jsem a zavrtala se do postele.

Sušenka si ustlala vedle mě a začala chrápat.

„Uuuu, Sušenko!“ zaskučela jsem potichu a strčila do ní.

Ona jen zachrochtala a otočila se na druhou stranu.

No to je terno - pes a chrápe! Vstala jsem, sebrala peřinu a zamířila si to k Edwardovi, třeba mě nechá tam spát.

Zaklepala jsem, ale nikdo se neozýval, nakoukla jsem dovnitř a nikdo tam nebyl.

Zaradovala jsem se a trošku povyskočila radostí, vlezla jsem do jeho pokoje a zabrala mu postel - no co, stejně ji nepotřebuje.

Začínala jsem už usínat, když mě probudilo vrznutí dveří, dělala jsem jako že spím, aby mě nevyhnal.

Někdy umí být i zlej, ale to ho musím pořádně rozčílit.

„Bell?“ zašeptal.

„Hm...,“ zaskučela jsem, ani spát se tu nedá, chjoo, to je teda rodina!

„Vstávej, pokoj máš naproti,“ smál se.

„Ne, Sušenka strašně chrápe!“ protestovala jsem a přitulila se k němu.

Edward nic nenamítal, lehl si vedle mě, objal mě kolem pasu a broukal mi neznámou krásnou melodii.

Netrvalo dlouho a já byla vzhůru.

„Dobré ráno, Šípková Růženko,“ usmál se Edward a políbil mě na čelo.

„Ráno?“ nechápavě jsem svraštila čelo, jo aha, dobré ráno se říká, když se někdo vzbudí - omyl, podívala jsem se z okna a bylo ráno.

„Ano,“ usmál se Edward.

„Takže já šla spát ráno a vzbudila jsem se ráno?“ ptala jsem se zmateně.

„Tak nějak,“ uchichtnul se, „takže jsi prospala celej den a celou noc,“ usmíval se a pohladil mě po tváři.

„Připadá mi to, jako bych spala sotva pět minut!“ zaskučela jsem.

Neslyšela jsem žádnej rachot, přišlo mi to podezřelý.

„On tu nikdo není?“ šeptala jsem, co kdyby mě náhodou slyšeli.

„Ne, jen ty, já a Sušenka,“ zasmál se.

„Vážně?“ vyjekla jsem, únava mě přešla jako mávnutím kouzelného proutku.

Jen já a Edward, no, ještě Sušenka, ale ta někde lítá.

„Jo,“ usmál se.

Nenápadně jsem se k němu přisunula, naše rty byly jen pár centimetrů od sebe, podívala jsem se do jeho očí, byly černé.

Usmála jsem se a spojila naše rty.

Edward mě vzal za pas a přitiskl si mě na hruď, usmála jsem se a snažila se mu vysvléknout triko, Edward mi zase rukama přejížděl po zádech.

Zasypávala jsem jeho hruď polibky, Edward zasténal a přkulil se na mě.

Než jsem se nadála, strhl ze mě pyžamo, zahrnoval moji hruď polibky.

„Edwarde!“ zaskučela jsem.

„Ano, andílku?“ zašeptal a líbal mě na tvář, na čelo, na rty a oční víčka.

„Edwarde, já tě potřebuju,“ šeptla jsem, touha mi zatemnila mysl, chtěla jsem ho, chtěla, ale on mi to nechtěl dopřát, trápil mě.

Snažila jsem se mu rozepnout pásek u kalhot, ale nešlo to.

„Sakra,“ zaklela jsem a prudce tím páskem trhla.

Edward se rychle vypořádal se svýma  kalhotama.

„Miluju tě,“ zašeptal Edward a spojil naše těla.

Tak jsem to chtěla, být jeden člověk, jedno tělo - jedna duše. Prohýbala jsem se v zádech a přizpůsobovala se jeho tempu.

„Taky tě miluju,“ zašeptala jsem a políbila ho. Cítila jsem, cítila to vyvrcholení.

Edward zasténal a ztěžka dopadnul vedle mě. Oblékla jsem si jeho košili a usnula v jeho náručí.

Autor: xxx (Shrnutí povídek), Misppule, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem mrcha, ale andílek! 9. kapitola: